Rituální tanec s vejci

Rituální tanec s vejci

Rituální tanec s vejci

Francouzská performerka s cirkusovou minulostí a touhou po divadle a tanci Jeanne Mordoj se ve svém nejnovějším počinu odrazila od pocitů, které přináší její věk překračující čtyřicítku. Ve své poeticko-rituální performanci La Poème oslavuje bytí, život ve své jednoduchosti a kráse. Opěvuje kouzlo „obyčejného“ ženství, poslání břicha a sílu hlasu. Její performancí se prolíná ženské zapálení s až dětským údivem a archetypálními obrazy ženské divokosti. Jeanne Mordoj před třiceti lety začínala u cirkusu. V roce 2000 se rozhodla opustit šapitó a vydat se na sólovou dráhu. Jejím dlouhodobým a nejsilnějším tématem je ženství. Ve všech dosud vytvořených performancích využívá nejen své cirkusové dovednosti (břichomluvectví, pružnost hadí ženy, žonglování), ale také, jak v rozhovoru uvedla, stále se učí něco nového. Hledá osobní cestu, jak propojit své zkušenosti z dlouholetého působení v cirkusu s tancem, divadlem, hudbou a objekty. V La Poème Jeanne Mordoj cíleně využívá břichomluvecké umění, žonglérské zkušenosti i dokonalou flexibilitu svého těla, a zároveň se noří do hlubin ženského hlasu, na dno své ženské podstaty. Název La Poème, v němž ve francouzštině původní člen „le“ pro mužský rod autorka zaměnila za ženský „la“, v překladu vyznívá jako „ten“ Báseň. Umělkyně však nehledala doslovný, byť kvůli gramatice lehce zarážející, název. Titul odvodila ze hry se slovy: „la peau que j’aime“ (kůže, kterou mám ráda), až rychlým opakováním slov za sebou našla „la poème“. Do hlavního tématu ženství zakomponovala další atributy – vejce, břicho, kufřík s indickým harmoniem, tzv. shruti boxem. S vejcem na jeviště přinesla ženství, se skořápkami křehkost a ve spojení s cestou počátek bytí i stopy minulosti. Hudební nástroj donesla jako odkaz ke starým kulturám a jejich tradicím. Její tanečně-cirkusové představení jako by bylo cestou ženského těla a duše od početí, přes zrození po rozcestí, na němž se tělo v jednu chvíli změní z mladého, oplývajícího krásou, v sešlé a poznamenané stářím. A těchto obrazů záměny a kontrastů Mordoj využívala často. V poslední části představení snad nejsilněji, kdy celé své tělo pokryla střípky skořápek. A v tento moment i příběh skončil. Jeanne nejprve připomínala elegantní dámu s kufříčkem, jež čeká (řekněme například na zastávce na autobus). Jenomže za chvíli se jí z úst vyklubalo vejce. A za ním další a další a při lehkém zatřesení jí z kostýmu, sukně a halenky připomínající barvami i střihem styl afrických žen, začaly vypadávat skořápky. S vajíčky obratně kouzlila. Vajíčka mizela a objevovala se celá, a současně na podlahu padaly kousky skořápek. Mordoj k tomu svým hlasem rozeznívala své tělo a postupovala po cestě vpřed. Při dalším zastavení, kdy ústy, jimiž plodila, posléze i polykala jedno vejce za druhým, rozvlnila své břicho všemi směry a rozehrála svou flexibilní mimiku do neuvěřitelných, ne však prvoplánově komických, grimas. O pravosti používaných vajec diváky přesvědčila během tanečně-pohybové sekvence, při níž přesouvala žloutek po celé délce obou rukou od ramen po konečky prstů z levé strany na pravou, dokud se vejce nerozlilo. Díky velmi citlivému svícení, přesné choreografii a jemným pohybům těla se právě zde podařilo podtrhnout variabilitu pohledů na ženské tělo. Jeanne Mordoj se dlouhodobě zajímá o kvalitu pohybu, která může proměnit pohled na lidské tělo, na jeho proměny v čase, pod tlakem emocí i v zrcadle současného světa. La Poème je hudebně-tanečním rituálem, křehkou oslavou bytí a hlubinnou sondou do světa žen. Jeanne Mordoj, a to je její velký klad, je na jevišti autentická. Má dar předat se publiku, souznít s ním, aniž by je jakkoli přímo kontaktovala. Vytváří kolem sebe auru, kterou ozařuje všechny ostatní. A ačkoli tento velmi silný vizuálně-akustický příběh nepřesahuje třicet minut, dokáže v divákovi rezonovat ještě dlouho poté, co odezní poslední potlesk. Psáno z reprízy 14. srpna 2013 v Summerhall, Edinburgh Festival Fringe. La Poème
Koncept a interpretace: Jeanne Mordoj
Zvuk a hudba: Isabelle Surel
Světelný design a technická režie: Claire Villard
Supervize: Julie Denisse
Premiéra: 2. 8. 2013, Edinburgh Festival Fringe

Témata článku

Zahraničí

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: