5.7.2008

Prázdninový rozhovor s Alexandrem Katsapovem - nejen o prázdninách

125. sezóna v Národním divadle skončila, pro balet to byl významný rok. Kromě velkého počtu hostování tři premiéry, které mimo jiné znamenaly první uvedení baletního odkazu Augusta Bournovilla u nás, a čerstvě také českou premiéru slavné Carmen Matse Eka. Většině tanečníků už začaly zasloužené prázdniny. A některým... ostatně, uvidíte sami. S prvním sólistou baletu ND Sašou Katsapovem jsme se k rozhovoru sešli přesně po roce, abychom probrali něco ze sezóny uplynulé i z té příští.


Všichni diváci chtějí vědět, co budou jejich oblíbení tanečníci dělat o prázdninách. Jak jste na tom vy?
Moje prázdniny budou letos pracovní. Dostali jsme totiž s Nikolou pozvání od choreografa Allena Yu, původem z Taiwanu, na letní hostování v Taipei v jeho baletu Dáma a kaméliemi. Je to produkce Taipeiského komorního divadla, na celé léto. Původně měl jako třetí jet sólista Slovenského národního divadla Roman Novitzky, ale z nějakých důvodů nemohl, takže s námi pojede Michal Štípa. Nikola má titulní roli, Michal bude dělat Armana a já toho staršího barona. Do Prahy se vrátíme až v září, pár dní po začátku sezóny.

To vám nevadí, že ani nebudete mít dovolenou?
Já už jsem se dostal do určitého věku, kdy mám vysloveně hlad po práci, po tancování, a nechce se mi třeba vynechat na několik měsíců, protože teď si práci vychutnávám naplno a nechci ztrácet čas. Takže mi to vůbec nevadí, naopak. Ale i při tom hostování bude trochu volna, na červenec máme slíbené volné víkendy, sice v srpnu budeme muset chodit i na sobotní masterclassy, ale pokud půjdou zkoušky dobře, nebude to tak náročné.

Je to zřejmě typická neoklasika?
Ano, velký neoklasický balet o třech jednáních, na hudbu Giuseppe Verdiho. Je tam hodně duetů a celé je to poměrně náročné na techniku.
Allen Yu je ale choreograf, který se zabývá i modernou, a už jsme mluvili o tom, že by s námi chtěl spolupracovat i v budoucnu. Pracuje jako choreograf a pedagog v rakouském Grazu, tak bychom to zas neměli tak daleko :-).

 Velký případ sezóny

Teď ale máte nejspíš plnou hlavou Carmen. Jak dlouho tu vůbec Mats Ek byl?
Konkurz přijel dělat na podzim, potom s námi pracovala nejvíc jeho asistentka Lena Wennergren-Juras, Mats Ek přijel znovu v květnu, podívat se jen na jeden den, jak vypadá druhé obsazení, potom v červnu na čtyři dny a před premiérou s námi strávil týden.

Prostá otázka – jaký je Mats Ek?
Je to perfekcionista. Každý den jsme měli jevištní zkoušku, pak jsme měli hodinu na to vrátit se do našeho areálu a byly další dvě a půl hodiny zkoušek. Je na něm úžasné, jak dovede všechno sám ukázat, holkám, jak mají křičet, prostě úplně všechno. A jako bývá u některých choreografů, že když říkají připomínky, tak jim stačí, že člověk poslouchá a chápe to, tak u Eka ne. Jemu se to musí okamžitě předvést, chce to vidět teď hned. A první připomínky říkal hned po premiéře.

Prý jste pro něj měli k premiéře připravený zvláštní dárek.
To ještě den před premiérou jsme se Sylvou a s ostatními vůbec nevěděli, co bychom mu měli dát, protože takové věci jako české sklo nebo Becherovka, to se mi zdálo obyčejné. Potom jsem jel někam nakupovat a v jednom obchodě jsem objevil jako dekoraci malou repliku starého jízdního kola. A o Ekovi se ví, že rád jezdí na kole, i tady v Praze si ho půjčoval, takže to jsem hned koupil. Po premiéře jsme za ním šli a když ten dárek otevřel, tak se mu úplně rozzářily oči. Bylo vidět, že se mu to líbilo. Ke Carmen se většinou dávají doutníky, vějíře, víno, tak jsme si říkali, že takových věcí už musel za ta léta dostat hromady, a byli jsme rádi, že jsme pro něj našli něco neobvyklého.

Jak jste se sžil s choreografií a hraním (řvete vážně dobře :-) )?
Díky, to říká spousta lidí :-). Myslím, že ta role se ke mně hodí. Carmen mám na DVD a díval jsem na ni hodně často, nemohl jsem se dočkat, až začneme. Nechci samozřejmě kopírovat někoho jiného, ale líbilo se mi, jak ten tanečník na záznamu představení křičí přirozeně. Ek chtěl, aby ten tón neklesal, ale šel pořád dál a dál, není to obyčejný výkřik. Je to úžasný moment, na který se vždycky těším.

Co se vám na jevišti honí hlavou?
U většiny představení se do toho ponořím a probudím se, až když spande opona, ale tady mívám zvláštní myšlenky. Když je tam klidnější chvíle nebo když třeba na jevišti sedím na té velké kouli, tak si sice uvědomuju, že za chvíli bude duet a jsem připravený, ale myslím na to, jak je to vlastně úžasné, že se mi konečně splnil sen, že dělám to, na co jsem se těšil celou sezónu. Je to nádhera.

Sylfida šla mimo vás?
Tím, jak jsem se těšil na Carmen, šly ostatní věci tak trochu do pozadí, ale tím nechci říct, že mi to bylo úplně jedno. Do Sylfidy se mi ze začátku moc nechtělo pouštět, ale když tu byl potom s námi Frank Andersen, když bylo vidět tu jeho obrovskou energii, jak to ze sebe chrlil, to nadšení, tak to na člověka zapůsobilo. On totiž dokázal tanečníky na zkouškách tak ovlivnit a vtáhnout, přenesl na ně tolik pozitivní energie, že neměli kdy vnímat, jestli je to baví nebo nebaví. Mně se nakonec Sylfida začala líbit víc než Giselle.

A jednou jste i říkal, že vám připadá lehčí...
Dělá se příjemně, je krátká, není tam ještě partneřina... na druhou stranu je tam težké batýrování, práce nohou, prostě je to jiná technika a nedá se to moc srovnávat, je to taky těžké, ale jinak. Je ale pravda, že i když na sále při zkoušce umírám únavou, na jevišti mě všechno přejde, a najednou koukám a je konec.

Vaše výhoda asi je, že už jste jednou, i když je to už pár let, Jamese dělal.
Když jsem se to měl učit znovu, tak jsem zjistil, že už si nepamatuju ani krok. Variace, ty jsou notoricky známé, ale ze zbytku mi v paměti zůstal jakž takž pohromadě jen konec prvního jednání, skotský tanec. Ale po víc jak deseti letech, co si taky člověk může pamatovat.

Vás charakterní tance baví?
Když jsem byl na škole, tak mě lidovky bavily moc a šlo mi to. Akorát v posledním ročníku nebo dvou, zemřel Konstantin Sergejev, legendární tanečník, který byl uměleckým ředitelem školy, a na jeho místo přišel právě bývalý charakterní tanečník, Bělský, takový vysoký, statný chlap. Ten potom předsedal zkušebním komisím, které jsme měli, a mně říkal, že na charakterního tanečníka jsem moc malý, takže i když jsem dělal maximum, nemohl jsem dostat nejlepší známku. Ale to už je dávno...

 Co diváky čeká a nemine

Příští rok se chystá nové Labutí jezero, porůznu už teď prosakuje, jak bude vypadat, kdo co bude dělat... kolik se toho teď doopravdy ví?
Teď tu byl na týden Kenneth Greve a už je načrtnutý základ, jak to bude vypadat. Zatím vnikla čtyři obsazení, kde sice taky jsem, ale spíš než princ by mě tady lákal Rotbart. Greve za mnou šel, jestli bych si ho nechtěl udělat, tak jsem říkal, že zrovna ano, protože je málo produkcí, kde je Rotbart jako velká postava, a tahle se teprve staví, takže se na ní dá hodně pracovat.
Jinak je to v klasickém stylu, budou tam hodně těžké variace, náročná partneřina, vůbec to bude technicky náročné představení. Odehrává se to asi v polovině devatenáctého století, takže budou trochu jiné, ale krásné kostýmy, chystá se velká výprava, i využití všech možností jevištní techniky. Rozhodně se bude na co dívat, i když jak říkám, to představení je v zárodku a ještě se uvidí, jak bude nakonec vypadat. Ať se diváci nechají překvapit :-).

A co vás ještě čeká?
Hned na začátku sezóny máme takovou akci mimo divadlo. V Uherském Hradišti se pořádají Slovácké slavnosti vína (letos 13. – 14. září, pozn.), na úvod tam vystupuje folková skupina Hradišťan, a ti požádali Petra Zusku, aby na jejich hudbu vytvořil choreografii. Takže teď těch posledních deset dní v práci jsme kromě zkoušek Causy Carmen a nového Labutího ještě začali stavět tuhle věc. Zatím jsou hotové čytři písničky, a až se vrátíme z „prázdnin“, tak se dodělají další čtyři, dohromady něco přes 17 minut.

A kdo všechno v té choreografii tančí?
Je to pro pět lidí: Nikola, já, Viktor Konvalinka, Ivana Mikešová a Edita Raušerová. Nikola tančí na několik písniček sama, pak jsou tam takové malé duety, dva kluci, dvě holky, různé varianty. Bude to ale na živou hudbu, což nebude snadné. Petr Zuska, když pracuje s písničkami, staví choreografii, aby to sedělo na každé slovo, každý akcent je na určitém místě. Pracujeme s nahrávkou a potřebovali bychom, aby to potom hráli úplně stejně, což se ale těžko může povést. Naštěstí s nimi máme den před tím projížděčku.

Co s tou choreografií bude dál?
Tohle je sice jednorázová záležitost, ale ta choreografie samotná by měla být v záloze jako koncertní číslo. Něco jako Déjà vu, které bylo na Baletu Gala, ale to se bude používat přece jen častěji, na různých galapředstaveních, pokud někam pojedeme. Myslím, že tahle choreografie se Petrovi hodně povedla. Když jsme s ní byli s Adélou v říjnu na gala v Německu, tak to mělo obrovský úspěch.

Jak to vypadá s Fantomem opery ve Státní opeře? Tuhle sezónu to šlo nějak do ztracena.
Zrovna nedávno se nás ptal Pavel Ďumbala, jestli chceme v září Fantoma udělat. To bychom moc rádi, protože je v září možnost mít jevištní zkoušku, což je u takového představení důležité. Takže pokud se ve zdraví vrátíme z Taiwanu, tak Fantom bude.
V téhle sezóně se to prostě nedalo stihnout, i když jsme to představení nastudovali a některou reprízu jsme dělat chtěli, zvlášť když se i psalo, že v tom máme alternovat. Ale nevyšlo to. Jezdili jsme to dělat po večerech, když skončily normální zkoušky v baletu, a bylo to dost náročné. Také Libor Vaculík neměl tolik času, protože zároveň stavěl Čachtickou paní pro Plzeň.

V září už je v ND na programu Česká baletní symfonie, Sólo pro tři a Oněgin, není toho ještě s tím Hradišťanem trochu moc?
To se dá zvládnout. Spíš jsem zvědavý, jak to potom bude s Carmen, až budou představení po dvou, pokud nebudou chtít pouštět Matěje z Německa. Dvě Carmen v jednom dni, to by nebyla žádná legrace. Ono se to možná nezdá, když je to jen hodinová věc, ale to představení je strašně náročné na fyzičku. Zvlášť ten závěrečný běh na místě je strašně vyčerpávající...

 A pár drobností na závěr...

Co vy a příroda? Jsou to tak dva roky, co jste říkal, že vám nic moc neříká.
Tyhle věci se časem mění. Když jsem byl malý, měl jsem jiné zájmy, i když máma má chatu a je dodneška blázen do zahradničení. Teď začínám přírodu vnímat víc, obdivovat krajinu... Je to asi něco podobného jako s hudbou, taky když je dítěti dvanáct, nemůže pochopit Stravinského.

Máte při vší práci ještě čas chodit do kina?
Vždycky když se objeví nějaká novinka, na kterou jsou dobré recenze, tak na to jdeme. Nemůžu říct, že bych si vybíral v žánrech, pokud jde o kvalitní film, tak je jedno, jestli je akční, thriller nebo horor. Třeba se mi líbil Šestý smysl nebo Ti druzí s Nicol Kidman. Do kina chodím hrozně rád, ona se totiž i v kině, stejně jako v divadle, dovede vytvořit zvláštní atmosféra.

Když jsme u výtvarna, jak vypadá další spolupráce s Pavlem Brunclíkem?
Je to zrovna pár dní, co jsem s ním mluvil. Příští rok v létě se chystá velká výstava v Petrohradě, je o to velký zájem a Pavel by právě chtěl udělat velký výběr z fotek, které byly použité loni v Mánesu. Samozřejmě jako umělec není už úplně spokojený s výsledkem a i my na tom chceme ještě dál pracovat. Chtěli bychom udělat tak dvacet třicet fotek, ale opravdu pořádných, dotažených do detailů. A na to, aby se udělalo dvacet třicet fotek, je potřeba fotit zase několik měsíců. Protože do toho Petrohradu chce Pavel vzít jenom ty nejlepší věci.

Teď jste tu měl na návštěvě maminku, jak se jí líbila premiéra?
Máma tady teď byla na delší dobu, protože jak se v létě vůbec nedostanu do Petrohradu, tak bychom se jinak skoro neviděli. A z Carmen byl úplně unesená, ačkoli si myslím, že ještě víc ji dostalo Sólo pro tři. To jsem jí přinesl ukázat jen jako záznam na DVD minulý rok, až teď ho viděla naživo, a to je úplně jiný zážitek.

Sólo pro tři je hodně žádané na hostování, kam všude se s ním v nové sezóně pojede?
Na podzim, někdy v listopadu, pojedeme na dva týdny do Athén, potom se s ním má jet do Budapešti, do Petrohradu a mluví se také o Paříži. Také se snad pojede do Španělska s Raymondou.

 

Lucie Kocourková                                                             červenec 2008

Fotografie z představení: Roman Sejkot, portrét: Robert Vano, foto ze zkoušek: lk

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: