Red – Odhalení tajemství vzniku čínského klasického baletu


Už tradičně v podzimním čase pořádá Divadlo Archa Mezinárodní festival dokumentárního divadla Akcent. Letos mohou jeho diváci konfrontovat různé tvůrčí přístupy tohoto progresivního žánru už od konce října až do začátku prosince a program festivalu rozhodně není skoupý na tanečním obsahu, spíš naopak. Dlouhodobý trend dokumentárního divadla nejenže se nevyhýbá tanci a tanečnímu umění, ale naopak velmi cíleně a efektivně využívá jejich tvůrčího potenciálu. Důkazem tohoto faktu jsou nejen světově uznávané taneční soubory, které se zaměřují právě na dokumentární divadlo, jako například i u nás několikrát hostující jihoamerický soubor Dorky Park pod vedením Constanzy Macras nebo nezávislý taneční soubor působící v Pekingu Living Dance Studio, jehož práce také není pro české diváky neznámá. Poprvé se českému publiku představil v roce 2013 a loni jeho choreografka a vedoucí Wen Hui spolupracovala s tvůrčím týmem Jany Svobodové na představení Obyčejní lidé (reflexe autorky zde, recenze TA zde), které je v současnosti na repertoáru Divadla Archa. Právě tvorba Living Dance Studia zahájila i letošní Akcent 2018 představením s názvem Red, které v konceptu, režii a choreografii Wen Hui vzniklo už v roce 2015 a těší se velkému evropskému ohlasu.

Living Dance Studio se od svého vzniku v roce 2008 věnuje tvůrčím projektům zaměřeným na kritické zkoumání sociální paměti prostřednictvím dokumentu a performance. Ve své domovině má tu výsadu, že smí (za určitých podmínek) prezentovat svou tvorbu v zahraničí, čímž v rámci možností alespoň přibližuje západnímu světu dopady traumat novodobé čínské historie na lidi a jejich životy. Představení Red se od jiných titulů souboru odlišuje především osobním zainteresováním protagonistů. Obrací pozornost publika k éře formování uměleckého tance v novodobé Číně, respektive k existenci fenoménu tzv. čínského vzorového baletu. Využívá autentických příběhů čínských tanečnic vyprávěných přímo na jevišti tancem i slovem nebo prostřednictvím filmového dokumentu, který je pro podobu této inscenace stěžejní.

Znalost poměrů tanečního umění v Číně není v našich zeměpisných šířkách nikterak uchvacující, nehledě na to, že komunistický režim „země nebeského draka“ přísně koordinuje informace, které dává světu k dispozici, ať už skrze tisk, internet, audiovizuální tvorbu či živé umění. Kombinace současného tance a dokumentárního filmu přináší „západnímu“ diváku možnost více číst mezi řádky to, co nemůže být veřejně vysloveno, a zároveň zmírňuje jeho deformovanost pocitem „to bylo tak dávno a dělo se to tak daleko“. Vytváří tak (nekomentované) spojnice souvislostí potlačovaných významů vzhledem k dnešní době a celosvětovému společenskému a kulturnímu dění.

 

Balet jako politická propaganda

V rámci Velké proletářské kulturní revoluce v letech 1966–1969 proběhla radikální reforma tradičního čínského umění, která zasáhla i divadlo. Pod osobním dohledem manželky Maa Ce-tunga bývalé herečky Ťiang Čching vzniklo osm nových vzorových revolučních scénických děl a mezi nimi i balet se zpěvy nazvaný Rudý prapor žen vyprávějící příběh ženy, která se útěkem vzepře kapitalistickému zotročování. Potká hrdinného odbojáře, který ji uchvátí svou vizí, a ona jako revolucionářka pozvedne prapor a vede ženy dělnické třídy do boje za lepšími zítřky. Podobnost s vládnoucím párem byla žádoucí.

Cílem kulturní revoluce byla snaha upevnit upadající moc a udržet kult osobnosti Mao Ce-tunga. Pod oficiální záminkou „boje proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům“ se rozpoutalo peklo politického lynčování a občanských bojů. Výsledkem byly jen statisíce mrtvých, krize čínské ekonomiky a devastace čínského kulturního dědictví.

Západní socialistická ideologie dala vzorovému baletu nejen příběh, ale i vizuální podobu, která jako by z oka vypadla evropské proletářské propagandě 50. let. Záměr byl splněn, na první pohled ani stopa po čínském tradičním umění. Teprve když protagonistky představení Red začnou analyzovat využívané pohybové sekvence a pózy, rozdělení prostoru či rytmizaci a dynamiku tance, otevírá se před divákem ona tajemná komnata mocenského využívání zažitých kulturních vzorců, která doprovázela a bohužel stále ještě doprovází změnu režimu v dané společnosti. Téměř v přímém přenosu se před diváky dokumentárního tanečního představení proměňuje čínský lidový tanec na klasický čínský tanec. Stačí jen otočení paže, dlaň sevřená v pěst a pohled očí dostává jiný význam a i obsah tanečních kroků se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Je to tak jednoduché: jakýkoliv odpor či nesouhlas násilím potlačit, zajistit neexistenci alternativy a pak už nic nestojí v cestě úspěšnému přeprogramování myšlení celého národa.

Balet Rudý prapor žen byl po své premiéře v roce 1964 uváděn po celé Číně, tančilo se nejen v divadlech, ale i přímo mezi rolníky či vojáky v kasárnách nebo na mlatu za jakéhokoliv počasí i povrchu. Tanečnice neměly na výběr a vzhledem k masové propagandě vlastně ani po ničem jiném netoužily. Naopak. Chtěly být součástí této angažované show, chtěly tančit pro vůdce, pro revoluci, pro „změnu“. Chtěly být vzorem a ideálem mas.  

 

Nejen akrobatický dril

Čas však otupí i nejostřejší zbraně a ubere zápalu v šavlovém tanci. Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 mizí ideologické zanícení a angažovaný obsah v revolučních vzorových hrách se vyprazdňuje. Nicméně estetický vkus se mění s časově nižší proměnou, a tak si klasický čínský tanec ponechává nově vzniklou hodnotu v označení „kulturní tradice“ (bez udání časového původu). A participující tanečnice jdou ve svých životech dál.

V roce 2014 byl balet Rudý prapor žen zrekonstruován, a tím se otevřela i „diskuze“ o jeho významu pro čínskou kulturu a baletní umění globálně. Některé prvky zachycené objektivem fotoaparátu z Rudého praporu žen jsou známé i z fotografií západní baletní produkce, jako například tanečnice ve skoku označeném jako head-kick jeté. V Evropě je spojován s klasickým baletním titulem Bachčisarajská fontána, a přesto, že by si čínský klasický balet rád přisvojil původ tohoto legendárního fenoménu taneční virtuozity (a to i za cenu odkazu k tradiční pekingské opeře), v západním uměleckém tanci je jeho místo průkazně zakotveno minimálně od počátku 20. století. I tak je fotografie tanečnice v head-kick jeté jakousi značkou Rudého praporu žen.

Filmový materiál v představení Red také nabízí pohledy různých osobností z různých společenských odvětví čínského života, stejně jako osobní zpovědi představitelů hlavních rolí v původních uvedeních baletu. Nastiňuje to, jak se představení odrazilo v jejich soukromém i profesním životě. Na jednom ze záběrů vidíme perfektně synchronizovanou třídu dětí ve věku maximálně 6–7 let, tančící jednu ze scén tohoto „tradičního“ baletu podle choreografie svého učitele, bývalého sólisty vzorového baletu. Krátká sekvence není ovšem nic víc než rytmicky sjednocená a ukotvená sestava akrobatických prvků esteticky lahodící oku, ovšem děsivá při představě drilu, který takovému perfekcionismu předchází a co malým tanečníkům přináší.

Oproti tomu jiná čínská tanečnice (o generaci mladší než tanečníci vzorového baletu) před diváky představení Red na jevišti mluví i tančí o myšlence nekonečného pohybu i nekonečných možností v prostoru, kterých je „jako zrnek prachu ve větru“. Její taneční pohyb má „západní“ charakter a současný tanec je tak najednou vyjádřením, které nesvazuje, ale naopak uvolňuje a přináší v myšlenkách i projevu to, co v režimu diktatury není možné nahlas vyslovit.

 

Psáno z představení 25. října 2018, Divadlo Archa, Praha.

 

Red
Choreografie: Wen Hui
Text: Zhuang Jiayun
Dramaturgie: Kai Tuchmann 
Performeři: Li Yuyao , Li Xinmin, Liu Zhuying, Wen Hui
Světelný design: Edwin van Steenbergen
Video: Zou Xueping
Scéna: Zhou Jie
Rozhovory: Wen Hui, Zhuang Jiayun, Zou Xueping
Hudba: Wen Lvyuan

Zdroje informací o čínské kulturní revoluci:

https://www.stream.cz/slavnedny/10002277-den-kdy-zacala-cinska-kulturni-revoluce-16-kveten

https://www.lidovky.cz/svet/cinsky-tisk-prolomil-mlceni-kulturni-revoluce-byla-katastrofalni-chyba.A160517_134400_ln_zahranici_msl

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kulturn%C3%AD_revoluce

 

Autor: Zuzana Smugalová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: