Sen noci svatojánské – Choreograficky nápaditý Vàmosův balet deklasují erotické vulgarismy


Youri Vàmos je mezinárodně uznávaná osobnost a je chvályhodné, že se Národnímu divadlu moravskoslezskému, jmenovitě šéfce baletu Lence Dřímalové, podařilo jeho hostování uskutečnit. Obdivuji jeho choreografickou nápaditost, originální a velmi muzikální pohybové vazby i jeho smysl pro herecký projev. Ve svém baletu Sen noci svatojánské významově propojil role Oberona s Theseem a Titanii s Hippolytou. Zřetelněji vyjádřeno: tím, že zrušil vládce Athén Thesea a jeho nevěstu Hippolytu, od začátku představení prolnul svět lidí se světem víl, které milostné vztahy ovlivňují. Velmi složitá Shakespearova hra se touto úpravou stala obsahově nečitelnou. V geniálním původním textu je expozice vztahů lidí, kterou pak hravě zlomyslný skřítek Puk – služebník krále víl Oberona – záměrně škodolibě ovlivňuje čarovnou bylinou. Spícímu potře víčka a ten se pak po probuzení zamiluje do prvního člověka, kterého spatří.

Choreograf na druhou stranu rozšířil počet sluhů Oberona na dva – Puka a Robina. Je to nápad originální a v tomto případě autorovi tleskám. Vytvořil dvě velmi vtipné, vzájemně se doplňující a navíc choreograficky nápadité postavy lumpíků, kteří svými výstupy baví publikum během celého představení.

 

Vàmosovo dramaturgické vylepšování Shakespearovy komedie

To, že choreograf nepovažuje za důležité držet se doby, ve které se podle Shakespeara příběh odehrává, mu nevyčítám. Naopak jsem stejného názoru. Jiná věc je rozšíření rolí řemeslníků koncipovaných do současnosti, kteří po jevišti pouze chodí a jezdí nákladním elektrickým vozítkem. Klubko není pouze, dle originální předlohy, Oslem a Pyramem, ale je navíc cyklistou. Například truhlář Fortel je také Psem, nebo tesař Poříz je i Hostinským. Až na charakteristické kostýmy neznám důvod, proč tyto postavy Vàmos ve Snu noci svatojánské potřebuje. Řemeslníci jsou totiž jedna z nejméně vydařených sekvencí představení. Choreograficky téměř statické figury pohybující se kolem vozítka. Ani náznakem není poznat, že by měli nastudovat hru o Pyramovi a Thisbé, kterou mají odehrát na svatbě Thesea s Hippolytou. Jedinou výjimkou je postava tkalce Klubka, která dominuje jak v Shakespearovi, tak má naštěstí i velký prostor v této premiéře. Škoda, že proměna onoho řemeslníka do Osla je téměř nezřetelná a tato symbolicko-komediální shakespearovská proměna zůstává nevyužita. Divák rozhodně nemá šanci vidět Titanii, jak odchází do své ložnice s tímto čtyřnohým sexuálním symbolem.

 

Laciné podbízení se publiku pokleslým humorem

Choreografie Youriho Vàmose je obdivuhodně krokově nápaditá a muzikální. Bohužel však sklouzává k velmi laciným, eroticky motivovaným, pantomimickým vulgaritám, které sice publikum přijímalo s nadšením, ale podle mne to poškodilo celkovou úroveň premiéry. Mám rád humor a rozhodně nejsem puritán, ale velmi časté pohybově lascivní napodobování sexuálního aktu hraničí s mírou vkusu, a dílo tak sestoupilo do čtvrté cenové skupiny. Choreograf s takovým renomé by si takto pokleslý humor neměl dovolit.

 

Vynikající tanečníci

Celková profesionální úroveň souboru baletu Národního divadla moravskoslezského je v poslední době na vysoké technické i umělecké úrovni. Šéfka baletu Lenka Dřímalová angažovala do souboru celou řadu vynikajících tanečníků a tanečnic, kteří měli příležitost své umění v plné míře na premiéře Snu noci svatojánské ukázat. Oberona skvěle interpretoval Stefano Pietragalla. Adekvátní partnerkou Titanií mu byla Olga Borisová-Pračiková. Již jsem se zmínil o vtipné dvojici sluhů. U Vàmose Puka v podání Giordana Bozzy a Robina, kterého tančil Sergio Méndez Romero. Tato dvojice mistrovsky interpretující náročné vazby obohacené spontánním humorem se pro mne stala hlavním aktérem komedie. K jejich škodě je nutno říci, že právě ona dvojka nejčastěji tlumočila choreografovy erotické fórky.

Čtveřice milenců – Helena, Hermie, Lysandr a Demetrius – odvedla výkon na vysoké profesionální úrovni, ale jak po stránce choreografické, tak interpretační představení nedominovala. Skvělou taneční techniku a živý herecký projev prokázal Stéphane Aubry v roli Klubka.

 

Originální hudební verze baletu

Hudební nastudování díla Felixe Mendelssohna-Bartholdyho bylo svěřeno dirigentu Ondřeji Vrabcovi. Nejedná se pouze o skladatelovu hudbu ke Snu noci svatojánské, ale autoři připravili partituru tohoto představení ze symfonií a dalších děl stejného autora. Vznikla tak originální hudební verze této baletní komedie. Osobně je mi líto, že divadelní dramaturgie nevzpomene na úžasnou hudbu našeho hudebního skladatele Václava Trojana, který vytvořil geniální partituru Snu noci svatojánské pro loutkový film Jiřího Trnky, ale zejména pro taneční divadlo.

 

Výtvarně kouzelná scénografie kontra problematická kostýmní výprava

Nápaditá scéna slovenského architekta Pavola Andraška vytvořila poetické prostředí tajemného lesa, které se umělo proměnit i ve smyslné květné lože Titanie. Výtvarně cítěné barevné svícení Klause Güntera Gärditze dotvořilo mystickou atmosféru této skvělé scénické výpravy.

Kostýmní výprava je dílem polské výtvarnice Anny Kontek. Velmi se mi líbily taneční kostýmy kouzelného světa víl, elfů a skřítků. Inspirovala se v přírodě. Jsou zde motivy listů připomínající motýlí křídla a těla tanečníků jsou zajímavě originálně zdobena tetováním.

Je jasné, že kostýmy světa lidí odrážejí dobu, do které choreograf balet umístil. Jsou skutečně dnešní, ale výtvarnice, bohužel, nenašla originálnější a osobitější nápad, jak jedny z hlavních rolí příběhu atraktivně obléknout. Co se týká řemeslníků – ty jsou doslova výtvarnou katastrofou –, zejména násilná a vůči Shakespearově textu neadekvátní snaha o zapojení českého folkloru. Toto vlichocení se českému publiku se opravdu nepovedlo. Je to další zbytečná „pecka do zubů“ této jinak zajímavé inscenaci.

 

Psáno z představení 5. května 2016, Divadlo Antonína Dvořáka, NDM Ostrava.

 

Sen noci svatojánské

Autor předlohy: William Shakespeare
Choreografie a režie: Youri Vàmos
Hudba: Felix Mendelssohn-Bartholdy
Hudební nastudování – dirigent: Ondřej Vrabec a Jan Šrubař
Choreografické nastudování: Joyce Cuoco a Filip Veverka
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Anna Kontek
Světelný design: Klaus Günter Gärditz
Světová premiéra: 1995, Basilej

Česká premiéra: NDM, Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava, 5. května 2016

 

 

Autor: Daniel Wiesner
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: