15.4.2010

LET THE BODY SPEAK

VerTeDance Company poznaly Mayu Lipsker na festivalu TanzZeit v německém městě Greifswald. Zaujala je natolik, že ji pozvaly ke spolupráci na nové choreografii, která se v současnosti rodí. Maya Lipsker, která tři roky působila v Batsheva Dance Company je vynikající tanečnice, choreografka a hlavně výrazná osobnost. Jaká je její pedagogická a choreografická práce? Jak se dívají izraelské oči na tanec v Evropě? Jaké bude představení Transforma, které uvidíte 27. dubna v divadle Ponec a v kterém tančí pět českých tanečnic?

Pražská taneční obec tě poznala nejdříve jako pedagožku. Vedla si workshopy tance na HAMU a lektorování se hodně věnuješ.
Je pravda, že hodně učím, ale učení nijak neodděluji od své choreografické práce. Jsem také součástí hodiny, a proto je každá lekce zároveň součástí mého choreografického procesu. Ráda učím lidi, kteří nemusí být tanečníci, ale o tanec mají zájem. Když přijdou na hodinu, často jsou překvapeni, jak intenzivní smyslový a fyzický zážitek si odnesou. To mě na učení fascinuje.

Tvé lekce jsou velmi charakteristické, vychází z taneční techniky Ohada Naharina známé jako Gaga, ale je v nich i velký kus tvé vlastní choreografické a pedagogické cesty.
Když jsem ještě působila v Batsheva Dance Company v Izraeli, Ohad Naharin přišel s myšlenkou, že by chtěl otevřít hodiny Gaga pro netanečníky. A tak jsem je začala vyučovat jako jedna ze tří lektorů. Gaga se pomalu šířilo i mimo Izrael, a když se odstěhovalo do Evropy, odešla jsem i já. Začala jsem cítit, že bych chtěla být nezávislá i v učení, stejně tak jako jsem byla nezávislá choreograficky. Dnes beru Gaga jako velký dar, ze kterého jsme mohla vycházet, ale hodiny, které učím dnes, již nejsou Gaga.

Čím jsou tedy jiné?
Moje lekce trvají dvě hodiny a v jejich rámci se vlastně velmi zabývám choreografií. Pracuji s vlastním choreografickým materiálem a s energií, která pracuje běžně jen na scéně. Snažím se lidi dovést do jejich extrémů. V každé hodině je velký náboj, koncentrace, atmosféra a pocit, že žijeme v tomto momentu. Lidé cítí, že se podílí na něčem, co se vymyká běžnému dennímu životu. Technicky mohou být mé hodiny až divadelní, hodně pracuji s fantazií.
Když jsou díky této fantazii lidé připraveni na další zkušenosti s pohybem, přidám choreografickou vazbu. Někdy je pro návštěvníky workshopu docela těžká, ale většinou ji dobře zvládnou, protože se již v předešlém cvičení propojili se svým tělem. Chci, aby se každý v mé hodině cítil příjemně, nehodnotil se a nesoutěžil. Jedině tak může převzít odpovědnost za svůj vlastní pohyb.

Co naopak v tvých hodinách z Gaga zůstalo?
Gaga motivuje pohyb z pocitů. Uvědomuješ si, že dřeš, ale zároveň si celou tu těžkou práci užíváš ve své mysli. Tanec tu není o tvaru, dokonalosti, o nějakém cvičení, ale vychází z našich smyslů. V jistém směru nejsme sice pohybově lepší, ale užíváme si svůj pohyb a zároveň se chráníme fyzicky. Nezraníme se. Gaga pracuje s intuicí a s akceptováním individuálních možností a schopností každého zvlášť. Stejně jako v Gaga lekcích ve svých hodinách aktivuji představivost, ale také schopnost se zasmát, dívat se na ostatní lidi a věci, cítit různé materiály a struktury svého těla i okolních věcí.

Jakým vývojem prošla tvá choreografická práce a co je jí vlastní teď?
Moje práce vždy vychází z lidí, se kterými pracuji. Přitahuje mě osobní pohyb lidí a hlavně jejich komunikace vůči mě a jejich energie v rámci skupiny. Až na třetím místě je divák. Má choreografická práce v sobě nese hodně koncentrace, intuice a citlivosti.

Byl nějaký choreograf, který tě ovlivnil?
Určitě bych na prvním místě jmenovala francouzsko-izraelskou choreografku Laru Barsaq, kterou jsem poznala v roce 2002 a tančila jsem v šesti jejích projektech. U ní jsem se naučila hodně o způsobu, jak vytvářet kontakt mezi tanečníky, o vzájemném dialogu, timingu, o pohybových texturách. V mém fyzickém těle je nejvíc její práce. Samozřejmě 3 roky v Batshevě jsou v mé fyzičnosti také hodně odražené.

Žila si v Izraeli, ale již 5 let žiješ v Evropě. Jaký je hlavní rozdíl mezi současným tancem v těchto kulturně velmi odlišných oblastech?
V Izraeli je stálý politický tlak, válečný tlak, tlak zvenčí i uvnitř každého Zároveň je ale izraelská přirozenost velmi středomořská, otevřená, temperamentní. Pod tíhou toho tlaku něco bují a sílí. Tanec je tu zevnitř velmi silný. Když musíš bojovat o přežití, získáš tím velkou moc a charakter. Někdy to přináší smutek, někdy krásu, někdy šok, ale nikdy ne kompromis. Tanec v Izraeli nezná kompromis. Je to tanec velmi zemitý, výbušný, touží po explozi, evropský tanec více létá do vzduchu. Oba póly mám ráda. V Evropě je zase více prostoru pro výzkum a experiment. Lidé mají víc času poslouchat, hovořit, diváci nepotřebují pořád návaly energie, aby se cítili naplnění.

Jakou cestou jde tvůj choreografický jazyk a research?
Myslím, že by se to dalo říci spojením – LET THE BODY SPEAK. V dnešním současném tanci mi někdy chybí větší propojení s opravdovým tancem. Zajímá mě totální tanec, touha nacházet něco velmi intenzivního v pohybu bez toho, abych používala text nebo videoprojekci. Někdo by asi řekl, že to je docela old-fashion. I když akceptuji konceptuální umění, miluji prostě tanec jako takový.

V produkci VerTeDance teď v Praze připravuješ choreografii s názvem Transforma pro pět tanečnic. Premiéra bude 27. 4. v divadle Ponec. Co je pro tebe při tvorbě tohoto kusu nového, zvláštního?
Je to velmi zvláštní. Poprvé pracuji s velkou skupinou lidí. Chce to hodně důvěry a vzájemné zvědavosti. Poprvé v mé choreografické tvorbě také nechávám vystoupit na povrch charaktery, vyháním je ven z bezpečí připraveného choreografického materiálu. Dovoluji si více divadelních úkolů. Je to větší risk, ale jdu si za ním. Interpreti také zažívají na scéně něco, co předtím nezakusili. Lenka Bartůňková bude poprvé na jevišti zpívat, Věrku Ondrašíkovou uvidíte jako performerku... Vše vyrůstá přímo z lidí na scéně. I hudba roste z kusu samého, používáme například nahrané hlasy tanečnic. Bude to nová zkušenost pro nás pro všechny.

Jaká jsou tedy hlavní témata Transformy?
Jde o neustálou výměnu rolí. Transforma již podle názvu mluví o transformaci, ale také o svobodě a možnosti – změnit ve vteřině svou existenci. Taková otevřenost nás učí něco o nás samých – o našem strachu, o tom, jací jsme uvnitř, o tom, že můžeme být příšery, aniž tak vypadáme. Nehledám konkrétní atmosféru, proto zatím nevím, jestli to bude kus těžký, jemný nebo poetický. Může růst kamkoli...

 

                                                                                            Marion Fikarová

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: