Pokus o zastavení v čase

7. 4. 2013 reportáže

Autor Hana Strejčková

Nejnovější práce choreografky Prue Lang je volným pokračováním jejích úvah o relativitě času, proměnlivosti prostoru a obnovitelnosti energie. Zatímco v předchozím projektu Un réseau translucide, uvedeném na festivalu Faits d´hiver 2011, se zaměřila, jednoduše shrnuto, na obnovitelné, ekologické zdroje energie, tak v novém představení zkoumala navíc možnosti zastavení času. V Timeprojectu se zabývala pohybem a jeho plynutím v čase - veškerý pohyb se může opakovat ve stejném, či lehce pozměněném prostoru, ale naprosto odlišném čase, a zároveň je možné zastavit čas a na pohyb nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Postupně se také mezi hledištěm a jevištěm vytvářela vazba, z níž vzešel důležitý zdroj energie pro tanečníky. První, co divák uviděl, byl muž s rozpaženýma rukama, který se pomalu otáčel a s ním i stíny jeho paží jako vrtule větrné elektrárny. Připomínal pomalu se rozjíždějící agregát, jehož energie má být vzápětí využita. A pak do prostoru vyrazila jeho napnutá ruka, jejíž napnuté prsty vedly pohyb celého těla. Tento jednoduchý, ale přesně cílený pohyb ruky, který sjížděl a stoupal po křivkách těla, plazil se a posunoval po podlaze a zdech, ovlivňoval první taneční kreace každého z tanečníků. Impuls přecházel od jednoho tanečníka ke druhému, jeden byl v pohybu, ostatní „bez baterie“ v klidovém režimu. Choreografka vystavěla pohybový slovník na pojmech: akcelerace, předávání, odpružení, táhnout a být tažen, pevný bod, protiklady, plynulost a trvání, souběh. V centru zájmu Prue Lang je tanečník jako zdroj energie a také jako její „zásobárna“. A společná energie tanečníků a diváků byla pohonem celého představení. Čtyři tanečníci, dvě ženy a dva muži, byli po celou dobu opravdu plni síly. Tanečníci měli na nohách tenisky, jejich kostýmy tvořilo sportovní oblečení veselých barev a oděvy odkazující na 80. léta minulého století. Inscenace byla rozdělena na části oddělené veřejnými přestavbami – čtveřice vždy za halasného ho

voru přemístila stůl v prostoru. První část rytmicky řídil zvonek, který byl vždy ovládán jedním z tanečníků. Tento tanečník, který připomínal pevný bod/ point fix vykonával u stolu určitou, jednoduchou a srozumitelnou činnost, která zabírá reálný čas – např. tanečník psal dopis, tanečnice si vybavovala všechny písničky, v jejichž názvu je slovo láska, anebo tanečník si čistil zuby elektrickým kartáčkem atd. A souběžně byl na jevišti tvořen pohybový dialog, založený na rozvíjení jednoduchého pohybu. Každou akci pak ukončil „pevný bod“ u stolu tím, že tanečník dokončil akci a cinkl na zvonek. V tu chvíli si všichni vyměnili pozice. Náplní jedné z dalších částí bylo například měření prostoru a mladého muže, či telefonický hovor bývalého páru – muže a ženy, kteří se několik let neslyšeli. Tanečníci plynule přecházeli z hip-hopu, break dance, slow motion k partnerským kontaktům a společenským hrám. Dějově inscenace nabídla obrazy z každodenního života mladých lidí, zejména reflektovala vztahy a jejich proměnlivost v čase, a také pohled na svět, který se odehrává v určitém okamžiku. Jednotlivé výstupy nejprve vycházely z jednoduchých, přesně vedených pohybů, které byly postupně rozvíjeny a pak opakovány na stejném místě, nikoliv však ve stejném čase. Společným jmenovatelem byl čas, který plyne a prostor, který je možné změnit – obměnit. Australskou choreografku Prue Lang, která od roku 1999 žije a pracuje v Evropě a na konci 90. let pracovala po boku Williama Forsytha, fascinuje čas a v tomto pohybovém projektu se čas pokusila zastavit, natáhnout, zrelativizovat. Timeproject je velmi živé, hravé a energií nabité představení. Na jeho závěr si tanečníci vyzuli boty a do jedné z nich zapojili kabel. Lampa se rozsvítila. Jejich energie byla využita. Psáno z 1. reprízy 15. 2. 2013, Micadanses Koncept, choreografie: Prue Lang
Interpretace: Douglas Bateman, Norbert Pape, Asha Thomas a Nina Vallon
Světelný desing: Gilles Gentner
Fotografie: Mathieu Briand
Produkce: Association PLANT
Koprodukce: CDC Paris Réseau, Festival Faits d’hiver, Théâtre National de Chaillot, FONDATION D’ART OXYLANE.
Podpora: Ministère de la Culture et de la communication – DRAC Île-de-France
Premiéra: 14. 2. 2013, Micadanses, Paříž