4.1.2007

Rozhovor s Nachem Duatem

Španělský soubor Companía Nacional de Danza pod vedením světově uznávaného choreografa Nacha Duata hostuje 27. a 28. června v Praze v rámci letošního festivalu Tanec Praha.

Váš soubor vystoupí v Praze poprvé, vy sám jste už ale ČR navštívil jako tanečník NDT Jiřího Kyliána. Jak na to vzpomínáte a s jakým pocitem se sem vracíte?
Je to už dávno, byl jsem velmi mladý a hodně jsme cestovali, takže si pamatuji hlavně překrásné město a spoustu legrace s ostatními tanečníky. Teď je to zcela jiné. Fakt, že můj soubor, který vedu od roku 1990, může ukázat v Praze mou práci pro mě hodně znamená. Kylián, můj učitel a umělecký otec, se tu narodil a už to ve mně vyvolává respekt a obdiv. Přál bych si, aby vaše publikum prožilo s mými tanečníky dva krásné večery.

Jaká jiná osobnost kromě Jiřího Kyliána vás ovlivnila?
Jelikož jsem působil na hodně místech, potkal jsem se s mnoha významnými uměleckými osobnostmi. Ovlivnil mě například Maurice Béjart, v jehož škole Mudra jsem studoval. Za jedno z velkých jmen tance považuji Williama Forsytha; je krásné sledovat jeho díla. Nicméně, nepotřebuji čerpat inspiraci pouze z baletu. Výtvarné umění, sochy a zvláště hudba…Ale také krajina, oči dítěte uprostřed válečného tábora, cokoli mnou může uvnitř hnout a já pak začnu přemýšlet o tanci.

Čeští diváci uvidí tři vaše choreografie – Castrati, Rassemblement a Por Vos Muero. Z jakého důvodu volíte právě tato tři díla?
Tento program nabízí dokonalý přehled o současné linii tvorby mého souboru. Různá estetika, jiná hudba i námět, a samozřejmě odlišná choreografie. Všechny patří k velmi rozdílným momentům mé kariéry choreografa (2002, 1990, 1996), a proto má divák možnost posoudit můj stylový vývoj. Myslím, že to jsou vrcholná díla našeho repertoáru, což je něco, co se snažím nabídnout, když máme poprvé vystupovat na významném místě.

Kolik tanečníků v Praze uvidíme?
Celý soubor, což znamená 31 tanečníků.

Kromě hlavního souboru máte i soubor juniorský. Jak a s kým pracují? Směřují junioři do hlavního souboru nebo v CND pořádáte konkurzy?
Soubor CND2, tedy Companía Nacional de Danza 2, vznikl v říjnu 1999 s cílem trénovat a připravovat tanečníky na profesionální kariéru. Je to určitý most mezi konzervatořemi, baletními školami a profesionálními soubory jako třeba CND. Jeho umělecký vedoucí Tony Fabre, bývalý tanečník CND, vytváří od počátku repertoár souboru zejména z mých děl a k nim přidává díla mladých nadějných choreografů. To tanečníkům umožňuje zblízka sledovat nové tendence a zahrnout některé jejich elementy do dalších děl. Tento projekt se snaží podpořit naděje mladých tanečníků a vzbudit zájem mladého publika o soudobý tanec. Tanečníky z CND2 samozřejmě bereme do hlavního souboru; momentálně tam mám sedm tanečníků, kteří začali v CND2 a po dvou letech přešli do CND. Už znají můj styl a disciplínu, kterou od nich požaduji. Sedm z jednatřiceti je slušná část.

Je muzikálnost to nejdůležitější co hledáte u svých tanečníků? Jaký je tanečník Nacha Duata?
Muzikálnost je nezbytná. Také dobrá technika a disciplína při denní práci. Potřebuji člověka, odpovědného za svou práci, člověka dostatečně zralého, aby chtěl sdělovat své zkušenosti a dělit se o ně s publikem.

Jednou z vašich největších inspirací je hudba. Vybíráte si konkrétní skladby ještě před začátkem práce na choreografii nebo se hudba vyvíjí během zkoušek?
Je to různé. Někdy mám již hotové skladby, kde nemůžu změnit ani notu, třeba Mozarta nebo Beethovena. Jediné, co můžu udělat, je hrát si s pořadím, pokud se tedy jedná o koláž více skladeb. Něco jiného je zadání vytvoření původní hudby skladateli. Dělám to velmi rád, i když je to mnohem těžší a vyžaduje to mnoho práce a porozumění mezi choreografem a skladatelem. Hudba i choreografie musí být flexibilní a přizpůsobovat se jedna druhé. Je to živý proces, který pokračuje až do posledního dne před premiérou.

Do jaké míry vycházíte z nápadů a improvizací tanečníků při práci na choreografii?
Pracuji s nimi, což znamená, že mám kroky v hlavě a vysvětluji tanečníkům, co po nich chci. Ale v momentě, kdy mi to pak předvádějí, přinášejí jejich osobní interpretaci a někdy také přidají nový prvek, na který se musím podívat několikrát, abych se rozhodl, jestli ho tam ponecháme nebo budeme pokračovat bez něj. Je to v podstatě určitá výměna informací; já živím je a oni mě.

Hlavní část repertoáru CND je tvořen vašimi díly. Kromě hostujících choreografů (Kylián, Forsythe, Ek, Naharin, Van Manen), pracuje soubor i s jinými španělskými choreografy?
Několikrát jsem zkusil pracovat se španělskými tvůrci, s větším či menším úspěchem. Nedávno jsem dal příležitost Chevy Muradayovi, řediteli španělské taneční skupiny Losdedae. Jeho dílo pro juniorský soubor CND2 bylo úspěšné, a tak již pracuje na dalším. Chci pouze vysokou kvalitu a krásu. Nechci ve státním souboru experimenty; myslím, že si to naše publikum nezaslouží.

Ve svých téměř 50 letech stále tančíte. Jak se cítíte na jevišti?
Tancování jsem úplně neopustil, ale pravda je, že tančím jen ve dvou představeních a spíše charakternější role. V našem nejnovějším představení Alas hraju anděla, mám nějaké monology a trochu tančím. Hlavně ale tančí mí skvělí tanečníci.

Dovedete si představit život bez tance?
Úplně lehce, čímž tedy myslím fyzický tanec. Jinak vždy budu mít tanec v hlavě. Pokud přijde den, kdy se už nebudu moct hnout, abych ukázal tanečníkům pohyby, které po nich chci, pak se možná přesunu k něčemu jinému. Rád bych třeba řídil operu, to je jeden z mých snů.

Jaká je podle vás dnes pozice současného, ale i klasického tance ve Španělsku?
Tanec ve Španělsku stále roste a jeho pozice se upevňuje. Klasický balet, to je něco jiného. Osobně si myslím, že balet ztratil svůj hlas. Současný tanec promlouvá k lidem dnešním jazykem, dostává se k nim blíž a může je hlouběji zasáhnout. Ale stále hodně lidí žádá baletní soubor. Rozhodnutí záleží na ministerstvu, ale je zřejmé, jak velká částka by se do začátku takového velkého projektu musela investovat. Máme skvělé klasické tanečníky v zahraničí, to ale nestačí. Budu podporovat jakoukoli iniciativu ve vytváření nových alternativ na španělské taneční scéně. Je ale třeba být realistický.

Kdyby někdo chtěl ve Španělsku navštívit podobný festival jako Tanec Praha, co byste mu doporučil?
Je jich hodně. Ale ne moc velké nebo důležité. Možná Madrid en Danza a část programu Festivalu Grec v Barceloně. Ale trvám na tom, že by mohly být o dost lepší.

Spolupracoval jste s mnoha světovými soubory. Je momentálně nějaký, se kterým byste chtěl pracovat? (kromě CND:)
Mám čas vytvářet nová díla pouze se svým souborem. S jinými soubory ale nastudovávám své již hotové choreografie. Jsem rád, když různí diváci mohou zhlédnout má díla.

Jaká byla spolupráce se slovinským režisérem Tomazem Pandurem na vašem nejnovějším díle – Alas?
Potkal jsem se s Tomazem, protože se velmi zajímal o práci se mnou. Viděl všechny mé balety, měl všechny DVD i fotky. Ve chvíli, kdy jsem zhlédl jednu z jeho divadelních her, pochopil jsem, že spolu musíme něco udělat. Máme opravdu hodně společného. Díky této spolupráci vzniklo krásné dílo a Tomazova režie byla zásadní pro mé herectví i pro další aspekty díla. Je to velmi inteligentní a citlivý umělec.

Máte nějaký nesplněný sen?
Ano, chtěl bych mít divadlo v Madridu pro své dva soubory, jinak budeme nuceni věčně cestovat, abychom prezentovali naši práci. Dá se to dělat několik měsíců, ale ne celý rok, jako teď. Chtěl bych místo, kde bych mohl produkovat nová díla a mít každou sezónu stálý program.

připravila Kristina Durczaková                                                červen 2006

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: