17.10.2010

vedoucím souboru Laterny magiky

Tanečník Pavel Knolle strávil v Laterně magice celou aktivní kariéru a od ledna 2010 dohlíží na organizaci práce jako vedoucí uměleckého souboru. Kromě domovské scény se několikrát objevil v baletech libereckého Divadla F. X. Šaldy, na kontě má také hostování v baletu Národního divadla (Mozart?Mozart!) nebo dlouholeté vystupování se zájezdovou company Pražským festivalovým baletem. Ke svým aktivitám připojil ještě kostýmní návrhářství, dnes se ale zcela věnuje chodu Laterny magiky. Co taková práce šéfa souboru obnáší?
Na první pohled vypadá jednoduše: sestavit repertoár, vybrat tituly a data tak, abychom se nekřížili s ostatními soubory hrajícími na Nové scéně, a určený program obsadit kvalitními tanečníky. Je ale obtížné zkoordinovat se s termíny dalších souborů a hostů Nové scény, tanečníků máme poměrně málo a jen na externí smlouvy, musí se ale obsadit hlavní zkoušky a všechna představení. Většina tanečníků má své závazky ještě v jiných divadlech a projektech, spolupracují například s Pražským komorním baletem, se souborem 420PEOPLE, někdo tančí ve Státní opeře, někdo v muzikálech. Je pochopitelné že kromě finančních důvodů mají také své profesní ambice a chtějí se uplatnit v co nejširším záběru. Nejsou teď vytížení tolik jako dřív, takže mají víc příležitostí zatančit si jinde, organizační práci nám to ale komplikuje.

Věnujete se také pedagogické práci, repetitování představení?
Většina práce na zkoušení představení připadá na pedagogy Zuzanu Hrzalovou a Josefa Kotěšovského. Já se zkoušek samozřejmě účastním, pokud mám pocit, že mohu pomoci, že mám tanečníkům co předat. Jde většinou o role, které jsem sám tancoval a nemusím se je učit. Práce pedagoga je velmi náročná, protože když jde o roli, kterou jste nikdy nedělali, musíte nejdřív strávit hodiny u videa a na sále se záznamy a učit se. Na takovou práci už nemám časovou kapacitu.

Tančíte ještě v některých představeních?
Když mě situace donutí, zaskočím. Snažím se, aby tanečníci, které tu mám, měli možnost hrát všechna představení, ale při tom malém počtu je problém každá nemoc, každá aktivita v jiném projektu, který se s námi kryje, musím mít v záloze alternace. Někdy pozvu tanečníka, který byl členem souboru dřív, a když je to náhodou „moje“ místo, jdu na jeviště sám. Většinou je to v představeních Cocktail 008 a Graffiti, ale sám už nemám ambice se vracet do svých rolí. Ačkoli člověk nikdy neví, co ho může potkat.


V představení Cocktail 008, foto Petr Našic

Které role jste měl rád jako aktivní tanečník?
Rozhodně to byl Casanova, Theseus v Minotaurovi, měl jsem rád Past a samozřejmě Graffiti, ryze taneční představení. Ale protože tady bylo vždycky méně premiér, a tím i méně rolí, naučil jsem se mít rád všechny.

Ten skoro stále stejný repertoár – nenudil vás?
Vůbec ne. Myslím si, že jen lidem zvenčí se zdá, že to musí být nuda, ale vím i od jiných tanečníků, kteří tady byli léta a měli příležitost hrát jedno představení mnohokrát za týden, že si to naopak pochvalovali - pro určitý vnitřní pocit, který se tím prohlubováním zkušenosti získá. Už třeba proto, že když se vám na představení něco nepovede nebo máte pocit, že se něco nepovedlo, tak pokud to hrajete zase až po půl roce, nesete si tu nespokojenost v sobě celou dobu, ale když je více repríz po sobě, můžete si to opravit a představení lépe vstřebat. Po několika večerech myslíte méně na technickou stránku a už si můžete hraní užívat.


Casanova, foto Petr Našic

Ale v některých představeních musíte dávat pozor pokaždé, ne? Třeba takové Graffiti, kde funguje tzv. virtuální plátno před jevištěm a tanečníci žádnou projekci nevidí…
V takovém typu představení se tanečníci orientují podle značek. Ale Graffiti nejsou tak složité, jak vypadají. Také už jsme do nich byli vyškolení představením Past, které mělo scénografii na stejném principu, ale bylo v něm daleko víc interakce, třeba pasáž, kdy si tanečník hrál s bublinou, šlo doslova o centimetry, kde přesně stát, kde mít prsty ruky… U Graffitů je důležitá synchronizace, načasování, ale přímého propojení s filmem je už méně.

Do Laterny magiky jste nastoupil hned po škole, čím vás zlákala?
Důvodů bylo víc, i praktických. Na konzervatoři jsme byli dobrá parta kluků a chtěli jsme zůstat spolu i v angažmá, takže jsme se rozhodovali podle toho, kde byla šance, že nás vezmou. V Laterně magice se tehdy začalo připravovat představení Odysseus, do kterého potřebovali hodně kluků, takže o nás velmi stáli. Byl  to velký projekt do Kongresového centra, hudbu psal Michael Kocáb a to nás také velmi zajímalo.

S Laternou jste určitě zažil i hodně zájezdů.
Ano, ale trochu mi to splývá, protože kromě Laterny magiky jsem zároveň jezdil s Pražským festivalovým baletem.


Casanova, foto F. Janďourek

O tomto souboru se dnes už prakticky neví…
Původně to byla jen skupina tanečníků, kamarádů, kteří kromě svých angažmá chtěli zkusit ještě něco jiného. Impuls vyšel někdy v roce 1989 od choreografa Davida Slobašpyckého, který působil v Národním divadle, jádro jsme tvořili my a ještě Karel Littera, všichni jsme předtím byli v AUSu odbýt si vojenskou službu... Skupina se sešla spontánně a s velkým nadšením, nejprve jsme udělali letní sezónu v Praze, potom se nám podařilo sehnat manažera, který byl schopný nás prodávat na nejrůznější festivaly po světě, byli jsme v Anglii, ve Spojených státech, v Číně... Když nám po prázdninách začal běžný provoz v divadlech, zjistili jsme, že máme hodně termínů, které nakonec ani všechny nemůžeme uspokojit.

V jakém tanečním stylu jste pracovali?
V neoklasickém, David vychází z klasického základu, staví choreografie pro tanečnice na špičkách, většina jeho věcí, které jsme tančili, byla na vážnou hudbu. Spolupracovalo s námi víc choreografů, ale větší část repertoáru vytvářel právě David Slobašpyckyj. Díky jeho choreografiím jsem poznal, že i klasická technika mě může bavit, získal jsem důvod, proč se v ní zdokonalovat.

Graffiti, foto P. Našic
Jak jste se dostal k navrhování kostýmů?
První jsem začal dělat právě pro festivalový balet, protože jsme se o všechno starali sami, vyráběli jsme si propagační materiály, navrhovali kostýmy, všechno jsme si vozili a obstarávali, zázemí jsme neměli, tedy kromě jedné paní švadleny, která nám ty kostýmy šila. Později jsem dál jako výtvarník spolupracoval s Davidem, který začal choreografovat v Ostravě a Liberci. Potom přišla spolupráce i s jinými tvůrci a nakonec mám na kontě dvě kostýmní výpravy pro domovskou Laternu magiku.

Uvažoval jste, že byste se kostýmnímu návrhářství věnoval jako druhé profesi?
Lákalo by mě to, ale je to jako s každou jinou činností: aby v ní člověk něčeho opravdu dosáhl, musí jí věnovat čas, a ten já teď nemám na nic jiného než na Laternu. Jinak ale mám sklon k tomu mít hodně aktivit a „potom je také lehce nestíhat“. Obvykle to jako první odnese rodina, ale snažím se nikdy nikoho neošidit.

A co pedagogika? Říkal jste, že vás baví.
Té bych se asi na plný úvazek věnovat neuměl. Sice mě opravdu baví pracovat s lidmi na sále, ale není to něco, co bych chtěl dělat pořád. Vyhovuje mi věnovat se více věcem najednou, jako to dělám tady pro Laternu, postarat se o chod souboru, o obsazení, trávit trochu času s tanečníky na sále a při představení, pracovat na propagaci… Možná je to takové východisko, že když mi zrovna něco nejde, můžu se dát hned do jiné práce a spravit si náladu.

Pojďme si ještě popovídat o tom, co čtenáře asi zajímá nejvíce – o nové premiéře Legendy magické prahy. Jak pokračují přípravy?
Mám z toho docela příjemný pocit. Scénografie je už ve výrobě, na konci prázdnin proběhlo natáčení hudby, která prochází postprodukcí. Tanečníci by měli začít zkoušet od prosince. Na konci října nás čeká ještě konkurz na doplnění souboru pro toto představení. Teď jsou nejaktuálnější filmové dotáčky, které se budou vkládat do originálního filmu z někdejšího představení Černého divadla Jiřího Srnce. Film se musí samozřejmě digitalizovat a skloubit s novou hudbou a s novými pasážemi s našimi tanečníky. Všechno jde postupně, scénografie, zvuková a filmová stopa, až když je tohle všechno hotové, může se začít s choreografií. Neznamená to, že bychom ji nechávali na poslední chvíli nebo že by nebyla důležitá, ale je potřeba nejdřív vše připravit a domyslet do detailu dramaturgii celého představení, přesné okamžiky pro taneční výstupy na jevišti.

Představení Kouzelný cirkus je jediné, v němž se v současném repertoáru objevují například prvky černého divadla. Myslíte že v novějších titulech něco takového chybí?
Chtěli bychom vrátit určitou syntetičnost nebo širší škálu prostředků, kterou Laterna magika v minulosti využívala. Černé divadlo k nim patří, a samozřejmě když je režisérem premiéry pan Srnec, nemohou v ní prvky černého divadla chybět. Chce ale tentokrát využít černé divadlo v jiné formě, v kombinaci s jinými druhy divadelní poetiky. Princip černého divadla je jen jeden, ale mělo by být jiným způsobem využito herců, aby to nebyli jen neviditelní „čerňáci“, část z nich bude mít kostýmy a zapojí se vizuálně jiným způsobem, než je obvyklé. Mělo by to přispět k oné mnohotvárnosti, které chceme dosáhnout, byla to ostatně jedna z podmínek nové inscenace – vrátit se k širšímu a bohatšímu slovníku Laterny magiky, která může využít film, tanec, pantomimu, černé divadlo a mnoho dalších prvků, které společně vytvářejí jistou iluzi, něco, čím Laterna magika byla pověstná.

Vypadá to jako ambiciózní projekt, ale vzniká daleko rychleji, než bývalo dřív v Laterně magice zvykem, vždyť některé premiéry se připravovaly celé roky.
Výhodou tohoto představení je, že námět, předloha už existovala, ale pro Laternu je každá premiéra dlouhý proces. Teď nás trochu začal tlačit čas, protože zpočátku, i když bylo možné s prací začít, nebyla úplně jistá otázka financování premiéry, takže se vše pozdrželo, a teď, když už je tahle stránka věci vyřešená, chceme nové představení uvést co nejdříve. Nejen kvůli divákům, protože náš repertoár změnu potřebuje, tak také kvůli tanečníkům, pro které je to po delší době příležitost být u zrodu nového projektu.

 

Lucie Kocourková                                                                   říjen 2010

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: