4.4.2008

Rozhovor s vítězi ceny Thálie 2007, Nikolou Márovou a Michalem Štípou

Vítězi letošní ceny Thálie v kategorii balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr se stali Nikola Márová, primabalerína ND, a Michal Štípa, sólista baletu ND. Rozhovor jsem s nimi natočila den po vyhlášení v jejich oblíbené kavárně blízko pražského Národního divadla. Oba byli velmi příjemní a navíc z nich čišela radost a spokojenost z dosaženého úspěchu.

Jste taneční partneři a také kamarádi. Co tomu říkáte, že jste dostali Thálii oba dva?
Michal:
Je to úplně báječné. V každém případě jsme si řekli, že ať cenu dostane jeden nebo druhý, oslavíme to. V den vyhlášení ta možnost nebyla, protože jsme byli pořád v obležení, dnes tančím Romea, proto jsem moc oslavovat nemohl. Člověk do poslední chvíle neví, jestli Thálii dostane. Může se jen dohadovat, ale to je všechno.
Nikola: My jsme si to určitě přáli. Doufali jsme, ale zároveň jsme si říkali, že to třeba nevyjde.

Jak se cítíte po druhém ocenění Thálie? Je to jiný pocit než po prvním?
Michal: Je to úplně stejné jako poprvé. Jak řekli moje jméno, zaradoval jsem se, šel si pro cenu, ale jak mi ji Adélka Pollertová předávala a gratulovala mi, hrozně mě to dojalo. Musel jsem ji chvilku obejmout, abych to překonal, měl jsem slzy na krajíčku. Pak jsem šel k děkovacímu stolku, tam už jsem se vzchopil a měl jsem proslov. Když jsem sešel ze schodů a přicházel ke stolu, zase na mě dolehlo dojetí, člověk nad sebou nemá žádnou kontrolu, jsou to obrovské emoce. To jsem měl i při první Thálii.

Jak se cítíte po prvním ocenění Thálie?
Nikola: Cítím se skvěle, jednak proto, že jsem ocenění získala, a také jsem ráda, že je to za mnou. Byla jsem hrozně nervózní, o to je hezčí, že jsem cenu dostala. Teď se cítím samozřejmě krásně.

Myslíte si, že teď po získaní druhé ceny Thálie se pro vás něco změní profesně, že byste mohl být jmenován prvním sólistou?
Michal: To nezáleží na mně. To vypovídá za všechno.

Budou si vás ostatní tanečníci nebo choreografové víc vážit?
Nikola: Myslím, že ne, všechno záleží na tom, jak budu dál tancovat. Jestli budu tancovat lépe, budou si mě vážit, ale nesmím povolit a myslet si, že když mám Thálii, už se nemusím snažit.

Myslíte si, že si všímají tohoto ocenění také významné taneční scény v zahraničí? Pozvou vás třeba na hostování?
Michal: Thálie je v Česku prestižní cena, ale v zahraničí není známá jako třeba Phillip Morris. V životopisu ji napsanou mám, v zahraničí to pro ně znamená, že jsem dostal nějakou cenu.
Nikola: Pokud chce nějaký soubor pozvat tanečníka na gala koncert, chce vidět ukázky, jak tančí. Životopis vypadá určitě lépe, když jsou tam nějaká ocenění. Ale myslím, že by neměly vliv na to, aby mě někam pozvali.

Obdržela jste cenu za hlavní roli Odetta/Odilie v baletu Labutí jezero. Co pro vás tato role znamená?
Nikola:
V rozhovoru pro časopis Thálie jsem již na tuto otázku dávala odpověď, že to byla moje vysněná role už od školy, která se mi splnila. Vždycky jsem chtěla tančit Labutí jezero. Tenkrát jsem si říkala, že není možné, aby mi to někdy vyšlo, je to takový můj splněný sen. Do dneška si myslím, že je Labutí jezero měřítko, vrchol klasického baletu. Ač se to po výrazové stránce nezdá, protože se tam nemusí moc hrát, je v této roli výraz velmi důležitý. Jsem ráda, že jsem Thálii získala za tak pro mě náročnou roli.

Obdržel jste cenu za hlavní roli On v baletu Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři, co pro vás tato role znamená?
Michal:
Když jsem tuto roli začal studovat, měl jsem s ní velký problém, než jsem se všechny kroky naučil. Měl jsem někdy stavy, že jsem s tím chtěl praštit, protože mi to nešlo. Další věc byla naučit se písničku Brela, u toho jsem byl taky vzteklý. Proto jsem při předávání ceny moc děkoval přátelům, kteří mě podrželi, věřili mi, a to mě drželo nad vodou. Taky Petr Zuska měl se mnou velkou trpělivost a za to mu opravdu děkuji. Kdyby nebyl trpělivý, nezvládl bych to. Klasiku v pohodě chytám rychle, ale u moderny je to těžší, než se naučím kroky, je to hrozné. Také Saša Katsapov mi v nastudování role pomohl. Velice si vážím toho, že jsem Thálii dostal za tuhle roli, znamená to pro mě opravdu hodně.

Máte ve svém repertoáru širokou škálu rolí. Je ještě nějaká, kterou byste rád(a) tančil(a)?
Nikola:
Určitě by to byla Julie, kterou jsem si přála vždycky tančit, což mi ušlo díky operaci slepého střeva. Julie je ale omezená věkem, ve čtyřiceti mě do ní nikdo neobsadí. Nevím, kdy bude na repertoáru nový Romeo a Julie, a myslím, že se mne tahle možnost už nebude týkat. Uvidíme, třeba bude příležitost zatančit si Julii v jiném divadle.
Michal: Těch rolí, které mám na repertoáru, je opravdu hodně. Zrovna jsem o tom přemýšlel, že mě teď začalo bavit tancování na písničky, to není taková klasická muzika. I když Čajkovského miluji, písničky mně daleko víc vyburcují, protože mám rád zpěv. Jednu dobu jsem se zpěvu věnoval a vím, že by mne asi bavil víc než tancování, tak se mi to kloubí s tím nesplněným.

Na jakou novou roli se v blízké době těšíte?
Michal:
Jsem teď obsazen do Mats Ekovy Carmen, dělám tam Escamilla. Myslím, že to bude velmi zajímavá práce. Jsou tři obsazení.
Nikola: Nejsem obsazená do role Carmen, ale do role M, tak se těším hlavně na spolupráci s choreografem. Za rok máme premiéru Labutího jezera, bude pro mě zajímavé nové zpracování.

Tančíte v klasických i moderních baletech. Je vám bližší klasika nebo moderna?
Michal:
Mám klasiku moc rád, ale je v ní vidět každý detail, který se nepovede, v moderně se to nepozná, tam to jde udělat trošku jinak, pozná to samozřejmě choreograf nebo pedagog. Moderna je tvůrčí v tom, že to jiné. Samozřejmě je moderna a moderna. Nesnáším tancovat do ticha, potřebuji hudbu a nesnáším improvizace. Když je hezká muzika, tak je to o něčem jiném.
Nikola: Bližší je mi jednoznačně klasika, protože jsem ji studovala na konzervatoři osm let, moderna se tak úplně nerozvíjela, i když jsme ji samozřejmě taky měli. To neznamená, že ji mám radši. Jsem ráda, že jsem v souboru, který má na repertoáru jak modernu, tak klasiku i neoklasiku. Vím určitě, že bych nechtěla skončit jenom u klasiky. Neříkám, že by mě to přestalo bavit, ale určitě je pro mě zajímavější střídat styly.

Thálie je u nás nejvyšší ocenění. Je ještě něco, čeho byste chtěl(a) v kariéře tanečníka /tanečnice dosáhnout?
Michal:
Chtěl bych dosáhnout prvního sólisty, to je pro mě meta, kterou bych nyní chtěl. Co se stane, jestli to bude a kdy, záleží na okolnostech. Každé ocenění je pro člověka takové pohlazení, že svou práci dělá dobře, je to příjemné.
Nikola: Mohlo by se zdát, že už jsem po těchto stránkách všeho dosáhla. Samozřejmě, kdyby přišla další Thálie, neodmítla bych ji. Ráda bych dostala nějaké zajímavé role, abych měla možnost poznat co nejvíc dobrých choreografů a choreografií. To je asi tak všechno. Spíš aby také osobní život stál zato, nejen kariéra.

Děkuji za rozhovor a blahopřeji k cenám Thálie.

 

Lenka Trubačová                                                                       duben 2008

Fotografie z Tháliového večera: Hana Smejkalová

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: