S Natašou Novotnou o Rain Dogs, gaga a práci nejen v Ostravě: „Kvalita tanečníků je na prvním místě.“


Nataša Novotná působila jako jedna z asistentek poslední premiéry ostravského baletu při nastudování choreografie Johana Ingera Rain Dogs v rámci představení All that Jazz, Rock, Blues. V předvečer první reprízy jsme se sešly, abychom si popovídaly nejen o její poslední práci.

 

Jak vznikla spolupráce s Johanem Ingerem a jak probíhala?
Tato spolupráce vznikla už před dvaceti lety, kdy jsem nastoupila k Jiřímu Kyliánovi do NDT a kde byl Johan Inger uznávanou taneční osobností. Inger byl opravdu specifický nejen svou fyzickou konstrukcí, ale i svým přístupem k práci. Zpočátku to tedy byl můj kolega, který vzešel z choreografické líhně Jiřího Kyliána. Potom se naše cesty asi na 15 let rozešly. K inscenaci Rain Dogs mě přivedla i dlouhodobější spolupráce s Lenkou Dřímalovou, současnou šéfkou ostravského baletu. Lenka je osvícený šéf. V národních divadlech, což jsou velké molochy, není jednoduché měnit zavedené systémy a přinášet nové věci. Ona se o to velmi snaží. Další důležitý moment je schopnost zdejšího baletního souboru, který tvoří hlavně mladí lidé v tom nejproduktivnějším tanečním věku. Jsou opravdu velmi šikovní. Proto si může ostravské divadlo troufnout pozvat světová jména současné choreografie. Vše se odvíjí od toho, co tanečníci dokážou. Přijeli Johanovi asistenti a zažili jsme hezkou práci. Johan si mne vybral, protože znám jeho jazyk a mohu ho tanečníkům zprostředkovat. Na castingu si vybral 9 tanečníků, 5 mužů a 4 ženy. Připravili jsme dvě obsazení. Část souboru jsem už znala, protože jsem v Ostravě stavěla Škrtiče od Bohuslava Martinů. Se souborem pravidelně pracuji i jako pedagog.

Rain Dogs, to znamená „zmoklí psi“, což je metafora lidských vztahů. Co vás na této choreografii baví, čím je téma pro vás zajímavé?
Celek vede unikátní muzika Toma Waitse. Skladby samotné navozují určitou náladu. Neděláme konkrétní příběh, míra abstrakce je velká. Jedná se o ztrácení se člověka v přehršli informací, ztrácení se v životě. Mě na tom baví, jak se v tom tanečníci hledají a také jak Johan dokázal v detailu a bez patosu podchytit momenty, kdy se nějak míjíme nebo jen snažíme pochopit konkrétní vztah.

Byla původní choreografie nějak upravená nebo přizpůsobená pro místní podmínky?
Pokaždé když se choreografie někam přenáší, tančí ji jiní lidé. Každý jsme individuální bytost, a proto dochází k jemným úpravám, aby choreografický text tanečníkům lépe sedl. Johanovu práci přenášeli dva asistenti. Čtyři týdny se souborem pracovala Patricia Iruretagoyena, a Johanův bratr Carl Inger přijel poslední týden k finalizaci a také změnil spoustu věcí.
 

A co ostatní složky ostravského divadla? Tradičně se ráda setkávám s mistry všemožných dílen, zodpovědných za ten či onen úsek představení. Velmi oceňuji snahu udržovat technické vybavení divadla na světové úrovni, stojí to ohromné investice. Je však potřeba, aby i technický tým měl dostatek motivace a větší zájem o společné dílo. Když jen zprostředkovávám názory light designérů, kteří do ostravského divadla přijíždějí, zjišťuji, že postavení této umělecké profese u nás ještě není dost ceněno. Technický postup je pak příliš pomalý.

Před začátkem zkoušek jste seznámila tanečníky s pohybovým jazykem gaga Ohada Naharina. Jste jedinou certifikovanou lektorkou tohoto stylu v naší republice, zkuste nám ho přiblížit.
Gaga je v základu trénink instinktivního pohybu a posiluje vaši vazbu mezi vědomím a nevědomím. Mluvíme o něm jako o pohybovém jazyku, kterým se mohou obohatit jak profesionálové, tak laici. Lekce trvá hodinu a vstupní instrukce pro každého účastníka zní, aby se celou hodinu nepřestal hýbat. Lektor pak postupně klade úkoly jeden za druhým, trénujeme multitasking a poslouchání sebe sama. Každá lekce by vás měla protáhnout, posílit a zanechat bdělé. Všichni máme nějaké zlozvyky a gaga vás vede k tomu je rozpoznat a vyměnit za správnější pohybový návyk. Je to taková pohybová „jízda“. Ohad je přesvědčen, že gaga léčí, že lidé mají schopnost autoreparace. Lekce jsou vedeny většinou s hudbou pro doplnění dynamiky.

Jaký je váš názor na současné taneční dění v České republice?
V kamenných divadlech se u nás najímají z devadesáti procent cizinci, protože jsou lepší. Je správné, že kvalita je kladena na první místo. Domácí tanečníci potřebují více zabrat. Školství u nás bohužel nereflektuje vývoj oboru, praktické změny ani nové směry, jistě z mnoha různých důvodů. Těžko pak hledám motivaci dívat se na představení, kde se hraje s jakoby nenaladěnými instrumenty. Škola by také měla vést lidi k dalšímu samostatnému vzdělávání.
 

Jaké máte plány do budoucna jako interpretka, choreografka, pedagožka a propagátorka tance?
Právě chystám pro poslední ročník ostravské konzervatoře krátkou choreografii. Na leden 2019 plánuji premiéru, nejspíše svého sóla spolu s raperem Ondřejem Anděrou. V současné době jsem založila Kyliánův nadační fond, který zastřešuje již existující knihovnu a videotéku. Navíc teď podporujeme vznik tanečních filmů. Za prací budu dále vyjíždět i do zahraničí, učit gaga, asistovat.

Co byste přála ostravskému baletnímu souboru do budoucna?
Aby mu vydržela podpora a nadále měl akčního šéfa a podporujícího ředitele.


 

Nataša Novotná

Po absolutoriu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě získala v roce 1997 angažmá v nizozemském souboru Nederlands Dans Theater 2 pod vedením Jiřího Kyliána. V letech 2000–2002 působila v souboru GöteborgsOperan Danskompani ve Švédsku. V létě 2002 se vrátila do Nizozemska a stala se členkou Nederlands Dans Theater 1. Nizozemskými kritiky byla dvakrát nominována na „nejlepšího tanečníka roku“ za interpretaci děl Duo (W. Forsythe) a Pneuma (J. Inger).

Od roku 2006 pracuje nezávisle, hostuje především jako tanečnice v souborech a inscenacích po celém světě. Spolupracuje s předními tanečními scénami a jejich tvůrci (Tero Saarinen Company ve Finsku, Copenhagen International Ballet v Dánsku, Korzo Theater v Nizozemsku, sólistou italské La Scaly Robertem Bollem nebo s londýnským Sadler’s Wells Theater v produkci 6000 miles away se Sylvií Guillem).

V roce 2007 založila v Praze soubor současného tance 420PEOPLE, kde jednu dekádu zastávala funkci výkonné ředitelky. V první produkci souboru získala ocenění kritiků tanečního magazínu Dance Europe za nejlepší taneční výkon v choreografii Small Hour, za tutéž roli obdržela i prestižní Cenu Thálie.

Z výběru její choreografické práce: Sacrebleu (cena za světelný design); Pták Ohnivák (pro Národní divadlo Brno); Rezonance na pěší vzdálenost (s Orchestrem Berg); Škrtič (pro NDM, Cena TSČR za vynalézavé zpracování).

Od roku 2010 se věnuje také aktivitám v profesní organizaci Vize tance. V roce 2017 založila Kyliánův nadační fond v Praze. 

Jako pedagožka vyučuje na tanečních konzervatořích, na AMU v Praze a v souborech v České republice. V zahraničí pořádá workshopy jako doplňující aktivitu při hostování. Vede lekce klasického a současného tance a je garantem týmu pedagogů Studia NS při Nové scéně Národního divadla v Praze. Od léta 2017 je lektorkou pohybového jazyka gaga.

(zdroj www.ndm.cz/cz/osoba/2313-novotna-natasa.html).

 

Autor: Ivana Kloubková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: