4.1.2007

Rozhovor s Janem Minaříkem

Taneční aktuality měly možnost zeptat se na několik otázek českého tanečníka Jana Minaříka, který byl sólistou ve Wuppertalském divadle u choreografky Piny Bausch v době největší slávy této proslulé scény. Jan Minařík pobýval ke konci loňského roku v Praze, kdy se jako režisér podílel na operní inscenaci v rámci projektu „Bušení do železné opony“ (více viz recenze „Ponec svědkem současné opery“). Rozhovor se točil především okolo jeho pohledů na tanec a možnosti, které tento obor nabízí nejen mladým tanečníkům.

Jaké to je vrátit se do Prahy jako tvůrce...
Pro mě jsou tady hlavně jiní lidé. Jinak nemám žádný velký problém, vše je dál otázka podmínek, jaké člověk má. Samozřejmě u téhle opery nemáme úplně ideální podmínky jak jsem zvyklý. Například na jednom představení v cizině jsme pracovali se zpěvákama šest neděl než jsme šli na jeviště a tam nám dovolili opravdu všechno, co jsme chtěli - na začátku představení nám padaly dva kontejnery kamení na jeviště... Tady je to v tomto trochu těžší.

Pracujete často jako režisér opery?
Ano, dělal jsem asistenta Pině Bausch téměř ve všech představeních a samozřejmě i při operách.

Vedli jste s Beatrice Libonati workshop s českými tanečníky v rámci Letního tanečního semináře, který organizovala SE.S.TA. Co Vám tato práce přinesla, jak Vás obohatila?
Tak především to bylo pro mě poprvé v životě, co jsem něco dělal s českými tanečníky, tedy od té doby, co jsem odešel.

Vnímal jste nějaký rozdíl mezi českými a zahraničními tanečníky?
Ani ne, já jsem byl příjemně překvapený při tom letním kurzu. Pro mě byl spíše rozdíl v tom, jak jsme spolu pracovali. Každý tanečník se učí zacházet se svým tělem jak se má, ať už je to jakákoli technika. Pro tanečníka je přece důležité, aby se naučil všechno... Já jsem dělal klasický tanec stejně jako moderní, folklór, indický tance, maďarský tance, tango... Postupně si pak každý najde svůj styl práce.

Sledujete českou taneční scénu?
Byl jsem nedávno v Národním divadle při 60. výročí konzervatoře a líbilo se mi provedení choreografií Jirky Kyliána. Potkal jsem tam Růženu Mazalovou, paní Kyliánovou, Zoru Šemberovou, Vladimíra Klose s jeho paní, to byla druhá primabalerína ve Stuttgartu. Bylo to velice příjemné.

Jak se podle vás dívají v zahraničí na český balet nebo na české tanečníky?
Na mě se dívali dobře (smích), jak je to teď nedokážu úplně posoudit. Samozřejmě jsou tam čeští sólisti v klasických divadlech, jako u Neumeiera.

A jak se dívají venku na český tanec vůbec; myslíte si, že je nějaké povědomí o tom, co se tu děje?
Já mám dojem, že tam nikdo pořádně nic neví. Bohužel.

Byl jste ve Wuppertalu v jeho nejslavnějším období, jak to tam vypadá dnes? Soubor pořád vede Pina Bausch?...
Ano. Samozřejmě se tam změnilo mnohé, protože tehdy všechno, co jsme udělali, bylo pro diváky překvapením. Teď je víc peněz, je víc času na premiéry, lidi maji možná lepší techniku, i když ne všichni. Představení jsou hladší, do detailu propracované, a hlavně je tam spousta nové hudby, a dobré hudby. A v podstatě to, co bývalo dřív, že v představeních byly části bez hudby anebo jen s texty, tak to se změnilo, teď už je to všechno od začátku do konce s hudbou, a když se mluví na jevišti, tak se používá mikrofon.

Vaše žena Beatrice Libonati tam stále působí jako asistentka. Mimo to vytváří svá sólová představení.
Byl to její večer, není tam souvislost s divadlem. Měla úspěch, velice pěkné kritiky. Umístila svůj projekt do takového modernějšího kostela. Měl dvě části, první byla bez hudby a ve druhé četla svoje básně, italsky a německy. Teď to hrála v Itálii.

A nehodlá to uvést i tady u nás?
A já si myslím, že by se o to tady nikdo nezajímal. Já si myslím, že lidi se tu takových věcí docela bojí, protože je to něco jiného, než co se očekává od tance. Publikum očekává pěknou muziku a aby to bylo hezký na voči, aby se tam hezky tancovalo.
Já si myslím, že Beatrice má pravdu v tom, že tanec má svůj rytmus a dynamiku a že může nahradit dokonce i hudbu.

Diskutujete o práci?
Říkáme si své názory, ale já se jí do toho nemíchám. Naopak, já jsem taková dubová zeď, že mi může každý říct, co chce, a já si nakonec stejně dělám, co chci tak, aby to odpovídalo mým představám. Jistě, nechávám lidi říct svůj názor, ptám se jich, co si myslí, jestli mají nějaký nápad, a často mi to pomůže mé představy naplnit.

Překročil jste právě šedesátku, znamená to pro vás něco?
No možná jen když dobíhám tramvaj (smích) ... ne, vážně, nijak to nevnímám, mám pořád dost práce. Stále něco připravuju, dělal jsem tuto operu, starám se o představení Piny Bausch, které uvádějí jiné soubory. Jinak připravuju knížku fotografií o mých spolupracovnících. Já jsem vášnivý fotograf, já jsem všude a na všech zájezdech fotil a fotil a mám mnoho fotek.

A protančil celý život. Vlastně většinu života jste věnoval tanci, litoval jste toho někdy?
Já jsem se vyučil kuchařem, tančit jsem začal v sedmnácti, předtím jsem dělal box a gymnastiku, ale musel jsem toho ze zdravotních důvodů nechat. A protože se mi nechtělo na vojnu, tak jsem si řekl, že se naučím trochu lidovek nebo něčeho, abych se dostal do Armádního uměleckého souboru.
Měl jsem měl to štěstí, že jsem se k tomu dostal, protože většina lidí dělá to, na co nemá talent ani chuť. Nemohu litovat.

Pro nás jste představitelem toho žánru, který my tady známe jako "Tanztheater". Co pro vás znamená tento termín?
Má to spíše spojitost s historickým vývojem od Kurta Joose přes Pinu Bausch. Já osobně se snažím dělat dobrý tanec a jak se to zrovna jmenuje, je mi úplně jedno.

A jaký je dobrý tanec?
Tanec je život a je to otázka emocí a pocitu a podle mě je to tanec břicha ... protože ... když to člověk necítí v břiše, tak je to něco jiného.


Lucie Burešová a Zuzana Smugalová                                         prosinec 2005

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: