Tanec křiku Tal Beit Halachmi

Tanec křiku Tal Beit Halachmi

Tanec křiku Tal Beit Halachmi

Izraelská tanečnice a choreografka Tal Beit Halachmi ve svém nejnovějším sóle Progénitures (Potomstvo) experimentovala se svým hlasem a tělem. Zápasila sama se sebou v prostoru inspirovaném pavoučími matkami surrealistické výtvarnice Louise Bourgeois, utápěla se v textu Pierra Guyotata a hledala hranici snesitelnosti/nesnesitelnosti. A do toho bzučely a nepřestávaly bzučet mouchy. Do záře jednoho reflektoru vstoupila na vysokých podpatcích žena, ani štíhlá ani silná, s natupírovanými polodlouhými šedými vlasy, stažená ve vypasovaném korzetu a krátkých podvazcích. Na první pohled připomínala Lady Macbeth před finále. Významně se nadechovala a vydechovala. Její hlas se chvěl, tělo mírně vibrovalo a citlivé mikrofony, umístěné i na jejím kostýmu, předávaly publiku každý její nádech, výdech, vzdech i skřek. Tenze v jejím těle odrážela napětí v sále, kterému předávala Guyotatův text o násilí a krutostech světa, o válkách i sexu. Autor textu, spisovatel a dramatik, Pierre Guyotat zaujímá významné místo v moderní francouzské literatuře. Tal Beit Halachmi svou inscenací opět potvrdila, že jeho texty je lépe slyšet, než číst. V jejím podání byly jeho úvahy, konstatování, poetické obrazy a symboly plastické. Slova pulzovala v dechu a těle tanečnice i v celém prostoru. Text rezonoval v kovové konstrukci, která se skládala z pěti různě zdeformovaných žebříků a dvou centrálních plošin, a postupně zaplnil divadlo. Tal Beit Halachmi vsadila na obrovskou sílu jazyka. Základními pilíři její inscenace byly promluvy, intenzivní a ohraničené pohybem ve vymezeném prostoru, či gesty. Performerka různě modifikovala hlas, ve svém zpěvu hledala inspiraci v katolickém kostele, v mešitě i v tělesných útrobách a v základních lidských projevech. Například ležela na zemi a v krku měla zasunutý mikrofon, jenž byl zavěšený pod první plošinkou. Divák slyšel běžně neslyšitelné, které navíc doprovázel apelativní, složitý, hutný a těžký text dramatika. Nebo na sebe nechala padat hlínu. V té se pak válela, roztírala si ji po těle a nakonec se v ní usadila. Červeně natřené žebříky využívala, aby po nich buď vystoupala na plošiny, nebo na nich visela, či se jimi proplétala. Kovovou konstrukci využívala i k rozdunění rytmů, ke gradaci napětí. Když seděla schoulená za kovovými tyčemi na zbytku zeminy, vypadala jako zbídačené zvíře zavřené v kleci. Pohyb nekopíroval slova, ani jejich význam nezdvojoval, ale prodlužoval. Její pohybový slovník proto vyzníval mnohem surověji a vulgárněji než text. Osahávala se, některé pozice a pohyby byly až obscénní a animální, a přesto v sobě její tělo udrželo hrdost a nadřazenost. Umělkyně jako jednu z rekvizit použila lebku, kterou na závěr zapíchla na tyč obrostlou břečťanem a nechala ji „planout“ v záři reflektoru. Je otázkou, proč najednou použila takové klišé ve světě symbolů a obrazů. Je možné konstatovat, že inscenace staví na estetice smrti, krutosti, na sexualitě a hnusu. Izraelská choreografka čerpala z prehistorie, z vesmíru, z člověka. Je nepopíratelné, že tanečnice udržela napětí po celou dobu performance. I navzdory některým otřesným obrazům vytvořila kolem sebe neproniknutelnou bublinu plnou otázek a zásadních sdělení a nenechala diváka, aby od ní odtrhl oči. Představení celkově působilo velmi silným dojmem, byť je ke zvážení, nakolik je možné u tohoto typu inscenace upozadit, či významně zkoncentrovat, pohyb na úkor textu. Psáno z představení 16. 2. 2013, Théâtre de la Bastille, Paříž Koncepce a interpretace: Tal Beit Halachmi
Text Progénitures/Potomstvo: Pierre Guyotat
Světelný design: Françoise Michel
Zvukový mistr: Jonathan Merlin
Fotografie: Pascal Vanneau
Produkce: association Talita Koumi
Koprodukce: la Filature – scène nationale de Mulhouse, Parc de la Villette dans le cadre des Résidences d’artistes – Paris, Centre Chorégraphique National de Tours, Emmetrop – Bourges
Realizace: Théâtre de la Bastille
Za podpory: la DRAC Centre, la Région Centre et l’ARCADI ainsi que la Mairie de Tours, L’Escale, Saint-Cyr-sur-Loire et Espace Ligéria, MontLouis-Sur-Loire
Premiéra: 16. 1. 2013, Nadir

Témata článku

Zahraničí

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: