24.1.2009

Rozhovor s Igorem Vejsadou, šéfem baletu NDM v Ostravě

Na konci listopadu loňského roku přibyl na repertoáru souboru baletu Národního divadla moravskoslezského další titul – Spící krasavice (Šípková Růženka) P. I. Čajkovského. Při této příležitosti jsme se sešli s uměleckým šéfem ostravského baletu Igorem Vejsadou k rozpravě o nové inscenaci.

Balet Spící krasavice vznikl v období vrcholného romantismu. Již z toho je zřejmé, že jeho inscenování vyžaduje technicky zdatný a početný soubor a přináší s sebou mnohá úskalí. Co vás vedlo k rozhodnutí tento náročný kus uvést?
Hlavním důvodem byl dramaturgický záměr doplnit repertoár o další stěžejní dílo světové taneční literatury, v němž sólisté i celý baletní soubor dostávají příležitost předvést své umění v oblasti techniky akademického tance. Dalším faktorem, a to zvláště důležitým, je divácká obec. Lidé, vystaveni vysokému životnímu tempu dnešní doby, tíhnou stále více k jakési absolutní harmonii, kterou klasický balet i Čajkovského hudba bezesporu nabízejí. Nemalou měrou k výběru právě tohoto díla pak přispěla i okolnost 100.výročí narození vynikajícího tanečníka, baletního mistra a pedagoga Iva Váni Psoty.

Po úspěšném nastudování baletu Purim aneb Volba osudu, který je autorským projektem maďarských tvůrců, jste o spolupráci požádal další maďarskou choreografku, paní Lillu Pártay. Je to shoda okolností nebo má nynější ostravsko-maďarská spolupráce počátky ve vašem dvouletém působení v györském baletu Ivána Markó?
Taneční umění, a zejména balet, má v Maďarsku velkou tradici. Sám jsem byl angažován do světoznámého souboru Györ Ballet Ivána Markó v letech 1984 – 1986. Díky tomu jsem získal skvělé umělecké kontakty, kterých jsem mohl využít pro tvůrčí spolupráci s naším souborem, a to v oblasti baletu moderního i klasického. Doufám, že tanečního umění i přátelské náklonnosti svých maďarských kolegů budu moci využít i v budoucnu.

Inscenace Spící krasavice ctí v pojetí Lilly Pártay petipovskou tradici. Sama choreografka však svou tvorbou tíhne také k neoklasickému tanci a autorskému baletu. Jedním z jejích posledních opusů, uvedených Maďarským národním baletem v Budapešti, je Gone with the Wind (Odváto větrem) – taneční ztvárnění románu Jih proti severu M. Mitchellové na symfonickou hudbu A. Dvořáka. Věnuje se vytváření tradičních choreografií romantických baletů systematicky či spíše výjimečně?
Lilla Pártay je emeritní primabalerína Maďarského národního baletu v Budapešti, která působila rovněž jako hostující sólistka Komické opery v Berlíně a několik let tančila v souboru Maurice Béjarta. V současné době je choreografkou s velkou erudicí a zkušeností, která studuje a obnovuje klasické tituly světového repertoáru, stejně jako vytváří díla nová.

Spící krasavice bývá uváděna většinou tradičně, ačkoli čas od času se objevují i pokusy o „aktualizované“ pojetí. Pověstná je například hamburská inscenace Matse Eka z roku 1996, v níž zlá víla Carabosse píchne Růžence do žíly drogu. (Mimochodem téma drog použil též choreograf Ivan Hurych při posledním uvedení Spící krasavice v Ostravě v roce 1992.) Co soudíte o těchto často násilných posunech do současnosti?
Ne vždy se mi transkripce klasických baletů líbí a ne všechna takováto ztvárnění jsou povedená. Za velice zdařilou výjimku v tomto ohledu považuji například Giselle v choreografii již zmíněného Matse Eka. Zasazení děje do prostředí psychiatrické léčebny v jeho pojetí nepostrádá logiku, nová koncepce působí naprosto přirozeně, a dokonce dobře konvenuje i s romantickou Adamovou hudbou.

V loňském roce jsme si připomínali 100. výročí narození Iva Váni Psoty, významné, přesto stále málo doceněné osobnosti českého baletu. Vy sám se k jeho odkazu hlásíte, dokonce jste novou inscenaci symbolicky věnoval právě jeho památce…
O Mistru Psotovi jsem slýchal od školních let od svých pedagogů (např. paní Věry Vágnerové, Miry Figarové, Jiřiny Šlezingrové a dalších), kteří byli jeho žáky. Zejména zmíněné dámy byly skutečnými hvězdami, primabalerínami, jejichž prostřednictvím se Mistrův nepomíjející vliv umělecký i lidský přenesl i na další generace. Velmi si svých učitelů vážím a jsem vděčný za to, že mi bylo dopřáno studovat právě pod jejich vedením. Ivo Váňa Psota byl zcela jistě mimořádnou osobností, a to nejen v rovině umělecké, ale i lidské – jak to dokládají četné vzpomínky pamětníků. Jeho tvorbu (a nakonec i život) zmařily poměry, které v naší zemi začaly panovat po roce 1945. Psotův skutečný význam byl pak po léta pečlivě zamlčován a cíleně zkreslován. Proto jsem rád, že byla v loňském roce jeho památka několikrát připomenuta a že mu byla v prosinci udělena Cena Ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis in memoriam.

Ačkoli je dramaturgie ostravského baletu pestrá a klasický balet je v ní zastoupen, úspěch obou premiér a do března vyprodaná představení svědčí o zájmu ostravského publika o romantické kusy. Uvažujete v příští sezóně o uvedení některého dalšího díla světové baletní literatury?
To určitě uvažuji. Ale s musím říci, že naši diváci mají zájem také o současnou baletní tvorbu, čehož si velmi cením. Uspokojit vícegenerační publikum není snadné, proto se snažím o rozmanitý repertoár, aby si v něm každý našel svá oblíbená díla, ať už vznikla v dobách minulých či současných.

Hana Ocetková                                                                                  leden 2009

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: