4.1.2007

Rozhovor s Béatrice Massin

S francouzskou choreografkou Béatrice Massin se Taneční Aktuality setkaly v květnu 2006 při příležitosti vystoupení jejího souboru Fetes Galantes v Praze.

Jaké byly vaše první taneční zkušenosti a jak jste se dostala k baroknímu tanci? Co vás přivedlo k práci choreografa?
V dětství jsem začala s baletem a moderní tanec jsem objevila asi v době, kdy jej začala objevovat celá Francie, tedy někdy v 70. letech. Byla jsem ale dost nespokojená s pojetím hudby v moderním tanci, tanec jsem totiž dělala především kvůli hudbě. Tehdy jsem ale měla dojem, že svět tance a hudby spolu nechtějí mít nic společného.
Když jsem potom objevila barokní tanec, bylo to první, co mě opravdu oslovilo. V mém těle tanečnice jsem objevila hudbu ze 17. a 18. století, která byla vytvořená právě k tanci. V té době bylo totiž sepjetí hudby a tance naprosto úplné. A já jsem konečně našla v hudbě to, co jsem vždycky hledala v tanci.
Druhá věc, pro kterou jsem si tak zamilovala barokní tanec, je fakt, že když nadzvednete tu jeho zaprášenou vrstvu, může být naprosto moderní. Měla jsem jako moderní tanečnice dojem, že když začnu pracovat s tímto materiálem dnes, v roce 2000, můžu z něj vytvořit něco aktuálního, co se bude týkat i dnešních diváků.
A třetí věc, která mě fascinovala, bylo to, že tento tanec ve své době ve Francii zastával tak důležitou roli, že dokonce sám král nařídil svému tanečnímu mistrovi, aby vynalezl taneční zápis. A my jsme jej našli. Máme tak na 300 partitur tanců! Není to pro tanečníka příliš běžné být v sále sám s tanečním textem. Vždycky tam bývá nějaké vnější oko, které vám říká „dobře“, „špatně“, téměř nikdy nemáte svobodu vzít do rukou taneční text a ptát se: co chci vytvořit, co chci tím tancem říct? A to bylo pro mě vzrušující. Díky tomuto zápisu a jeho interpretaci jsem se stala choreografkou. Myslím, že kdybych neobjevila barokní tanec, nestala bych se nutně choreografkou. Byla to právě práce s tímto textem a přemýšlení nad jeho výpovědí, která mě k činnosti choreografa dovedla.

Jak začala spolupráce s organizací SE.S.TA a Českou Republikou?
Marie Kinski mě požádala, abych přijela, udělali jsme první stáž s ní a Jeanem-Christophem Paré, byly celkem tři, a potom jsem spolupracovala s hudebníky z Collegium Marianum. Začali jsme tedy organizovat setkání mezi světem hudebním a tanečním a také jsme se snažili vyzdvihnout z tanečních partitur nějaká poučení pro choreografické řemeslo obecně i pro současnou choreografii.

Můžete nám říct něco bližšího ohledně Vašeho tanečního semináře, který zde proběhl 16. a 17. května?
Tento seminář byl trochu specifický, protože bylo velmi málo času (jindy trvá třeba deset dnů, teď jen dvě dopoledne). Zabývali jsme se vztahy tance a hudby a aspekty, které je spojují. Ale ne jenom spojitostí mezi notami a tanečními kroky, ale především aspektem těla barokního tanečníka, který provozuje jak hudbu, tak tanec. Pohyby a způsoby držení v tanci nacházíme i v hudbě a hudební vzorce zase můžeme najít v tanci.

Pracujete většinou s profesionálními tanečníky nebo s amatérskou veřejností?
Dá se dělat všechno, ale práce tady v Praze se SE.S.Tou je určena profesionálům. A bylo úžasné ukázat profesionálním tanečníkům současného tance a budoucím choreografům bohatost tance baroka.

A co přinášejí tyto semináře vám?
Při semináři trvajícím deset dnů je možné si vytvořit jakousi jednotu, blízkost mezi prací třech lidí, kteří jsou osobnostmi s bohatými zkušenostmi, ale různým pohledem na dané téma. Je to práce Jeana-Christophe Paré, Marie Kinski i moje. Semináře, které jsme vedli společně, byly opravdu záležitostí tří hlasů. A práce s ostatními v Praze byla pro mě jako bych přerušila ticho. Takže to je obrovské obohacení. A pak, objevit nové tanečníky, kteří mají chuť se učit a zároveň dávat, je vždycky velký přínos.

Vystupovali jste také v zemích jako Indie, Kambodža nebo Egypt; jaké byly reakce tamního publika?
Co se týká Que Ma Joie Demeure, věřím, že je to mezinárodní představení. Je o radosti a o pocitu potěšení z vlastního těla. Když cítíme radost uvnitř, je to něco, co funguje stejně dobře v Kambodži jako v Egyptě, Itálii nebo, jak doufám, v Praze. To uvidíme. Cítím se dojatá, jako by to, že tady dnes a zítra vystoupíme bylo něco opravdu silného, něco jako zdárné zakončení naší cesty.

Co bylo vaší hlavní inspirací při práci na Que Ma Joie Demeure?
Především hudba. Ta určila barvy představení – červenou podlahu, kostýmy ve škále od žluté po červenou, energii tance. Já s touto hudbou vždy žila a mám ji velmi ráda. Chci tím říci, že to není jen tak náhodou, že jsem vytvořila představení na Braniborské koncerty J. S. Bacha. Pro mě je to zcela zásadní hudba. Bez ní by byl život pustý. Kdyby se mě někdo zeptal, jakou hudbu bych si vzala na opuštěný ostrov, vzala bych si Bacha.

Změnilo se nějak představení od premiéry? Jsou tanečníci stále titíž?
Představení se mění stále. Dnes večer to bude 80. provedení Que Ma Joie Demeure, to je opravdu hodně. I na Francii je 80 repríz tanečního představení poměrně dost. A mezi premiérou a 80. reprízou se samozřejmě trochu mění. Tanečníci jsou ale z velké části stále ti samí.

Často už zaznělo, že propojujete barokní tanec se současným. V jakém smyslu tedy může být podle vás baroko stále aktuální?
Myslím, že baroko je naprosto aktuální, protože je to především abstraktní jazyk, jazyk objemu a prostoru. Jako by se hudba stala viditelným prostorem. Je to tedy pro mě něco, co není nijak datováno, ale existuje mimo čas a navíc je i základem pro současný tanec. Nevím, proč by se o tomto tanci mělo říkat, že je to historický tanec, pokud se na něj díváme z takového pohledu, který mě zajímá. Je také třeba říci, že například u Que Ma Joie Demeure kostýmy připomínají barokní siluetu, ale jinak jsou úplně moderní. Zachovali jsme pouze střevíce.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Pracujete na novém představení?
Zabývám se teď hodně výukou, předáváním, také výzkumem. Chci umožnit tanci potkávat ostatní druhy umění, tak aby vzniklo komplexní představení, jako v barokních operách. Vytvořila jsem ve Francii instituci Atelier baroque, kde pracujeme s touto problematikou a právě jsem dokončila nové představení, tentokrát na hudbu mnohem více romantickou, a to Winterreise od Schuberta. Stále řešíme, jak použít baroko, jak ho přivést blíže k romantické hudbě a tím vším vyplnit představení, které bude určené především dnešku a dnešnímu divákovi.

Budeme mít možnost vás znovu vidět v Praze, zamýšlíte se do ČR vracet?
Doufám v to a nepřeji si nic jiného. Je to náročné vše zorganizovat, ale doufám, že budeme pokračovat ve spolupráci a já budu přítomna vývoji tance ve ČR.


Lucie Burešová a Kristina Durczaková                                       květen 2006

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: