5.1.2009

Rozhovor s Lucií Holánkovou

V říjnu roku 2007 převzala Lucie Holánková při příležitosti osmdesátin Pavla Šmoka ochrannou známku pro svůj soubor Pražský komorní balet Pavla Šmoka. Od té doby je jeho uměleckou vedoucí a choreografkou.
Přibližně týden před premiérou představení Staré pověsti české si udělala čas na rozhovor pro Taneční aktuality. O tom, jak soubor funguje a jak si představuje jeho budoucnost, mluvila téměř hodinu. A pak jela shánět jakýsi trůn pro nové představení.



Vzpomenete si na vaše první setkání s Pavlem Šmokem?
První setkání bylo velmi pozitivní. Bylo to ještě tehdy, když soubor působil ve Státní opeře. Připravovali jsme jeho představení, takže jsem se s ním setkala přímo na sále jako interpretka jeho choreografií a bylo to hrozně inspirující a příjemné.

Jak vznikla myšlenka, že se ujmete souboru, který v roce 2004 přiřazením ke Státní opeře Praha zanikl?
Prvotní nápad byl od pana Šmoka. Viděl, že se spolu s malou skupinkou tanečníků snažím o nějaký takový podobný druh souboru v komorní tvorbě, v české tvorbě, takže přišel a úplně obyčejně mi řekl: „Jestli chceš, dávám ti tady známku. Dávám ti ji, měj si ji. Používejte to jméno, budu za to rád.“ Byla to pro mě obrovská čest a samozřejmě i obava, jakým způsobem soubor povedu, abych to dělala dobře. Máte na zádech celou tu historii a tíhu vývoje. Musíte pokračovat v něčem, co bylo ve své době velmi úspěšné a tím pádem to není jen tak jako z ničeho. Což je na jednu stranu plus, na jednu stranu i mínus. Ale jsem za to samozřejmě vděčná a je to pro mě čest nazývat soubor Pražský komorní balet Pavla Šmoka.

Dával vám Pavel Šmok rady, když jste s vedením souboru začínala? Jste s ním stále v kontaktu?
V kontaktu stále jsme. Byl mým profesorem při studiích na HAMU, která jsem ukončila v červnu. Celou dobu sleduje moji tvorbu a dává mi určité rady. Ale on sám říká, že choreografie se nedá naučit. Že to je o nějaké komunikaci, jak by se to mohlo, jak by se to nemělo. Už jenom nějaká taková tvárnost věcí, které jsem udělala. Odpřipomínkoval mi je a to funguje dál. Takže ví o všech věcech, co teď tvoříme. Obnovujeme i jeho repertoár, tím pádem sleduje práci, kterou děláme. Ale už je spíš jenom takovým patronem a nechce se tomu ve svém věku věnovat nějak aktivně.

Bylo pro vás, jako pro studentku choreografie na HAMU, těžké ujmout se pozice umělecké vedoucí souboru?
Musím přiznat, že to pro mě všechno vznikalo postupně. Tím, že jsem studovala na HAMU, a tím, že jsem se chtěla věnovat choreografii, jsem připravovala svoje vlastní večery. Jenom já jako osoba, ani ne za nějaký soubor. Setkáte se tím pádem s prací choreografa, který musí zorganizovat zkoušky, udělat obsazení, dramaturgii, zařídit si prostor a kostýmy a já nevím co všechno kolem toho. V současné době je to vlastně jenom daleko intenzivnější. Máme daleko víc představení a máme výbornou manažerku, která se o soubor stará. Moje práce choreografa a umělecké vedoucí, která soubor řídí v tom smyslu, kdy bude trénink a kdo v souboru bude, jenom narostla do větších rozměrů.

Původní PKB se po zařazení do Státní opery Praha rozpadl. Jak vzniklo nynější složení souboru? Vybírala jste tanečníky vy a podle čeho?
Základ tanečníků byl stejný jako ten, který byl tehdy ve Státní opeře. Teď už se to zase trošku překombinovalo a přišli i jiní, kteří původně v souboru nebyli. Ale jsou to tanečníci, kteří mají stejné kvality. Je to hlavně ve způsobu práce, kde je jak tanec, tak herectví dohromady. Nejsou to jen klasicky vyškolení tanečníci, ale jsou velmi tvární, různorodí a velmi herecky nadaní. Oslovila jsem je, aby se mnou připravili choreografii, a když se spolupráce osvědčila, funguje to dál.

Co byste chtěla z dřívější podoby PKB, když ho vedl Pavel Šmok, zachovat a co si myslíte, že je v dnešní době třeba dělat jinak?
Chtěla bych rozhodně zachovat charakter tanečníků, o kterém jsem už mluvila. On (Šmok) si podle mě dokázal vybrat strašně tvůrčí, herecky nadané osobnosti. Takže na jevišti nebyli tanečníci, kteří by byli všichni stejně vypadající a všichni stejně myslící a tančící. Byla tam vidět i různorodost povah a repertoár tomu byl i trošku přizpůsoben. Tvořil opravdu na ty lidi. A pak bych chtěla zachovat dobrou atmosféru tvorby. Měl vždycky velkou úctu. Což ještě nevím, jestli se mi podaří, aby ke mně tanečníci měli obrovskou úctu. Oni sami mě respektují, ale v tuto chvíli je to víc na bázi přátelství. Jsem stejně stará jako oni nebo trošku starší nebo někdy i trošku mladší. A jsem ještě ke všemu ženská, takže s chlapem to je někdy malinko problematičtější práce. Chtěla bych zachovat domáckost souboru a českou tvorbu. Pavel Šmok tvořil hodně na českou hudbu. Věřím tomu, že našemu českému publiku to může říct daleko víc než nějaký moderní experiment. Taková ta lidskost v tom. Chceme jít k divákovi, ne aby divák musel nacházet nás. Chceme mu předkládat věci, které mu budou blízké.

Jak byste zhodnotila uplynulý rok PKB pod vaším vedením?
Udělali jsme strašně moc práce. Na to, že nemáme ještě stálé podmínky, nemáme tanečníkům co nabídnout nastálo a je to všechno stále externím honorářovým způsobem. Myslím, že jsme se hodně posunuli i v povědomí lidí. Doufám. Divadla nás zvou znovu a znovu, abychom zahráli. Takže se právě snažíme prolomit to, že soubor už neexistoval a teď tu znovu je.

Usilujete o to mít vlastní scénu nebo chcete zachovat PKB jako zájezdový soubor?
Ještě víc než vlastní scénu jde o to mít vlastní zkušební prostor. Protože to je pro tanečníky nejdůležitější. To bych v tuto chvíli potřebovala úplně nejvíc. Stálá scéna v Praze je výborná, ale nemáme až takové ambice hrát v Praze každý den. Chceme zachovat zájezdovou činnost. Soubor o tom vždycky byl a vždycky o tom bude. Právě proto, že je komorní, si může dovolit cestovat. Může i do menších měst, na menší jeviště, do zahraničí a všude možně. Možnost vlastního zázemí se nám snad rýsuje a musíme se k  tomu dopracovat.

Jaký je zájem o tanec v menších městech?
Pro mě daleko víc než v Praze. V těchto divadlech máme vždycky nabito. Je to samozřejmě tím, že se tam toho během měsíce tolik neděje. V Praze máte během večera tisíce jiných akcí. Ale tam opravdu lidi přijdou a považují to za společenskou událost. Oblečou se na to, koupí si lístek dopředu.

Minulý rok jste vystupovali v Německu. Chystáte další představení v zahraniční?
Jsme pozvaní na mezinárodní taneční festival v Bangkoku. Dostali jsme záštitu, takže je to na oficiální cestě prezentace české kultury v zahraničí. Ale teď je problém, jak se tam vyvíjí politická situace. Takže doufejme, že se to tam do března uklidní, abychom mohli odjet. Jinak je navázána spolupráce s agenturami v Německu, ale je to těžké, protože divadla si všechna představení plánují strašně moc dopředu, a to je někdy kámen úrazu. Nevíme přesně, kolik budeme mít financí a potřebujeme mít nastálo i tanečníky, abychom mohli říct ano, za dva roky pojedeme.

Jak je to s tréninky pro tanečníky PKB, máte své vlastní?
Momentálně ještě všichni mají svoji další práci. Někdo je ještě dokonce na stálo v angažmá, například David Stránský v Laterně magice nebo Michal Holánek v Národním divadle v opeře. Oni tím pádem své tréninky mají. Ostatní fungují jako freelances, takže je to na nich. Máme své zkoušky, během kterých máme přípravu. Probíhá to různě, protože každý má své další aktivity a má jindy čas.

Považujete za důležitější tréninky klasického nebo moderního tance?
V ideálním stavu bych to chtěla střídat. Prostě půl na půl. Protože považuji za velmi důležitou klasiku i moderní techniky nebo moderní způsob vedení tréninku. Nemusí to být nic klasického zkostnatělého. Ale klasické vedení těla je pro mě důležité. Chci, aby tanečníci měli tréninky všeho.

Repertoár PKB je tvořen především z vašich choreografií. Jak byste popsala svůj choreografický styl?
Přesně to nedokážu říct. Jsem samozřejmě ovlivněna lidmi, s kterými jsem pracovala. Určitě to na sobě pociťuji a musí to být i vidět. Ale věřím tomu, že se to vyvíjí. To, co jsem udělala před rokem, už bych dneska udělala jinak. Takže se to neustále někam posouvá. A to je přirozené a je to dobře. Chci, aby se to vyvíjelo kamkoliv jinam, dál. Takže já bych nikdy nechtěla moc škatulkovat. Nemám to ráda. Prostě tvořím na hudbu. Je pro mě důležité, jakým způsobem ji chci ztvárnit. Je pro mě důležitá i herecká stránka. Aby to dávalo smysl. Asi nejsem choreograf, který tvoří jen tak pro tanec bez nějakého hlubšího podtextu. Doufám… Snažím se mít v tom pro lidi nějaký příběh, něco tím sdělit.

Jste typ choreografa, který přijde na sál s přesnou představou, kterou na tanečníky přenese, nebo choreografii tvoříte spolu s tanečníky?
Většinou když o choreografii přemýšlím, tak vím počet tanečníků a zhruba rozložení choreografie na sólo a sbor a kdy se co bude zhruba odehrávat. Ale kroky nebo konkrétní pohyby vytvářím až na místě s tanečníky.

Příští týden bude mít premiéru vaše představení Staré pověsti české. Jak byste ho uvedla?
Nějakou dobu jsme hledali titul pro děti, protože během zájezdů se často stává, že divadla mají požadavek na dopolední představení pro děti. Soubor dříve měl dvě pohádky a svého času velmi populární pořad Jak se dělá balet, což už nejde teď hrát, protože hlavní složkou tohoto představení byl pan Šmok, který to celou dobu provázel. Chtěli jsme něco nového dětského, ale už ne konkrétně pohádku. Něco, aby děti dostaly i trošku informace, které by měli mít. Takže tip padl na Staré pověsti české. Vybrali jsme jenom ty základní o Čechovi, o Krokovi, o Libuši, o Bivojovi a o Přemyslovi. Protože v jedné hodině se toho víc už odvykládat nedá. Mělo by to být zábavnou a samozřejmě taneční formou plus mluvené slovo. Takže uvidíme, jaký bude ohlas u dětí, protože to je to nejkritičtější publikum, ty nic neskrývají. Uvidíme, jak budou reagovat, jestli pochopí všechno sdělení a jestli si z toho něco odnesou.

Jaké další premiéry chystáte v nejbližší době?
V roce 2009 budeme vytvářet večer na hudbu Martinů, protože bude 50 let výročí od jeho úmrtí. Já budu připravovat jeho Kytici a oslovila jsem Honzu Kodeta, který velmi ochotně a příjemně zareagoval a připraví si choreografii Doteky snáře. Skombinuje Martinů hudbu z opery Julietta aneb Snář. Velmi krásně popsal, co by chtěl udělat. Další velká premiéra bude k výročí Sametové revoluce, která bude také složená. Dělá ji David Stránský, a protože jsme to chtěli propojit se slovenskou stranou, tak jsem oslovila Jána Ďurovčíka, a ten zatím taky odsouhlasil svoji spolupráci. A pak budeme obnovovat úspěšné choreografie od Pavla Šmoka Zjasněnou noc a Stabat Mater.

Kdybyste si mohla pozvat jakéhokoliv současného choreografa, aby pro PKB vytvořil představení, kdo by to byl?
To bych asi měla dilema mezi Kyliánem a Ekem.

Jaká je vaše vize budoucnosti? Čeho byste chtěla jako vedoucí s PKB dosáhnout?
V tuto chvíli to nejpalčivější je zázemí. Toho bych chtěla dosáhnout v první řadě, aby soubor měl zkušebnu a měl stálé finance. Protože tvořit si můžete sám pro sebe s pár lidmi tak ochotnicky, ale aby to mělo určitou vážnost a profesionalitu, tak potřebujete pevný prostor a finance. Mám velmi ochotné tanečníky. Zatím jsou všichni úplně výborní, ochotní a zkoušejí a mlčí a nechtějí žádné horentní sumy. Ale nejde to takhle dělat pořád. Chci pokračovat v tom, co se tady odehrávalo od roku 64, kdy soubor jako Balet Praha začal a jako Pražský komorní balet fungoval strašně dlouho. Chci v tom pokračovat a to jméno nést, ale chci to mít nastálo. Aby se soubor mohl vypracovávat, mohl být čím dál sebejistější, mohl si dovolit lepší projekty a čím dál tím lepší choreografy a scénografy a já nevím co všechno. Aby prostě profesionalita byla na nejvyšší úrovni.

Lucie Holánková po studiích na Taneční konzervatoři Brno nastoupila do angažmá v Národním divadle. V sezoně 1999/2000 přešla do Pražského komorního baletu pod vedením Libora Vaculíka a pak Pavla Šmoka (soubor se stal základem baletu Státní opery Praha, kde pak tančila řadu hlavních rolí). Třikrát byla navržena do širší nominace na Cenu Thálie. Naposledy v roce 2006 za sólovou roli Ona v baletu Má vlast. Také ztvárnila několik filmových rolí, například Annu Balontay v Hodině tance a lásky. V červnu 2008 dokončila své magisterské studium choreografie na HAMU.


Jana Bitterová                                                                                  prosinec 2008

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: