S Adélou Pollertovou o baletních dílnách v ND


V sezóně 2012/2013 odstartoval balet Národního divadla v Praze nový projekt baletních dílen - seminářů pro děti a dospělé. Na konci září proběhl s velkým úspěchem první díl baletní dílny s názvem Láska a strach Šípkové Růženky. Seminář vedla sólistka baletu Adéla Pollertová a vystoupili zde s ukázkami z baletu v choreografii Javiera Torrese také sólisté Michal Štípa a Rebecca King.
V sobotu 17. listopadu proběhne v prostorách zkušeben baletu Národního divadla v Anenském klášteře další díl, který se bude zabývat baletem Ludwika Minkuse Don Quijote, který bude v listopadu opět uveden na jevišti Státní opery. Světem hrdiny Cervantesova románu bude opět provádět Adéla Pollertová, které jsme se zeptali na podobu a průběh dílen a také na její další aktivity na poli tanečního vzdělávání.

Popiš nám prosím nový projekt, na kterém se podílíš v Národním divadle.
Nový projekt baletu Národního divadla s názvem Balet nás baví je soubor baletních dílen, které jsou koncipované nejen pro děti a jejich rodiče, ale i v podstatě pro všechny baletní nadšence, kteří mají zájem se o baletu dozvědět víc. Chtěli bychom dílny rozšířit na všechny věkové kategorie včetně seniorů. Jsou to baletní dílny, které trvají zhruba hodinu a půl a které se odehrávají takříkajíc u nás „v kuchyni“, tedy na baletním sále v prostorách Anenského kláštera. Sál má omezenou kapacitu, takže na tento projekt je rezervace nutná.

Jak dílny probíhají?
Každá dílna je vždy koncipovaná k nějakému představení, nedávno jsme měli pilotní – první díl (22. září 2012, pozn. red.) k Šípkové Růžence. Na to přišlo zhruba sedmdesát lidí, což je zhruba limit a kapacita sálu. Pro návštěvníky jsme měli připravená nejen různá překvapení, ale také tzv. baletní notýsek, který si na místě mohl každý zakoupit. Ten obsahoval mimo stručného děje i zajímavosti, kvízy, různé doplňovačky, bludiště „Hledej svoji Šípkovou Růženku“ a další hry. Nechyběla v něm pochopitelně spousta krásných fotografií, takže když si dítě listovalo tou knížečkou, bylo to jako film, k příběhu proběhla i baletní pantomima.
Každá dílna bude probíhat jinak, ale ta k Šípkové Růžence byla pojatá tak, že na začátku, na uvolnění atmosféry, jsme si zatančili Květinový valčík, na který jsem vytvořila jednoduchou choreografii, aby to všechny bavilo a všichni to zvládli. Musím pochválit, že tančily nejen děti a maminky, ale do kola jsem přiměla i fantastické tatínky. Potom následovala teoretická část, kde jsem vysvětlila děj baletu, jeho zábavnost i úskalí, čeho by si tam lidé měli všímat (jak na tanečním partu, tak na kostýmech a na scéně), jak se to například liší od tradiční verze atd. V praktické ukázce nám zatančil Michal Štípa s Rebeccou King Grand Pas de deux, takže přišel princ s princeznou v „plné polní“ (v kostýmu, nalíčení a učesaní jako na jevišti), na což děti koukaly s otevřenými pusinkami. Naučili jsme se s dětmi baletní gesta - pantomimu, jako například jak říct „miluji tě“, „zemřeš“ atd. Kromě toho byl další zábavný program, například jsem donesla asi dvacet párů svých starých špiček, které si děti zkoušely a učily se je vázat. Měli jsme tam také spoustu kostýmů z fundusu ND, které si návštěvníci nadšeně zkoušeli, dokonce i dospělí. Každé dítě také dostalo skicu kostýmního návrhu, kterou si mohlo vybarvovat, byly připraveny i puzzle z rozstříhaných obrázků našich tanečíků. Nakonec nám ještě Michal s Rebeccou zatančili Codu. Bylo to svižné, děti se neměly šanci nudit a na konci měli všichni spoustu otázek.

Co chystáte dál?
Na listopad chystáme další dílnu k baletu Don Quijote. To bude pro o trochu starší děti, jelikož Cervantesův román, který je předlohou baletu, je látka druhého stupně základní školy. Potom v lednu budeme reprízovat Šípkovou Růženku protože bude opět na programu. Osvědčilo se nám pořádat to takto před uvedením toho konkrétního baletu, protože hodně lidí, co byli na dílně, pak do divadla vyrazilo. Dostali jsem poté mnoho krásných e-mailů, že si představení mnohem více užili, protože konečně věděli, na co se mají dívat, což bylo přesně našim cílem.
Snažím se balet lidem podávat nejen trochu vědecky a z pohledu tanečníka, abych zachovala svou stavovskou čest, ale hlavně formou takovou, aby to pro všechny bylo zajímavé a zábavné (Adéla Pollertová byla v listopadu promována Magistrou umění v oboru Taneční věda na pražské HAMU, pozn. red.).

Jaké jsou tvé další aktivity na poli tance a vzdělávání?
Učím balet v centru Holmes Place, kde mám všechny výkonnostní kategorie, od začátečníků až po úplné profíky, od dětí až po dospělé. Kromě toho učím na katedře tance Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění Repertoár klasického tance a Repertoár moderního tance. V klasickém tanci např. probíráme návaznost současných choreografů na 19. století. Chci ukázat studentům, jak např. John Neumeier vyšel a inspiroval se slavným Grand pas de quatre. A v moderně zase probíráme choreografie Matse Eka. Myslím si, že je to jeden z nejgeniálnějších choreografů konce 20. století a v Čechách, podle mého názoru, se jím nikdo moc nezabývá. Probíráme jeho Šípkovou Růženku. Chci učit pouze to, co mám zažité na vlastní kůži, a například právě Šípkovou Růženku stavěl Mats Ek přímo na náš soubor, když jsem byla v Hamburku (to bylo v roce 1996, když jsem byla v Hamburku druhý rok).

 

Adéla Pollertová
Narodila se v Praze, kde se také vrcholově začala věnovat moderní gymnastice. Přestoupila na Taneční konzervatoř ve svém rodném městě, kterou studovala necelých pět let, a po jejím úspěšném absolvování odjela do prvního angažmá v německém Hamburku. V Čechách ještě při studiích na konzervatoři vyhrála Národní baletní soutěž v Brně (1994), kde rovněž byla oceněna za nejosobitější taneční výkon. Dále na soutěži v americkém Jacksonu ve státě Mississippi (1994) získala bronzovou medaili, cenu za nejlepší juniorský pár soutěže a za nejlepší choreografické dílo (I Feel Good, choreografie: R. Balogh). Taneční konzervatoř jí umožnila tančit roli Kláry v Louskáčkovi, Lisy v Marné opatrnosti, sólo v Balanchinově Serenádě, Grand pas de quatre, pas de deux a variace z klasického repertoáru i nemálo děl současného tance. V roce 1995 nastoupila do Hamburského baletu choreografa Johna Neumeiera, kde se po třech letech v roce 1998 stala sólistkou. V roce 1999 získala německé prestižní ocenění mladých umělců „Dr. Wilhelm Oberdörffer Preis“. V Neumeierových baletech se představila v těchto rolích a sólech: Louskáček (Marie), Sen noci svatojánské (Helena), Nijinsky (Tamara Karsavina a Mathilda Kšešinská), Dáma s kaméliemi (Olympia), Jak se Vám líbí (Phebe), Giselle (Svatební pár a Zulma), Illusion – like Swanlake / Iluze podobná Labutímu jezeru (Princezna Claire), Romeo a Julie (Julie z herecké společnosti), Bach Suit 2, A Cinderedela Story / Pohádka o Popelce (Cizí princezna), Spící krasavice (Princezna Florina), III. Symfonie Gustava Mahlera, V. Symfonie Gustava Mahlera, Getting Closer, Mesiáš, Vaslaw, Bartók Bilder, Winterreise. V choreografii Natálie Makarové podle Mariuse Petipy v baletu Bajadéra tančila jeden ze sólových stínů, v choreografii Christophera Wheeldona sólo v baletu VIII. a v choreografii Matse Eka sólo v baletech She was black a Spící krasavice.
V sezoně 2004–2005 nastoupila do Baletu Národního divadla jako sólistka. Diváci ji mohli vidět ve Svatebním páru a jako Giselle ve stejnojmenném baletu, v Tarantelle, Španělském tanci a jako Odettu a Odilii v Labutím jezeře, v romantickém Grand pas de quatre v Baletománii, jako Kláru v baletu Louskáček – Vánoční příběh, Julii v Romeovi a Julii v nastudování choreografa Youriho Vamose, Olgu v Oněginovi světoznámého choreografa Johna Cranka, Růženku v Šípkové Růžence, Zlatovlásku ve stejnojmenném dětském baletu, Popelku (širší nominace na Cenu Thálie) nebo Sylfidu v klasické verzi baletu La Sylphide Augusta Bournonvilla (širší nominace na Cenu Thálie). 
Z moderního repertoáru tančila v choreografiích Shawna Hounsella Imprint, Petra Zusky Requiem, Ibbur aneb Pražské mystérium, pas de deux Déja vu, BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři a D.M.J. 1953–1977 (širší nominace na Cenu Thálie 2004) nebo Jiřího Kyliána Petite Mort a Last Touch. V libereckém divadle ztvárnila roli Anny v baletu Periferie choreografky Aleny Peškové, za kterou byla nominována na Cenu Thálie 2010.
Za znamenité ztvárnění Julie v baletu Romeo a Julie získala Cenu Thálie 2006. Cenu Komerční banky KOBANADI získala v roce 2009 za roli Sylphidy z baletu La Sylphide. V roce 2009 získala prestižní ocenění Philip Morris Ballet Flower Award udělované vždy jednou za rok nejlepšímu tanečníkovi za uplynulou sezónu.
Po vystudování Taneční vědy na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a získání titulu MgA. učí nejen na této vysoké škole. V novém projektu ND Balet nás baví, kterého je spolutvůrcem, provází diváky baletními dílnami.

 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: