14.4.2007

Rozhovor s Janem Fouskem
Foto: Luděk Svítil

Letošní držitel ceny Thálie v tanečním oboru Jan Fousek to navzdory svému mládí už dotáhl daleko. K baletu se dostal přes kroužek lidového tance, a i když se nad svým osudem nikdy moc nezamýšlel, je rád, že ho zavál tam, kde je. Jen kdyby ty platy byly vyšší… Sólistou baletu je od jedenadvaceti let a už od studií vyráží i na soutěže, například na 1. Mezinárodní baletní soutěži v Brně získal v roce 2002 ve své kategorii první cenu. O dva roky později si odnesl „malou“ cenu Phillip Morris jako největší talent roku. Jako by toho nebylo dost, stíhá ještě studium na vysoké škole, studuje čtvrtým rokem taneční pedagogiku na JAMU. Původně se na školu hlásil kvůli vojně, která se stejně rok potom už rušila, ale nelituje toho a alespoň bude mít do budoucna vystaráno.

Co pro vás znamená Thálie a s jakými pocity jste si pro ni šel?
Thálie je nejprestižnější a zároveň nejvyšší ocenění, kterého může umělec v České republice dosáhnout, proto tuto cenu chápu spíš jako výzvu do dalšího tvůrčího období. Nechci toto ocenění brát jako vrchol, nýbrž jako začátek své kariéry. Chápu to jako ocenění a uznání mé práce, což je samozřejmě velmi příjemné, takže s těmito pocity jsem si cenu také přebíral. I když člověku to v okamžiku, když slyší své jméno, ještě příliš nedochází. Jsou to ale nezapomenutelné a velmi těžko popsatelné pocity.

Je pro vás postava Smrti náročná role?
Role Smrti, za kterou jsem cenu získal, je rolí velmi náročnou. Musím neustále udržovat svaly v napětí, nesmím je ani na chvilku povolit, neboť si to charakter role žádá. A právě vystižení charakteru této nereálné postavy bylo ve Svěcení jara asi to nejtěžší.

Už minulou sezónu jste byl nominován za roli Rimbauda v Úplném zatmění, také díle choreografa Libora Vaculíka. Je vám jeho styl blízký?
Styl Libora Vaculíka je mi velmi blízký. Vyhovuje mi jeho styl práce i pohybový slovník. Nechává mi prostor pro vlastní vyjádření pohybu a následně mě v tomto vyjádření podporuje nebo naopak usměrňuje. Je to velmi tvůrčí práce. Navíc jeho inscenace vždy přinášejí na jeviště silný příběh, což je pro moji seberealizaci velmi důležité.

Vaculíkovy, a nejen jeho, balety mívají kontroverzní témata. Je pro vás důležité ztotožnit se s myšlenkou díla nebo se soustředíte na svou postavu?
V jakékoliv inscenaci se soustředím především na svoji postavu. Myslím, že není až tak důležité ztotožnit se s celým dílem, ale určitě by se měl tanečník ztotožnit  s postavou, kterou hraje/tančí. A pokud máte na mysli kontroverzní téma Úplného zatmění, které v současnosti máme na repertoáru, tak můj názor je takový, že ať už člověk prožívá na jevišti vztah ženy s mužem nebo vztah dvou mužů, v obou případech je tento vztah/cit hraný, takže to prostě neřeším a beru to tak, jak to je.

Vaší poslední rolí je zatím Harmodius ve Spartakovi. Jak se v této postavě cítíte? Mně se zdálo, že její vývoj není popsán příliš čitelně...Zajímalo by mne, jak rychle byl tento balet postavený.
Balet Spartakus byl postavený cca za dva měsíce. I já sdílím názor, že zde nebyly dost dobře vykresleny charaktery jednotlivých postav. V roli Harmodia se necítím příliš dobře především proto, že mi téma antických bojů nic neříká. I přesto je zde však několik krásných momentů, na které se vždy těším (např. duet s Aeginou ve druhém jednání a následná sebevražda).

Na Taneční konzervatoř jste nastoupil klasicky ze základní školy a budoucnost jste měl vcelku jasnou. Po studiích jste byl angažován rovnou do NDB?
Můj nástup do brněnského angažmá byl poněkud komplikovanější. Původně jsem nástup přislíbil tady v Brně, potom jsem však jel na konkurz do Prahy a pan Zuska, který tehdy nastupoval do funkce šéfa baletu, na mě udělal velmi dobrý dojem, takže jsem se rozhodl nastoupit do angažmá tam. Nicméně o něco později mi na soutěži v St.Pöltenu bylo nabídnuto místo ve Wiener Staatsoper, které jsem se rozhodl přijmout. Odřekl jsem tedy i Prahu, protože jsem si říkal: "Komu se poštěstí jít hned ze školy někam do zahraničí?"  Vše dopadlo ale jinak. Smlouva ve Vídni nakonec nebyla, takže jsem se ocitl na začátku sezóny bez angažmá. Do Prahy jsem už nechtěl, tak jsem přišel za tehdejším šéfem brněnského baletu Zdeňkem Prokešem s prosíkem. On mi naštěstí vyšel vstříc, takže jsem (byť s měsíčním zpožděním) nastoupil do angažmá tady v Brně.

Poměrně rychle jste se stal sólistou...
Měl jsem štěstí, že v době mého nástupu zde probíhala generační výměna tanečníků. Od první sezóny jsem začal dostávat sólové příležitosti, které postupně přibývaly od menších až po velké role, jak klasického, tak moderního repertoáru.

Tančí se vám obecně lépe klasika nebo moderna?
Dříve jsem zastával názor, že je pro mne důležitější klasika. Nechtěl jsem se však vzdát moderního tance, proto jsem zvolil brněnské angažmá, kde repertoár obsahuje obojí. V současné době se k tomu ale stavím poněkud jinak. Nikterak nesnižuji kvalitu a krásu klasického baletu, ale jsou mi momentálně mnohem bližší dramatické a výrazové role, kde člověk prožívá osudy jiných lidí, a přesto do toho dá kus sebe. A právě tyto role nabízí především moderní repertoár.

Která z vašich současných rolí je vám tedy nejbližší?
Mezi mé nejoblíbenější role patří právě ty dvě, za které jsem byl nominován na Cenu Thálie - tedy Jean-Nicolas-Arthur Rimbaud v Úplném zatmění a Smrt ve Svěcení jara.

Minulou sezónu se v Úplném zatmění narychlo změnilo obsazení. S Alexandrem Katsapovem jste měli jen pár zkoušek, jak rychle jste se „ztancovali“?
Výměna tanečních partnerů proběhla velmi hladce. Saša přijel na první zkoušku maximálně připravený, měl vše nastudované z DVD. Navíc je výborný a spolehlivý partner, takže jsme neměli vůbec žádný problém.

Máte svého oblíbeného choreografa?
Pokud mám uvést jednoho oblíbeného choreografa, se kterým jsem spolupracoval, pak je to jednoznačně Libor Vaculík.

Je v brněnském souboru rivalita? (Zvlášť když se sejdou nominace na stejnou cenu.)
Myslím, že zde rivalita není (nebo alespoň ne v takové míře jako jinde). Pokud jde o Ceny Thálie, byli jsme sice nominováni tři, ale každý za jinou postavu a v jiném baletu. Pak už je to otázka vkusu lidí, kteří o tom rozhodují.

Co vám připadá na baletu nejtěžší?
Balet je neskutečná dřina. Kdo to nezkusil, neví, jak tanec může bolet. Těžko říct, co je na něm nejtěžší. Dřete od rána do večera šest dní v týdnu, už to samo o sobě je dost náročné. Zaleží samozřejmě na individuálních dispozicích každého tanečníka, ale ani nejtalentovanější jedinec to nemá jednoduché. Opravdu jsou to léta dřiny. A co je na tom nejsmutnějšího, je fakt, že ve zdejších poměrech je nám jedinou odměnou velmi mizerná výplatní páska.

Četla jsem, že trénink u vás někdy trvá jen tři čtvrti hodiny – myslela jsem, že je všude standard klasický trénink přes hodinu. Kolik potřebujete na rozcvičení vy sám?
Opravdu je všude ve světě standardní trénink hodinu a čtvrt (i delší). Tady se to poměrně dost opomíjí, což já osobně vidím jako velkou chybu. Nejen že člověk potřebuje tuto dobu k důkladnému rozcvičení, ale současně zde narůstá jeho technická a fyzická připravenost. Pokud se člověk málo rozcvičí, pak nemůže na zkoušce odvést stoprocentní výkon. Jsou lidé (a já se k nim řadím), kteří nepotřebují k rozcvičení příliš mnoho času, ale jsem přesvědčen, že se to později projeví na jejich zdraví. A proto by se tomu mělo řádným tréninkem předcházet.

V Úplném Zatmění vypadáte opravdu skoro jako dítě. Se životosprávou si zjevně starosti dělat nemusíte?
Na správnou životosprávu naopak v poslední době velmi dbám. Není to ovšem kvůli váze - s tou opravdu problém nemám - ale objevily se mi nějaké kožní problémy, které úspěšně řeším právě správnou životosprávou.

Chodí vaši rodiče pravidelně na představení?
Ano, chodí. Nejvíc samozřejmě máma, která řadu představení viděla již několikrát. Už za ty roky ledacos pozná, takže když mi třeba něco nevyjde, hned to mám na talíři. Ne však ve zlém.

Máte před představením nějaký svůj rituál?
Rituál žádný nemám, pouze pokud za mnou někdo přijde a řekne "Zlom vaz", tak mu z pověrčivosti neděkuji. V divadelních vodách na to odpovídáme "K čertu".

Zbývá vám kromě tance a studia ještě čas na nějaké koníčky?
Vzhledem k pracovní vytíženosti a vyčerpanosti mi opravdu na jiné zájmy moc času nezbývá. Letos jsem se po dlouhé době dostal v zimě na chalupu, kterou máme na Vysočině. Výborně jsem si tam zalyžoval. Člověk ale musí být opatrný na nohy - přece jen mě živí. Jinak mě moc baví krasobruslení, které s naším oborem trochu souvisí. Hrozně rád cestuji, ať už s divadlem nebo po vlastní ose.

V Úplném zatmění tančíte básníka. Co vám říká poezie?
Čtení (a nejen poezie) mě vůbec nebaví. Obdivuji však lidi, kteří dokáží vymyslet nějaký příběh a dát ho na papír. Já si ale raději vždy počkám, až se to někdo rozhodne zfilmovat :-)

Víte už, co vás čeká v příští sezóně?
Příští sezónu uvedeme pouze jedinou premiéru, kterou bude balet A.K.Glazunova "Raymonda". Co přesně v něm budu tančit však zatím nevím.

Jste teprve na začátku kariéry. Máte své vysněné role a balety, ve kterých chcete tančit?
Mám jednu roli, na kterou ještě stále čekám. Je to Romeo v baletu Romeo a Julie. Řídím se ale heslem: "Na nic se netěš, alespoň nebudeš zklamán."

Lucie Kocourková                                                           duben 2007

 

Nahoru

Fotografie
Smrt ve Svěcení jara. „V této roli podává tanečník sugestivní výkon, Smrt v jeho interpretaci je nekompromisní, chladnokrevná, agresivně přesná. Fouskův výkon graduje až do apokalyptického konce a řadí se mezi mimořádné,“ psalo se ve vyjádření poroty Thálií.

Nahoru

Jako Arthur Rimbaud V Úplném zatmění (s Alexandrem Katsapovem). Foto (2): L. Svítil

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: