6.1.2007

Rozhovor s Máriem Radačovským

Kdy vám bylo nabídnuto místo šéfa baletu a jak dlouho jste se rozhodoval, jestli je přijmete?
O tom, že by byl o mě zájem jako o nového šéfa jsem se dozvěděl v dubnu od paní Hroncové, nové ředitelky divadla, ale tehdy to bylo spíš v teoretické rovině, protože paní Hroncová se teprve připravovala na konkurs. Rozhodování bylo těžší ne v tom, že bych váhal, jestli se mám vrátit domů na Slovensko a jestli se Bratislava stane v mém životě prioritou, ale v tom, že v Kanadě je moje budoucí manželka, tanečnice Anik Bissonnette s mou nevlastní dcerou. Samozřejmě jsme o tom hodně mluvili a probírali to a Anik mi nakonec řekla: „Musíš to vzít, taková nabídka se neodmítá.“ Ale nebylo to lehké rozhodnutí, rozhodně ne.

Asi ještě nemáte v úmyslu přestat tančit…
Já už od roku 2004 nepracuji v trvalém angažmá, ale jako „independent dancer“, a určitě budu tancovat i dál, ale bude to spíš otázka hostování nebo galavečerů v rámci SND, ne v repertoáru. Pokud by se samozřejmě nevyskytla nějaká specifická úloha, po které bych toužil celý život, vlastně jeden nesplněný sen mám, co máte vy v Praze Crankova Oněgina, to je nádherný balet, vždycky jsem v tom chtěl tancovat. Ale budu se snažit nesedět na všech židlích najednou. Šéf baletu musí tanečníky vidět, ale když je s nimi na jevišti, je to něco úplně jiného. Tanečníci mají jiný pocit, když jejich šéf sedí v hledišti a dívá se na ně. Kamarádství je samozřejmě dobrá věc, ale může se lehko změnit, a je krásné, když to funguje, ale velmi nepříjemné, když ne. Nechci vypadat jako generál, který nad nimi stojí s bičem, ale myslím, že je správné, aby byl mezi námi trochu odstup.

Byl jste první Středoevropan, který se dostal do souboru Jiřího Kyliána. Jak vzpomínáte na léta strávená u něj? Tehdy mi bylo dvacet let, to je člověk mladý, tělo ho poslouchá a chce tancovat. V té době jsme dělali dvacet, někdy i šestadvacet nových baletů do roka, měli jsme ročně 220-240 představení, říkalo se nám továrna na balety. Byli jsme velmi vytížení, unavení, ale naplňovalo nás to. Dnes spousta mladých tanečníků takovou zátěž už ani nepozná a pomalu „vrčí“, když mají mít osm, deset představení do měsíce. Vím, že se i změnila doba, ale myslím, že mladý člověk chce pořád tancovat, být na jevišti a pořád se učit. Samozřejmě potom když už je člověk starší, tak v těch třiceti pěti letech by mi to už asi tolik nevonělo, kdybych měl 250 představení za rok, ale byla to nádherná zkušenost. Panu Kyliánovi vděčím za to, co dnes jsem, otevřelo mi to celý svět, získal jsem kontakty a konexe, pracovali s námi nejlepší choreografové na světě, a to je zkušenost k nezaplacení.

Vaši práci v Kyliánově souboru ovšem přerušila vážná choroba.
Postihla mě rakovina, ale Holandsko mi vlastně zachránilo život. A pan Kylián a soubor mě podržel. Víte, když je člověk nahoře, tak jsou všichni vaši známí, ale když jste úplně na dně, tak se teprve uvidí, kdo je skutečný přítel, a v souboru mě opravdu neuvěřitelně podrželi. Bylo tu riziko, že už nebudu moct tancovat, ale pan Kylián mi dovolil asi čtyři týdny po skončení chemoterapie, i když jsem nebyl v dobré formě, tančit hlavní mužské sólo v Sinfoniettě. Myslím, že z toho existují nějaké videonahrávky, ale zřejmě to nebylo moc dobré. Ale na druhou stranu to byla velká psychická vzpruha, být zase se všemi na jevišti, dovolilo mi to vrátit se, i když pan Kylián asi musel přimhouřit obě oči. Vrátil jsem se, i když jsem předtím skoro umíral, v době chemoterapie jsem ztratil sedmdesát procent svalové hmoty, ztratil jsem obsah plic, zhubl asi deset kilo... Také mi pomohlo Národní divadlo, předtím jsem tu hostoval ve Weiglově Romeovi a Julii jako Romeo a Merkucio, a pan Harapes mě nechal zase tancovat. Byla to obrovská pomoc na všech stranách.

Taková zkušenost asi změnila váš pohled na život.
To určitě, já jsem kvůli tomu i odešel do Kanady. Vždycky jsem chtěl odejít za oceán, a předtím jsem se bál, ale po té rakovině jsem si povídal: už není čas ztrácet čas. To od té doby říkám dost často. Tak jsem si povídal, ano, půjdu aspoň na rok. A nakonec jsem tam zůstal a našel jsem tam svoji životní partnerku i s nevlastní dcerou - sám jsem děti nikdy mít nemohl. Člověk si uvědomí, jak je život nádherně vytvořený a že se často zabýváme takovými maličkostmi… Já vím, to se lehko řekne, také jsem byl takový, ale po takovémhle budíčku se člověk probere. Pro mě je teď důležité to, co je dnes, ne to co bude zítra, proto ani neplánuji do budoucnosti. Ani to své šéfování neprožívám do budoucnosti, samozřejmě si uvědomuji zodpovědnost a vážím si toho, ale vnímám všechno den po dni. Každý den je nejdůležitější.

Vaším prvním velkým počinem bude celovečerní balet Warhol, můžete ho nějak přiblížit?
To je projekt, se kterým mě oslovil pan Bartko (odstupující šéf baletu SND, pozn.red.), když se mi ještě ani nesnilo o tom, že budu šéfem baletu. Bude to velice výtvarné a vizuální představení, hudba bude koláž. Vnímám to tak, že Warhol byl plný barev, a tak i hudba bude plná stylů, bude tam Sinatra, Elvis, Šostakovič, Ian Tiersen a jiní. Zaměřil jsem se na Warholovu tvorbu, jeho styl, hledám v jeho díle paralely mezi dneškem a těmi padesátými, šedesátými lety. Budu se snažit, aby to bylo něco, co ještě v Bratislavě nebylo. Jsem samozřejmě ovlivněn panem Kyliánem, protože miluji jeho styl a jeho slovník, to vizuálno, jakým pracuje.

A nebojíte se, že Vás ovlivnil tak, že ho začnete byť nevědomky kopírovat?
No, pokud bych byl dobrá kopie pana Kyliána, tak zaplať, Pánbůh za to. Samozřejmě se snažím vytvořit si svůj vlastní styl, ale myslím, že to choreografovi nějaký čas trvá, než ho najde. Ale opravdu ta Kyliánova muzikálnost, ta jeho stylovost a propracovanost toho, co dělá…pro mě je on nejlepší choreograf na světě. A když v mé práci bude trochu vidět ten slovník nebo něco z něj, budu rád, když se to bude lidem líbit. Kdyby to byla špatná kopie, tak by to byl problém.

Jak dlouho se už choreografii věnujete?
Skoro pět let. Začal jsem v Montrealu, moje přítelkyně Anik mi k tomu dala popud. Já jsem původně nechtěl, jen že si zkusím, jaké to je. Protože já jsem vždycky tvrdil a tvrdím, že je příliš velké množství špatných choreografů, abych byl jedním z nich. Ale mělo to úspěch a lidem se to líbilo, tak jsem udělal druhou a třetí a teď Warhol bude v pořadí asi nějaká třináctá choreografie. Ještě stále je to jako nic proti sedmdesáti, devadesáti choreografiím pana Kyliána a ostatních choreografů, ale člověk se na každé té kreaci učí.

Pozvete jako šéf baletu SND pana Kyliána ke spolupráci na nějakém projektu?
Budu se samozřejmě snažit přilákat ho do Bratislavy. Je velmi otevřený, velmi nadšený, a i když to vypadá neskromně, myslím, že i hrdý na to, že jsem se jako bývalý člen jeho souboru stal šéfem baletu. Už jsem ho pozval oficiálně a měl by se objevit někdy v polovině prosince nebo začátkem ledna, ale já tomu uvěřím, až se opravdu objeví na sále.

Jakým směrem by se měl pod vaším vedením soubor ubírat?
Můj předchůdce vybudoval klasický repertoár, za což mu patří můj obdiv, ale moje vize je rozšířit jej o moderní a neoklasický. Když jsem o tom mluvil s panem Kyliánem, řekl mi: Mário, Národní divadlo nemá být Národní muzeum. Budu se snažit přivést i mladé choreografy z Evropy a Ameriky, vytvořit evropské divadlo, které nabídne divákovi široké spektrum tanečních inscenací, zkrátka otevřít je na všechny směry.

Mário Radačovský
se narodil v roce 1971 v Partizánském, v letech1989-1992 byl sólistou baletu SND, od roku 1992 členem souboru Jiřího Kyliána Nederlands Dans Theatre. V roce 2004 nastoupil jako první sólista v Grand Ballets Canadiens v Montrealu a od roku 2004 pracuje jako nezávislý tanečník. Od sezóny 2006/2007 je jmenován uměleckým šéfem baletu SND.

Lucie Kocourková                                                                    listopad 2006

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: