23.6.2007

Rozhovor s Filipem Veverkou, sólistou baletu v Düsseldorfu
Filip Veverka
archiv Deutsche Oper am Rhein, Louskáček - S.Kaic, F.Veverka

Filip Veverka je úspěšným českým tanečníkem působícím v zahraničí. Již druhou sezónu je sólistou baletu v Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Příroda ho obdařila  talentem a pílí. S lehkostí a temperamentem ztvárňuje role jak klasického, tak i moderního repertoáru.

S Filipem Veverkou jsem měla možnost natočit rozhovor pro Taneční aktuality den před jeho vystoupením ve Státní opeře Praha, kde 30. dubna tančil prince Siegrieda v baletu Labutí jezero. Filip Veverka je sympatický mladý muž, který ochotně a zajímavě odpovídal na mé dotazy. Část rozhovoru pokračovala ještě korespondenčně z Düsselfordu.

Je to vaše první Labutí jezero ve Státní opeře nebo ho nyní někde tančíte?
V Labutím jezeře jsem tančil ve verzi Národního divadla Rudovouse a pas de trois v prvním jednání, ale Prince tančím ve Státní opeře nyní poprvé.

Jak jste roli Prince nastudoval, když působíte v Opeře v Düsseldorfu?
V době našich únorových baletních prázdnin jsme přijeli na týden s přítelkyní Andreou Kramešovou do Prahy. Role prince Siegrieda a Odetty/Odilie jsme nacvičovali s paní Vláčilovou a panem Šeborem ve zkušebně Státní opery. Z březnové premiéry jsme pak dostali DVD a zkoušeli jsme podle něj. V Düsseldorfu nám pomáhal pan Vondruška a naše asistentka z divadla, bývalá tanečnice Monique Janotta.  

Na vystoupení  ve Státní opeře jsme přijeli s přítelkyní do Prahy ve čtvrtek v noci. Od pátku jsme intenzivně zkoušeli a dolaďovali poslední přípravy se sólisty a se sborem. V neděli odpoledne jsem se byl podívat na Labutí jezero s Nikolou Márovou a Michalem Štípou a v pondělí 30. dubna tančím já s Andreou Kramešovou.  

Jak se vám líbí nové nastudování Labutího jezera ve Státní opeře a jak se vám tančí na této scéně?
V baletu Labutí jezero jsem tančil na scéně Státní opery již v době, kdy tam bylo uváděno Národním divadlem v Praze v choreografii Vlastimila Harapese.

Líbí se mi nová verze Labutího jezera ve Státní opeře, je dobře klasicky zpracovaná. Scéna je výpravná, krásně nasvícená, kostýmy jsou nádherné. Představení se jim moc povedlo. Fandím Státní opeře, že se jim vlastně z ničeho podařilo vytvořit nový soubor, s kterým tento balet nastudovali.

V březnu jste hostoval také v Národním divadle v Praze v baletu Raymonda jako Jean de Brienne. Budete se vracet na tuto baletní scénu častěji?
Nevím ještě, co bude. Vždycky rád přijedu, je to pro mne příjemné zpestření. Raymonda v Národním divadle však v této sezóně končí a o ničem dalším zatím nevím. 

Budete hostovat znovu ve Státní opeře v Labutím jezeře?
Mluvili jsme o tom. Pavel Ďumbala, šéf baletu, se mne ptal, jestli bychom s Andreou mohli přijet v příští sezóně, ale termín ještě neznám.

Jak se vám spolupracovalo s choreografy ve Státní opeře?
Pavla Ďumbalu jsem poznal v Plzni, když tam působil jako šéf baletu. V Plzni jsem hostoval  v Giselle, Donu Quijotovi a Dámě s kaméliemi. Paní Vláčilovou znám ještě z jeviště  Národního divadla, kdy jsem tam působil. Byla to příjemná spolupráce.

V roce 2003 jste odešel do Tulsa ballet v Oklahomě. Jaká to byla pro vás změna?
Byla to hodně velká změna. Chtěli jsme s přítelkyní Andreou Kramešovou odejít z Prahy, ale nepočítali jsme s tím, že bychom dostali tak daleko, až do Ameriky. Rozesílali jsme videokazety do různých míst: do Švédska, do Anglie, do Švýcarska a jezdili na konkurzy do různých souborů. Od známých jsme se dozvěděli o souboru Tulsa ballet, kde působí jako šéf baletu Ital Marcello Angelini, který přijímá tanečníky z Evropy. Videokazeta putovala do Oklahomy a vzápětí nám pan Angelini zavolal, že máme ihned podepsat smlouvu a odjet. Neměli jsme žádný čas na rozmyšlení. Nejhorší bylo vyřízení víz, které trvalo 4 měsíce.

Jak veliký tam byl soubor?
V Tulse byl menší soubor než v Praze, celkem 30 lidí. Na repertoáru jsou moderní i velké klasické tituly. Tancují tam všichni všechno... Byla to výborná zkušenost. Problém byl, že je tam krátká divadelní sezóna 8 měsíců a pak 4 měsíce neplacené volno. Je to sice příjemné, ale o to je pak těžší se po tak dlouhé době dostat do formy, jenže v Americe většina souborů funguje právě takhle.  Divadla jsou převážně závislá na sponzorech a bohatých lidech.

Jak jste se dostal z Oklahomy do Düsseldorfu?
V Tulse jsme byli s Andreou dva roky a pak už jsme chtěli pryč, blíž domů, do Evropy. V Americe je jiný životní styl, který nám příliš nevyhovoval. Zkoušeli jsme zase různé konkurzy. Od známého jsme se dozvěděli o souboru v Düsseldorfu, tak jsme tam jeli na konkurz. Měli jsme opět štěstí, oba jsme dostali smlouvu.

Když srovnáte soubor Národního divadla s vaším dosavadním působištěm, v čem se  liší?
Jsou to úplně rozdílně soubory, každý funguje jinak. Soubor v Düsseldorfu má většinu repertoáru v nastudování našeho šéfa Youriho Vámose. Máme jen jedno představení za rok od jiného choreografa. Je to Vámosův soubor, který si vypiplal, vede ho už 10 let. Soubor má asi 50 lidí, v Národním je větší, asi 60 lidí.

Jak se liší scény obou divadel?
Opera v Düsseldorfu není příliš hezká na pohled. Co se týče vzhledu, vede jednoznačně Národní divadlo v Praze. V současné době  probíhá celková rekonstrukce Opery, těším se, až bude hotová. V Düsseldorfu je ještě jedno menší provizorní divadlo, kde není možné hrát větší balety. Ještě pravidelně účinkujeme v Opeře Duisburg, což je naše druhá scéna. Je dobré, že můžeme mít více představení.

V Česku je upřednostňována činohra a opera před baletem. Jak je tomu v Německu?
Myslím, že to je všude stejné. Balet je za operou také na druhém místě. Německo je ale daleko větší, je tam mnohem více příležitostí a souborů. Německo je otevřené všem. V našem souboru je pouze pět členů německé národnosti, ostatní jsou cizinci, je to takový mezinárodní soubor.

Jsou v Německu tanečníci více známí než u nás?
V Německu jsou některé slavné baletní soubory, jako je např. Neumeierův soubor v Hamburku, dále v Mnichově, Stuttgartu, kde tančí světové špičky, které mají své jméno a postavení. Düsseldorf je trochu jiný, není tak známý.

Jaké role ztvárňujete ve vašem souboru?
Když jsem nastoupil v Düsseldorfu, připravoval se balet Romeo a Julie. Tanečník, který měl tančit hlavní roli, měl úraz. Z divadla mi řekli, že budu za měsíc a půl tančit Romea, proto jsem musel roli rychle zkoušet. Začátkem července byla premiéra a dopadla dobře.  

Pak přišly další role jako Princ v Louskáčkovi, Demetrius ve Snu noci svatojánském a duet   v Carmině Buraně. Všechno jsou to dějové balety, pozměněné Youri Vámosem.

Kterou roli tančíte nejraději?
Nejraději jsem měl Zkrocení zlé ženy v Národním divadle v choreografii Johna Cranka, kde jsem tančil roli Petruchia. Nyní tančím rád Alberta a Hilariona z baletu Gisselle, který měl v únoru v Opeře am Rhein premiéru.

Je role Alberta hodně náročná?
Docela ano. Člověk se zapotí. Giselle zpracovaná Vánosem se od klasické verze liší. Klasická verze Giselle končí nelogicky. Hilariona, který je hodný, víly utancují k smrti. Albert, který s Giselle jen laškuje, z toho vyjde jako hlavní hrdina. Vámosova verze je zpracována zajímavěji. Odehrává se  před a během 1. světové války ve Francii. Druhé jednání se odehrává v nemocnici v době 1. světové války. Albert vidí přízraky a má výčitky z toho, co provedl Giselle. Balet končí tím, že si zapálí cigaretu na balkoně a pak z něj přepadne. Divák si může myslet, že spáchal sebevraždu, nebo že šlo o nešťastnou náhodu.

Jaké byly ohlasy na Vámosovo zpracování Giselle?
Ohlasy byly pozitivní, a i kritikům se to líbilo.

Kolik představení tančíte za měsíc?
Hrajeme zhruba 12 představení, ale tuto sezónu jsem tančil skoro v každém baletu, protože je nás v souboru jen 50, každý je nějak využitý, což je bezvadné.

Jak probíhá váš denní trénink a jak je náročný?
Tréninky máme od desíti do čtvrt na dvanáct, pak do dvou hodin odpoledne zkoušíme repertoár, potom je volno. Od  šesti do devíti večer zase pokračuje zkouška. Trénink je každý den i v sobotu. V neděli bychom měli mít volno, ale sólisté zkoušejí i o volném dnu. Často se stane, že pracuji  tři týdny v kuse, aniž bych měl jeden den volný.

Máte ve svém repertoáru role, kde je důležité i herecké vyjádření? Inspirujete se nějakým vzorem nebo sám sebou?
Podle mne musí vždy člověk vycházet sám ze sebe, kopírovat někoho nejde. Vámos je skvělý v tom, že se snaží se pro každého najít to, co mu sedí nejvíc a věnuje se mu individuálně.

Youri Vámos je světově proslulý choreograf. Jaký je šéf a jaká je s ním spolupráce?
Vámos je dobrý šéf. Hlavně se od něho mohu hodně naučit. Má svoje představy, které člověka obohacují. Každá repríza baletu je jiná podle toho, co ho na zkouškách před tím napadne, choreografie se tak stále mění. Vámos má jedinečné představy a nápady, které vysvětlí tak, že dávají tanečníkům smysl.

Takže vám dává volnost?
To se nedá říci. Vámos je velký perfekcionista. Na zkoušce piluje každý detail a je pro něj důležité, aby tanečník nebyl jen loutka tančící na jevišti, ale také herec, který svým ztvárněním role něco sděluje divákům.

Vím, že když Youri Vámos dělal choreografii v Národním divadle, pracoval jen s jedním obsazením, což je pak pro druhé obsazení náročné. Pracuje stejným způsobem i v Opeře v Düsseldorfu?
V podstatě stejně, zaměřuje se na první obsazení, kterému se věnuje, druhé obsazení nikdy nedostane tolik zkoušek a je to pro něj potom těžší. Před premiérou není nikdy dost  času, aby se zkoušelo se všemi obsazeními stejně. Hlavní je dát celé představení dohromady.

Jak se to druhé obsazení tedy naučí?
Je přítomné na všech zkouškách, musí dávat pozor, jak se choreografie mění a všechno vědět. Když je pak Vámos vyzkouší, musí už všechno umět.

Čemu dává ve výběru repertoáru choreograf Vámos přednost?
Vámos je nejlepší v klasických dějových baletech, které předělává. Příběh upravuje podle svých představ. Některé party z klasických baletů nechá, např. adagio hlavních představitelů. Pro Vámose je důležité, aby divák pochopil, co chce svým příběhem říci. Vámos nedělá ty velice abstraktní moderní balety, u kterých divák neví, co si má myslet. Já dávám přednost srozumitelným Vámosovým baletům.

Když jsem zhlédla na internetu repertoár vašeho souboru, všimla jsem si, že tam nejsou uváděna velká klasická díla, jako je např. Labutí jezero?
To ale tak není. Labutí jezero mělo mít letos premiéru, ale rekonstruují nám Operu. Bude mít  tedy premiéru v příští sezóně. Nyní hrajeme v provizorním divadle, říkáme tomu Bouda a ještě jezdíme tančit do Opery v Duisburgu. V srpnu by měla být nová Opera v Düsseldorfu  hotová, tak se těším.

Klasické balety se na repertoáru střídají. Hráli jsme Šípkovou Růženku, nyní máme na programu Louskáčka, Giselle, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské. Teď nás čeká nově Labutí jezero, Židovka z Toleda a obnovená premiéra Svěcení jara.

Máte čas se věnovat také svým zálibám?
Moc ne, pouze o prázdninách. Tato sezóna byla dost hektická. Byli jsme zapojeni do všeho a neměli jsme skoro žádný volný čas.

Četla jsem, že rád fotografujete. Fotíte jen pro radost nebo profesionálně?
V Tulse jsem začal fotografovat, chytlo mne to. Domluvil jsem si, jestli mohu fotit představení. Focení mne moc baví a až budu mít dostatek času, budu se mu více věnovat. Zatím je to pouze záliba.

Jakou hudbu posloucháte?
Celý den poslouchám hudbu v práci, proto když přijdu domů, sednu si na balkon a poslouchám nejraději ticho.

A z taneční hudby jakou máte nejraději?
Minulý rok jsme hráli balet Julian Sorel. Hudbu z tohoto baletu od Edgara Elgara jsem si velmi oblíbil a přehrával si ji i doma.  

Patříte mezi  úspěšné české sólisty, kteří působí v zahraničí. Chtěl byste ještě něčeho ve své umělecké kariéře dosáhnout?
Chtěl bych, aby mi vydrželo zdraví a mohl ještě pár let tančit. Jsem rád za to, co je a když to bude takhle pokračovat, nebudu si stěžovat.

Přemýšlel jste o tom, čemu byste se chtěl věnovat v budoucnosti?
To je těžké, protože jsem upnutý na balet a moc mě baví. Zatím to nechávám otevřené, ale  rád bych se věnoval v budoucnu fotografování.

Filip Veverka je absolventem taneční konzervatoře v Brně. Po jejím absolvování se stal v roce 1996 členem baletního souboru v Národním divadle v Praze a od sezóny 1998-99 sólistou. Pracoval zde s předními choreografy jako jsou Jiří Kylián, Jurij Grigorovič a Boris Bregvadze. Patří k všestranným tanečníkům. Z rolí v klasickém repertoáru tančil například v Labutím jezeře pas de trois a Rudovouse, prince v Popelce a Šípkové Růžence, Oněgina, Jeana de Brienna v Raymondě, Tybalta v Romeovi a Julii. V moderních choreografiích tančil  v Někdo to rád…,  Dítěti a kouzlech, Kyliánovu Sinfoniettu, The River v Amerikaně II.

Hostoval také v divadle J. K. Tyla v Plzni a v Národním divadle v Brně. V roce 2003 odešel na dva roky do Tulsa ballet v americké Oklahomě. Od roku 2005 působí jako sólista v Düsseldorfu, kam odešel spolu s tanečnicí Andreou Kramešovou.  

Již v roce 1997 získal cenu Philip Morris pro začínající talentované tanečníky a  v roce 2004 obdržel cenu Thálie za roli Petruchia ve Zkrocení zlé ženy.

Lenka Trubačová                                                                        červen 2007

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: