Bienále tance v Lyonu: Nic, co by překvapilo
reportáže
Angélin Préljocaj je významný francouzský choreograf albánského původu, který sice mívá houpavé období z hlediska výběru námětů i zpracování, ale jeho dílo bývá objevné. Premiérové narativní představení Ce que j´ appelle oubli, inspirované dílem současného dramatika Laurenta Mauvigniera, zpracovává příběh o neblahé a zločinné události. Na scéně ho vypráví a hraje herec a šest tanečníků, kteří spíše animují dané situace a dramatické momenty skutečných násilných událostí. Skupina mužů se pere se svým vlastním svědomím. Zbytečná stylizace a jednotící pohybové sekvence brání tanečníkům v jejich vlastní dynamické interpretaci. Tentokrát se Préljocajovi nepodařilo předčít literární předlohu a choreografie zůstává jakoby stranou. Magie Philippa Découflého
Taneční soubor DCA a jeho tvůrce Philippa Decouflého znají nejvíce Francouzi. Smysl pro humor a gag, záliba v cirkusových kouscích všeho druhu jsou typicky domácí záležitostí. Festivalové představení Panoráma nebylo však v pravém smyslu slova premiérou, ale je retrospektivou, a tak trochu nostalgickým ohlédnutím za vynikající choreografickou tvorbu z osmdesátých a devadesátých let. Viděli jsme kousky ze slavných féerií a kaleidoskopů tanečního i cirkusového umění ze slavného Codexu a Decodexu, Tritona, a především nezapomenutelné inscenace Iris. Decouflé, klaun, výtvarník, obdivuhodný choreograf a akrobat bilancoval a s novou skupinou mladých tanečníků přenesl na scénu magické taneční reje, pohádkové stínohry, filmové i vizuální efekty s oblíbeným zavěšováním tanečníků ve vzduchu. Napětí Maguy Marinové a jednoduchost Yuvala Picka
Maguy Marinová a její taneční divadlo nikdy nezklame. Také nová kreace nazvaná Nocturnes navodila opět neodmyslitelné napětí. Nestala se však ničím v zásadě novým či odlišným od minulých kusů. Světlo a tma, světlo a tma… - tyto ostré střihy a stále nové obrazy ze života byly záměrné. Přemýšlíte, kde jste je viděli či zažili, i když dějovou linku nemůžete najít. A ani ji nehledejte. Máte pocit, že Maguy Marinová si vytáhla z knihovny knížku, otevřela ji a pak zahodila. A tak pokračuje stále dál a vy sledujete další a další načaté příběhy, v tomto případě zásadně ne tančené. Přinášejí napětí noční ulice, pronásledování Arabů nebo černochů. Dívky si koupily nové šaty a teď si je zkouší, někdo zpívá a hraje na kytaru, milenci na sebe vzrušeně čekají, někdo večeří za dveřmi. Před očima se vám míhají nedokončená dramata a vy víte, že Maguy to umí. Někdy to umí i mnohem lépe, ale má právo si trochu i hrát. Odešla totiž z CCN (Národní choreografické centrum) z Rillieux la Pape a teď si užívá nabyté svobody a tvorby. Na její místo nastoupil v loňské sezóně nadaný izraelský choreograf Yuval Pick. Jeho naivní, ale čistě strukturovaná kompozice Folks je průzračná v prostoru, dynamice i čase. Malá skupinka tanečníků začíná v kruhu. Jednoduché kroky a taneční krokové sekvence se po dlouhém začátku množí a zlepšuje se kvalita provedení i náročnost v partneřině - v duetech, triu, v sólech. Po zdánlivém konci či spíše dramatickém zlomu sledujeme, jak tanečníci nosí ze zákulisí stromky, rostliny a květiny všeho druhu. Tančí a pohybují se radostně a zcela odlehčeně v pomyslném ráji? Pick přinesl v nenáročné kompozici naději, že v jednoduchosti je krása a příslib příštích talentů.
Mistrovství Jiřího Kyliána
Úžasné Kyliánovo dílo One of a Kind, u nás málo známé, je výjimečné jako celovečerní triptych. Tři části spojuje přítomnost jedné dívky, tanečnice, která neodejde ze scény téměř ani na chvilku. Jedinečnost jedince, jedinečnost okamžiku a oslava svobody, to vše je skryto v podtextu této choreografie. Kultivovaná kompozice vznikla při příležitosti 150. výročí Ústavy Nizozemska v roce 1998, kdy Jiří Kylián dostal nabídku ji vytvořit. Zakázka nemusí vždy znamenat geniální zpracování. V tomto případě však jde o mistrovské dílo. Tanečnost, technická suverenita, krása a dokonalost pohybu přinášejí ojedinělý zážitek. Úroveň Baletu Lyonské Opery je sice dostačující vysokým nárokům, nicméně soustředěnost obou obsazení v premiérových večerech obnášela takovou nervozitu, že Kyliánův duch nějak unikal a chyběla jistá autentičnost i vřelost původní holandské interpretace. Možná to bylo i tím, že dílo je záměrně „podsvíceno“, a tak vzniká dojem, že se díváte na filmový záznam. Flamenco Isralea Galvána
Nejoceňovanějším představením Bienále byla La Curva virtuózního tanečníka, Isralea Galvána, který kontinuálně, autorsky a zcela ojediněle posouvá tradiční flamenco na úroveň současného divadla. Všude, kde zatančí, ho nazývají „meteoritem“ současného Španělska. Z široké nabídky představení, workshopů a konferencí se stalo cenným přínosem téměř každodenní promítání tanečních filmů i divadelních záznamů. Mohli jsme zavzpomínat například na Kazuo Ohna v jeho geniální La Argentině, vidět část díla Ushio Amagatsua a jeho tanečníků ze souboru Sankai Juku, kteří rovněž hráli na Bienále. Skvělým snímkem byl Monolog tanečnice Lisebeth Gruwez v konceptu Belgičana Jana Fabra, který patří k jeho nejlepším a nejtanečnějším dílům. Bienále tance 2012 v Lyonu 13. - 30. 9. 2012
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Labutí jezero – Čím víc motivů, tím víc nezdarů
kritiky -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 34 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 36 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 37 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 38 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 52 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 54 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?