20.11.2007

Rozhovor s Juanem Manuelem Ramosem

LO SENSIBLE PERMANENTE

JUAN MANUEL RAMOS ÁVILA, mexický choreograf, rozmlouval s Tanečními aktualitami.cz nejen o smyslech, které byly inspirací pro mezinárodní rezidenční projekt Lo Sensible Permanente, který měl premiéru 30. a 31. října v divadle Ponec.

Jste v Praze počtvrté – nejprve jste se skupinou vystoupili na festivalu mexického tance v divadle Ponec (2002), minulý rok jste byl v porotě České taneční platformy. V únoru tohoto roku byly na HAMU uspořádány workshopy, na kterých jste si vybral tanečnice pro projekt a zároveň jste vedl choreografický seminář.
Kdy vznikla myšlenka rezidenčního projektu s českými tanečníky?
Juan Manuel Ramos Ávila:
Yvona Kreuzmannová viděla v Mexiku naše představení a tehdy jsme začali mluvit o možné spolupráci. Je finančně náročné přivézt sem soubor z Mexika a mě navíc zajímají rezidenční projekty – být někde delší dobu, poznat lidi… Tak jsem navrhl, že bychom mohli udělat takovýto projekt – tanečníci z ČR spolu s mexickými umělci. Druhá část projektu bude jeho uvedení v Mexiku – příští rok ho budeme hrát tam, takže se jakoby uzavře kruh. Také by bylo pěkné to hrát víckrát tady.

Jaký byl workshop na HAMU? Jaké tanečníky jste si vybíral?
Překvapením pro mě bylo, že přišlo hodně děvčat, ale pouze jeden kluk. Ten ale potom odešel, takže tam nakonec byly jen dívky. Původně jsem pro tento projekt chtěl tak dva mužské tanečníky, ale to nebylo možné, a tak nakonec v projektu tančí 5 tanečnic. Vybral jsem si je hlavně podle jejich energie a zájmu o mou práci. Ukázal jsem ji některé kousky mé práce. Pokud se lidi zajímají, je to vždy snazší. Nejdůležitější ale byla jejich energie.

Kdy jste začali na projektu pracovat?
Začal jsem pracovat s Claudií (Bedollou Vargas, asistentkou choreografa a tanečnicí v projektu) v Mexiku. Udělali jsme kousek pro „sluch“ a „hmat“, experimentovali jsme a pak s tímto materiálem přijeli sem, kde se různé části dále vyvíjely v rámci rezidenčního pobytu v Berouně.
Obvykle nepoužíváme všechny smysly, ale hlavně zrak, vidění. Nerozvíjíme ty ostatní, a tak je velmi zajímavé experimentovat s čichem nebo chutí, zkoušet být citlivější. Například jsme zkoušeli cvičení se zavázanýma očima – získat informaci jinak než očima. Potom každý z nás dával na zem různé měkké materiály, používali jsme zvuky, či různé povrchy. Pro „chuť“ každý připravil dvě různá jídla, ochutnávali jsme je poslepu a potom diskutovali o našich dojmech. Jednoho dne jsme šli do lesa, zůstali tam a naslouchali, kolik různých zvuků jsme schopni rozeznat či odhadnout. Také jsme si pouštěli filmy s podobným tématem, například film Parfém. A postupně jsme vytvořili celé dílo.

Specializujete se na techniku „zavěšení“, obvykle pracujete na jevišti s konstrukcí trubek, na kterých se tanečníci pohybují. Jak jste na tom pracoval s našimi tanečnicemi? Bylo to pro ně těžké?
Obvykle používám tu konstrukci i při normálním tréninku. Pořád visíme, většinou za ruce, někdy i za nohy. Je to pro tanečníky těžké, obzvláště pro ženy, které nejsou tak silné, a to hlavně v zádech. V tanci obvykle muži zvedají ženy. Někdy i ženy zvedají, ale nejsou na to tolik zvyklé. V rámci práce na tomto projektu jsme tedy začali chodit do tělocvičny posilovat a cvičili jsme zavěšení na konstrukci. Ze začátku to bylo těžké, protože dívky brzo měly na rukou mozoly, kvůli nimž pak bylo bolestivé cvičení opakovat. Ale po měsíci a půl se začaly vyvíjet. Už jsem to viděl na jejich tělech, že se mění. Navíc bylo těžké převzít styl pohybu, který jsem vyžadoval. Ale teď jsem šťastný, když vidím, jak se za ty skoro tři měsíce vyvinuly. Pracovali jsme šest dní v týdnu, téměř osm hodin denně, bylo to velmi intenzivní. Někdy bylo těžké znovu pokračovat, ale opravdu byly dobré. Jsou teď silnější a svalnatější, je to na nich vidět.

Používáte při práci na choreografii materiál tanečníků, vzniklý z improvizace?
Obvykle improvizaci používám a s tanečníky na pohybu spolupracuji, ale tentokrát tomu tak nebylo – já jsem vytvořil téměř veškeré pohyby. Raději spolupracuji s tanečníky, jelikož každý tanečník může něco přinést. Tady se ale prostě stalo, že tomu tak nebylo.

Jak se vyvíjela vaše práce na technice „zavěšení“?
V roce 1996 jsem začal s výzkumem a vytvořil první představení za použití této techniky. Tančil jsem v té době v Paříži, ale pak jsem se vrátil do Mexika a založil skupinu Bajo Luz, která byla první svého druhu v Mexiku. Od té doby na technice „zavěšení“ stále pracuji. Zatím jsem vytvořil čtyři představení v tomto stylu. Vždy používám horizontální trubky, třeba ve výšce pět metrů, ale vždy horizontální. Tady v „Lo Sensible Permanente“ jsem poprvé pracoval pouze s vertikálními trubkami. Když jsem byl v lese v Berouně, bylo to tam velmi vertikální, takže jsem myšlenku vzal z toho lesa. Obvykle také používám mnoho trubek, ale tentokrát máme jen čtyři. Na scéně je mnoho jiných trubek, ale ty jsou součástí scénografie a jsou z plastu.

Který ze smyslů je pro vás osobně nejdůležitější nebo nejzajímavější?
Velmi důležitý je pro mě hmat. Dotýkáme se celým našim tělem, hmatem můžeme cítit prostor. Moc ho nepoužíváme, bojíme se. Je to strach, bojíme se dotýkat se druhých, dotýkat se prostoru. V naší kultuře jsme si fyzicky blíž, ale v Evropě tomu tak není. Je to jako „Nechci se tě dotknout“, tenhle postoj můžete v těle rozpoznat.
A také čich a chuť, mají silný vztah, protože pokud nemůžete cítit, nemůžete ani chutnat. Moc často o tom nepřemýšlíme. A zrak – jsme na něj tak zvyklí… Asi bych se bál být slepý. Všechny jsou pro mě důležité, ale nejvíc asi hmat. 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Rád bych se teď snažil propagovat tento projekt a také plánuji trochu volna – po té tříměsíční intenzivní práci…
Moje nová choreografie bude o imigraci. Je jedním z největších světových problémů, souvisí s rasismem. Je s ní spojena ale i řada pěkných věcí. Začnu tedy s výzkumem na toto téma. Tady jsem pracoval s tanečnicemi z ČR, Slovenska, Finska a Mexika, bylo tedy velmi zajímavé pozorovat rozdíly. Jsme všichni lidé, máme stejné potřeby, přesto jsme rozdílní…

Kristina Durczaková                                                                listopad 2007

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: