Sergej Polunin v Národním divadle již příští pondělí

25. 4. 2017 zprávy

Ukrajinský tanečník se z nejprestižnějších divadel dostal až na filmové plátno díky americkému režisérovi Stevenovi Cantorovi a producentce Gabrielle Tana. A právě tento film s názvem Dancer bude mít pražské publikum možnost vidět v historické budově Národního divadla 1. května 2017. Film se bude promítat pouze v tento den a to hned dvakrát – v 16.00 a 20.00. „Rádi bychom nalákali české diváky nejen na promítání tohoto filmu, ale především na živé vystoupení Sergeje Polunina na prknech Národního divadla v populární choreografii Take me to church,“ dodávají zástupci Baletu ND.

Hned poté se uskuteční veřejná diskuze nejen o filmu, ale i jeho kariéře a životě, kterou povede producent Milosh Harajda. „Jsem velice rád, že unikátní dokument s prostým názvem Dancer se podařilo dostat do Národního divadla a to i s jeho protagonistou osobně. Sergeje Polunina považuji bez nadsázky za fenomenální zjev a to nejen z hlediska jeho profesionálních dovedností, ale stejně tak i v rámci značné vnitřní rozervanosti a neučesaných životních peripetií. Sergej sám i tento film ,mluví‘ o tom, že každá mince má dvě strany a nic v životě není zadarmo,“ říká Petr Zuska, umělecký šéf Baletu ND.
„Dancer vykresluje osobní portrét nanejvýš pozoruhodného člověka a velkého umělce. Obdařen ohromující silou a vyrovnaností, vzal Sergej Polunin taneční svět útokem. Na vrcholu své slávy, ve věku 21 let, odešel a na pokraji sebezničení, balancoval se svým talentem, který se stal v určité době větší zátěží než darem,“ dodávají zástupci Baletu ND.
Producentem české premiéry filmu Dancer je Milosh Harajda, který v roce 2011 představil tvorbu Davida LaChapella v Galérii mesta Bratislavy a velkou retrospektivu v Galerii Rudolfinum v Praze. S americkým fotografem, který je též autorem titulní fotografie k filmu, spolupracuje dodnes a jako PR agent a kreativní konzultant měl na starosti galerijní a muzejní projekty v Chile (Museo de Arte Contemporaneo), Peru (MAC Lima), Montevideu, Římě (Palazzo delle Esposizioni), Paříži (Paris Foto) a ve Vídni (Galerie Östliche).
„Po privátní předpremiéře v Londýně, na kterou mě pozvala producentka filmu Gabrielle Tana, jsem pochopil, že Sergejův příběh musí vidět české a slovenské publikum. V Londýně nebo New Yorku veřejnost ocení uměleckou hodnotu tohoto dokumentárního díla, ale vzhledem k naší historii i geografické poloze film Dancer zdejší diváky zasáhne úplně jinak. Měl jsem to štěstí, být přítomen na začátku cesty Sergeje a Davida LaChapella a bylo fascinující pozorovat, jak jedno setkání v hotelu Claridges vyústilo do globální senzace," říká producent Milosh Harajda.

Sergej Vladimirovič Polunin se narodil 20. listopadu 1989 v ukrajinském městě Kherson. Od 4 do 8 let trénoval balet na místní akademii, následující čtyři roky navštěvoval Kyjevskou státní taneční konzervatoř. V Kyjevě žil mladý Sergej jen se svou matkou, rodina se, ve snaze zajistit synovi baletní vzdělání, rozdělila. Otec odešel pracovat do Portugalska, babička do Řecka. Rodiče se rozvedli, když bylo Sergejovi 15 let a Polunin zůstal touto skutečností navždy traumatizován. Ztratil motivaci tančit. Dostal přezdívku „zlý chlapec baletu", začal pít, vynechávat lekce, nechal se potetovat, vystupoval pod vlivem kokainu… a nijak své chování nezastíral. Polunin se stal historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně, ale v roce 2012 rezignoval. Po odchodu z Londýna dostal pozvání do ruského divadla Igora Zelenského a přijal post sólisty v Moskevské akademické hudební divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka a ve Státním akademickém divadle opery a baletu v Novosibirsku. Během své taneční kariéry získal několik prestižních ocenění, mezi jinými Prix de Lausanne a Youth America Grand Prix 2006, v roce 2007 byl vyhlášen tanečníkem roku v kategorii Young British Dancer of the Year. Koncem dubna 2013 Polunin odešel ze zkoušky baletního představení Půlnoční expres jen pár dní před plánovanou premiérou. Rozhodl se s tancem definitivně skončit. Nicméně v roce 2014 se setkal s americkým fotografem a hudebním režisérem Davidem LaChapellem, který mu nabídl spolupráci a společně vytvořili hudebně-taneční klipu Take me to Church, který zhlédlo 17 milionů lidí, a tím se ze dne na den opět dostal Sergej Polunin do povědomí diváků. Uvědomil si, že tanec je jeho životním posláním a darem, který může sloužit i dobré věci. Nadace Project Polunin vytvořila program na podporu profesionálních tanečníků. Cílem nadace je vytvářet tanečníkům prostor pro svobodnou a tvořivou realizaci, zároveň jim poskytovat zázemí v podobě právních a agentských služeb, tak aby mohli rozvíjet svůj talent.

Zdroj: Balet ND