Diskuze (zleva Valeriya Žáčková, Jan Malík, Lucie Hayashi, Lucie Dercsényiová, Václav Kuneš). Foto: Pavel Vágai.
Úvod akce patřil přednášce a diskusi o současném tanci v České republice, o jeho trendech a směřování. Vhled do problematiky zajistila šéfredaktorka Tanečních aktualit Lucie Hayashi, která v krátkosti přiblížila světový vývoj moderního a navazujícího postmoderního tance a vznik contemporary dance, zdůraznila ideje a charakteristiky jednotlivých období a proudů. Vzpomněla i formování amatérských tanečních uskupení, jež po roce 1990 rozdmýchala profesionalizaci českého současného tance, a hlavní osobnosti konce tisíciletí, které motivovaly domácí scénu cennými zahraničními zkušenostmi. Po úvodu se již rozproudila zajímavá debata mezi jejími účastníky, kteří ačkoli nahlíželi na taneční umění z různých úhlů pohledu své profese, dokázali si vzájemně naslouchat a doplňovat se. Honza Malík (NANOHACH) promluvil o založení, začátcích i způsobu tvorby svého souboru, Václav Kuneš (420PEOPLE) si postěžoval na snižující se „hladovost“ českých profesionálních tanečníků po znalostech a zkušenostech přes rostoucí nabídku, Lucie Dercsényiová (Taneční aktuality) poukázala na prolínání současného tance do kamenných divadel a Valeriya Žáčková (taneční obor ZUŠ v Litoměřicích) z pozice pedagoga zakončila debatu důrazem na rozvíjení dětské radosti a tvořivosti. Každý měl možnost vyjádřit svůj názor na postavení současného tance a tanečníků v dnešní době a zamyslet se, proč se tanec zatím příliš nedostává do některých regionů. Velká účast a pozorně naslouchající i debatující publikum byly důkazem zájmu Litoměřických o tanec.
V druhé části večera představili studenti druhého až čtvrtého ročníku Duncan Centre autorskou tvorbu, která byla realizována v červnu 2016 a vůbec poprvé byla uvedena mimo Prahu. Pro studenty to byla výzva, vždyť na „osahání“ prostoru měli dohromady jen půl dne, každý si mohl svou choreografii vyzkoušet během zhruba půlhodinové zkoušky. Bylo ale zřejmé, že se se svým úkolem vyrovnali zdařile, zohlednili ve svých číslech i daný prostor sálu, jako třeba pevné pódium v jeho popředí. Všichni studenti ve svých choreografiích ukázali divákům část sebe, své tvorby, neschovávali se za efektní kostýmy či rekvizity, technické nebo zvukové vymoženosti. V plně rozsvíceném sále litoměřického gotického hradu, který není primárně určen pro takovýto typ představení, předvedli ve svých krátkých číslech, co se během studia naučili. A nebylo toho málo. Diváci včetně malých dětí v tichosti a s plným zaujetím sledovali například choreografie s názvy Exkluze, Orygynalyta, Najdi cestu či Nadechni se. Vše na sebe navazovalo, hladce plynulo a hlavně rychle uběhlo. Díky celému večeru tak odcházeli z rozsvíceného hradu spokojení diváci a motivovaní žáci tanečního oboru. Na tomto, v podstatě, experimentu, který byl jakousi ozvěnou 16. filmového festivalu v Litoměřicích na téma Tanec a sport ve filmu, se ukázalo, že přivážet současný tanec do regionů má nejen velký potenciál, ale i smysl.
Psáno z představení 11. října 2016, Litoměřice.
Duncan tančí
Choreografie: Emilie Bodyová, Marie Herderová, Šimon Klus, Tereza Krejčová, Lucie Matoušková, Martin Pavlíček, Eva Rezová, Jolana Šturmová, Barbora Vaňková, Anna Zítová
Umělecko-pedagogické vedení a konzultace: Dagmar Chaloupková, Honza Malík, Radim Peška, Zuzana Sýkorová, Veronika Šimková, Lea Švejdová
Kurátor programu a produkce: Honza Malík
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?