Jak psát o dnešním umění?

Jak psát o dnešním umění?

Jak psát o dnešním umění?

Nedávno se na sociální síti pod recenzí představení současného tance strhla debata, v níž umělci diskutovali o tom, jak se o jejich dílech píše. Jev velice ojedinělý, ale o to vítanější. Kritická reflexe se častěji probírá mezi kritiky a teoretiky – interně v rámci redakcí, na fakultách, kde se vyučuje, nebo na konferencích (například tento čtvrtek v Divadelním ústavu). Z vlastních rozhovorů s tanečníky často cítím jejich skeptický postoj ke kritice jako takové. Cítí se nepochopeni, těžko snášejí, pokud je autor v pravém slova smyslu kritický, pokud nevidí vše, co mělo dílo sdělit. Na druhou stranu kladné recenze rádi používají ve svých propagačních materiálech; výňatky z nich pravidelně zaznívají při předávání různých cen.

Recenzi chápu jako zpětnou vazbu divákům i autorům představení. Pro čtenáře má recenze snad informační hodnotu, co od představení čekat, poskytuje názor (vždy subjektivní) ohledně přínosů či nedostatků díla v rámci širšího kontextu vlastních zkušeností pisatele. Umělci zase přináší komplexní feedback dojmů, které dílo vyvolá. Pokud dílo nenajde u konkrétního jedince odezvu, možná stojí za to přemýšlet proč? Je kritik vždy prostě jen idiot?

Hlavní otázkou je ale dnes především to, jak psát o alternativních pohybových formách, které přesahují běžné divadelní postupy. Tvůrci mluví o svých dílech ne jako o produktech, ale jako o procesech. Nevyprávějí příběh, nemají třeba ani pevnou strukturu, pracují s improvizací… Takové umění samozřejmě není novinkou posledních několika let, zdá se ale, že kritika stále hledá cestu k tomu, jak je produktivně reflektovat.

Během dané debaty na sociální síti padl návrh, že kritici a umělci by měli více společně diskutovat o současném umění a různých pohledech na tyto inscenace, které, jak už bylo zmíněno, nejsou tolik produkty, jako spíš procesy. Taková diskuse by jistě byla přínosná pro všechny zúčastněné. V dnešním polarizovaném světě, kdy je běžné zaujímat postoj „proti něčemu“, je důležité udržet si otevřenou mysl a vést vzájemný dialog. Takže teď už zbývá jediná otázka: Kdy to provedeme?