Václav Kuneš a Nataša Novotná tvořící a bilancující

Prosincový rozhovor s hlavními protagonisty

Není to ani rok, co produkční jednotka současného tance „420PEOPLE“ uvedla v Praze první premiéru. Od ledna do prosince 2008 pokračovaly přípravy nového programu, který pražské publikum zažilo během tří večerů v divadle Archa. Hned druhou premiéru se jim podařilo zviditelnit díky spolupráci s choreografem Ohadem Naharinem, který v Praze uspořádal i workshop své metody techniky gaga.
Jako na začátku, tak i nyní stojí za plány všestranní umělci Nataša Novotná a Václav Kuneš, produkční sféru drží v rukou Ondřej Kotrč a nezbytná síť spolupracovníků a tanečníků dotváří umělecký program. Cesta od prvních krůčků k povědomí veřejnosti je překonána a taneční i netaneční veřejnost už čeká, s čím 420PEOPLE přijdou příště. Zatím jsou tu ale ještě dozvuky premiérových večerů.

Jaké jsou dojmy z premiéry, jak na vás působili diváci?
Nataša:
Já osobně jsem byla nadšená, diváci určitě nezklamali a snad jsme nezklamali ani my diváky. Od začátku jsme věřili, že se nám to povede, jsme rádi, že sen, který jsme měli před rokem, zase přežil. Náš projekt je cesta, na které se pořád učíme spoustu věcí, a je fajn, když nás ohlasy při představení utvrdí v tom, že jdeme správným směrem. Diváci nás nabíjí energií, a ať už je pozitivní, negativní nebo smíšená, zkrátka je tam, takže by se zas měla uvolnit dál.

Jak probíhaly diskuze po představení?
Václav:
Nejraději mám, když diskuze vyvolá diskuzi samu o sobě, mezi diváky. Oni vlastně přes nás mluví na sebe, i když se nemůžou vidět. Třeba seděla jednou v první řadě dáma, která nebyla tak úplně spokojená a hovořila o tom, a do toho se ozvala další dáma, která seděla za ní, a i když mluvila a dívala se na nás, byla to odpověď na ten první názor. A to jsou hrozně zajímavé momenty, protože člověk vidí oba diskutující a je jen jako zprostředkovatel. Samozřejmě ideální by bylo zapojit do toho všechny účinkující, takže si snažíme otázky trochu přehazovat.
Všichni lidé, i když mají negativní názor, mohou svým způsobem mít pravdu, nechceme si hrát na to, že naše představení je dokonalé. Normální publikum a jeho názory, to je to, co potřebujeme znát, protože to děláme pro normální lidi. Nemůžeme stavět na odborném publiku, respektive rádi bychom z dnešního netanečního publika měli za pár let erudované publikum, které zase přitáhne další diváky...
N.: Měla jsem postřeh od diváka, i když zrovna ten patřil mezi ty odborné, a ten říkal: „Já na vás jdu vždycky proto, protože vůbec nevím, co to bude, a vždycky mě to překvapí.“ Znamená to, že ví, že to nebude nuda, že to bude něco nového, a to jsem strašně ráda slyšela, to bychom chtěli udržet.
V.: Vždycky se snažíme předvést něco nového.  Plánujeme dva celovečerní programy, oba budou diametrálně odlišné, jeden divadelní a jeden na lokaci, ale i tak je to výzva. Dosáhnout toho, aby lidé, kteří jsou zvyklí chodit na složené večery, byli i z celovečerního kusu překvapení, přestože už třeba budou polovinu znát, což bude pro mnohé případ Small Hour. Aby byl divák pořád napjatý, abych chtěl vědět, kam to vyústí, co se ještě může stát.

Jak vznikla spolupráce s Ohadem Naharinem? Přemlouvali jste ho dlouho?
N.:
To se ani nedá říct, že bychom ho nějak přemlouvali, otevřeně jsme spolu komunikovali, o tom, co tady chceme dělat a jak moc by se nám hodilo, kdyby nám pomohl, a on na přímé jednání slyší. Myslím, že takovíto lidé, kteří jsou lidově řečeno za vodou, myslí na kontinualitu a myslí na to, že také jednou začínali a že i jim asi někdo pomohl, že jde o víc než o teplé hnízdo a vlastní píseček.


Jistě hraje roli, že se z tanečního světa už znáte a pracovali jste spolu.
N.: Pamatuje si nás asi ještě z NDT II, ale když si člověk uvědomí, že takový choreograf se potkává se stovkami tanečníků za rok, je jasné, že jako v každém jiném vztahu to chce čas něco vybudovat. A to se nám asi nevědomky podařilo, nejenom s Ohadem, ale i s jinými lidmi, tím, že jsme byli venku dlouho a našli si k ostatním cestu. Je to o důvěře, o přístupu k práci.
V.: Samozřejmě jsme měli dobře připravený koncept, a myslím, že to, jak jsme měli tento projekt připravený, mohlo Ohada inspirovat k tomu, že se rozhodl do toho jít. Určitě by nešlo jen tak přijít a říct, potřebujeme novou věc. Člověk musí mít co nabídnout. To bychom si chtěli udržet, když zveme taková velká jména, abychom je i sami v naší práci něčím inspirovali.

Samotné B/olero Naharin označil za vedlejší produkt výzkumu pohybu, máte představu, jak tato choreografie vznikala?
N.:
Bolero jako choreografii jsme s ním netvořili, jsme jen první, kdo ji přebírá, ale víme od něj, že si pro tento kus domluvil, že všechny kroky a pohyby vymýšlí on. V jiných případech se také nechává inspirovat tanečníky, ale tentokrát bylo úplně všechno jeho, ale jaké k tomu měl důvody, to nevíme.

Jak se vám to s Rei tančilo? Na jevišti jste vypadaly lehce, vesele...
N.:
Odtančit kus na hudbu, jakou je Bolero, není vůbec jednoduchá věc, ale já i Rei se snažíme chápat podstatu toho kusu, a to je užít si ho. Jak to vnímá divák, to už nemůžu posoudit.

Natašo, nejen na tiskovce zaznělo, že jsi hodně pracovala s Tomem Rychetským na jeho sólu, v čem ta spolupráce spočívala?
N.:
Nejprve jsme se domluvili jen na tom, že mu “nějak” pomůžu, a to jsme ještě vůbec nevěděli jak. Samozřejmě Tomáš jako choreograf měl už představu, měl výběr muziky, dramaturgický nápad na své sólo. Také jsme k tomu museli přistoupit s ohledem na čas, nemohli jsme se vídat často. Moje pomoc spočívala nejprve v tom, že jsme upravili výběr muziky, bylo to ujištění se v určitých principech, ještě než se vůbec začalo tančit, a potom šlo hlavně o technickou stránku Tomášovy interpretace, na tom jsme hodně pracovali, ale hlavní rozhodnutí bylo vždycky na něm. Byla jsem spíš jako poradce nebo druhé oko, které choreograf potřebuje.

Proč jsi na jevišti, když je to jeho sólo?
N.:
Od začátku jsme plánovali, že by tam měl být tenhle element, to Tomáš věděl hned, věděl, že v choreografii řeší svůj vztah k někomu nebo něčemu, takže mít na jevišti ještě tenhle extra element, i když jenom jakoby tušení, tam patří.

Není to ale zbytečné? Ta choreografie je čitelná dost, aby si člověk existenci osoby nebo elementu odvodil...
N.:
Už právě proto, že je to tak jasné, tam ta postava je a možná i pro Tomáše jako pro interpreta to má význam. Finálně nám to tak dávalo nejlepší smysl. Vlastně by tam docela klidně mohl stát i tanečník, je úplně jedno jestli jsem tam zrovna já nebo kdokoli jiný.

Teď zase pár otázek pro Václava. Proč jsi začal trilogii Small Hour stavět od prostředku?
V.:
Z čistě praktických důvodů. Původně to mělo být trio, pro náš úplně první program, a když Rei otěhotněla, začal jsem stavět duet s Natašou. A když to bylo hotové, tak jsem si říkal, že to potřebuje něco před to. A něco navazujícího. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by se to muselo stavět od začátku. Ale věděl jsem, že to bude trilogie, celovečerní představení, s tím, že jsem si chtěl udělat další část, což je právě On an Even Keel. Jakmile byla hotová, zjistil jsem, že bude muset té první choreografii předcházet. Když jsem ji stavěl, všechno bylo ještě otevřené, a to pořád ještě je, jednotlivé části se ještě můžou zpřeházet, může se pozměnit i hudba, protože bude nově dokomponovaná...

Není i Golden Crock začátkem nějakého příběhu?
V.: Je pravda, a to přiznávám, že najít konec téhle choreografie bylo strašně složité, protože je inspirovaná konkrétní situací, která sama o sobě nekončí. Ale to divák nemusí vědět, a snad by ani neměl. Každopádně najít tomu „divadelní“ závěr nebylo jednoduché, ale nemyslím si, že by to mělo jít dál, má to začátek a konec a stačí to.

Jaké jsou další plány 420PEOPLE? Prozraďte.
V.: Kromě triptychu? Triptych, to zní strašně (smích). Něco snad prozradit můžeme... Po kompletní trilogii plánujeme složený večer, ve které bychom v jedné části rádi vyzdvihli improvizaci. Ta už tady samozřejmě je, na to si nemůžeme dělat patent, ale chceme ukázat sílu improvizovaného představení. Jako hudbu použijeme dvě Bachovy suity pro cello.
N.: Je samozřejmě potřeba pozvat si na to tanečníky, kteří improvizovat umí a zabývají se tím delší dobu, takže to určitě bude zajímavé už jejich osobnostmi.
V.: Další část bude duet od dvou kluků (Shintaro Oue, Tilman O’Donell), jeden je teď ve Frankfurtu a jeden freelance, jejich duet je věc, která se tak trochu vyvíjí, nazývají to vždy Plan A, Plan B, Plan C atd., za jednu z verzí získali první cenu v choreografické soutěži v Hannoveru. Určitě se to tam bude hodit, jsou to zároveň skvělí tanečníci, ovládají pohyb, práci s gravitací, pohyb na kontaktní bázi.
A do třetice bude mít Nataša své sólo.
N.: A do toho plánujeme ještě jeden lokační (site-specific) projekt s více lidmi.

V čem bude spočívat?
V.:
Máme vyhlédnutého jednoho choreografa a režiséra, Shusaku Takeuchi. V Praze jste měli možnost ho vidět v rámci přehlídky Zlatá Praha před pár lety, kde měl duet, který dělal pro NDT III. Ten právě dělá lokační projekty, performance tohoto druhu, založil i vlastní skupinu fyzického divadla. Rádi bychom ho přivezli sem do Prahy, dělá velice poetické věci, je to zase něco jiného.
N.: Chceme oslovit diváka z úplně jiné strany, ať je tam zase něco neočekávaného. V takové té naší filozofii má místo tvůrčí svoboda, jen jde vždycky o kvalitu. My také stavíme nejen na dramaturgii večera, ale i na tanečnících, lidech, a tenhle člověk dovede pracovat s jakýmkoli materiálem a přizpůsobit si ho k tomu, co je třeba. Což také neumí každý.
V.: Můj sen byl přivézt sem jedno jeho představení, které stále rozvíjí, teď i za podpory OSN. Má to i ten přesah, že do něj zapojuje děti, třeba i z Izraele a Palestiny, a když zapojuje děti, tak u toho samozřejmě musí být i jejich matky, takže vzniká hodně zvláštní věc. Zpočátku mu říkali, že je to nerealizovatelné, ale on věří tomu, že to v nějaké verzi dokáže, je to zajímavý projekt. Co je ale důležitější, že on sám má velmi blízký vztah k české kultuře, zná spoustu českých umělců a tanečníků, také naši historii a literaturu. Sám jako tvůrce se určitě nechá rád inspirovat českým prostředím a Prahou. Může vzniknout něco zcela specifického.

Určitě plánujete další workshopy, i popularizaci Naharinovy metody gaga.
N.:
Ano, na vzdělávání se také zaměřujeme. Plánujeme různé typy workshopů, také bychom rádi udělali něco jako workshop pro korepetitory, protože je to třeba. Je to něco, čím tanečník žije každý den, víme, jak důležité je začínat ráno správně po těžkých představeních, když je člověk unavený. Jde o malé detaily, které ale dělají výsledek.
V.: Pak možná workshop s nějakým známějším autorem, jeho repertoár, chtěli bychom zkusit také dvoufázové a víkendové workshopy.
N.: S Vaškem budeme dělat vlastní workshopy,  ty koncipujeme spíš na výchovu našich budoucích kolegů, nadaných tanečníků. Lekce gaga – metody Ohada Naharina – budou určeny z části i netanečníkům, snad to je i prostor, jak oslovit další normální lidi.

Jak dopadly workshopy, které jste měli s Ohadem Naharinem?
V.:
Potěšil nás zájem konzervatoří, sešli se nám lidé ze všech, které jsme oslovili, a myslím, že je to důkaz, že mají zájem. Také je to pro ně výhodná příležitost zažít takového hostujícího pedagoga, jako je Ohad Naharin, to se jen tak nestane.
N.: První workshop, který se konal v Laterně magice, byl speciálně pro konzervatoře (kde máme osobní vazby): státní konzervatoře v Ostravě a v Praze a potom TCP. Řekli jsme si, že musíme oslovit ty, kteří nám pomáhali dostat se tam, kde jsme, takže jsme jim nabídli tuhle možnost. Každá škola měla daný počet žáků, které mohli poslat, což je dobré i ve škole samotné pro studenty, mají motivaci, vzniká tím zdravá soutěž. Druhý workshop byl ve velkém sále ve zkušebnách baletu ND a byl určen pro profesionální tanečníky a pro HAMU. Byla to docela pestrá sešlost. Zjistili jsme, že do budoucna by i některé soukromé školy měly zájem. Sami jsme zvali tanečníky z našich dřívějších workshopů a rychle se to zaplnilo, takže nebylo potřeba dělat kolem toho moc reklamu.

Další věc, kterou jste v létě zkoušeli, byly „otevřené zkoušky“.
V.:
Ano, choreografii Golden Crock jsme měli možnost stavět v Laterně magice a vyčlenili jsme tři čtvrteční odpoledne, kdy se mohl na zkoušky přijít podívat, kdo chtěl. Fungovalo to a sami jsme byli překvapení, kolik lidí přišlo, vždycky se sešlo sedm osm nebo víc návštěvníků. Nejvíc nás překvapilo, že přišli lidi, kteří si informaci našli třeba jen přes náš web, že to nebyli jen lidi od kumštu, kterých se taky pár přišlo podívat.
N.: I kdyby to mělo být pro pár lidí, pro nás je každý důležitý. Určitě bychom v tom rádi pokračovali, když bude taková možnost.

Čím se 420PEOPLE živí :-)?
N.:
420PEOPLE zatím uživí jen svá představení a své hosty.
V.: Jinak jsou spíš podvyživení :-).
N.: Ve freelance životě se nedá říct, že nás živí to a to, i když máme nějaké stabilní spolupráce nebo venues, trošku se to obměňuje. Člověk musí plánovat tak dva roku dopředu. Tančíme, asistujeme, choreografujeme, učíme...
V.: Jsou to všechno věci, který nás baví, práce je dost, hlavně té dobré práce, ani se to nedá všechno stihnout. Ale uvědomuji si, s přibývajícím věkem, že dělat všechny tyto věci každou na 100 % nelze. Něco z těch věcí se bude muset vynechat, umírnit. Něco odejde jaksi samo.
N.: Nemůžeme si myslet, že budeme moci vždycky dělat jenom to, co nás baví a co chceme. Samozřejmě rádi bychom hlavně to, ale na cestě jsou vždycky věci, které se udělat musí...
V.: Rád bych si udržel jistou formu “kreativity”, to nemusí nutně znamenat jen ve studiu, ale být kreativní i v přístupu k plánování dalších projektů, vymýšlení, co dál, jak dál... Tancování mě ještě hodně baví, ale asi už to nebude hlavní náplň mé práce, ještě tak rok dva, ale ne na déle, není to ani můj sen. Připravovat půdu pro něco, co přijde, tvůrčí proces, to je to hlavní.

FOTOREPORTÁŽ Z PŘÍPRAVY CHOREOGRAFIE GOLDEN CROCK

Lucie Kocourková                                                                       prosinec 2008

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: