Rozhovor s Natašou Novotnou o Naharinově B/oleru v Ostravě


Nataša Novotná hostuje jako sólistka v choreografii B/olero Ohada Naharina, které uvádí balet Národního divadla moravskoslezského jako jednu část z večera nazvaného Dva světy / jeden svět. Po zkoušce v sále jsem ji zastavila s několika otázkami.

 

V představení se ženy s muži na jevišti nepotkají, tančí odděleně. Tančíš raději v choreografiích společně s muži?
Při samotném představení, které trvá jen několik desítek minut, je mi už vlastně vcelku jedno, zda se dělím o ženskou, či mužskou energii. Jde spíše o hodiny zkoušek na tanečním sále, kdy – jsme-li pouze ženy – po čase jakási mužská energie chybí.

Jakou část B/olera si nejvíce užíváš?
Označit jasně umím spíše tu část, kterou si užívám nejméně: je to ten kousek, kdy jsme na zemi. Protože jsem trémistka, začnu si tanec užívat až po chvíli na jevišti. Paradoxně čím blíže ke konci, tím větší síla a jistota.

Ve svém posledním propagačním materiálu Ohada Naharina s názvem Mr. Gaga se objevují záběry ze zkušebny Batsheva Dance Company, úžasné taneční sekvence okořeněné titulky: síla, ostrost, přesnost, svoboda, jemnost, čistota, křehkost, odtažitost, erotičnost, syrovost, pružnost, tíha, živočišnost, palčivost. Co z toho uvidíme v B/oleru?
To záleží, jakýma očima se na věc budete dívat vy sami. V každém případě B/olero ve svém potenciálu zahrnuje vše zmíněné.

Ohad Naharin každý den tančí a chce, abychom to dělali také. Studuješ jeho taneční styl gaga, znamená to, že i ty každý den tančíš?
Denně tančím prakticky od svých 15 let a s poměrně malými pauzami je to tak stále. K vlastnímu velkému překvapení musím dodat, že jsem právě chytila takovou pomyslnou druhou mízu.

Co nutí Ohada Naharina každý den tančit?
Těžko mluvit za něj, prioritně bych ale tipovala, že Ohada k vytrvalosti vede jeho víra v to, že tanec nejen povznáší, ale také léčí.

Líbí se mi jeho připomínka: „Just let it happen…“ („Nech to se stát…“, pozn. red.) Dostávala jsi takové korektury při zkoušení B/olera často?
Z práce s Ohadem, ne zásadně ze zkoušek B/olera, mně osobně utkvěla v paměti jiná jeho zásada: „People, don’t be too ambitious…“ („Lidi, nebuďte tak ambiciózní…“, pozn. red.), což je vlastně totéž, jen z jiného úhlu pohledu. To, jak se dostat přes teorii, k tomu správnému konkrétnímu pohybu, je úžasná alchymie. Ovšem jen ve chvíli, kdy na sebe prvky reagují.

Prozraď nám, jak dlouho trvá, aby tanečník s dokonalou klasickou technikou, se svaly stále napruženými, s propnutými nárty, jen tak nechal tělo udělat pohyb, vypnul napětí ve svalech a nechal se vést instinktem?
To je velmi individuální problematika! Jak dlouho trvá odnaučit se návyk? Někomu se to nepodaří nikdy, většina na tom musí denně pracovat, aby se po čase posunula jinam.

Staví Ohad Naharin choreografie tanečníkům na tělo? Do jaké míry je choreografie v inscenaci Dva světy / jeden svět odlišná od světové premiéry B/olera v New Yorku v roce 2008?
Ohad je typem choreografa, který vždy pozmění detaily, i kdyby se k věci vracel s původním obsazením. Přestože vše funguje, moment pro vylepšení se vždy objeví. Někdy je důvodem změny třeba i tanečníkova indispozice. B/olero 2016 je tedy také jiné v malých detailech, ale celkový náboj a nálada zůstávají beze změn.

Měla jsi možnost vstoupit do světa Ohada Naharina. Proč si myslíš, že Ohad Naharin přitahuje pozornost tolika tanečníků?
Subjektivně řečeno, Ohad mě svou aktivní přítomností a zájmem o to, co dělá, přesvědčuje o nezištné vášni pro věc a pro lidi, kteří tu vášeň sdílejí s ním. Nadšení pro věc je nakažlivé. Ohad vede sebe, a tím i nás, k cíli, kdy rozpoznáme a pojmenujeme to, co existuje, kdy objevíme a aplikujeme to, co je nové, a kdy finálně najdeme plezír z toho rozdílu. Je to jako osobní vědecký výzkum – a kdo by nechtěl být na chvíli vědcem, objevitelem.

Je pro tebe těžké tančit na zvuky syntetizátoru, na elektronickou podobu Bolera? V čem se podle tebe liší Ravelovo Bolero a B/olero od průkopníka elektronické hudby Tomity?
Tomitův přepis Bolera pro syntetizátor mně přijde dokonalý, a to nejen proto, že je o polovinu kratší. Ravel ve skladbě nastavil základní rovinu reinvence a stylizace v opakování, Tomita dodal dimenzi času. 

 

Autor: Lenka Dřímalová

Autor: Lenka Dřímalová
 
 

Nahoru

Ladislav V., 26-11-16 21:35:
Souhlasím s paní Vildungovou. Paní Novotná má špatnou techniku, nikdy nic pořádného ve skutečném baletu nedokázala.
Vildungová Jana, 26-11-16 02:56:
Dva světy/jeden svět.
Boléro v podání Maji Plisecké, dále
uvedené na MTF Zlatá Praha 2011 se liší kvalitou provedení. V NDM je provedení pouze torzo celé detenáctiminutové sklatby. V podání francouzských choreografů/M.Béjarta a A.Préljocaje/ se nesrovnatelně
kvalitou provedení liší!

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: