Souhra – Interaktivní hra pro malé i velké

Souhra – Interaktivní hra pro malé i velké

Souhra – Interaktivní hra pro malé i velké

Představení a akcí, ve kterých děti spolu se svými rodiči mohou přijít do kontaktu s tancem, naštěstí stále přibývá. Zatím se, pokud vím, jednalo spíše o díla koncipovaná jako představení nebo performance, do nichž v určitých částech vstupují diváci, především tedy děti – taková představení vlastně dnes už vytváří každý režisér a choreograf představení určených těm nejmladším.

Organizace Ostružina (skupina umělců působících v oblasti tance, fyzického divadla, hudby a vizuálního umění) ale přichází s novým konceptem, s interaktivní hrou. Hra je určena jak pro děti, tak i dospělé, rodiče i prarodiče, a všichni jsou tu na jedné lodi a tančí spolu. Jedná se o hravý workshop s danou koncepcí – inscenačně daný je začátek a konec, i jednotlivé tvůrčí a hravé aktivity v průběhu.

Struktura je relativně pevná, ale divák je ten, kdo udává směr a vývoj jednotlivých pasáží. Kam až se tedy celá hra dostane, možná netuší ani sami tvůrci Barbora Látalová, Zdenka Brungot Svíteková, Jan Bárta, Václav Kalivoda. Inspirace je oboustranná.

SouHra začíná před vstupem do sálu, kdy všichni čtyři tvůrci radostně vítají „diváky“ zpívaným úvodním slovem, a tím je chtějí naladit na stejnou vlnu. Pak se hromadně přesouvá do sálu, kde do očí bije bílý, asi třicet centimetrů široký pruh papíru přilepený na zemi, ohraničující prostor, v němž se bude hrát. Všichni jsou vyzváni, aby se postavili do kruhu, a prvního slova se ujímá Zdeňka Brungot Svíteková. Ta komunikuje pohybem. Připravila pěkné zahřívací cvičení a už je jasné, že to nebude žádná ulejvárna. Po chvíli přehodí slovo na Báru Látalovou a rázem se všichni začínají hýbat z místa. Tempo zase utišil Jan Bárta, který po kruhu poslal mexickou vlnu a pak v každém z přítomných probudil chuť předvést vlastní malé sólo, které ve smyslu „nejdřív já, pak ty“ putovalo kruhem. Skvělou rytmickou hru na tělo pak zrežíroval Václav Kalivoda. Následovaly hrátky ve skupinách, kdy každý měl svého vůdce a toho poslouchal na slovo.

Leze se po čtyřech, plazí po zemi, skáče se, dupe, křepčí, používá se hlas… všichni radostně dovádějí. Postupem času se i ti nejstydlivější zapojili a začali si tuto SouHru užívat. Děti se do ní vložily samozřejmě už od počátku.

Cílem tohoto interaktivního setkání je samotná cesta poznání a zakušení. Není to divadelní hra, ale (ne)obyčejná hodina zábavy, pohybu a rytmizování pro všechny, kteří se nebojí odvázat. Hodí se pohodlné oblečení, v němž se lze povalovat po zemi a nebrání v pohybu.

Ti, kteří by snad doufali, že se ukryjí někde v rohu a budou jen koukat, nakonec zjistí, že je škoda se o nabízený prožitek ochudit. V SouHře vzniká velmi bezpečné a milé prostředí, z něhož se dá v případě nepohodlí vystoupit a zase se vrátit zpět. Spolupráce je dobrovolná. Tato událost nemá diváky, jen nadšené aktivní návštěvníky.

SouHra končí společným souzvukem, který chůzí po kruhu diriguje Václav Kalivoda. V účastnících zůstává velmi milý zážitek, který navíc mohou nakreslit na papír ohraničující prostor – ten až teď dostává uplatnění.  

 

Psáno z představení 25. listopadu 2018, Dům dětí a mládeže Praha 2.

 

SouHra
Koncept, tvorba, interpretace: Barbora Látalová, Zdenka Brungot Svíteková, Jan Bárta
Hudební spolupráce, tvorba, interpretace:Václav Kalivoda
Produkce: Uta Gildhuis
Producent: OSTRUŽINA z.s.
Dramaturgická spolupráce: Eva Rosemarijn

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Barbora LátalováJan BártaZdenka Brungot Svíteková

Dům dětí a mládeže Praha 2

tanec