16.12.2008

Rozhovor s Jakubem Kopeckým, výtvarníkem-režisérem

V prostoru Roxy / NoD měl 29. listopadu 2008 premiéru nový projekt Jakuba Kopeckého s názvem Údolí. Zabývá se existencí člověka ve virtuální realitě, záměrem projektu je také výzkum a zapojení nových, pro divadlo netradičních technologií do inscenačního procesu. Co k představení říká sám autor?

Jak bys pojmenoval to, co jsme právě viděli?
Šlo hlavně o to, že v ateliéru jsme se sešli s Pascalem Silondim, který je odborník na technologie, WRML technologie, což je navigace v 3D prostoru, už předtím dělal i různé robotické projekty. Zajímá nás, když to zjednoduším, vztah člověka a stroje. A vůbec vývoj stroje, historie stroje, kde vznikl a odkud pocházejí první pohnutky člověka využívat ho. A taky jak to člověka ovlivňuje, jaký má vztah k používání stroje.

Je osoba performera jako živého člověka v těchto instalacích nevyhnutelná?

Je tady určitý záměr, je to celé o člověku ve virtuální realitě, nebo ve zdánlivým světe, ve kterém si vytváří novou rodinu. Můžou tam být asociace na současnou telekomunikační informační společnost, internet, kde člověk ačkoli komunikuje, dělá to interpretovaně. Interpretace je už nějaká úprava, maska. Může to být taky zprostředkovaně přes nějakou přezdívku, protože lidi si na internetu dávají přezdívky. Můžou mít pocit, že za to, co tam nechají, nenesou odpovědnost. A to si myslím, že je dobré téma, se kterým je možno polemizovat.
Nás zajímalo používat loutky, zajímala nás loutkovost. Protože takový nick, jaký si člověk na internetu dává, není do budoucna nic jiného jen symbol, jako slovo, protože na internetu si píšeme v tabulkách. Ale možná bude jednou internet v 3D, jako jsou hry, něco jako second life nebo WRML, a to není nic jiného než loutky. Lidi se tím prezentují.

Která forma stojí v centru?

Forma vždy vychází ze základu. Věci si najdou tvar, postaví svou technologii a vztah k ostatním věcem, a to si vždycky najde téma. Není to tak, že si navrhneme jednu věc a tu se snažíme obsáhnout. Když jsme přišli tady do Nodu, vymodelovali jsme si prostor, bavili se o tom, co od toho člověka chceme, v čem bude a pracovali jsme s různými materiály. No a vyšel nám tenhle tvar, který už je sám v sobě technologický; postavení zrcadel proti sobě také znázorňuje fraktální systém nekonečna v obrazech proti sobě. Je to také určitá technologie.

Považuješ se za výtvarníka nebo režiséra?

Za výtvarníka. Tohle je moje druhá režie a to, že režíruji, je kvůli tomu, že neznám režiséra, který by se mnou dělal taková témata. Já bych jinak nerežíroval, dělám to nerad. Radši hledám technologii, která by vyjadřovala témata. Nerad někomu něco vysvětluji, radši se vyjadřuji sugestivitou obrazu.

Ale i tak je tu na organizaci poměrně velké množství lidí...
Technicky je nás pět, včetně zvukaře a osvětlovače a třech projektorů. Vypadá to, že máme hodně techniky, jak na nějakém sjezdu kyberpunkáčů. Baví mně, že jsme si propojili ty nástroje spolu, zvuk jde s obrazem, je to na klávesu. Třeba zvukař není jen zvukař, ale i muzikant.

Tím se také vytváří ona loutkovost...

Vytvořili jsme si takové vahadlo, čím se vytváří ona loutkovost. Tak bychom chtěli pracovat i dál, že si vytvoříme technologickou rodinu, nebo vahadlo, přes které můžeme ovládat objekt nebo loutku. A už to vedení je vlastně komunikace.

A co inspirace divadelní, výtvarné?
Mám rád Dogtroep (i když se už rozpadli). Když jsem je viděl, byla to vlna nového divadla, nového přístupu a obrazu. A také hudební skupinu Residence.

Připravila: Anna Sedlačková

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: