Tancem obydlená Letná

The Inhabitants. Foto: Riccardo Panozzo

Autor Jana Bitterová

Spojení performerů s územím bylo někdy těsnější, jindy spíše působilo jako momentální lokace pohybu skupiny, která se zrovna ocitla v Praze. Masa tanečníků se v propleteném kontaktu přemisťovala parkem, rolovala se jako mlha nízko u země a vystavovala i vyšší proměňující se útvary. Ty se postupně rozpadly, aby se zformoval žensko-mužský duet sestávající z opět propletené uvolněné partneřiny, která byla skrápěna proudem vody. To spolu s kostýmy volných košil a šortek a v kombinaci s horkým pražským počasím umocňovalo pocit návštěvy kmene patřícího do tropů.

Moment, kdy interpreti začali více příslušet místu, nastal, když se přesunuli dovnitř, za velké prosklené stěny budovy. I vztah s publikem v tu chvíli dostal nový rozměr. Podařilo se velmi nenásilně vystavět situaci, kdy diváci přistupovali na hru a velmi pomalu a trpělivě navazovali s „obyvateli“ spojení – očním kontaktem či doteky přes sklo.

Následně se obecenstvo, jako několikrát za večer, pod vedením průvodkyně přesunulo. Zřejmě neplánovaně hojná účast znamenala pro každého diváka výzvu, aby si našel místo, ze kterého akci tanečníků může zahlédnout. Když se mu to podařilo, mohl si na závěr užít úplné obnažení nahých těl performerů v prostoru, ve velkých rámech oken, jednoduchý, avšak velmi mocný vizuální obraz. Škoda, že takovýchto výjevů vystavěných jako evidentní odpověď na prostředí nebylo v produkci o něco více. Ale i tak, soubor INNE z Nizozemska přivezl Pražanům dílo na vysoké interpretační úrovni a velmi příjemný a dostupný zážitek. A to doslova, neboť kterýkoli kolemjdoucí se mohl připojit ke sledování. Stejně tak i v úterý, je inspirativní na Letnou přijít!

Psáno z představení 29. května 2017, Bruselský pavilon Expo ’58.

The Inhabitants
Koncept a choreografie: Iván Pérez
Hudba: Rutger Zuydervelt