recenze

Od kritičky, recenzentky nebo publicistky, jak chcete, se implicitně očekává, že by měla mít u každého díla jasno, že má vědět, co si myslet, a vydat to do textu bez nádechu, bez výdechu, v zádrži, v jednom šlehu. 

Mezinárodní festival 4+4 dny v pohybu uvedl ve dnech od 6. do 15. října sedm  zahraničních projektů a sedm tuzemských premiér včetně neopakovatelných performancí. 

Divadlo Minor v polovině října uvedlo nové představení pro dětského diváka, tentokrát klasickou pohádku O Jeníčkovi a Mařence. Ke spolupráci přizvalo Lenku Vagnerovou a její skupinu. 

Letos 22. října by se choreograf Pavel Šmok dožil 96 let. Osudům tohoto umělce, který ovlivnil rozvoj českého tance a baletu 2. poloviny 20. století, bylo věnováno několik televizních dokumentů, tištěná publikace o něm však vyšla až do letošního roku jediná, a to v roce 1997 biografie Pavel Šmok na přeskáčku od Vladimíra Vašuta, blízkého Šmokova spolupracovníka.

Tanečně divadelní událost Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče uvedlo uskupení Pulsar, jehož jádro tvoří kurátor Honza Malík a dramaturgyně Tereza Krčálová, ve spolupráci s běloruskou dramatičkou vystupující pod pseudonymem noname67. 

Na festivalu 4+4 dny v pohybu v Divadle PONEC Tereza Ondrová spolu s Temporary Collective uvedla premiéru své novinky GEO. Tvůrčí metodou geologických a archeologických vrtů a sond se obrací k osobní i tvůrčí historii, k dějinám místa, kde PONEC stojí.

Čím více možností máme, tím obtížněji se rozhodujeme pro jednu jedinou. Čím více toho vlastníme, tím nenasytnějšími se stáváme. Pod tíhou věčné snahy „najít to pravé“ ztrácíme lehkost nadhledu i autenticitu vlastní volby. 

Baletní soubor Národního divadla uvedl premiéru komponovaného večera Beyond Vibrations tří tvůrců rozdílných generací: Hanse van Manena, Krzysztofa Pastora a Marca Goeckeho. 

V pražském divadle Jatka 78 se zkraje října odehrála premiéra inscenace ve zkratce nazvané K. V režii Daniela Gulka se Cirk La Putyka vypravil do Kafkových románů a povídek, za jeho hrdiny do světa plného záhad i absurdit. 

Poslední zářijový den zasvětilo divadlo PONEC ukrajinskému tanečnímu umění. V premiérovém večeru uvedlo tvorbu choreografky Yany Reutové, která sestavila program tří dvacetiminutových kusů: Ztraceni, Neviditelné stopy a Nekonečné rozhovory. 

Pateční i sobotní večer předposledního zářijového týdne proběhla ve Studiu Hrdinů premiéra instantněkompozičního představení Budem furt stejný, nebo uvidíme barvy jasněji? z dílny CreWcollective. 

Významný soubor současného tance 420PEOPLE má na svém kontě bohatý repertoár, především díla Václava Kuneše, tanečníka, choreografa a uměleckého šéfa souboru. 

Ve Studiu ALTA se v pražské premiéře představil projekt nazvaný There is something in the air. Audiovizuální performance o dechu a, jak píší její autoři, „o vdechování a vydechování chvějícího se koloběhu života“, je výsledkem mezinárodní spolupráce pod hlavičkou česko-norského uskupení T.I.T.S.

Kde v životě vlastně leží štěstí? Tuto otázku si nejspíš několikrát v životě položil snad každý. Zamyslela se nad ní také Ester Trčková z uskupení SPOLK, která je momentálně posluchačkou choreografie na pražské HAMU. Inscenace The Miners je výletem do štol hledání, omylů, štěstí a zklamání.

Novou divadelní sezónu v divadle PONEC otevřela nová produkce, která vznikla ve spolupráci choreografky Mirky Eliášové, hudební skladatelky Jany Vöröšové a orchestru BERG.