9.8.2010

Prázdninový rozhovor se 420PEOPLE
foto Pavel Hejný

Soubor 420PEOPLE se za několik sezón své existence stal nedílnou součástí naší taneční scény. V roce 2010 – a doufejme že i v roce 2011 – se s ním setkáváme na Nové scéně Národního divadla. Jádro týmu, Václav Kuneš a Nataša Novotná, se snaží představovat českému divákovi současný tanec v nových souvislostech a přístupnou formou, pěstují kontakty se zahraničními tvůrci a choreografy, kteří přijíždějí jako jejich hosté a většinou zároveň jako pedagogové speciálních workshopů. Jak vypadal uplynulý půlrok a jak bude vypadat následující sezóna, o tom jsme si povídali na počátku července.

Prvním představením, které jste uvedli na Nové scéně ND, byl titul Affordance, ve kterém jste vsadili na amerického mistra taneční improvizace Michaela Schumachera. Co vás vedlo k tomuto výběru?

Václav: Když jsme plánovali program na první představení na Nové scéně, měli jsme představu, že by především měl zaujmout co nejširší publikum. Nevěděli jsme, kdo na nás bude na Novou scénu chodit, pokud vůbec.
Hledali jsme nenásilnou formu, která by přitom ještě pořád byla kvalitní, a upustili jsme od zavedeného schématu složeného večera. Rozhodli jsme se, že uvedeme naše nejúspěšnější choreografie, moji Small Hour a B/olero Ohada Naharina, a druhou polovinu večera sestavíme jiným způsobem. Samotný nápad nechat Michaela Schumachera, aby
improvizoval v rámci existujících choreografií, je už tak dva roky starý.

Čeho jste tím chtěli dosáhnout?
Nataša: Jsme na začátku jakési cesty, proto si nejprve chceme také tak trochu otestovat, „kdo“ u nás do divadla vlastně chodí, na co a jak reaguje. Zjistit, jaký je tady potenciál... Program se komplexně snažíme stavět tak, aby bylo brzy divákovi jasné „o co tu běží“. V Affordance využíváme element improvizace a sílu početnějšího obsazení, v květnovém programu Zaměřeni na detail, jsme naopak ve velmi komorním večeru představili izraelskou tanečnici Talii Paz. Dvě naprosto rozdílná představení v základu se společným jmenovatelem – nabídkou současného tance, snad po všech stránkách, ve vysoké kvalitě (přesto za velmi vstřícné ceny na pokladnách ND
:-)).

Většina choreografií v Affordance uvedených je českému divákovi známá, přesto byl první večer označen jako premiéra.
V
. Chtěl jsem se na své starší věci podívat z jiného úhlu, abych s odstupem času zjistil, co jim třeba chybí, kde se tomu dá pomoct, třeba právě za přispění Michaela Schumachera. Domnívám se, že je důležité vnímat představení jako celek, nikoliv jako jednotlivé choreografie. Kombinace s Michaelem vyvolala velkou diskusi a zájem diváků právě proto, že něco takového viděli poprvé, tedy v premiéře. A do detailu vzato, sólo Wall to Wall a finále z Ghost Note byly české premiéry.
N.: Budu se opakovat, ale i reprizovat je důležité, a to nejen pro vývoj díla samotného, jde myslím i o to dát divákovi, který má o tanec zájem, možnost naučit se číst ho různým způsobem. Je to jako dívat se znovu na film nebo číst znovu knihu, která nás zaujme, objevovat v jednom obraze či textu nové věci.

Byli jste spokojeni s ohlasy?
V.: Příjemně nás překvapila návštěvnost. Když jsme v červnu Affordance reprizovali, současně se stejné večery dával ve Stavovském divadle Faust, Tanec Praha měl představení na několika místech a do toho ještě večery v Lichtenštejnském paláci. Jak jsme se dozvěděli třeba z diskuzí, někteří diváci přišli podruhé, možná díky Michaelovi je to přitahovalo víc.
Samotné představení se posunulo. Tím že se jedná o improvizaci, čím častěji se toho tvaru Michael dotkl, tím víc s ním mohl pracovat. Michael svou úlohu promýšlí dopředu, probíráme to s ním, hlavně poslední dny před představením, to se pomalu nemluví o ničem jiném. A večer je to nakonec stejně všechno jiné.

Nezdá se vám přece jen, že Michael příliš odvádí pozornost od smyslu samotných choreografií?

V.: Ono je to buď – anebo. V tomhle případě jde o možnost vnímat představení trochu jinak. Kdybychom chtěli, aby se diváci soustředili na choreografie, udělali bychom komponovaný večer, ale já jsem chtěl, aby se lidé soustředili na okamžitost, bezprostřednost a kumšt tanečníků. A od začátku jsem chtěl, aby byl v představení humorný prvek, věděl jsem, co dokáže Michael s lidmi udělat, jakou atmosféru dovede navodit. A spíš než uvádět se složeným večerem, kde po každé věci lidé zatleskají, tanečníci odejdou, lidé si čtou v programu, co bude dál, a tak se pokračuje, rozhodli jsme se udělat spíš pásmo.
Důležitý je prvek odlehčení, i odlehčení pojmu „současný tanec“. Nabídnout něco velmi kvalitního, dobré výkony, kvalitně připravené jeviště, světla atd., ale trošičku to „shodit“, nebrat se vážně…
N.: ... přímo ovlivnit atmosféru hlediště a chtít ještě něco navíc po divákovi, určitou spolupráci, v tom smyslu, že nejen my tanečníci, ale i on si musí s neřízený
m prvkem, v tomto případě s Michaelem, jednoduše poradit. Záleží pak už na něm samotném jak.

Zajímalo by mne, proč v Affordanci používáte u Small Hour původní hudbu, když jste pro představení A Small hour ago, jehož je jinak součástí, nechali zkomponovat novou.
V.: Chtěl jse
m duet Small Hour uvést v podobě, v jaké vznikl. Kdybych mohl, dnes už bych třeba nepoužil pasáž s barokní hudbou, ale zachoval jsem to. Small Hour může stát jako samostatný kus, a mě ani nenapadlo dávat ji jako výřez, protože je vprostřed představení a i hudebně je tam návaznost, asi by to nedopadlo dobře.

Plány pro další sezónu jsou už určitě jisté, prozradíte nám něco?
N.: Začneme hned na konci srpna s workshopy GAGA – pohybové metody Oha
da Naharina. Po docela táhlém procesu se podařilo získat opět akreditovanou lektorku přímo z Izraele. 420PEOPLE se před diváky pak představí na piazzetě Národního divadla v site-specific produkci The Package, v režii japonského choreografa Shusaku Takeuchiho. Na konci září vyjedeme na malé turné do Francie a Španělska. Dále na začátku října repríza A Small hour ago, kterou budeme poprvé inscenovat na Nové scéně.
V.: Těšíme se, jak tu bude představení A Small hour ago vypadat a jsme zvědaví, jak ji lidé přijmou.


Předpokládám, že se chystá i premiéra.
V.:
Ta bude v listopadu: Nataša bude mít své sólo, já také novou choreografii a naposledy uvedeme B/olero. Prosincový program jsme museli zrušit, protože už na něj nejsou peníze, ale i tak máme pocit, že podzim bude pěkně nabitý.

Povězte nám ještě něco o projektu Package, mnoho diváků si pod termínem „site-specific“ projekt nedovede představit, o
co se jedná.
V.:
Site-specific je choreografie, která se přizpůsobuje místu. Nejen jednomu konkrétnímu místu, ale v našem případě i Praze a České republice. Nechávám to samozřejmě na Shusakovi, ale mluvili jsme hodně o spojení s dílem Franze Kafky… Bude se hodně obměňovat, hledat souvislosti s novým místem.
N.: Package je existující choreografie, vytvořená už v roce 1993! Je to velmi úspěšný projekt, který objel bez nadsázky celý svět (první povolená západní produkce na Rudém náměstí.) Takže Package jako takový existuje, ale vstupují do něj nové prvky, přetváří se. Jde především o interprety/tanečníky, kteří v něm účinkují. Shusaku se vždy inspiruje jednotlivými osobnostmi a prostředím. Živá muzika tady bude také součástí.

Čím nás ještě překvapíte? Nepochybuji, že 420PEOPLE mají ještě nějaká esa v rukávu
:-).
V.:
Je pravda, že každou sezónu se snažíme představit nějakého zajímavého hosta, jméno ze světa tance, a letos jsme tedy navázali spolupráci s choreografkou Crystal Pite. Tady se její dílo příliš nezná, je to mladá a velmi nadaná choreografka, která toho má ještě hodně před sebou. Její věci se nám líbí, i způsob, kterým pracuje, je nám blízký. Je s ní zatím výborná domluva, má pochopení pro situaci, ve které se nacházíme, zkrátka je to formát. Tančila u Williama Forsytha, v Kanadě založila vlastní taneční skupinu Kidd Pivot, od srpna bude mít rezidenční pobyt ve Frankfurtu, pracuje u ní třeba Jirka Pokorný z Nederlands Dans Theater. Crystal je už třetí sezónu domácí choreografkou NDT. Ještě bych nespecifikoval, kdy a v rámci jakého programu se objeví.

Budete dál spolupracovat s tanečníky z Laterny magiky a Národního divadla?
V.: Je to individuální, ale s některými pracovat budeme určitě. Z Laterny magiky třeba s Milanem Odstrčilem, z něho mám jako choreograf radost, je to inteligentní kluk a hodně se za těch několik let, co ho znám, změnil a vyrostl, jak na jevišti, tak i mimo ně. Třeba jak tady vydupal ze země taneční studio LM, i když by mohl věnovat čas a energii věcem, za které by minimálně dostal víc zaplaceno. V nové premiéře bude také Zuzka Herényiová, na což se také velmi těším. Saša Volný vystoupí například v již zmiňovaném Package.
S lidmi z Národního divadla je to už složitější. S Tomášem Rychetským hledáme jiné formy spolupráce, jeho angažmá v ND přináší pro nás hodně omezení a problémů. V posledních reprízách Affordance vystupoval i Saša Katsapov, představovalo to pro nás velkou pomoc, ale jeho vytížení je samozřejmě také problém. Vybral jsem si ho, protože jsem s ním pracoval před pár sezónami, když soubor ND nastudoval Petite Mort Jiřího Kyliána, líbí se mi jeho profesionalismus a otevřenost k jiným stylům, pro jinou formu spolupráce.
Samozřejmě u výběru tanečníků hraje roli ráz choreografie a to, kde choreograf potřebuje hledat inspiraci nebo jaké potřebuje typy. Často se vracíme k tanečníkům, se kterými jsme pracovali, ale není to samozřejmě pravidlo.

Budete reprizovat i Affordance?
N.: Doufáme že ano, měli bychom hrát o něco více. Snad se nám brzy podaří doma získat ke spolupráci další divadla, především v regionech, a protože máme i nové nabídky na výjezdy do zahraničí, v ideálním případě skloubíme reprízy tady i tam.
V.: Pravděpodobně budeme brzy hrát víc venku než v České republice, ale také to není na škodu, nechceme, aby nás měli lidé na jídelníčku každý týden:-)
.


  
      

Nicméně v Praze jste se už usídlili.
N.: To je pravda, Vašek se stěhoval do Prahy na jaře, takže už tu sídlíme doslova.
V.: Příležitost hostovat na Nové scéně mě přesvědčila, že bych
zde měl být, abychom mohli nejen využít tuhle příležitost, ale aby se už od začátku mohlo myslet na to, kam dál, abychom se mohli vyvinout. V návalu práce dochází k tomu, že člověk stagnuje, zasekne se na jednom místě, ocitne se bez plánů do budoucna. Proto je potřeba si paralelně s prací vytvářet vizi a k tomu je zase nutné cítit i prostředí a vědět, ke komu ji vlastně směřujeme.
N.: Na Nové scéně máme být stálými hosty ještě po celý rok 2011, ale kdo ví ?! Snažíme se nějak se vším počítat a nebát se změn. Prozatím máme asi potřebu tady být a hledat nové „formy existence“.

Což mě přivádí na myšlenku co sponzoři, hledáte nějaké?
N.: Po pravdě řečeno jsme si už uvědomili, že se zatím soustředíme více na uměleckou část naší práce, tvoření repertoáru a vize, o které jsme mluvili. Uvědomuji si ale, na vlastní kůži, jak důležitá produkce je! Snad, když teď budeme v Praze mnohem častěji, najdeme čas povýšit i na této rovině. Sponzorství a jiným formám podpory rozhodně fandíme, myslíme na ně více, než je zdrávo. Snažíme se specifikovat si možnosti... a potencionální partnery na naše představení velmi rádi zveme. (Jak se vám líbí?)
V.: Snažíme se do určité míry sledovat aktivity sdružení Vize tance, nejsme uzavření vůči ostatním tanečním subjektům, právě naopak, protože lidově řečeno, jedeme v tom všichni.

Lucie Kocourková

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: