Slovanský temperament – Triptych bez výrazného charakteru


Z pohledu premiéry tanečního večera Baletu Národního divadla nazvaného Slovanský temperament vyznívá, že žádný snad ani nemáme. Tedy, nevíme přesně, koho tím mladí tvůrci či dramaturgie Baletu Národního divadla mysleli a který z rysů slovanské povahy chtěli vystihnout.

Taneční večer inicioval šéf Baletu ND Filip Barankiewicz, jistě v dobrém úmyslu. On sám pochází z Polska, takže k Slovanům také patří, přestože většinu profesionální kariéry prožil v Německu. V případě nového triptychu jde spíš o iniciativu pro mladé tvůrce, částečně již „ostřílené“ choreografy. Ve Stuttgartu, kde dlouho působil, se tyto nové choreografické pokusy stále organizují pod jménem slavné Noverrovy společnosti. Ale ani v ND Praha to není nic nového a originálního. Už Petr Zuska během dlouhého období svého šéfování a tvůrčího působení nechával mladé nadané tanečníky tvořit a uvádět svá raná díla.

Večer zahajuje choreografie Ondřeje Vinkláta, který je nejen stále více oceňovaným sólistou Baletu Národního divadla, ale také zkušeným choreografem. Vytvořil zajímavé kusy především pro nezávislý soubor DekkaDancers, pro Pražský komorní balet i pro Bohemia Balet. V konstelaci této premiéry má Ondřej Vinklát velkou výhodu, že jeho choreografie Dumka na hudbu Antonína Dvořáka je zařazena na začátek představení. Má přeci jen dramatický výklad a zajímavou scénografii, což pomáhá vývoji tanečního vyjádření. 

Pohybový slovník v Dumce má vytříbenou kvalitu. Pojízdná scéna ze zrcadel je zároveň i prosvětleným prostorem pro stínohru a pohybové reflexe posouvá k zajímavým obrazům a vztahům. Pět párů tanečního souboru je ve vyrovnané kondici a určitě jsou novým dílem pohlceni. Sólový pár přesvědčivě tančili Tereza Kučerová Jakub Rašek.

Ondřej Vinklát sám v rozhovoru komentuje, že mu přímo o příběh Slovanů moc nejde. Temperament na jevišti vidíme z tanečního projevu jednotlivých aktérů, tanečníků a v jeho samotné dynamické tvorbě. Škoda, že v hudební rovině nezůstal u originální Dvořákovy skladby. Byť je jeho hudební a autorská reflexe zajímavá, vyznívá vedle klasické skladby, kterou si velmi oblíbil, povrchně a uměle.

Aspects polské choreografky Katarzyny Kozielské se jedná spíše o taneční črty vesměs v klasickém baletním duchu na nesourodou hudební koláž (Max Richter, Ezio Bosso, Nils Frahm, Henryk Górecki, Abel Korzeniowski). Sólisté i komorní soubor tanečníků splňují taneční a technické požadavky, ale výrazně se nevyjadřují. Možná je vytvořená choreografie ani nenaplňuje, ani neinspiruje. Význam samotného názvu lze těžko rozšifrovat. O jaké aspekty jde a k čemu se váží? K baletu, krokům a tanečním vazbám? Vztahy jsou ututlané, velmi omezené a taneční vyjádření nejasné. V sólech samozřejmě jako vždy byla jistá Alina NanuAdam Zvonař Kristýna Němečková.

V případě třetího kusu Perfect Example, tedy počinu ruského mladého choreografa a tanečníka Andreje Kajdanovského, jde dle mého soudu spíše o omyl. Depresivní dílo se Slovany a s jejich temperamentem těžko souvisí. Autor připomíná nešťastnou politickou situaci minulou i současnou, určitý stálý tlak na společnost, která rozhodně není svobodná a ani nikdy nebyla. Napadá mě srovnat Kajdanovského pokus o taneční divadlo s tanečními produkcemi a politickými agitkami AUSu (Armádního uměleckého souboru) v dobách těžké normalizace. Je mi tanečníků hluboce líto, že se spíše mátoží a plouží (s ovázanými hlavami) po jevišti, než aby mohli uplatnit svůj talent, svoji taneční techniku, své výrazové schopnosti.

Filip Barankiewicz měl v úmyslu představit na české scéně Katarzynu Kozielskou a Andreje Kajdanovského, které zná ze Stuttgartu (ze stuttgartské školy a baletního souboru). Ve výsledné premiéře se však neukázali zrovna v nejlepším světle. Delší dobu žili i pracovali mimo svou vlast, takže se tito umělci (mimo Ondřeje Vinkláta) těžko mohou dotknout nějakých nám blízkých problémů a dost těžko slovanských rysů. Myslím, že Slovanský temperament postrádá kvalitu hodnou Národního divadla v Praze.

 

Psáno z premiéry 14. června 2018, Nová scéna ND.

 

 

Slovanský temperament

Dumka
Choreografie: Ondřej Vinklát

Hudba: Antonín Dvořák, DJ Hellfish, Ondřej Vinklát
Hudební úprava: Ondřej Vinklát, Alexandr Sadirov
Scéna: Valentina Hejdová
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel Šimek
Premiéra: 14. 6. 2018

Aspects
Choreografie: 
Katarzyna Kozielska
Hudba: Max Richter, Ezio Bosso, Nils Frahm, Henryk Górecki, Abel Korzeniowski
Kostýmy: Cécile Barankiewicz, 
Katarzyna Kozielska
Světelný design: Damiano Pettenella
Projekce: 
Katarzyna Kozielska, Damiano Pettenella
Premiéra: 14. 6. 2018

Perfect Example
Choreografie: Andrej Kajdanovskij

Hudba: Ikue Mori, While & Dr. Biso music, Brian Eno, Carla Kihlstedt, Dan Rathbun, Matthias Bossi, Dmitry Cheglakov, Matmos music, Hej Slované (hymna)
Dramaturgie: Richard Schmetterer
Scéna a kostýmy: Karoline Hogl
Světelný design: Jan Dörner, Andrej Kajdanovskij
Premiéra: 14. 6. 2018


Autor: Marcela Benoni
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: