22.4.2007

Sumako Koseki - žena 100 tváří


Po absolvování filozofie na Tokijské univerzitě studovala divadlo pod vedením Tadašiho Suzukiho a tanec butó jako žačka Isso Miura. V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu. Pracuje a žije střídavě v Evropě a Japonsku, spolupracuje jako choreografka s řadou významných divadelních režisérů. Díky spolupráci se skupinou SE.S.TA pravidelně hostuje a vede semináře tance butó i v ČR. Její poslední dílo „Femme 100 visages“ bylo uvedeno 1. a 2. dubna 2007 v divadle Duncan centre.

 
Titul vašeho představení “Žena 100 tváří” v češtině bohužel ztratil dvojí smysl, jaký skrýval francouzský originál (“Femme 100 visages” – slova cent=sto a sans=bez se ve francouzštině vyslovují stejně): mohlo to tedy znamenat žena sta tváří nebo nebo žena bez tváří. Co vás k tomuto tématu inspirovalo?
No pro mě je to skutečný smysl butó. V butó se chceme stát “nikým” a proto ztělesňujeme každý krok, každý kousek naší paměti, každý lidský archetyp. Takže jsem prostě vzala některé archetypy – muže, ženu, staré, mladé – není zde žádný konkrétní příběh.

Jak dlouho vám trvalo vytvořit toto představení?
Možná půl roku, ale ten nápad přišel mnohem dřív. Vytvořila jsem sérii představení “Princes and Princes”, “Arché – dreams” aj., myslím, že jsem je přivezla také sem, a vždycky mě zajímalo podvědomí určitého archetypu. Snažila jsem se vždycky také o jakýsi příběh, no řekněme spíše myšlenku. Ale pak jsem zjistila, že vůbec není důležitá. Lidé mi často říkali, že ve mně vidí mnoho tváří, mnoho různých lidí, a tak jsem se rozhodla vzít to jako další téma.
 
Jak pracujete při vytváření představení? Používáte zrcadlo? Nebo videokameru? Vaše představení vypadá velmi silně založené na vnitřním prožitku, tak mě zajímalo, zda stojíte před zrcadlem a zkoušíte grimasy...?
Ano, je to vnitřní i vnější. Je to obojí. Většinou pracuji se zrcadlem.

Takže při tanci vnímáte své okolí, nebo se spíš soustředíte a jste pohroužená do sebe?
Měla bych si být velice dobře vědoma toho, co se děje kolem mě. Když nejsem, není to ono. Například dnes jsem se tak potila a musela jsem pořád mrkat, protože jsem pořádně neviděla...bylo to nepříjemné. Musím opravdu dobře vnímat všechno kolem.

Žijete ve Francii už skoro 30 let... nebo spíš mezi Francií a Japonskem. Cítíte se spíše jako Japonka nebo Francouzka?
Cítím se čím dál víc jako Japonka. (smích)

Myslíte si, že Evropané mohou pochopit butó stejně dobře jako Japonci? Proč butó stále tolik přitahuje západní kulturu? Čím?
Myslím, že butó může být pochopeno kýmkoli. Ale mnoho lidí jej chápe špatně – jako něco exotického, esoterického..
Pro mě je butó ve skutečnosti cestou k pochopení, proč lidé tančí. Prožíváme svůj život, aniž bychom se dotkli hlubokých archetypů paměti našich předků. Ale vždy byly všude na světě příležitosti, jako fiesty, masopusty, a jiné momenty kdy člověk vybočí z každodenního života a udělá něco zvláštního pro to, aby se dotkl této paměti předků. A myslím, že někdy od sedmnáctého století to lidé téměř nedělají, zvláště ne v Evropě. V Africe, v Asii je rituál něco normálního, skrz co chápeme naše spojení s minulostí. Protože jsme spojeni, naši rodiče jsou potomky svých rodičů a ti zase jejich rodičů... jsme spojeni v naší DNA, „reptilním mozku“ (vývojově nejstarší část mozku, pozn. LB) s pamětí našich předků. Je tedy normální ji oslavovat. A pokud to neděláme, pokud žijeme pouze v racionálním světě, tak nemáme příležitost se této části dotknout, a to není normální! (smích)
A proto nejenom mladí lidé, ale každý (mám i starší studenty) tomu věří, protože podle mě to prostě každý z nás potřebuje.

Hrajete často v Japonsku i v Evropě – čím se to liší? Jsou reakce publika stejné?
Moc se to neliší, ale kdybych to měla porovnat, myslím, že Japonci jsou více zaměřeni na formu, detail, než na téma nebo význam, a Evropané na tu druhou stránku – hledají myšlenku, význam. V Japonsku není mnoho těch, kteří mají rádi butó, nehraje se ve velkých divadlech, protože to vždycky byl underground; butó vzniklo jako druh protestu proti zrychlené životní kultuře. Ale myslím, že v Evropě se velice rychle integrovalo, protože pokud žijete racionální život, tak je normální, že něco takového prostě potřebujete.

Jak pociťujete vztah butó a náboženství?
Já osobně ho cítím velmi silně, zvláště s buddhismem. V tanci, stejně jako v buddhismu, jsme propojeni se vším kolem nás, život pokračuje… ale jsou tanečníci, kteří jsou křesťané, ateisté…
Jste buddhistka?
Myslím že ano, i když to nijak nepraktikuji. (smích). Ale v Japonsku žijí všechna náboženství vedle sebe a všechna ovlivňují náš život, především šintoismus a buddhismus hrají v životě každého Japonce velkou roli, nikdy si nepřekážely.

Co si myslíte o evropských lektorech butó – projdou nějakým kurzem a hned předávají své zkušenosti dál… Je to stale ještě butó?
Jak kdy, nevím jak v ČR, ale ve Francii jsou asi čtyři, možná pět, někteří to dělají dobře, někteří ne. Někdy je tam příliš mnoho klišé, někdy příliš mnoho niterných pocitů, někdy jsou to hippie pohyby jako když jste v krásné přírodě (smích) a tak dále. Butó může být mnoho věcí, ale ne tohle. Ale jinak myslím, že mu velké nebězpečí nehrozí.

Jak vidíte Českou republiku v evropském kontextu co se týče butó?
Myslím, že je zde zřetelný vliv Mina Tanaky, v jeho moderním stádiu, takže lidé většinou znají jeho. Ale mezi tvorbou skupiny Sankaijuku a Minem Tanakou je značný rozdíl.

Minulý týden probíhal open-class workshop butó, kam přišli lidé z mnoha různých oborů – jak se vám s nimi pracovalo? Preferujete raději profesionální tanečníky?
Jak kdy. Někdy jsou tanečníci opravdu dobří a někdy ne. (smích) Vždycky jsem podrážděná z lidí, kteří přijdou na workshop a neví vůbec nic o svém těle. Ale někdy zase úplně nedotčení lidé, třeba chlapci, většinou se to stává chlapcům, kteří neví vůbec nic o tanci, udělají najednou něco opravdu krásného a hlubokého.

Lucie Burešová                                                     duben 2007

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: