<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<rss version="2.0" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/">
	<channel>
		
		<title>Taneční aktuality</title>
		<link>http://www.tanecniaktuality.cz/</link>
		<description>Taneční aktuality - zprávy a novinky</description>
		<language>cz</language>
		<image>
			<title>Taneční aktuality</title>
			<url>http://www.tanecniaktuality.cz/typo3conf/ext/tt_news/ext_icon.gif</url>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/</link>
			<width>18</width>
			<height>16</height>
			<description>Taneční aktuality - zprávy a novinky</description>
		</image>
		<generator>TYPO3 - get.content.right</generator>
		<docs>http://blogs.law.harvard.edu/tech/rss</docs>
		
		
		
		<lastBuildDate>Thu, 02 Feb 2012 00:12:00 +0100</lastBuildDate>
		
		
		<item>
			<title>Šivovo kolo života ve víru tance</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/sivovo-kolo-zivota-ve-viru-tance/</link>
			<description>Divadlo ABC hostilo na konci ledna premiéru dlouho připravovaného tanečního projektu Šivovo kolo...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_4ba84197fd.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="252" width="380" alt="" />Divadlo ABC hostilo na konci ledna premiéru dlouho připravovaného tanečního projektu <b><i>Šivovo kolo života</i></b>. Jedná se o jedinečné představení, které v sobě spojuje současné i tradiční tance z Indie. Za spolupráce režiséra <b>Radima Špačka </b>a zkušených choreografů (a pedagogů) v oboru indického tance <b>Jany H. Baudisové</b>, <b>Sangity Shrestové</b>, <b>Ivany </b>a <b>Anežky Hessových </b>a Inda <b>Óm-Sajwela Sasidharana </b>vznikla pestrá show, při které poznáme jak tradiční tance <i>kathak</i> a <i>bharatanatyam</i>, tak populární styl z bollywoodských filmů (který se vyvinul z lidového tance <i>bhangra</i>). Podívanou doplnila dynamická i meditativní indická hudba a také rozsáhlá videoprojekce.<br />Kostru představení tvoří příběh z indické mytologie o osudu sester Rásy (Anežka Hessová) a Maji (Jana Hemelíková Baudisová), které znázorňují protipóly dobra a zla. V devatenácti kratších či delších obrazech seřazených do pěti částí sledujeme zrození sester, sudbu charakteru, zasvěcení do života, jejich každodenní život, lásky a svody. Jádrem zápletky je láska Rásy a Raviho (Vitor Tavares Mendes), která je překažena zlou sestrou Majou za pomoci ďábelského Dakshe (Óm-Sajwel Sasidharan). Ten se nakonec z Rásou ožení a Ravi je sveden Majou. Tenze mezi sestrami sílí a vyvrcholí po smrti Raviho: snažil se vzdorovat svému osudu, a tak zemřel Majinou rukou. Po jeho pohřbu dochází k souboji obou sester a k jejich vzájemnému smíření. <br /><img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_e1a368ce56.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: right;" height="395" width="262" alt="" />Tolik k rámcovému příběhu. Nejdůležitější na celém představení byl ovšem tanec, proto také byly narativní části mnohem stručnější a velmi symbolické. Ke každému okamžiku příběhu byl vybrán odpovídající tanec. Energické pasáže, jako například „Chod denního života“, „Oslava špatnosti“, „Svatební oslava“ či závěrečné defilé, se nesly v rytmu moderní indické hudby. Zde byla na scéně většinou celá taneční skupina, aby nás přenesla do rozjařeného prostředí v duchu bollywoodského filmu. Naopak vážné momenty či znázornění posvátných obřadů doplňovaly tradiční tance kathak a bharatanatyam. Kathak byl hlavním výrazovým prostředkem poslední postavy, kterou jsme zatím nejmenovali – boha Šivy. Již z názvu představení vyplývá, že Šiva byl hlavním hybatelem děje, on točil tím pomyslným kolem života, které se nazývá osud. Role Šivy byla rozdělena mezi dvě zkušené tanečnice kathaku, Sangitu Shresthovou a Ivanu Hessovou, a s každým jejich výstupem na jevišti zavládla až posvátná atmosféra, jejich tanec vyzařoval hlubokou koncentraci a smysl pro rytmus. Jelikož ale tanec kathak sám o sobě vypráví starodávné příběhy pomocí gest (mudry) a pozic těla, neznalý divák byl jistě ochuzen asi o polovinu požitku, který tento tanec nabízí. Kathak byl uveden na scénu ještě při jiné příležitosti, a to v podání celé „company“, sestávající ze deseti dívek. Rytmický dupot a zvonění rolniček, které měly tanečnice okolo kotníků, dokázalo vygradovat výstup na nejvyšší možnou míru, a to bez jakéhokoliv jiného hudebního doprovodu. Stačila jejich dokonalá souhra.<br />K poněkud slabším místům patřily okamžiky příběhu, pro které zřejmě neměl daný taneční materiál (či taneční soubor) odpovídající prostředky. Mám na mysli například „Milostný duet“ Rásy a Raviho, kde nám Portugalec Mendes předvedl namísto Indie brazilskou capoeiru. Také „Souboj dualit“, navzdory potenciálu dramatického námětu, nebyl jak se patří vygradován a působil spíš jako nácvik bojového umění, než jako boj na život a na smrt.<br /><img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_1308d6ba85.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="189" width="380" alt="" />Zcela nadbytečně působila ve většině představení videoprojekce, která spíše rozptylovala pozornost diváka, pro jehož oko byla pestrá akce na jevišti sama o sobě více než dostačující. Realistické záběry dnešní Indie se do alegorického tanečního příběhu vůbec nehodily, o něco lépe působily videokoláže, na nichž se prolínaly úryvky choreografie, která se ve stejnou chvíli odehrávala na jevišti (zdařilo se to například během výstupů boha Šivy).<br />V každém případě je <i>Šivovo kolo života</i>, „indická show na evropský způsob“, v Čechách ojedinělým projektem, který zpracovává atraktivní tématiku tradiční i současné Indie pro diváky zajímavou formou a přitom kvalifikovaně, jelikož jeho tvůrci jsou (nejen) v českém prostředí uznávanými odborníky. Je to představení nejen pro ženy, které si oblíbily orientální tance jako uvolňující volnočasovou aktivitu, ale především pro každého, kdo se rád pobaví a zahřeje indickými barvami a rytmy.<br /><br /><i>Divadlo ABC, 29. ledna 2012.</i><br /><br />Foto: Hana Major Sládková
]]></content:encoded>
			<category>Recenze</category>
			
			
			<pubDate>Thu, 02 Feb 2012 00:12:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Palissimo Company se vrací do Archy</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/palissimo-company-se-vraci-do-archy/</link>
			<description>Po úspěšné premiéře na festivalu AKCENT se na scénu Divadla Archa 7. a 8. února vrací sólové...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_06eb0070f0.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="254" width="380" alt="" /><b>Po úspěšné premiéře na festivalu AKCENT se na scénu Divadla Archa 7. a 8. února vrací sólové taneční představení newyorského choreografa Pavla Zuštiaka, které bylo inspirováno kontroverzní novelou Jerzyho Kosińského <i>Pomalované ptáče</i>. </b><br />Taneční inscenace <i>Bastard </i>je první částí choreografické trilogie. Pokládá naléhavé otázky: Co to znamená být v exilu? Jak exil změní člověka? Co je to exil? Kdy končí? Jaký je rozdíl mezi utečencem, expatriotem, vyhostěncem, emigrantem? - lidmi, kteří se přesunuli i se svými kořeny, ale i těmi, kterým již žádné kořeny nezůstaly? Nežije vlastně každý z nás za nějakými hranicemi?<br />Inspirací pro sólové představení <i>Bastard </i>byla kontroverzní novela Jerzyho Kosińského <i>Pomalované ptáče</i> z roku 1956. V jedné z kapitol románu hrdina potká muže, který ve zlosti pomaluje ptáče barvou a vrátí je zpět do hnízda. Pomalované ptáče je považováno za vetřelce a uklováno ostatními k smrti. <i>Bastard </i>vypovídá o pocitech člověka, kterého svět považuje za vetřelce. Je sám, přichází z jiné kultury a v novém prostředí si vytváří vlastní malý svět. Do tohoto světa v jeden okamžik vstoupí obyčejní lidé.<br />Choreograf a režisér Pavel Zuštiak, žijící v New Yorku, oslovil pro svůj projekt slovenského tanečníka Jara Vinařského, autorem hudby je Christian Frederickson, který spolupracoval mimo jiné jako hudební improvizátor a skladatel s divadelním souborem SITI Company.<br />První část trilogie se dosud realizovala v šesti městech – Žilině, New Yorku, Praze, Bratislavě a Banské Bystrici, při čemž pražského uvedení se účastnil největší počet dobrovolníků. Na scéně Divadla Archa se tak objevil rekordní počet – téměř šest desítek performerů. Druhá část trilogie <i>Amidst </i>se zatím uskutečnila pouze v New Yorku, kde v květnu oslaví svou premiéru i třetí závěrečná část. V premiéře budou všechny tři části trilogie <i>The Painted Bird – Bastard</i>, <i>Amidst </i>a <i>Strange Cargo </i>uvedeny na podzim letošního roku ve Wexner Arts Center fot the Arts (Columbus, Ohio).<br /><i>The Painted Bird / Bastard</i> je americko-slovensko-polský projekt, který vznikal v koprodukci souboru Palissimo Inc. (USA) a kulturních organizací Stanica Žilina-Záriečie (SK), Institut Jerzyho Grotowského (PL) a La Mama Etc. (USA), kde dílo vznikalo na rezidenčních stážích. Část prvotního výzkumu se uskutečnila díky Movement Research v New Yorku a University of California.<br />Zdroj: Divadlo Archa
Foto: Jan Hromádko
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 31 Jan 2012 23:35:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Česká premiéra inscenace řecké choreografky Angely Lamprinadiou SITz nahlíží svět z perspektivy sedu</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/ceska-premiera-inscenace-recke-choreografky-angely-lamprinadiou-sitz-nahlizi-svet-z-perspektivy-sedu/</link>
			<description>Angela Lamprianidou, řecká choreografka působící ve Španělsku i Německu přiváží do Prahy svůj nový...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_9ad681302b.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="274" width="380" alt="" /><b>Angela Lamprianidou, řecká choreografka působící ve Španělsku i Německu přiváží do Prahy svůj nový projekt s názvem <i>SITz</i>, ve kterém boří naše zažité konvence ve vnímání dynamiky lidského těla. Česká premiéra se uskuteční 13. a 14. února od 20 hod. v divadle Ponec. <i>SITz </i>využívá tělo tanečníka k popření konceptu člověka jako vzpřímeného subjektu. Tři tanečnice (sama je jednou z nich) jsou tak upoutány do pozice vsedě a v této poloze pak odehrají celé představení, které v sobě i přesto nese výraznou dynamiku a překvapivé momenty.</b><br />Prvotní inspirací k vytvoření této choreografie bylo pro autorku jednoduché zamyšlení nad tím, kolik času dnešní člověk stráví ve svém životě sezením. „<i>Pracuji s myšlenkou existence jakéhosi postutopického světa, ve kterém se z člověka jako lidského druhu stal v evolučním vývoji člověk sedavý (homo sedens). Jednalo by se o stádium ve kterém by se základní činnosti našeho života již neodehrávaly v oblasti vzpřímeného těla,</i>“ vysvětluje Angela Lamprianidou.<br />Lamprianidou zkoumá tanečními prostředky možnosti lidského těla, které vycházejí z proměnlivosti lidského sedu. Jejím cílem je reflektovat náš každodenní život se zaměřením na to, jak na nás samotné sezení působí nejen fyzicky, ale také v rovině psychologické a emoční. „<i>Sezení pro mne představuje kulturní a sociální fenomén, má dokonce i své dějiny. Odráží se v něm vztahy dominance a subdominance (například vztah nadřízeného a podřízeného), pasivity a aktivity (interakce diváka a performera) a představuje také velké ženské téma (žena jako pasivní divák přihlížející až do začátku 20. století vsedě mužským rozhodnutím v dějinách lidské společnosti),</i>“ dodává Lamprianidou. SITz je zároveň hrou s divákem, která pracuje s inteligentním humorem. „<i>Nazkoušení této choreografie bylo překvapivě náročné, a to z toho důvodu, že jsme musely docílit posílení takových svalových skupin, které při běžném tréninku nejsou tolik využívané. Aby tanečník udržel tělo v horizontální linii a vytvořil tanec homo sedens, ho stojí nadměrné úsilí,</i>“ popisuje z perspektivy tanečnice česká interpretka Jana Vrána.<br /><b>Angela Lamprianidou</b> je choreografka, tanečnice a lektorka energetického pohybu. Pod vedením různých profesorů studovala tanec v Essenu, Vídni a Barceloně. V roce 2008 absolvovala obor Choreografie a nové techniky interpretace na Divadelním institutu v Barceloně, vystudovala také zubní lékařství na Friedrich Alexander University v Norimberku. S představením SITz vyhrála v sezoně 2009/2010 soutěž Dansa Dansa + a prop pořádanou barcelonským Mercat de los Flors. Mezi umělci, se kterými spolupracovala, jsou například Carol Brown, Tomeu Verges, Alexandra Rauh nebo Mireinda Pennel. Vlastní choreografie tvoří od roku 2003 a představila je například na festivalech lke Arena, Outnow nebo No Ballett. Její životní krédo zní: “Lásku, štědrost a svobodu – kéž se tímto řídí všechna divadla!“<br />Více na www.divadloponec.cz<br />Foto: Carsten Galle]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 31 Jan 2012 23:03:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>3Balet - premiéra Baletu Bratislava</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/3balet-premiera-baletu-bratislava/</link>
			<description>Na jedenadvacátý leden připadla druhá premiéra Baletu Bratislava v této sezóně. Mladý soubor...</description>
			<content:encoded><![CDATA[Na jedenadvacátý leden připadla druhá premiéra Baletu Bratislava v&nbsp;této sezóně. Mladý soubor se na podzim představil v&nbsp;neoklasické rovině celovečerním dílem, kdežto v&nbsp;lednové novince se obrátil směrem k&nbsp;současnému tanci - večerem <b><i>3Balet</i></b>, který ze svých prací sestavili tři autoři - <b>Šárka Ondrišová</b>, <b>Stanislava Vlčeková</b> a <b>Mário Radačovský</b>, šéf souboru.
Ačkoli každý z&nbsp;choreografů vychází z&nbsp;jiných principů, večer působil nesmírně kompaktním dojmem. Jednotícím prvkem byla interpretace, samozřejmě proměnlivá co do výrazu, s&nbsp;nímž interpreti pracují od počátku přesvědčivě, ale homogenní kvalitou pohybu. Tanečníci nezapřou klasické vzdělání, a tak spojením choreografického materiálu a charakteru jejich tance vznikají díla, která mají kořeny v&nbsp;obou a divákovi poskytnou obsah k&nbsp;rozklíčování i estetický p(r)ožitek.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_230e1c5e7d.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="253" width="380" alt="" />První ze tří choreografií představila v&nbsp;komponovaném programu <b>Šárka Ondrišová</b> spolu s&nbsp;<b>Borisem Nahálkou</b>. Její <b><i>Frost</i></b> byl citlivou a vtipnou sondou do světa zimy a chladu, stejně názornou jako hluboce symbolickou. Dílo pojednává o vnější zimě i o mrazu v&nbsp;lidském nitru, který staví bariéry a odcizuje. První obraz otevřela tanečnice balancující jakoby na hraně ledu, jejíž chůze vyzařovala napětí i odhodlání. Tento motiv se v&nbsp;choreografii objevil ještě znovu, stejně jako duet, který tančila se svým partnerem a jehož část byla znovu repetovaná v&nbsp;závěru. Dvojice se často ocitala v&nbsp;přízemních polohách, nešetřilo se ale ani zvedačkami. Bylo možné pozorovat náznak vztahu, odmítání, vzájemnou manipulaci, zaujala však především plasticita pohybu. Choreografie pracovala se skupinou, s&nbsp;trojicemi, některé výjevy měly až humorný nádech, zvlášť ve spojení s&nbsp;hudbou (Peter Groll) nebo zvuky. Například když na upravenou pasáž z&nbsp;<i>Louskáčka</i>, tanec cukrové víly, přichází parodie špičkového tance a posléze expresivnější sólo muže, nebo krákorání vran doprovází dívky, jejichž trhané pohyby připomínají krok obezřetných ptáků. Pohybové nadsázky bylo v&nbsp;kusu dostatek, ať už narážek na říši fauny nebo na klasický tanec, podařilo se však především navodit mrazivou atmosféru zimy, nejen díky převládající bílé zdůrazněné i teplými doplňky kostýmů. Jako opozitum chladu stála vzájemnost, síla skupiny nebo dvojice, přesto nebyla individualita zavržena. Když v&nbsp;závěru tanečníci odkládají přebytečné kusy oděvu a oddávají se dynamice pohybu, je jejich energie ničím neomezovaná a silná. Působivé a vtipné dílo v&nbsp;sobě neslo víc než výkony tanečníků a zimní atmosféru.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_23d0848d56.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: right;" height="272" width="380" alt="" />Druhým v&nbsp;pořadí bylo dílo <b>Stanislavy Vlčekové</b> (a režiséra Jozefa Vlka) <b><i>Rose</i></b>. Tanec na pomezí fyzického divadla, výjevy z&nbsp;časů, kdy čas plynul pomaleji. Muž z&nbsp;devatenáctého století a jeho sluha, tikot hodinového stroje, neúprosně měřící vteřiny života. Zastavení v&nbsp;obrazech a výjevech, v&nbsp;nichž hledáme kouzlo, růže, jejíž vůně utkvěla v&nbsp;záhybech kapesníčku. Choreografii rámovala postava muže čtoucího knihu (inspirací <i>Rose</i> byl Proustův román <i>Hledání ztraceného času</i>), do jehož vzpomínek měli dováci možnost se vnořit. Spolu s&nbsp;ním jsme na jejích stránkách viděli ožívat výjevy, které by mohly patřit do života mládeže edvardiánské éry. Čtveřice chlapců oblečených do sak, ale hravých jako mladí hoši, dámy v&nbsp;extravagantních oděvech (červená balonová tutu, modré šaty s&nbsp;velikým květem, černé s&nbsp;krajkovím), tři ženy a tři různé charaktery. Je zřejmé, která z&nbsp;nich byla onou dráždivou růží, ale bylo to také zásluhou interpretky (Katarína Košíková) a skvělé sehranosti všech tanečníků. Nejdelší, možná až příliš dlouhou pasáž, představovala manipulace tří mladíků tanečnicí, přenášení, předávání, přehazování, nejrozmanitější až akrobatické kousky. Tanečnice šla doslova z&nbsp;náruče do náruče, po celé minuty v&nbsp;témže plynulém sledu pohybů a doteků, aniž se dotkla země. Propracovaná partneřina platila pro manipulaci s&nbsp;každou ze tří tanečnic. Ačkoli interpreti odhalili to nejlepší ze svých schopností, někteří diváci mohli jako zneklidňující či ubíjející vnímat určitou monotónnost celého kusu.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_9864ba883b.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="391" width="279" alt="" />Posledním opusem, který se večer představil, bylo <b><i>Monos</i></b>, nová práce <b>Mária Radačovského</b>. Je citlivým a vnímavým zpracováním nelehkého období končícího partnerského vztahu. Hybatelem děje, tím, kdo rozhoduje, ale i tím, kdo se více ztrácí a potřebuje najít sebe sama v&nbsp;náruči samoty, je žena. Ji také na jevišti vidíme zprvu samotnou, jen s&nbsp;pěti zrcadly kolem. Muž, který se na jevišti objeví vzápětí, je součástí jejího života, nyní ale spíš jako rušivý element. Není tvrdá, je však rozhodná, své úmysly vyjadřuje nuancemi pohybů a pohledů spíš než ráznými gesty. Do hry vstupují čtyři další mužské postavy, které si můžeme vyložit různě, jde zřejmě o různé projekce tanečníkovy-partnerovy osobnosti, ale je otázkou, zda jde o současnost, o jakési roztříštění jednoho okamžiku, nebo o odlesky jeho dřívější podoby, po které žena pátrá a už ji nenachází. Myšlenku, že jde o tutéž osobu v&nbsp;pěti variantách podporuje i několik sekvencí, které muži tančí unisono. V&nbsp;posledním obraze se všichni skryjí za zrcadlem jako odraz a žena si s&nbsp;úsměvem může užít sebe a svůj klid. Co se týká pohybové stránky, vychází tento kus převážně z&nbsp;neoklasiky, s prvky společenských či charakterních tanců, nijak tím ale nenarušuje kontinuitu večera. V&nbsp;premiérovém uvedení se jako hlavní pár představili Katarína Košíková a také Mário Radačovský jako interpret vlastního díla. Oprávněně. Zde mohl zužitkovat svou vyzrálost, schopnost prožitku, hloubku emocí, které nehrál, ale cítil, a tím dodával choreografii na naléhavé realističnosti. Výborně fungoval i hudební doprovod - písně Yanna Tiersena. Je pravda, že když člověk zaslechl charakteristický motiv harmoniky, kterým začíná také poměrně proslulá choreografie Petra Zusky <i>Les Bras de Mer</i>, zaskočila ho nepříjemná chuť srovnávat, ale také pak po ani ne minutě přešla. Hudba je zde zužitkována na celé ploše, zcela jiným, ale také logickým způsobem, nezůstává ilustrací, ale je začleněna do díla. O tom, že choreografie na diváky silně zapůsobila, svědčí po mém názoru i několik dlouhých vteřin naprostého ticha, které se rozhostilo, když skončila. Snad zaskočilo tanečníky, ale bylo jen dokladem toho, že diváci potřebovali chvilku na návrat do reality kolem.
Večer slovenských choreografů dokázal, že Balet Bratislava je univerzální těleso, a především skupina tanečníků ochotných se učit, přijímat nové podměty a čerpat z&nbsp;nich. Může tedy nejen představovat mezistupeň mezi velkými divadly a nezávislými malými uskupeními současného tance, ale být i pomyslným prostorem pro tvorbu domácích choreografů, kterým spolupráce s&nbsp;tanečníky nepochybně přináší novou zkušenost. A protože Balet Bratislava chystá v&nbsp;této sezóně ještě jednu premiéru a opět to bude současnější komponovaný večer, máme se jistě na co těšit. Návštěva Bratislavy se v&nbsp;tomto případě jistě vyplatí.

<i>Z&nbsp;premiéry 21. ledna 2012, Divadlo Nová scéna, Bratislava.</i>
Foto: Ctibor Bachratý
]]></content:encoded>
			<category>Recenze</category>
			
			
			<pubDate>Sun, 29 Jan 2012 23:04:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Don Quijote ve Státní opeře</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/don-quijote-ve-statni-opere/</link>
			<description>Baletní soubor Státní opery představí v letošní sezoně další titul ze „zlatého fondu“...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_956d473f77.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="192" width="380" alt="" /><b>Baletní soubor Státní opery představí v&nbsp;letošní sezoně další titul ze „zlatého fondu“ klasických baletů 19. století, kterým je divácky oblíbený <i>Don Quijote</i>. Premiéra klasické verze Maria Petipy a Alexandra Gorského, v&nbsp;choreografii současného ředitele Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Jaroslava Slavického, Kateřiny Slavické a Hany Vláčilové se uskuteční 16. února 2012 v&nbsp;budově Státní opery. </b>Populární baletní titul na motivy jednoho z&nbsp;nejslavnějších španělských románů <i>Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha</i>, s&nbsp;hudbou vídeňského skladatele, dirigenta a houslisty Ludwiga Minkuse, byl poprvé uveden v&nbsp;moskevském Velkém divadle 26. prosince 1869 v&nbsp;choreografii Maria Petipy. V&nbsp;této první, moskevské verzi bylo vedle tanečních čísel pro hlavní pár věnováno hodně prostoru pantomimě a samotný Don Quijote se dostal k&nbsp;výraznější akci jen ve scénách setkání s&nbsp;potulnými komedianty a boje s&nbsp;větrným mlýnem. Sám Petipa dva roky po této premiéře provedl změny ve svém nastudování. Zvýšil především technickou náročnost rolí Kitri a Basila a rozšířil scénu snu. V&nbsp;roce 1900 do Petipovy choreografie významně zasáhl jeho odchovanec, Alexander Gorskij, který především zvýraznil funkci sboru, jehož nově postavená čísla utvořila základ, ze kterého vyrůstají sólové výstupy. Do děje také vložil dvě nové sólové role, Mercedes a Espadu. Gorskij tak poprvé realizoval své pojetí klasického baletu jako tanečního dramatu.<br /> V&nbsp;zahraničí se <i>Don Quijote</i> začal objevovat teprve během druhé poloviny 20. století; zásluhu na tom mají zástupci ruské baletní školy, zvláště špičkoví tanečníci, kteří byli zároveň choreografy. Československá premiéra baletu se uskutečnila v&nbsp;Praze, ve Smetanově divadle, 19. 12. 1986. Inscenaci, která se udržela na repertoáru až do roku 1997, tehdy nastudoval ruský choreograf Boris Bregvadze a ústřední pár Kitri a Basila tančili Miroslava Pešíková a Vlastimil Harapes, druhou premiéru Hana Vláčilová s Janem Kadlecem. V&nbsp;alternacích se dále představili Marta Drottnerová, Jana Kůrová, Michaela Černá a jako nastupující tanečnice také Daria Klimentová jako Kitri a pánové Ján Nemec a Jiří Horák v&nbsp;roli Basila.<br /> Příběh stárnoucího rytíře Dona Quijota, který sní nad četbou starých románů o hrdinských skutcích, a především o lásce ke krásné Dulcinee, se těší divácké oblibě po celém světě. Hlavní dějová linie milostného příběhu o zakázané lásce Kitri a Basila je propojena se snovým a fantaskním světem Dona Quijota, který se vydal hledat, společně se svým věrným Sanchem Panzou, dámu svého rytířského srdce. „<i>Přirovnal bych Dona Quijota k&nbsp;takové „baletní operetě“, v&nbsp;nejlepším slova smyslu, s&nbsp;obrovskými tanečními výkony sólistů i sboru. Diváci se mohou těšit na skutečně brilantní představení s&nbsp;nádechem humoru, vtipu i poezie. Představení, u kterého by si měli vydechnout a užít si krásy tance</i>“, říká Jaroslav Slavický. V&nbsp;představení budou tančit a hrát Milan Boček a Josef Svoboda (Don Quijote), Jurij Kolva a Ricard Hlinka (Sancho Panza), Miho Ogimoto a Alina nanu (Kirtri), Ulvi Azizov a Ondřej Vinklát (Basil), Zuzana Hvízdalová a Phillippine de sevin (Mercedes) nebo Viktor Kocian, Filip Janda a Jurij Slypyč (Espada).
Zdroj: SOP
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Sun, 29 Jan 2012 13:47:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Nominace na Ceny Thálie 2011</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/nominace-na-ceny-thalie-2011/</link>
			<description>Balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr – ŽENY:Zuzana HvízdalováRole: Christina Daaé...</description>
			<content:encoded><![CDATA[Balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr – ŽENY:<br /><br />Zuzana Hvízdalová<br />Role: Christina Daaé <br />Představení: Fantom Opery <br />Hudba: Petr Malásek <br />Libreto, choreografie a režie: Libor Vaculík <br />Premiéra 13. října 2011 <br />Státní opera Praha <br />„Zuzana Hvízdalová využila při vytvoření hlavní ženské role taneční inscenace &quot;Fantom opery&quot; všech svých předností a dosavadních zkušeností. Zejména se opírala o dobrou a spolehlivou techniku klasického tance, o přirozený výraz a o schopnost širokého a dlouhého pohybu. Její fyzický zjev velmi napomohl věrohodnému a účinnému vyznění této nejen technicky, ale i výrazově velmi náročné role. Přidáme-li velmi dobře fungující souhru s partnery a cit pro prostor spolu s intuitivním vnímáním hudby, výsledkem je pravděpodobně nejlepší role v profesní kariéře této mladé a sympatické tanečnice.“<br /><br />Miho Ogimoto<br />Role: Giselle <br />Představení: Giselle <br />Hudba: Adolphe Charles Adam <br />Choreografie: Hana Vláčilová podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy <br />Premiéra 7. dubna 2011 <br />Státní opera Praha <br /><br />„Miho Ogimoto se pražskému publiku předvedla v klasické inscenaci romantického baletu &quot;Giselle&quot;, která dává velmi dobrou možnost, vzhledem k tradiční a obecně známé choreografii, porovnat její výkon s ostatními interpretkami této role. V jejím podání najdeme veškeré potřebné atributy, které tato velmi náročná role prověřená staletími obnáší. Miho Ogimoto disponuje lehce prováděnou, čistou techniku a citem pro styl s potřebnou &quot;éteričností&quot;, zvláště v kontrastu s I. jednáním, kde vytvořila obraz dívky, která miluje a má radost ze života. Věrohodně a přesvědčivě zahrála výrazově náročnou, dramatickou scénu sebevraždy hlavní hrdinky. Výsledkem byl ucelený a umělecky mimořádně působivý výkon.“<br /><br />Zuzana Šimáková<br />Role: Matka/Víla <br />Představení: Popelka <br />Hudba: Sergej Prokofjev <br />Choreografie: Jean-Christophe Maillot <br />Premiéra 14. dubna 2011 <br />Národní divadlo Praha <br /><br />„Zuzana Šimáková v této interpretačně i divácky zajímavé dvojroli, v kontextu Popelky choreografem netradičně pojaté, která prochází celým baletem a je rovna roli Popelky, rozehrála všechny struny svého talentu. Vedle samozřejmé techniky a přirozeně plynoucí lehkosti pohybu zaujala také výrazným citem pro lyriku projevu. Zuzaně Šimákové je v této roli vlastní vysoká estetika tance s jemně odstíněnou dynamikou výrazu nejen tváře, ale i celého těla. To je opravdová harmonie všeho. Tak tato šarmantní pozoruhodná tanečnice vytvořila roli, která mimořádně oslovuje diváka.“<br /><br />Širší nominace:<br />Jeličová Ivona - role Markýza de Merteuil v inscenaci Nebezpečné známosti (Národní divadlo Brno) <br />Plešková Margarita - role Gajané v inscenaci Gajané (Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem) <br />Pollertová Adéla - role Popelka v inscenaci Popelka (Národní divadlo Praha) <br />Mrózková Renata - role Frida v inscenaci Frida (Moravské divadlo Olomouc) <br />Schweitzerová Jana - role Vášeň v inscenaci Nebezpečné známosti (Divadlo F. X. Caldy Liberec)<br /><br />Balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr – MUŽI:<br /><br />Jan Fousek<br />Role: Vikomt de Valmont <br />Představení: Nebezpečné známosti <br />Hudba: Arturs Maskats <br />Choreografie: Krzysztof Pastor <br />Premiéra 27. května 2011 <br />Národní divadlo Brno <br /><br />„Jan Fousek v hlavní roli dokázal být samozřejmý, trochu ironický, s jemnou příchutí intrikánství, ale současně svým způsobem čestný. Svou postavu vytvořil zdánlivě jednoduchými prostředky, ale právě proto velmi věrohodně. Jak je u něj zvykem, čistá a lehká technika tance byla organickou součástí výrazu a pomohla mu k přesvědčivému obrazu de Valmonta. Úkol měl o to těžší, že diváci díky filmovým verzím literární předlohy přišli do divadla s jasnou představou o postavě Valmonta. Role je zapsána v profesní kronice Jana Fouska jako pozoruhodný a mimořádný umělecký výkon.“<br /><br />Michal Krčmář<br />Role: Vévoda Albert <br />Představení: Giselle <br />Hudba: Adolphe Charles Adam <br />Choreografie: Hana Vláčilová podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy <br />Premiéra 7. dubna 2011 <br />Státní opera Praha <br /><br />„Michal Krčmář vytvořil svého Alberta jako poněkud lehkomyslného mladého šlechtice, který pozdě nahlédne osudné následky svého &quot;dobrodružství&quot;. Kontrast (pro romantizmus tak typický) tanečníkovy výrazové i taneční polohy mezi I. a II. jednáním u něj vyznívá velmi účinně a přirozeně. Jeho estetické přednosti, cit pro partnerku, dynamické a citlivé vnímání tepu hudby spolu s technikou klasického tance, kterou předvádí ve velkém rozsahu, a v neposlední řadě uměřený, ale o to účinnější herecký výraz mu umožnily podat mimořádný výkon.“<br /><br />Filip Veverka<br />Role: Vévoda Albert <br />Představení: Giselle <br />Hudba: Adolphe Charles Adam <br />Choreografie a režie: Robert Strajner <br />Premiéra 18. listopadu 2011 <br />Národní divadlo Brno <br /><br />„Filip Veverka, tanečník mnoha rolí a zkušeností, v této roli prezentuje mužný a expresivní tanec. Ovšem ve druhém jednání &quot;přepne&quot; na romantickou a bolestnou polohu. To vše působí u něj lehce a samozřejmě. Technika je mu vlastní, zejména disponuje velkým rozsahem skoku. Přitom je mu technika prostředkem k výrazu a nikoliv cílem. Má mimořádný cit pro partnerku, tak důležitý právě v tomto představení. Přidáme-li k tomu ještě přirozený herecký výraz, je jeho role mimořádným uměleckým výkonem. Jeho Albert, který je v jeho pojetí zralým a sebejistým mužem, stojí nepochybně na jednom z předních míst interpretu této hlavní role baletu Giselle, baletu, který je v současnosti velmi často uváděným titulem nejen u nás, ale po celém světě.<br /><br />Širší nominace:<br />Attimonelli Gianvito - role Rytíř Danceny v inscenaci Nebezpečné známosti (Národní divadlo Brno) <br />Hlinka Richard - role Fantom v inscenaci Fantom opery (Státní opera Praha) <br />Király Róbert - role Zajatec v inscenaci Gajané (Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem) <br />Kováč Michal - role Puk v inscenaci Sen noci svatojánské (Moravské divadlo Olomouc) <br />Svidró Viktor - role Louskáček v inscenaci Louskáček (Jihočeské divadlo české Budějovice)<br /><br />Odborná porota:<br />Nečas Vladimír - předseda poroty<br />Dančenko Ljubov<br />Dercsényiová Lucie<br />Franková-Dedková Kateřina<br />Horák Jiří<br />Kubicová Ivanka<br />Štúrová Astrid<br /><br />Zdroj: Herecká asociace<br /><br />]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Thu, 26 Jan 2012 12:16:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Zemřel Rudi van Dantzig, někdejší dlouholetý šéf Het Nationale Ballet</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/zemrel-rudi-van-dantzig-nekdejsi-dlouholety-sef-het-nationale-ballet/</link>
			<description>Devatenáctého ledna zemřel ve svém domě v Amsterdamu ve věku 78 let choreograf, tanečník a...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>Devatenáctého ledna zemřel ve svém domě v Amsterdamu ve věku 78 let choreograf, tanečník a spisovatel Rudi van Dantzig.</b> Jako choreograf a umělecký šéf Holandského národního baletu (Het Nationale Ballet) přispěl nemalou měrou k&nbsp;rozvoji tanečního umění v Nizozemí. Jeho jméno zůstane navždy spojeno s&nbsp;nizozemskou první scénou, kde na počátku padesátých let jako mladý tanečník začínal a kde se mu záhy podařilo upoutat pozornost slavné Sonie Gaskell, zakladatelky tohoto souboru. V roce 1955 pro Holandský národní balet vytvořil svou první choreografii, k&nbsp;níž během jeho následného působení v&nbsp;pozici uměleckého šéfa v letech 1969 - 1991 postupně přibylo dalších padesát kusů.Ty sahaly od autorských choreografií až po adaptace nejznámějších klasických baletů, často ve spolupráci se scénografem a kostýmním výtvarníkem Toerem van Schaykem. Mezi slavné tanečníky, s nimiž pracoval, patřili například Rudolf Nureyev, Alexandra Radius, Clint Farha a mnoho dalších.<br /> Mezi jeho nejznámější balety patří <i>Monument voor een gestorven jongen</i> (Památník mrtvého chlapce), <i>Vier letzte Lieder, Ginastra</i> a <i>Onder mijne voeten</i> (Pod mými chodidly). Za svou tvorbu získal mimo jiné Prix de la Critique a cenu za celoživotní přínos asociace Benois de la Danse.<a name="_GoBack"></a><br /> Van Dantzig byl považován za jednoho z nejinovativnějších choreografů současného baletu. Společně s kolegou Hansem van Manenem a scénografem Toerem van Schaykem zásadním způsobem změnili tvář nizozemského baletu, jenž se i díky nim stal obecně uznávaným symbolem kreativity.
Zdroj: <link http://www.het-ballet.nl/ _blank external-link-new-window>www.het-ballet.nl</link>, <link http://www.dutchnews.nl/ _blank external-link-new-window>www.dutchnews.nl</link>
]]></content:encoded>
			<category>Zprávy ze zahraničí</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 24 Jan 2012 23:29:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Soutěžní přehlídka současné taneční tvorby ČR 2011 zná své laureáty</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/soutezni-prehlidka-soucasne-tanecni-tvorby-cr-2011-zna-sve-laureaty/</link>
			<description>Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby, která probíhala po celý rok 2011, se zúčastnilo 12...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby, která probíhala po celý rok 2011, se zúčastnilo 12 baletních souborů z České republiky: Národní divadlo Praha, Laterna magika, Státní opera Praha, Bohemia Balet Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, Balet Praha Junior Konzervatoře - Tanečního centra Praha, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Jihočeské divadlo České Budějovice, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a Moravské divadlo Olomouc, celkem s 24 inscenacemi.</b><br /> Pětičlenná porota pracovala ve složení: Jana Hošková, Jan Kodet, Zdeněk Prokeš, Roman Vašek a Vladimír Vašut. Shromáždila 89 odborných posudků, které mají nezastupitelný dokumentačně kritický význam. SPTU pořádalo Taneční sdružení ČR za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Nadace Život umělce a firmy Grishko. Inscenační přehlídky se zúčastnily všechny stálé samostatné baletní soubory, které měly v&nbsp;uplynulých třech letech alespoň jednu premiéru. Zájem divadel zúčastnit se tak potvrzuje opodstatnění přehlídky, potřebu alespoň takovéto konfrontace jednou za tři roky, když už nemůže dojít ke srovnání na jednom místě a v&nbsp;koncentrovaném čase. Na druhou stranu, je tento systém několikanásobně levnější a umožňuje neomezenou volbu repertoáru i souborů ve velké šíři. Je zřejmě i objektivnější, protože představení se konají v „domácím prostředí“, výkony ani inscenační tvar nejsou ovlivněny zájezdovými podmínkami.<br /> Cílem Přehlídky (od roku 1992 sedmé v&nbsp;pořadí) bylo podnítit taneční soubory, aby zvyšovaly pozornost současné, domácí tvorbě jejím pravidelným uváděním a usilovaly tak o její rozvoj a vznik nových děl. Inscenační přehlídka byla jakousi výstavní skříní českého baletu, toho nejlepšího, co jednotlivé soubory mohly ukázat.<br /> <br /> Porota rozhodla v souladu se Statutem hlasováním o udělení cen a prémií takto:<br /> <b>&nbsp; Hlavní cenu Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby<br /> </b>&nbsp; <b>- neudělit<br /> <br /> </b>&nbsp; <b>cenu Za nejlepší choreografii - diplom s&nbsp;prémií<br /> &nbsp; ANDREO BERANGERE<br /> &nbsp; za dílo <i>Lunedda</i> Bohemia Baletu<br /> <br /> &nbsp; cenu Za autorské dílo - diplom s&nbsp;prémií<br /> &nbsp; ALENĚ PEŠKOVÉ<br /> &nbsp; za dílo <i>Periferie</i> Divadla F. X. Šaldy v&nbsp;Liberci<br /> <br /> &nbsp; cenu Za humor v choreografii - diplom s prémií firmy Grishko<br /> &nbsp; VIKTORU KONVALINKOVI a TOMÁŠI RYCHETSKÉMU<br /> &nbsp; za dílo <i>Deka pod dekou</i> Bohemia Baletu<br /> <br /> &nbsp; cenu Za nejlepší sólistický výkon - diplom s&nbsp;prémií<br /> &nbsp; ZUZANĚ SUSOVÉ za interpretaci role Gretchen v&nbsp;baletu <i>Faust</i> Národního divadla (choreografie Libor Vaculík)<br /> <br /> &nbsp; cenu Za nejlepší sólistický výkon - diplom s&nbsp;prémií<br /> &nbsp; IVONĚ JELIČOVÉ za interpretaci rolí Carmen ve stejnojmenném baletu (choreografie Cayetano Soto) a Markýzy de Merteuil v baletu <i>Nebezpečné známosti</i> (choreografie Krzysztof Pastor) Národního divadla Brno<br /> <br /> &nbsp; cenu Za nejlepší kolektivní výkon - diplom s&nbsp;prémií<br /> &nbsp; BALETU NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO<br /> &nbsp; za inscenace <i>Carmen</i> (choreografie Cayetano Soto), <i>Stvoření</i> (choreografie Uwe Scholz) a <i>Nebezpečné známosti</i> (choreografie Krzysztof Pastor)<br /> <br /> &nbsp;&nbsp;cenu Za nejlepší kolektivní výkon - diplom s prémií firmy Grishko<br /> &nbsp; BALETU DIVADLA F. X. ŠALDY LIBEREC<br /> &nbsp; za inscenaci <i>Periferie</i> (choreografie Alena Pešková)<br /> <br /> &nbsp; Dále se porota rozhodla udělit Čestná uznání:<br /> <br /> TANEČNÍMU CENTRU PARAHA - KONZERVATOŘI o.p.s. <br /> &nbsp; &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;za přínos k rozvoji mladé taneční generace<br /> <br /> HANĚ VLÁČILOVÉ<br /> &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; za přínos v rozvíjení klasického baletního odkazu <br /> <br /> MARTINU ČERNÉMU<br /> &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; za vynikající scénografické řešení baletů <i>Faust</i>, <i>Giselle</i> a <i>Zvoník od Matky Boží</i><br /> <br /> CAYETANU SOTOVI<br /> &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; za vynikající scénografické řešení baletu <i>Carmen</i><br /> <br /> </b>Slavnostní vyhlášení výsledků <b>Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby ČR 2011 </b>spojené s předáním diplomů a prémií se uskuteční <b>12. února 2012 v 19 hodin ve Stavovském&nbsp;divadle před představením Bohemia Baletu <i>Večer komorního tance</i></b>.
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 24 Jan 2012 17:01:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Brněnský balet chystá gala a pohádkovou premiéru</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/brnensky-balet-chysta-gala-a-pohadkovou-premieru/</link>
			<description>Čertovské pohádky pro starší
Balet Národního divadla Brno tradičně připravuje program i pro děti a...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>Čertovské pohádky pro starší</b>
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_1cf9554f13.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="404" width="276" alt="" /><b>Balet Národního divadla Brno tradičně připravuje program i pro děti a mládež. Tentokrát se zaměřil na starší děti od deseti let. Sólistka Aki Nishio a sólista Marek Svobodník dostali poprvé příležitost vytvořit delší choreografická díla, vznikly tak dvě na sobě nezávislé pohádky, jejichž spojením je postava čerta. Ten zde ale nebude vystupovat tak, jak jsme u nás zvyklí třeba z Drdových pohádek. </b>Aki Nishio se ve svém příběhu s&nbsp;názvem <b><i>Tengu</i></b> zaměřuje na japonskou tématiku a japonskou mystiku. Tengu se v&nbsp;Japonsku nazývá Ďábel a je to jednoznačně záporná temná postava. Nishio povypráví příběh o matce, kterou do hlubokého lesa unese právě zlý Tengu, jemuž slouží ninja bojovníci. Podaří se dětem vysvobodit svou maminku ze spárů zlotřilců? <b><i>Čertstory</i></b> je název druhé části večera <i>Čertovské pohádky</i>. Autorem je Marek Svobodník, jehož choreografie znají návštěvníci <i>Debutů - Choreografických ateliérů</i> baletu NDB. Je také aktivní hudebník se vztahem k&nbsp;rockenrollu, tedy i jeho moderní pohádka se jím inspiruje. Příběh si vzal z legendy o slavném americkém kytaristovi stylu delta blues, Robertu „Bobby“ Johnsonovi (1911 – 1938), který se prý upsal ďáblu výměnou za kytaru, která mu propůjčila výjimečný hudební talent. Předčasně zemřelý předchůdce rock´n´rollu legendu o sobě sám šířil.<br /> <b><i>Čertovské pohádky </i>budou mít premiéru v&nbsp;Divadle Reduta 3. února.</b> 

<b>Jubilejní <i>Balet Gala</i></b>
<b>Letos se uskuteční jubilejní desátý ročník galapředstavení, které se pravidelně koná v&nbsp;rámci <b>festivalu Ruské kultura v&nbsp;České republice 2011</b>. Festival každoročně zahrnuje do svého programu i baletní galavečer, který si za své desetileté působení vybudoval tradici v Brně i v České republice. Balet Gala se koná 19. února v&nbsp;Janáčkově divadle. </b>V&nbsp;programu večera vystoupí sólisté Baletu NDB a jejich hosté <b>- </b>přední ruští sólisté, tanečníci baletu Národního divadla z Prahy  a&nbsp;sólisté Slovenského národního divadla v&nbsp;Bratislavě.
 Zdroj: NDB
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 24 Jan 2012 16:00:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Mezinárodní týdny tance – galapředstavení</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/mezinarodni-tydny-tance-galapredstaveni/</link>
			<description>Dvacátý šestý ročník Mezinárodních týdnů tance vyvrcholil 15. ledna 2012 na scéně pražského...</description>
			<content:encoded><![CDATA[Dvacátý šestý ročník <b>Mezinárodních týdnů tance </b>vyvrcholil 15. ledna 2012 na scéně pražského Stavovského divadla. Galapředstavení sestávalo z&nbsp;moderních choreografií od začínajících tvůrců, přes současné autory tvořící u nás i v&nbsp;zahraničí, až po světově uznávaného choreografa Jiřího Kyliána. Večerem protančili členové Baletu Praha Junior, tanečníci z Jihočeského divadla a v&nbsp;choreografii <i>27´52´´</i> zhlédli diváci duet Nataši Novotné a Václava Kuneše z&nbsp;tanečního uskupení 420PEOPLE.
<img clickenlarge="1" title="Rosenwaltz" src="uploads/RTEmagicC_76c5d0888a.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="253" width="380" alt="" />Večer otevřeli studenti konzervatoře Taneční centrum Praha v choreografii <b>Attily Egerháziho </b>s&nbsp;názvem <b><i>Rosenwaltz / Valčík růží</i></b> na hudbu z&nbsp;baletu <i>Louskáček</i> P. I. Čajkovského. Už kostýmy tanečníků složené z&nbsp;červené, zelené a hnědé evokovaly vánoční náladu, která je s&nbsp;tímto baletem již tradičně spjata. Egerháziho současné pojetí slibovalo oživení známého tématu, ale vcelku nepřineslo nic nového. Drobné choreografické vazby doplňovalo postupné opakování pohybových motivů, kterými tanečníci zvýrazňovali hudební akcenty.
Členka baletu Jihočeského divadla a absolventka Tanečního centra Praha <b>Nikol Šneiderová </b>se v dalším čísle večera prezentovala jako choreografka a tanečnice zároveň. Ve svém čtvrtém choreografickém počinu nazvaném <b><i>Hladina možnosti</i></b> rozehrála trio pro sebe a dva tanečníky. V sólovém tanci působila dojmem, že se k&nbsp;něčemu odhodlává. Divák mohl cítit strach a zároveň nevyhnutelnost jednání. Vertikální uchopení pohybu s hrdým postojem narušili tanečníci, kteří se ji snažili pohybově formovat, ale kterým se zpočátku bránila. Poté se odpor pomalu rozplynul v podrobení se jejich vůli, až nakonec mohla díky svým průvodcům přejít pomyslný most.
Dalším začínajícím tvůrcem, který se v&nbsp;rámci galavečera objevil, byl <b>Šimon Kubáň</b> – také absolvent TCP a současný člen Jihočeského baletu. Jeho choreografii <b><i>Opus 4</i></b>, kterou věnoval svému otci, mohli diváci zhlédnout v&nbsp;tanečním provedení Pétera Rovóa. Dílo upoutalo pozornost deformací těla a expresivními pózami, které zcela pohltily ostatní spojovací vazby a mezikroky. Výrazovost celého tance podtrhovala hudba Gyorgy Ligetiho a Philipa Glasse.
Dále se na programu ocitla energická choreografie <b><i>Chasin´</i></b> od <b>Samuela Delvauxe</b> v&nbsp;podání členů Baletu Praha Junior. Celek svou živelností, rychlostí a dravostí působil jako lov. Tanec po dvou či třech interpretech na scéně se střídal s&nbsp;tancem všech. Časté bylo i přelévání pohybu z&nbsp;jednoho na druhého, kdy tanečníci například stáli v&nbsp;řadě a postupně si posílali vzájemným dotykem energii. Celkový spád choreografie se svým pulzujícím rytmem zakončil nehybný pád tanečníků na jeviště.
<img clickenlarge="1" title="Run Through" src="uploads/RTEmagicC_fee1089d2a.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="249" width="380" alt="" />Poslední číslo před přestávkou <b><i>Run Through</i></b> připravil baletní soubor Jihočeského divadla v&nbsp;choreografii <b>Attily Egerháziho</b>. V&nbsp;úvodní části se před spuštěnou oponou objevil Béla Kéri Nagy, který v&nbsp;předklonu opisoval paží kružnici jako hodinová ručička. Odhalení scény zaujalo plátnem s&nbsp;výjevem kostela, domu, ptáka či ciferníku. Téměř surrealistické poskládání těchto obrazců vyvolávalo představu snu, která byla zesílena kouřovými efekty v&nbsp;průběhu choreografie. Občas tanečníci v&nbsp;duetech uplatňovali princip náhody – náhodou se potkali, letmo se dotkli. Střídalo se tempo pohybu i počet účinkujících na scéně. Leitmotiv, který se často opakoval, byl odklon trupu se zaobleně zvednutou paží nad hlavou, který doprovázel hrdý pohled tanečníků. Celek vypadal jako krajina odjinud, bořil zeď mezi snem a realitou.
Výsadní místo v&nbsp;programu patřilo choreografii <b><i>27´52´´ </i></b>- duet<b><i> </i></b>od <b>Jiřího Kyliána</b> v&nbsp;provedení 420PEOPLE. Nataša Novotná a Václav Kuneš přináší na česká jeviště současný tanec od přelomu roku 2006/2007. Uplatňují zde své zkušenosti z Nederlands Dans Theater, kde oba působili a měli možnost pracovat se špičkami světového tance. Pozornost v&nbsp;tomto duetu upoutali svou energií, která přetékala z&nbsp;gesta do gesta. Plasticita jejich tance byla fascinující. Minimalistické pohyby Nataši kontrastovaly s&nbsp;Václavovým širokým uchopením prostoru. Ve svém čtrnáctiminutovém představení předvedli své nenahraditelné kvality pro současný český tanec.
<b><i>Neen - Ya </i></b>vytvořená <b>Václavem Kunešem</b> v roce 2006 přinesla prostřednictvím tanečníků Jihočeského divadla příjemné jazzové odlehčení postavené na hudbu Niny Simone. Václav Kuneš představuje tuto jedinečnou zpěvačku ve třech etapách jejího života. Tanečně uvolněnější choreografie postavená pro tři tanečnice a jednoho tanečníka dala vyniknout hereckému umu samotných interpretů a jejich tanečně výrazovým schopnostem.
Závěr večera patřil opět Baletu Praha Junior. Členové tohoto tělesa zakončili program hravou&nbsp;choreografií <b><i>Curtain up</i></b>, ve které se <b>Attila Egerházi</b> inspiroval slavnou Valpuržinou písní od Charlese Gounoda. Scéna doplněná o menší oponu uprostřed jeviště umožňovala její komické využití a zároveň evokovala divadlo na divadle. Tanečníci oděni do jednoduchého černého trikotu se vzájemně škádlili a provokovali. Tvořili páry, rozcházeli se, zůstávali sami. Na závěr si oblékli klaunsky barevné kostýmy a zakončili v nich svůj tanečně laškovný rej.<br /> 
Program gala představení nabídl pražskému divákovi pestrý výběr z&nbsp;moderních choreografií od různých tvůrců, ze kterých si zajisté každý vybral svého favorita. Další taneční setkání pořádané Tanečním centrem Praha se uskuteční 27. a 30. března 2012 ve Stavovském divadle jako pocta paní Markétě Kyliánové k&nbsp;jejím jubilejním stým narozeninám.
<i>Psáno z představení 15. ledna 2012, Stavovské divadlo.</i>

Program večera:<br /> <br /> 
<b>Rosenwaltz / Valčík růží<br /> </b>Choreografie: Attila Egerházi (Maďarsko)<br /> Hudba: Petr Iljič Čajkovskij<br /> Asistent: Antonín Schneider<br /> Tančí: Balet Praha Junior (soubor studentů konzervatoře TCP)<br /> <br /> <b>Hladina možnosti<br /> </b>Choreografie a kostýmy: Nikol Šneiderová<br /> Hudba: Antonio Vivaldi, Michael Nyman<br /> Tančí: Nikol Šneiderová, Šimon Kubáň, Filip Löbl – Balet Jihočeského divadla<br /> <br /> <b>Opus 4, věnováno mému otci<br /> </b>Choreografie: Šimon Kubáň<br /> Hudba: Gyorgy Ligeti, Philip Glass<br /> Tančí: Péter Rovó - Balet Jihočeského divadla<br /> <br /> <b>Chasin´<br /> </b>Choreografie: Samuel Delvaux (Belgie)<br /> Hudba: Damon Albarn &amp; Michael Nyman<br /> Asistent: Agurtzane Pérez Olóriz (Španělsko), Martin Blažek<br /> Tančí: Balet Praha Junior<br /> <br /> <b>Run Through<br /> </b>Choreografie: Attila Egerházi (Maďarsko)<br /> Hudba: Philip Glass, John Cage<br /> Asistent: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy (Maďarsko)<br /> Tančí: Balet Jihočeského divadla<br /> <br /> <b>27´52´´<br /> </b>Choreografie: Jiří Kylián<br /> Hudba: Dirk Haubrich<br /> Tančí: Nataša Novotná, Václav Kuneš - 420PEOPLE<br /> <br /> <b>Neen-Ya<br /> </b>Choreografie: Václav Kuneš<br /> Hudba: Nina Simone<br /> Asistenti: Rei Watanabe (Japonsko), Béla Kéri Nagy (Maďarsko)<br /> Tančí: Balet Jihočeského divadla<br /> <br /> <b>Curtain Up<br /> </b>Choreografie: Attila Egerházi (Maďarsko)<br /> Hudba: Charles Gounod<br /> Asistent: Antonín Schneider<br /> Tančí: Balet Praha Junior
&nbsp;Foto: Petr Kříž
]]></content:encoded>
			<category>Recenze</category>
			
			
			<pubDate>Tue, 24 Jan 2012 13:25:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Pocta Gustavu Voborníkovi</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/pocta-gustavu-vobornikovi/</link>
			<description>21. ledna 2012 od 13.00 hodin proběhne jako každý rok v Salesiánském divadle Novoroční taneční...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>21. ledna 2012 od 13.00 hodin proběhne jako každý rok v&nbsp;Salesiánském divadle Novoroční taneční odpoledne Společnosti tanečních pedagogů. Představení se tradičně účastní mladší i starší žáci tanečních sekcí základních uměleckých škol z&nbsp;Prahy i jiných českých měst, jako je Chrudim, Kolín, Dobříš, Příbram a Nové Strašecí. Kromě klasických „zušek“ se představí i další soubory: Fridolín TŠ Hes, STŠ Jany Eriksson, MJ Studio a Hotapáček.</b> Letošní koncert je <b>věnován památce </b>nedávno zesnulého tanečníka, pedagoga, choreografa a člena Společnosti tanečních pedagogů <b>Gustava Voborníka</b>. Bude zde uvedeno i několik jeho choreografií, které vytvořil ve spolupráci se školou STŠ Jany Eriksson.
<b>Gustav Voborník</b> (13. 3. 1929 Strakonice - 24. 11. 2011 Praha) absolvoval studium choreografie na TK pražské DAMU. Byl členem Československého souboru písní a tanců (1948-1959) a baletu Národního divadla v&nbsp;Praze (1956-1966), šéf baletu, choreograf a sólista v&nbsp;Ústí nad Labem, sólista Laterny magiky, šéf baletu v&nbsp;Plzni a v&nbsp;letech 1981-90 vedoucí taneční složky a choreograf ČSSPT. Jako folklorní tanečník měl vedle mužského temperamentu a přitažlivého jevištního zjevu i vrozenou pohybovou noblesu, jež uplatnil v&nbsp;baletních angažmá.<br /> Jako choreograf, žák Jiřího Němečka, stavěl na základech promyšlené dramaturgie a solidního kompozičního řemesla. Jeho inscenace byly přehledné, srozumitelné, nekomplikované a neokázalé. Choreografie byly citlivé k&nbsp;požadavkům a možnostem interpretů, jako znalec folkloru měl blízko k&nbsp;baletům opírajícím se o lidové prostředí. Mezi&nbsp;jeho více než 40 baletních inscenací patří např. <i>Viktorka </i>(Ústí n. Labem, 1966, Plzeň 1971), <i>Podivuhodný mandarín</i> (Ústí n. Labem 1967, Plzeň 1970), <i>Petruška</i> (1971), <i>Popelka</i> (1973), <i>Čert na vsi</i> (1973), <i>Gajané</i> (Plzeň 1973, Brno 1986), <i>Carmen </i>(1976), <i>Anna Karenina</i> (1977). Z&nbsp;tradičních titulů inscenoval <i>Louskáčka</i> (1974), <i>Giselle </i>a<i> Marnou opatrnost</i> (1979), z&nbsp;domácích novinek <i>Slunečnici</i> (1976), <i>Buratinu</i> (1978) a <i>Nokturno u fontány</i> (1980). Byl činný v&nbsp;divadle jako choreograf a pohybový poradce (Plzeň, Brno, Teplice, Ostrava, Prešov aj.). Za televizní inscenaci <i>Slovanských tanců </i>(společně s&nbsp;M. Moravcovou) získal 1. Cenu na televizní soutěži Intervize 1975.]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Fri, 20 Jan 2012 01:22:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Staronové Miniatury ve Stavovském divadle</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/staronove-miniatury-ve-stavovskem-divadle/</link>
			<description>Na programu baletu Národního divadla se opět objevily Miniatury, večer mladých choreografů...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" title="Shutdown Agony" src="uploads/RTEmagicC_5d144c695f.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="351" width="239" alt="" />Na programu baletu Národního divadla se opět objevily <b><i>Miniatury</i></b>, večer mladých choreografů z&nbsp;řad členů souboru, tentokrát v lednu. Většina autorů se věnuje choreografii už delší dobu, takže tentokrát nešlo ani tak o pokusnou laboratoř, jako spíš o milou možnost uvést své práce pod záštitou baletu ND. Dva kusy jsme viděli v&nbsp;repríze, několik zřejmě zůstane jen jednorázovou záležitostí.
Večer otevřelo číslo <b>Zuzany Šimákové</b>&nbsp;stojící kdesi na pomezí moderny v&nbsp;pravém slova smyslu a ještě neoklasiky. Duet <b><i>J´attends</i></b> (Čekám) na ústřední hudební motiv filmu <i>Black Hawk Down</i> tančili Radka Příhodová a Adam Zvonař. Choreografie byla postavená především technicky, na čistém pohybu, který dovolil oběma uplatnit své přednosti, což platí zejména pro disponovanou Radku Příhodovou. Tanečníci na sebe pohybově reagovali, v&nbsp;toku choreografie bylo možné pozorovat i repetice a uzavírala se do stejného obrazu, jakým začínala, takže ačkoli nemůžeme hovořit přímo o obsahovém vývoji, pohyb byl dramaturgicky naplněný. Je možné, že mladí tanečníci si nechají číslo v&nbsp;záloze na soutěže či gala…
Choreografie <b><i>Humility</i></b> <b>Viktora Konvalinky a Tomáše Červinky</b> byla ukázkou z&nbsp;připravovaného projektu DekkaDancers, který spolu s&nbsp;Tomášem Rychetským a fotografem Pavlem Hejným připravují na květen. Z&nbsp;výňatku je zřejmé, že půjde opět o kombinaci fyzického divadla a současného tance, hru s&nbsp;rekvizitami a světlem, která se točí kolem vztahů mezi jednotlivci. Teprve kontext celého díla ukáže, kam staví autoři „pokoru“, kterou dali do pracovního názvu svého díla, jestli má v&nbsp;očích diváka zvítězit autorita a dominance nebo podřízenost a nekonfliktnost. Možná se dozvíme, i jaký smysl ukrývá na jevišti porcovaná hlávka zelí. Bezpochyby půjde o nápaditou podívanou.
Krátké sólo <b><i>Únik z&nbsp;reality</i></b> prezentovala mladá tanečnice <b>Klára Hovorková</b>, která na píseň Loreen McKennith <i>Mummers Dance</i> vytvořila moderní variaci. Jejím prostřednictvím vyjádřila bez zjevného experimentování nebo překročení hranice stylu emoční stav charakterizovaný určitým napětím či vytržením. Píseň s&nbsp;keltskými motivy byla tajemnější než tanec sám, je ale také nutné uznat, že pozice autorky skutečně začínající v&nbsp;programu jinak složeném vesměs z&nbsp;prací choreografů sice mladých, ale pravidelně tvořících, je nevýhodná.
Choreografie <b>Zuzany Šimákové</b> <b><i>The Space Between Us</i> </b>se zaměřila na oblíbené téma vztahu mezi mužem a ženou. Vtipnou scénickou hříčkou byla hned ze začátku vertikálně postavená matrace, která umožňovala pohled na manželské lože „z ptačí perspektivy“, na kterém ona a on (autorka s&nbsp;Jonášem Dolníkem) zaujímají rozličné pozice. Každodenní život ovládá jeviště, láska i výčitky, spory, usmíření v&nbsp;jemném pohybovém slovníku a klidné atmosféře.
O <b><i>Shutdown Agony</i></b> <b>Tomáše Červinky</b> jsme jednou napsali, že jí pro svou velikost nesluší jeviště Nové scény (premiéra v&nbsp;červnu 2011), tím méně pak klasicistní Stavovské divadlo. Choreografie, která má namířeno jednoznačně k&nbsp;současnému tanci a multivizuálnímu umění, patří do té kategorie, kterou je třeba vnímat z&nbsp;velké blízkosti a v&nbsp;intimnějším vztahu s&nbsp;interpretem. Ten využívá mnohočetné nasvícení světelnými hranoly, kterými ohraničuje přesně vymezený prostor, a posunující se kamera promítá postupně obraz jeho minimalisticky se rozvíjejícího pohybu na plátno. Choreografie stojí na vizuální hře s&nbsp;detailem a naopak jeho oddalování, účinku světla a experimentu s&nbsp;pohybem, nesnaží se vést diváka ani po stopách emocí či symbolů, ale soustředit jeho pozornost na samotný pohyb.
<b><i>Sunday Morning</i></b> <b>Sylvy Nečasové</b> je naopak výjevem zcela přímočarým, ačkoli autorka nabízí sama více možností výkladu. Nejlákavější je ale číst choreografii, interpretovanou Kristýnou Němečkovou a Terezou Kučerovou, tak, jak na první pohled vyhlíží, jako s&nbsp;nadhledem zpodobené ráno po prohýřené noci. Za zvuku populárních až notoricky známých písní se interpretky probouzí do rána v&nbsp;bytě se značně pocuchaným interiérem, v&nbsp;pohybové nadsázce předvedou i několik akrobatických kousků s&nbsp;polorozpadlým nábytkem, aby se nakonec vrhly plně do tance. Ten je dynamický a rytmický v&nbsp;souladu s&nbsp;hudbou, jen nakonec sám o sobě postrádá změnu či vývoj a celá choreografie konkrétní vyústění.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_816550d0b4.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: right;" height="254" width="380" alt="" /><b>Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka</b>, opět jako zástupci DekkaDancers, po přestávce předvedli reprízu humorného <b><i>Kill de Bill</i></b>, hříčky s&nbsp;pacifistickým podtextem. Sled několika scén provází od počátku smích publika, které reaguje pohybové i slovní narážky. Už expozice tanečníků souboru v&nbsp;podobě záběrů aktérů v&nbsp;plné polní vybízí k&nbsp;úsměvu. Stínoherní raport ocení spíš znalci anglického jazyka, ale intenzivní hon na (vycpaného) divočáka nebo neodolatelnou „šikanu“ mladíčka pantomimicky opisujícího píseň <i>Když jsem já sloužil</i>, jsou univerzální. Stejně tak i finále ve stylu populárních tanečních show čerpajících z&nbsp;keltské mánie, které patrně zobrazuje šťastný život padlých vojáků za nebeskou bránou. Taneční kroky jsou triviální jen zdánlivě. Humor na jeviště patří a DekkaDancers často dokazují, že s&nbsp;ním lze zacházet bez zbytečné podbízivosti a v&nbsp;kvalitní herecké i taneční interpretaci.
<i>Miniatury</i> tak přinesly novinky i osvědčené kusy. Jako projekt se z&nbsp;dlouhodobého hlediska ukázaly být výborným stimulem pro autorskou tvorbu členů ND, jejich prostřednictvím dostali v&nbsp;průběhu let příležitost tanečníci, kteří si již vypěstovali vlastní choreografický rukopis. Možná by bez této příležitosti cestu k&nbsp;choreografii tak snadno nenašli a ani nezávislé uskupení DekkaDancers by bez nich patrně nikdy nevzniklo. Doufejme, že tradice dílen pro tanečníky zůstane zachována a že se v&nbsp;dalších ročnících objeví po boku ostřílených autorů i nové talenty.
<i>Psáno z&nbsp;představení 10. ledna 2012, Stavovské divadlo.</i>
Foto: Mário Bakuš a Pavel Hejný (DekkaDancers)
]]></content:encoded>
			<category>Recenze</category>
			
			
			<pubDate>Fri, 20 Jan 2012 01:06:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Výstava „Fotografové v baletu“</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/vystava-fotografove-v-baletu/</link>
			<description>Svaz českých fotografů uspořádal workshop ve Státní opeře Praha, jehož výsledkem je nyní výstava...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_bc541dc70b.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="254" width="380" alt="" /><b>S</b><b>vaz čes</b><b>kých fotografů uspořádal workshop ve Státní opeře Praha, jehož výsledkem je nyní výstava s&nbsp;názvem „Fotografové v&nbsp;baletu“. Snímky jsou vystaveny ve Fotogalerii Václava Lídla v&nbsp;Libické 10 (Praha 3). Výstava potrvá od 25. ledna do 19. února 2012.</b> Akce se zúčastnilo 16 fotografů a vznikly stovky reportážních a dokumentárních snímků, ze zkoušek na sále i na jevišti, z&nbsp;nichž nejlepší budou představeny v&nbsp;prostorách galerie. Fotografie z&nbsp;workshopu jsou k&nbsp;nahlédnutí také na webových stránkách Svazu českých fotografů: <link http://www.scf.cz/index.php?option=com_content&view=category&id=49&Itemid=96 _blank external-link-new-window>http://www.scf.cz/index.php?option=com_content&amp;view=category&amp;id=49&amp;Itemid=96</link>
Zdroj: SČF
Foto: Nataliya Hora
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Thu, 19 Jan 2012 14:18:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Compañia Rafaela Carrasco přiváží do Prahy španělské flamenko </title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/compania-rafaela-carrasco-privazi-do-prahy-spanelske-flamenko/</link>
			<description>V pražském Divadle Hybernia se 9. února představí španělský soubor Compañia Rafaela Carrasco v...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img src="fileadmin/foto_soucasny_tanec_2/plakat-flamenko-web.jpg" width="354" height="500" style="cursor: move; padding-top: 5px; padding-right: 5px; padding-bottom: 5px; padding-left: 5px; float: left; " clickenlarge="1" alt="" /><b>V&nbsp;pražském Divadle Hybernia se 9. února představí španělský soubor Compañia Rafaela Carrasco v představení <i>Vamos al tiroteo</i>, které se podle organizátorů ve Španělsku stalo kulturní událostí. Rafaela Carrasco patří mezi nejvýznamnější flamenkové tanečnice mladé generace.</b> Vystudovala klasický španělský tanec v uznávané taneční akademii věhlasné tanečnice Matilde Coral v Seville. Následně se stala členkou flamenkového souboru slavného Maria Mayi. Ve 23 letech se představila jako sólistka na jevištích v Madridu.&nbsp;V roce 2002 založila vlastní taneční soubor a v témže roce získala v Soutěži ve flamenkové choreografii a španělském tanci v Madridu cenu za nejlepší choreografii, nejlepší kompozici a cenu pro vyjímečnou tanečnicii. Soubor <b>Compañia Rafaela Carrasco</b> za dobu své existence soubor nastudoval 6 představení. <i>Vamos al Tiroteo</i> diváci poprvé zhlédli v rámci XV. ročníku Flamenkového bienále v Seville v roce 2008, kde získalo nejvyšší ocenění, cenu Giraldillo a zároveň cenu novinářů za nejlepší choreografii. Nejnovější představení souboru <i>150 grs. de pensamientos</i> mělo premiéru na Flamenkovém bienále v Seville v roce 2010.<br />Inscenace <i>Vamos al Tiroteo</i> vychází z legendární nahrávky z roku 1931, na které známý granadský básník Federico García Lorca doprovází na piano oblíbenou flamenkovou tanečnici a zpěvačku La Argentinitu (vystupovala i v&nbsp;ČSR) interpretující několik španělských lidových písní (nahrávka na youtube: <link http://www.youtube.com/watch?v=LaHejLDqXvY _blank external-link-new-window>http://www.youtube.com/watch?v=LaHejLDqXvY</link>). Rafaela Carrasco přenesla tyto písně do současnosti i s hudbou, která inspirovala celou další generaci španělských umělců. Sama je hlavní tanečnicí večera, v němž ji doprovází čtyři mužští tanečníci, živý hudební doprovod a zpěv.
Zdroj: Divadlo Hybernia
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Sun, 15 Jan 2012 21:17:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Premiéra Baletu Bratislava 3Balet </title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/premiera-baletu-bratislava-3balet/</link>
			<description>Mezinárodní taneční soubor Balet Bratislava spojil tři slovenské tvůrce - choreografy Šárku...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>Mezinárodní taneční soubor Balet Bratislava spojil tři slovenské tvůrce - choreografy Šárku Ondrišovou, Stanislavu Vlčekovou a Mária Radačovského (uměleckého šéfa souboru) k&nbsp;vytvoření komponovaného večera moderního tance s&nbsp;názvem 3Balet. Premiéra se koná 21. a 22. ledna v&nbsp;bratislavském Divadle Nová scéna. Je to v&nbsp;pořadí druhá premiéra nového tanečního tělesa, které teď dává příležitost domácím tvůrcům, kteří se již nějaký čas pohybují na profesionální scéně a jejich práce má svůj rukopis.<br /> </b><img src="fileadmin/foto_nezarazene/3Balet__A._Szabo_a_K._Kaanova__foto_Ctibor_Bachraty_web.jpg" width="380" height="272" style="cursor: move; padding-top: 5px; padding-right: 5px; padding-bottom: 5px; padding-left: 5px; float: left; " title="foto ze zkoušky: Ctibor Bachratý" clickenlarge="1" alt="" />Inscenaci tvoří tři kratší práce: <i>Rose </i>Stanislavy Vlčekové, <i>Frost </i>Šárky Ondrišové a <i>Monos </i>Mária Radačovského. Interpretovat je budou tanečníci Baletu Bratislava, v&nbsp;jedné z&nbsp;alternací vystupuje ve své choreografii i Radačovský.<br /> Choreografie Stanislavy Vlčekové s názvem <b><i>Rose </i></b>je inspirovaná románem <i>Hledání ztraceného času </i>– nadčasovým dílem významného představitele francouzské literatury Marcela Prousta. Autoři <i>Rose </i>se rozhodli zaměřit na Proustův formální odkaz a jeho jazyk „odhalující tajemný svět myšlenek“. Vynikající tanečnice, choreografka, členka Debris Company a laureátka mnohých ocenění Stanislava Vlčeková spolupracovala při tvorbě své části s Jozefem Vlkem (režie a hudba), Danielem Račkem (asistent choreografky) a výtvarníky Tomem Cillerem (scéna) a Katarínou Holkovou (kostýmy).<br /> Autorka choreografie <b><i>Frost </i></b>Šárka Ondrišová se nechala inspirovat tématem chladu a mrazu, které posunula do širší roviny metafory. „Je to chlad v nás, v našich vztazích, který nás dovede zranit, vyvolat smutek.“ Šárka Ondrišová, kterou veřejnost zná jako zakladatelku a ředitelku Alternatívneho divadla elledanse, laureátku Ceny ministra kultury SR za rok 2008 a několika výročních ocenění DOSKY, si při tvorbě díla <i>Frost </i>přizvala ke spolupráci Borise Nahálku (autor námětu a spoluautor choreografie), Petra Grolla (hudba) a Zuzanu Hudekovou (kostýmy).<br /> Třetí z tvůrců trojinscenace <b><i>3Balet </i></b>Mário Radačovský se ve svém díle <b><i>Monos </i></b>zaobírá tématem člověka a jeho sebereflexe. „<i>Při hledaní vlastní cesty se často ztrácíme v spleti vztahů, problémů a praktických překážek a tehdy nám samota může pomoct najít sama sebe,“</i> říká o své choreografii Mário Radačovský, který se nechal inspirovat slavnou hudbou Yanna Tiersena. Kostýmy pro jeho dílo <i>Monos </i>vytvořila Ľudmila Várossová. Mário Radačovský je uměleckým ředitelem Baletu Bratislava. Jako tanečník měl v&nbsp;minulosti možnost spolupracovat s mnoha světovými tvůrci, mimo jiné jako člen Nederlands Dans Theatre. Choreograficky začal tvořit v roce 2002 a doteď vytvořil víc než desítku menších a několik celovečerních děl.<br /> První veřejné předvedení <b><i>3Baletu</i> </b>se uskutečnilo v předpremiéře 29. prosince 2011. Balet Bratislava představí svou novou produkci široké veřejnosti <b>21., 22. a 27. ledna 2012 v Divadle Nová scéna. </b>Vstupenky se prodávají v&nbsp;síti Ticketportal a na pokladně Divadla Nová scéna.<br /> Balet Bratislava se na konci minulého roku také rozhodl oslovit potenciální sponzory a dárce a nabídnout každému možnost stát se oficiálními partnery souboru. Po vzoru jiných souborů nabízí v&nbsp;rámci koncepce <b>Klubu dárců</b> za podporu své činnosti řadu výhod, jak pro jednotlivce, tak pro organizace. <i>„Balet Bratislava jako nezávislý taneční soubor může vykonávat svou činnost len díky podpoře sponzorů a&nbsp;partnerů. Každý příspěvek napomůže udržet vysokou uměleckou úroveň a zkvalitnit naši činnosti,“</i> říká o&nbsp;Klubu dárců Baletu Bratislava výkonná ředitelka Miroslava Kovářová. Individuální dárcovství na Slovensku v&nbsp;oblasti kultury nemá sice silnou tradici, ale vedení souboru věří, že osloví především své příznivce, pravidelné diváky a&nbsp;podporovatele. Cílem je též vybudovat si osobní vztah s&nbsp;komunitou fanoušků, kteří chtějí byť blíže u dění v Baletu Bratislava. Zájemci o&nbsp;členství v&nbsp;Klubu mají možnost vybrat si takovou kategorii, která odpovídá jejich očekáváním. Mohou se stát <b>„přáteli“, „patrony“, „mecenáši“ nebo „korporativními mecenáši“</b>. Každý člen získá balíček výhod, jehož součástí jsou přednostní rezervace vstupenek na nejlepší místa v hledišti, zveřejnění jména na různých propagačních materiálech souboru, možnost nahlédnout do zákulisí příprav inscenací nebo zúčastnit se předpremiérových a&nbsp;popremiérových slavnostních událostí. Členské poplatky se pohybují od 50 €. Více informací uveřejňuje Balet Bratislava na svých stránkách <link http://www.baletbratislava.sk/>www.baletbratislava.sk</link>. 
Zdroj: Balet Bratislava <br />Foto: Ctibor Bachratý
]]></content:encoded>
			<category>Zprávy ze zahraničí</category>
			
			
			<pubDate>Sun, 15 Jan 2012 14:21:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Balet v kině přináší Popelku z Birminghamu</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/balet-v-kine-prinasi-popelku-z-birminghamu/</link>
			<description>V lednu a v únoru se v rámci projekcí Baletu v kině mohou diváci těšit na...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_5558a5e724.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="212" width="380" alt="" /><b>V&nbsp;lednu a v&nbsp;únoru se v&nbsp;rámci projekcí Baletu v&nbsp;kině mohou diváci těšit na <i>Popelku </i>v&nbsp;podání Birminghamského královského baletu. Záznam tradičního pohádkového příběhu je úspěšnou inscenací současného britského baletního choreografa Davida Bintleyho. Úhelnou součástí inscenace je scéna a kostýmy Johna Macfarlana, dvorního designéra Jiřího Kyliána. V roli Popelky snící o štěstí tančí Elisha&nbsp;Willis a jako princ Iain Mackay.</b> Balet <i>Popelka</i> (2010) vytvořil dlouholetý šéf Birminghamského královského baletu baletu a jeden z největších britských choreografů současnosti <b>David Bintley</b> u příležitosti 20. výročí vzniku souboru. David Bintley je ve své tvorbě zásadně ovlivněn Sirem Frederickem Ashtonem, a proto je považován za choreografického pokračovatele anglického stylu. V baletu na melodickou hudbu Sergeje Prokofjeva (1945) ožívá tradiční pohádkový příběh dívky Popelky, která přesto, že zažívá od macechy a sester jen samé ústrky, si zachová čistou duši a její sen o lásce a štěstí dojde prostřednictvím kouzelné víly a skleněného střevíčku naplnění.<br /> Soubor v Birminghamu se historicky vyvinul z Královského baletu Sadler's Wells a je druhým souborem originálního Královského baletu v Londýně. V roce 1990 se přestěhoval do Birminghamu už pod novým názvem. Jeho slavným uměleckým ředitelem byl řadu let Sir Peter Wright. David Bintley je uměleckým ředitelem od roku 1995.<br /> <b>David Bintley (*1957) </b>je jedním z nejúspěšnějších britských choreografů současnosti. Studoval v baletní škole při Královském baletu, aby se stal jako člen Královského baletu v Londýně jedním z nejlepších charakterních tanečníků své doby. Již od mládí projevoval velký talent pro choreografii, byl zásadně ovlivněn Frederickem Ashtonem (mají dokonce narozeniny ve stejný den) a je považován za nositele anglického stylu v nové generaci. Vytvořil řadu úspěšných baletů (<i>Labuť z Tuonely</i>, <i>Tombeaux</i>, <i>Příběh vojáka</i>, <i>Sněhová královna</i>, <i>Still Life at the Penguin Café</i>, <i>Edward II</i>.). Několik let byl rezidentním choreografem Královského baletu Londýn. Od roku 1995 je uměleckým ředitelem Královského baletu Birmingham, který vede od úspěchu k úspěchu.
Kina participující na projekci Popelky:<br /> Praha, Kino Atlas (23. ledna) <link http://www.kinoatlas.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinoatlas.cz</link>, Praha, Kino Radotín (22. ledna) <link http://www.praha16.eu/ _blank external-link-new-window>www.praha16.eu</link>, Plzeň, Měšťanská beseda (15. ledna) <link http://www.mestanska-beseda.cz/ _blank external-link-new-window>www.mestanska-beseda.cz</link>, Vyškov, Sokolský dům (22. ledna) <link http://www.mksvyskov.cz/ _blank external-link-new-window>www.mksvyskov.cz</link>, Třinec, Kino Kosmos (23. ledna) <link http://www.kinokosmos.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinokosmos.cz</link>, Semily, Kino Itřenka (29. ledna) <link http://www.kinosemily.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinosemily.cz</link>, Náchod, Kino Vesmír (29. ledna) <link http://www.kinonachod.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinonachod.cz</link>, Olomouc, Kino Metropol (4. února) <link http://www.kinometropol.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinometropol.cz</link>, Hradec Králové, Kino Centrál (19. února) <link http://www.kinocentral.cz/ _blank external-link-new-window>www.kinocentral.cz</link>
Zdroj: Balet v&nbsp;kině
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Sat, 14 Jan 2012 23:44:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Company ProART uvede Příběh vojáka Igora Stravinského</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/company-proart-uvede-pribeh-vojaka-igora-stravinskeho/</link>
			<description>První premiérou Company ProART v roce 2012 bude ve spolupráci s Filharmonií Brno Příběh vojáka...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<b>První premiérou Company ProART v roce 2012 bude ve spolupráci s Filharmonií Brno <i>Příběh vojáka</i> Igora Stravinského (s texty Charlese Ferdinanda Ramuze) 19.  a 20. ledna od 19:30 hod. v&nbsp;Besedním domě v&nbsp;Brně. Pod taktovkou šéfdirigenta Aleksandera Markoviče se v režii a choreografii Martina Dvořáka vzniká inscenace pro čtyři herce-performery.</b> Nejen pohádkový příběh o cestě Vojáka a jeho dobrodružstvích s&nbsp;Ďáblem, Vypravěčem a Princeznou vypráví o tom, že „<i>Nelze být zároveň tím, kdo jsi byl. Musíš si vybrat, jak chceš žít: je zakázáno všecko mít. Štěstí je jedno jediné, nemáš žádné, když chceš mít štěstí dvě... jen věci nitra, nepotřebuješ víc.</i>“<br /> Company ProART se pokouší bořit hranice mezi uměleckými žánry, tentokrát ve spolupráci s&nbsp;Filharmonií Brno a dirigentem Aleksanderem Markovičem nastudoval choreograf Martin Dvořák taneční pantomimu Igora Stravinského <i>Příběh vojáka</i>. Tato skladba pro 7 nástrojů byla premiérově uvedena v Lausanne roku 1918, tedy v závěru I. světové války. Stravinský je tu silně ovlivněn jazzovou hudbou a znamená to jistý milník v jeho dosavadní tvorbě. Námět nalezl v ruských bajkách. „<i>Toto netradiční dílo pracuje s hudebními plochami a mluveným textem tak přirozeně, až je vlastně nemožné ho jednoznačně žánrově zařadit. Původně byl Příběh vojáka zamýšlen jako pojízdné hudební divadlo pro dva herce a dva tanečníky. Dnes je nejčastěji inscenován jako koncert pro komorní orchestr a jednoho vypravěče, který deklamuje všechny mluvené role – vojáka, princeznu, ďábla a vypravěče. Já však kladu na interprety mnohem vyšší požadavky. Nechávám všechny čtyři aktéry tančit, hrát a recitovat text přes hudbu i mimo ni. Všichni interpreti plně rozehrávají všemožnými prostředky bez použití rekvizit své postavy a naplňují tak filozofii ProART o propojování uměleckých žánrů,</i>“ uvádí Martin Dvořák. V roli Vojáka se představí Michal Matěj, jako Vypravěč Aleš Slanina, v roli Princezny vystoupí Aneta Majerová a postavu Ďábla ztělesní Martin Dvořák. První tři jmenované umělce zná brněnské publikum z jeviště Městského divadla Brno.<br /> <b>Company ProART</b> je nezávislý profesionální soubor současného tance a tanečního divadla činný od roku 2005. Pod vedením choreografa Martina Dvořáka proklamuje jakožto komorní taneční těleso ideový rozvoj a inovaci uměleckého odkazu Pražského komorního baletu. Snahou souboru je propojování uměleckých žánrů a hledání nových cest pro jevištní umění. ProART uvedl doposud 8 celovečerních představení a dvojnásobek choreografií kratších, převážně zahraničních choreografů (N. Adler, E. Guillard, F. Dumeril, K. Ito, G. Wong a další). Soubor pravidelně hostuje v zahraničí – Rakousko, Německo, Slovensko, Portugalsko, letos chystá turné do Maďarska a Polska.<br /> <b>Martin Dvořák</b> absolvoval Taneční konzervatoř v Brně. Po ukončení studia působil krátce v Baletu ND Brno, Laterně magice a Pražském komorním baletu. Byl nominován na Cenu Thálie (2000). Od roku 2001 žije a pracuje v zahraničí. Jako tanečník či choreograf spolupracoval např. s Volksoper Wien, Landestheater Linz, Landestheater Innsbruck, Ballett Bern, English National Opera v Londýně, Fabulous Beast Dance Theatre v Irsku či Staatstheater Darmstadt v Německu. Momentálně je svobodným umělcem v nezávislých projektech či hostem na jevištích velkých kamenných divadel. V roce 2004 spoluzaložil multižánrový Festival ProART a je uměleckým vedoucím Company ProART.
Více na: <link http://www.proart-festival.cz/ _blank external-link-new-window>www.proart-festival.cz</link><br /> <br /> ]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Thu, 12 Jan 2012 16:14:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Taneční kontrasty Bohemia Baletu</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/tanecni-kontrasty-bohemia-baletu/</link>
			<description>Poprvé v novém roce 2012 zatančili na scéně Stavovského divadla členové Bohemia Baletu,...</description>
			<content:encoded><![CDATA[Poprvé v&nbsp;novém roce 2012 zatančili na scéně Stavovského divadla členové Bohemia Baletu, souboru Taneční konzervatoře hl. města Prahy. Jak název večera napovídá, skladba přestavení byla pestrá a ukázala schopnosti žáků konzervatoře v&nbsp;klasické, lidové i současné rovině tance. Výběr choreografií poskytl kromě ukázky různých stylů především kvalitní výkony mladých tanečníků.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_4c40dcae59.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="210" width="317" alt="" />Klasický repertoár zastupoval klenot z&nbsp;dob Ballets Russes na hudbu <b>Fryderika Chopina</b> <b><i>Les Sylphides</i></b>. Rekonstrukce původní choreografie <b>Michaila Fokina</b> uvedla sólové variace i sborové výstupy v&nbsp;tradiční verzi, není tudíž ochuzená o náročné taneční prvky ve velmi pomalém i rychlejším tempu, zvedačky a dlouhé výdrže v&nbsp;pózách <i>en arabesque</i>. Studenti nejprestižnější pražské konzervatoře potvrdili, že jejich technická vybavenost je skutečně špičková. Sólistka Kateřina Plachá (čerstvá držitelka Grand Prix Award ze soutěže Ballet Days Olomouc 2011), která zatančila Mazurku D-dur a poté Valčík cis-moll spolu s&nbsp;Kryštofem Šimkem, je jedním z&nbsp;největších talentů. Vyniká především jistotou v&nbsp;tanci na špičkách, dobrým držením rovnováhy v&nbsp;pózách a celkovou lehkostí tance a vzdušností gest. Její partner Kryštof Šimek, v&nbsp;roli básníka, zaujal zase vysokými skoky a měkkými dopady v&nbsp;sóle, velice dobrým rozsahem a tělesnými dispozicemi. Dalšími sólistkami byly Iva Rezková a Kristina Kornová, která se svým dlouhým štíhlým krkem a lyrickým výrazem není nepodobná Marii Taglioni. Jak sólisté, tak <i>corps de ballet</i> složené ze studentek 6., 7. a 8. ročníku konzervatoře zatančili slavnou choreografii s&nbsp;technickou přesností, a i když snad byla občas vidět drobná zaváhání, představení působilo velice profesionálně.
<b><i>Česká suita</i></b> na hudbu <b>Antonína Dvořáka</b> a v&nbsp;choreografii <b>Kateřiny Dedkové-Frankové</b> reprezentovala lidový repertoár, i když sama choreografie&nbsp; čistým folklórem není. Jde zde však spíše vystižen charakter a nálada lidového tance, jedná se o jemnou stylizaci, přesně takovou, jakou je Dvořákova hudba. Hravé milostné škádlení mladých dvojic budí úsměv a přirozenost tanečně-hereckých projevů interpretů vytváří na jevišti i v&nbsp;hledišti příjemnou atmosféru.
<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_b29c05cee4.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: right;" height="223" width="335" alt="" />Ukázkou současné choreografické tvorby bylo <b>Ravelovo <i>Bolero</i></b> v&nbsp;choreografii <b>Petra Zusky</b> z&nbsp;roku 2003 (obnovená premiéra 2008). Dávnější datum vzniku je bohužel na tomto kusu znát: krkolomné vazby na špičkách, rekvizity v&nbsp;podobě velkých hracích kostek a asymetrické trikoty s&nbsp;geometrickými tvary a šifonovými sukénkami. Přestože choreografie spadá do současné tvorby současného autora, do škatulky současného tance bychom ji zařadili jen těžko. Autor použil&nbsp;moderní taneční slovník, ale pro dívky špičkové střevíce. Touto&nbsp;kombinací vytvořil pohybově komplexní dílo, které opět kladlo na mladé tanečníky vysoké nároky. Ti zde dokázali, že lehce zvládnou i neobvyklé pohybové vazby. Ústřední postavou Zuskova <i>Bolera</i> byl muž v&nbsp;bílém hrající „hru na dobro a zlo“, jeho ztvárnění připadlo úspěšnému absolventovi školy Ondřeji Vinklátovi (taktéž držitel Grand Prix z&nbsp;Olomouce). Černé body na jeho hrací kostce ztvárňovaly v&nbsp;různých uskupeních nejdříve dívky a poté chlapci, aby se nakonec spojili v&nbsp;dynamickém finále. Trochu škoda bylo, že kvůli sporému osvětlení bodových světel shora bylo tanečníky často málo vidět a jejich rafinované líčení diváci odhalili teprve při děkovačce. <br /> Nejpodstatnější byl na tomto večeru ovšem tanec v&nbsp;podání budoucích profesionálů a ti odehráli kvalitní představení, na kterém bylo stěží vidět, že se vlastně jedná o školní soubor. Na mladé tanečníky se do konce sezóny můžeme těšit ještě několikrát: Bohemia Balet totiž chystá ještě několik premiér, z&nbsp;nichž nejočekávanější je jistě choreografie Jiřího Kyliána <i>Un Ballo</i>. Ta bude poprvé uvedena 25. března na Nové scéně v&nbsp;rámci oslav 100. narozenin paní Markéty Kyliánové.
<i>Psáno z&nbsp;představení 8. ledna 2012 ve Stavovském divadle.</i>
Foto: Bohemia Balet
]]></content:encoded>
			<category>Recenze</category>
			
			
			<pubDate>Thu, 12 Jan 2012 15:00:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Barokní večer v Divadle Ponec</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/barokni-vecer-v-divadle-ponec/</link>
			<description>Pražské Divadlo Ponec připravilo pro diváky netradiční barokní večer, který se bude konat 19. ledna...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_68348d3108.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="225" width="347" alt="" /><b>Pražské Divadlo Ponec připravilo pro diváky netradiční barokní večer, který </b><b>se b</b><b>ude konat 19. ledna od 20:00 hod. V&nbsp;rámci programu bude mimo jiné možné zhlédnout taneční duet Andrey Miltnerové</b> <b><i>Barokní tělo odhaleno</i></b>. Taneční inscenace, která měla premiéru v&nbsp;roce 2008, vychází z barokní estetiky a zároveň v sobě nezapře aspekt současné tvorby. Snaží se představit barokní tanec s tím, co v sobě toto umění pro dnešního diváka i tanečníka skrývá. Atmosféru inscenace také nasvícení a dobové líčení. K&nbsp;baroku neodmyslitelně patří bohaté historické kostýmy a účesy evokující kultivovanou krásu této epochy.<br /> Po představení následuje taneční lekce a volná zábava, diváci mohou přijít ve vlastním kostýmu nebo si půjčit škrabošky na místě, živý hudební doprovod obstará kapela Hipocondria Ensemble.<br /> <b>Andrea Miltnerová</b> se narodila ve&nbsp;Velké Británii, do&nbsp;Prahy přišla jako interpret pro představení v&nbsp;Národním divadle, působí jako tanečnice barokního i&nbsp;současného tance, také jako herečka v&nbsp;divadle i&nbsp;ve&nbsp;filmu. Podílela se na&nbsp;řadě projektů zahraničních choreografů a&nbsp;oper. Bohaté zkušenosti získala úzkou spoluprací s&nbsp; osobnostmi barokního tance v&nbsp;Evropě. Svým současným přístupem dává baroknímu tanci v&nbsp;České republice novou tvář.
Foto: Aneta Šebelková
]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Wed, 11 Jan 2012 23:41:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
		<item>
			<title>Zemřela choreografka Libuše Hynková</title>
			<link>http://www.tanecniaktuality.cz/zemrela-choreografka-libuse-hynkova/</link>
			<description>6. ledna 2012 zemřela ve věku 88 let Libuše Hynková, zakladatelka a dlouholetá šéfchoreografka...</description>
			<content:encoded><![CDATA[<img clickenlarge="1" src="uploads/RTEmagicC_f5990292e4.jpg.jpg" style="cursor: move; padding: 5px; float: left;" height="252" width="205" alt="" /><b>6. ledna 2012 zemřela ve věku 88 let Libuše Hynková, zakladatelka a dlouholetá šéfchoreografka jediného profesionálního folklorního souboru v České republice, Československého státního souboru písní a tanců. </b>Její scénické zpracování českých, moravských a slovenských lidových tanců tvořily základní osnovu souborového repertoáru. Vytvořila zde též několik celovečerních i kratších baletů inspirovaných lidovým uměním a pověstmi, např. <i>Zbojnický oheň</i> (absolventské představení, kterým završila studium choreografie na moskevském GITISu), <i>Balada o Vojtkovi</i>, <i>Špalíček</i>, <i>Slovanské tance</i>. S&nbsp;jejími programy soubor procestoval přibližně 30 zemí po celém světě, některé pro velký úspěch opakovaně (Francie, Itálie, USA), a viděli jej doslova milióny diváků. Vystupoval v&nbsp;nejvýznamnějších světových televizích (Anglie, USA, Francie Itálie), pro britskou královskou a japonskou císařskou rodinu, vystupoval pro celebrity jako Josefina Bakerova, v&nbsp;prestižních mezinárodních programech spolu s&nbsp;Gilbertem Bécaudem, Tomem Jonesem, Engelbertem Humperdinckem, The Supremes a ve světoznámě americké Ed Sullivan Show.<br /> Kromě čtyřicetileté práce jako vedoucí choreografka ČSSPT, při které spolupracovala s&nbsp;umělci jako byli prof. Karol Plicka, skladatelé Radim Drejsl, Václav Trojan, Otmar Mácha, Václav Kučera, výtvarníci Antonín Strnadel, Věra Fridrichová, Alena Hoblová aj., a vychovala několik generací vynikajících tanečníků, spolupracovala též s jinými významnými divadly. <br />Ve spolupráci s Karlem Plickou (námět a umělecká spolupráce), Václavem Trojanem (hudba) a Alenou Hoblovou (scéna a kostýmy) vytvořila&nbsp;unikátní scénické dílo <i>Zlatá brána</i><b> </b>(1974). Tato jevištní báseň komponovaná z hudebních, tanečních a výtvarných motivů lidového umění Čech, Moravy a Slovenska znamenala vrchol jevištního ztvárnění folkloru.<br />Nelze zapomenout ani na nedílnou součást programu ČSSPT, vystoupení pro školy – tzv. výchovné koncerty (např. <i>Tance českých mistrů</i>, <i>Tanec a čas</i>, <i>Slovanské tance</i>, <i>Tři sestry a prsten</i>, <i>Špalíček</i>, <i>Nebude vojna, nebude...</i>), kterými vychovával nejmenší diváky k lásce k lidové hudbě, písni a tanci a pomocí tanečního děje jim pomáhal vnímat hudbu Martinů, Smetany nebo Dvořáka.<br /> Balet <i>Špalíček</i> Bohuslava Martinů vytvořila původně pro ČSSPT a na premiéru ve Vinohradském divadle přijela na pozvání ze Švýcarska i manželka skladatele. Později uvedla tento balet v&nbsp;různých variantách ještě v&nbsp;Divadle J. K. Tyla v&nbsp;Plzni, v&nbsp;divadle v&nbsp;Ústí nad Labem a v&nbsp;divadle v Českých Budějovicích. První řadu <i>Slovanských tanců</i> Antonína Dvořáka původně vytvořila s&nbsp;tanečníky ČSSPT pro holandskou televizi, později pro tento soubor doplnila druhou řadu. <i>Slovanské tance</i> uvedla též ve dvou nastudováních v&nbsp;Národním divadle v&nbsp;Brně. Pro ČSSPT vytvořila také Janáčkovy <i>Lašské tance</i>, které později nastudovala i s&nbsp;posluchači Konzervatoře v Praze. Spolupracovala s&nbsp;filmaři i televizí. Například s Vladimírem Sísem na filmu <i>Novosvětská</i>, který získal zlatou medaili, s&nbsp;Otakarem Vávrou na filmu <i>Kladivo na čarodějnice</i> aj.<br /> Libuše Hynková se uplatňovala též jako pedagožka, léta učila na Konzervatoři v&nbsp;Praze i v&nbsp;soukromých tanečních školách. Spolupracovala s&nbsp;našimi předními amatérskými folklorními soubory, např. se souborem Mladina (dříve Škodováci) z&nbsp;Plzně. Pro Kühnův dětský sbor vytvořila scénu <i>České vánoce</i>. Na Slovensku převzaly její choreografie českých tanců soubory SĽUK i Lúčnica.<br /> Libuše Hynková byla absolventka kresby a malby na UMPRUM Praha, za své zásluhy získala v roce 1983 titul Zasloužilá umělkyně, v roce 2009 obdržela Cenu ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru. Vyhlášení ceny je tradiční součástí slavnostního zahájení Mezinárodního folklorního festivalu Strážnici.&nbsp;
Zdroj: Národní divadlo, HAMU


]]></content:encoded>
			<category>Aktuální zprávy</category>
			
			
			<pubDate>Mon, 09 Jan 2012 00:20:00 +0100</pubDate>
			
		</item>
		
	</channel>
</rss>
