Kristýna Celbová opět dala o sobě vědět. Po poslední repríze své práce Aria D.N.A na loňské České taneční platformě jakoby vymizela z tanečního života, ovšem nyní seobjevila znovu a v plné osobitosti. Návrat k osvědčeným postupům jí jen prospěl.
V nové premiéře Sedící žena s pokrčenou levou nohou, která proběhla v divadle Ponec 22. a 23. dubna 2008 opět volí formu sólového projektu ve stylu Agáty19 (oceněno Cenou Sazky v roce 2003 za „objev v tanci“). Pracuje se svou největší devizou, tedy výtvarným aspektem choreografie, který z jejích prací činí díla velmi originální.
Volná inspirace tvorbou a životním příběhem výtvarníka Egona Schieleho dala vzniknout vizuálně zajímavé kompozici plné pohybových sekvencí tak, jako je obraz plný barev vytvořených tahem štětce na bílém pozadí. Stejně tak bílá je celá scéna i kostým tanečnice. V nedlouhém časovém úseku se ona stává oživlým obrazem, zhmotnělou myšlenkou malíře i průvodkyní nejasnou realitou skrze svůj tanec ve spíše minimalistické formě. Nezbytná projekce je tentokrát volena velmi abstraktním způsobem a opravdu vkusně. Vytváří tajuplně povznesenou atmosféru, která je v kontrastu s koláží monotónního hudebního techna. Hudební styl v kontextu celé choreografie však přestává být důležitý.
Dílo Sedící žena s pokrčenou levou nohou nelze srovnávat s poslední tvorbou Kristýny Celbové, ale vůči Agátě19 lze konstatovat další posun. Jakýsi další stupeň choreografické vyspělosti i uklidnění. Vznikl taneční obraz optické harmonie.
Premiérové večery doplnila repríza sólové práce Dory HoštovéBio-graf. Choreografie od premiéry doznala značného posunu nejen ve výrazu interpretky, ale i v přesnosti pohybu, na čemž je založena. Hra se životem nabízí mnoho témat a některá z nich autorka využívá, některá beze smutku opouští stejně jako své kostýmy a rekvizity. I zde je výtvarná stránka podstatnou součástí a zajímavá scénografie a světelný design Jana Komárka je důležitou složkou celku. Vymezuje prostor a zároveň jej otvírá divácké fantazii.
Ovšem ohlédnutí za vlastním životem vytvořila mladá tanečnice a choreografka možná až příliš předčasně. Psáno z reprízy 23. dubna 2008
V nové premiéře Sedící žena s pokrčenou levou nohou, která proběhla v divadle Ponec 22. a 23. dubna 2008 opět volí formu sólového projektu ve stylu Agáty19 (oceněno Cenou Sazky v roce 2003 za „objev v tanci“). Pracuje se svou největší devizou, tedy výtvarným aspektem choreografie, který z jejích prací činí díla velmi originální.
Volná inspirace tvorbou a životním příběhem výtvarníka Egona Schieleho dala vzniknout vizuálně zajímavé kompozici plné pohybových sekvencí tak, jako je obraz plný barev vytvořených tahem štětce na bílém pozadí. Stejně tak bílá je celá scéna i kostým tanečnice. V nedlouhém časovém úseku se ona stává oživlým obrazem, zhmotnělou myšlenkou malíře i průvodkyní nejasnou realitou skrze svůj tanec ve spíše minimalistické formě. Nezbytná projekce je tentokrát volena velmi abstraktním způsobem a opravdu vkusně. Vytváří tajuplně povznesenou atmosféru, která je v kontrastu s koláží monotónního hudebního techna. Hudební styl v kontextu celé choreografie však přestává být důležitý.
Dílo Sedící žena s pokrčenou levou nohou nelze srovnávat s poslední tvorbou Kristýny Celbové, ale vůči Agátě19 lze konstatovat další posun. Jakýsi další stupeň choreografické vyspělosti i uklidnění. Vznikl taneční obraz optické harmonie.
Premiérové večery doplnila repríza sólové práce Dory Hoštové Bio-graf. Choreografie od premiéry doznala značného posunu nejen ve výrazu interpretky, ale i v přesnosti pohybu, na čemž je založena. Hra se životem nabízí mnoho témat a některá z nich autorka využívá, některá beze smutku opouští stejně jako své kostýmy a rekvizity. I zde je výtvarná stránka podstatnou součástí a zajímavá scénografie a světelný design Jana Komárka je důležitou složkou celku. Vymezuje prostor a zároveň jej otvírá divácké fantazii.
Ovšem ohlédnutí za vlastním životem vytvořila mladá tanečnice a choreografka možná až příliš předčasně. 
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?