Miřenka Čechová: „Tentokráte jsem měla potřebu vytvořit něco, co zůstane.“
rozhovory
Už za studií nonverbálního divadla na HAMU jsem vydala malou knížečku povídek, které se vázaly k představení Sbohem Turnier. Není to tedy poprvé, co jsem sedla za počítač. Vždycky jsem psala nějaké blogy, články a píšu si i deník. Ambice napsat rovnou knihu je nová, popud byl však zcela přirozený. Jedná se o určité uzavření jedné mé životní epizody. Chtěla jsem ji nějak uchopit a zanechat na papíře. Jakékoli performativní umění je hrozně efemérní, umírá v momentě, kdy se rodí. Tentokráte jsem měla potřebu vytvořit něco, co zůstane. Předpokládám tedy, že titul s názvem Miss Amerika se váže k vašim četným pobytům ve Spojených státech.
Ano, impulsem bylo mé poslední americké období a určité vystřízlivění z amerického snu. Ačkoliv pocit lásky k městu nemizí. Když jsem do Spojených států přijela poprvé, byla jsem touto zemí velmi fascinována, její velikostí, otevřeností, vírou, idejemi, entusiasmem i kulturností. K té zamilovanosti samozřejmě přispěl fakt, že jsem se pohybovala v univerzitním, uměleckém prostředí Washingtonu. Časem jsem pronikla i do jiných oblastí a pozic a objevila v New Yorku úplně jiný svět. Svět šedé zóny na pomezí legálnosti, ilegálnosti. K rozčarování přispěla i politická situace, která se v Americe v poslední době výrazně proměnila. Jakou literární formu jste pro knihu zvolila?
Jedná se o šedesát mikropovídek psaných s nádechem velmi specifické české ironie. Touto optikou se dívám na aktuální newyorská témata – gender, rasa, status –, která hýbou městem. Leitmotivem knihy jsou rovněž mé ryze osobní pocity, fascinace New Yorkem a jeho výjimečnou energií, ale také ztráta kulturní identity a osamělost jedince uprostřed společnosti, kterou jsem zde poměrně zásadně zakoušela. Ústřední postavou je Mckenzie Tomski, dívka, která prožívá svůj americký sen v oné šedé zóně a kvůli svému evropskému myšlení a stereotypům naráží v Americe na určité nepochopení, pocity nepatřičnosti, nekorektnosti, ale i nekompromisnosti. Miss Amerika není jen knihou, ale také vaším novým sólovým představením, které bude mít brzy premiéru v Paláci Akropolis. Jak bude kniha zpracována v tomto případě?
Asi by se očekávalo, že půjde o pohybové představení. Tentokráte se však pohyb a experiment objeví spíše než v těle v textu, v hudbě, v určitém vizuálu a silném příběhu, který nebude vyprávěn tradičně narativním způsobem, ale spíše fragmentárně. Povídky z knihy jsou přebásněné a zrytmizované. Některé texty vznikly dokonce později speciálně pro představení. Zatímco kniha má v sobě lehkost, hodně ironie a humoru, jevištní dílo bude o dost temnější a političtější. Na představení spolupracuji s geniálním hudebníkem a rapperem Martinem Tvrdým. Díky němu bude výsledek něco mezi rappem, slam poetry, stand-upem a koncertem. Ale na tanec nakonec dojde také, trochu se to přiblíží fyzickému jazyku z mého předešlého sóla S/He is Nancy Joe. Kdysi jste prohlásila, že „New York je jako puzzle, kterému k dokonalosti chybí jedno políčko, a tím jste vy…“ Z rozhovoru ale nemám dojem, že byste to tvrdila i dnes.
Knížka je tím posledním chybějícím dílkem. Já ho do té skládanky vložím a už tam nemusím být. Je to určitá stopa, kterou chci zanechat sama v sobě právě tím, že ji zhmotním v knize. Neznamená to však, že se do Ameriky nevrátím. Miřenka Čechová (1982) je všestranná umělkyně – tanečnice, mimka, herečka, režisérka. Vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a dále pak obory alternativní divadlo (na DAMU) a nonverbální divadlo (HAMU). Spoluzaložila dva progresivní umělecké soubory – Spitfire Company a Tantehorse. Jako performerka má na svém kontě řadu celovečerních autorských inscenací, z nichž mnohé získaly prestižní zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy Joe (The Best of Contemporary Dance 2012 by Washington Post, Herald Angel Award na Fringe festivalu v Edinburghu), The Voice of Anne Frank (Best of Overseas Production na International Arts Festival v Jižní Africe, Outstanding Performance Award na pražském Fringe festivalu, Best of Fringe na amsterodamském Fringe festivalu), Antiwords (ocenění Divadelních novin, festivalu Next Wave, Skupovy Plzně), Faith. Jako režisérka a choreografka se podílela na vzniku dalších inscenací, např. Krevety a la Indigo, Sniper’s Lake, Lessons of Touch, Vivisectic, Fragmenty milostných obrazů, Konec --- člověka, doba z druhé ruky.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 14 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 15 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 16 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 30 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 32 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
před 51 dny
Josef Bartoš
Reakce Úřadu vlády České republiky na naši výzvu:Vážený pane doktore,
z pověření Kabinetu předsedy vlády reaguji na…
Taneční aktuality iniciují otevřenou výzvu za manželství pro všechny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí