My a ti „druzí"

My a ti „druzí"

My a ti „druzí"

Minulý čtvrtek se v Institutu umění – Divadelním ústavu uskutečnila dvouhodinová debata s názvem Kolize, krize, kritika s podtitulem O vztazích kritiků s praktiky, kritiků s politiky i kritiků s kritiky... Už tento popis mě na první pohled zarazil, protože předpokládá dva úplně odlišné světy (pokud tedy nechám politiky stranou), dvě odlišná myšlení, která se nacházejí na opačných koncích možného spektra. I debata se místy nesla ve stejném duchu, mimo jiné když se jeden z oněch „praktiků“ zeptal: „Vysvětlete nám (dramatická pauza přesně tak, jak to divadelníci umí – pozn. autora), proč to vlastně děláte?“

Občas mám pocit, že se v naší umělecké komunitě nezdravě vytváří soupeřící sekty, které se nemohou nabažit pomlouvání té druhé. Oblíbený koncept „my a ti druzí“ se používá v pozitivním i negativním slova smyslu: a) my to děláme lépe než ti druzí, b) ti druzí to dělají lépe než my tady (tento koncept je nejoblíbenější ve spojení se zahraniční kritikou). Já se ale ptám – nejsme tu náhodou všichni ze stejného důvodu? Je to přeci láska k umění, k tanci, která nás přivádí do divadla či na zkušební sály několikrát do týdne. Ač to může být pro některé „praktiky“ k neuvěření, snad i skandální, tak i „kritici“ milují divadlo! A právě proto ho reflektují! Zároveň chtějí, aby se o tanci mluvilo a aby se obor samotný posouval vpřed. Nehledě na to, že pokud by nenapsali jedinou větu, umělci by byli navěky zapomenuti v neúprosném běhu dějin.

Ona představa, že si kritik už po cestě z divadla brousí tužku a v hlavě konstruuje všechny možné negativní argumenty, je naprosto zcestná – pár poznámek o psaní recenzí už dala dohromady ve svém sloupku kolegyně Barbora Truksová. Úplně stejně nemístná je i představa kritika-zneuznaného umělce, který se nedostal na onen umělecký piedestal, na prkna znamenající svět. Ono i to psaní je tvůrčí činnost, však si to zkuste... Než se tedy zase začneme s někým bavit a popírat smysl existence toho druhého, připomeňme si, že všichni máme něco společného – lásku k tanci. Bude to pro všechny jednodušší, a možná se v těch debatách i něčeho dobereme. 

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.