TCP – Vánoční taneční scéna 2015

TCP. Foto: Martin Macoun.

Autor Barbora Truksová

Celá dramaturgie večera dotvářela atmosféru vánočních svátků – téma Vánoc, duchovna i zimy se objevovalo ve více choreografiích. Zimní radovánky rozveselily nejmladší tanečníky – jak studenty nižších ročníků konzervatoře, tak děti z její přípravky – Dětského tanečního studia. Tituly Jdu po ledu, Zima či Frosty snowman (pouťová předělávka skladby Nata Kinga Colea) byly jednoduché choreografie, spíše pohybové průpravy než tance. Nicméně z dětí sálalo nadšení, stejně jako u dalších čísel. Vypíchnout lze Rolling… na hudbu zpěvačky Adele a do jisté míry také Afro silent night, která sice měla poněkud kontroverzní téma (setkání křesťanských dívek s divochy, kteří jsou posléze přeučeni na katolickou víru), ale zároveň až nakažlivou energii.

Taneční centrum Praha se považuje za konzervatoř, která dokáže skloubit gymnaziální studium s kvalitní výukou tance – poměr klasického baletu s moderními tanečními směry by podle vzdělávací koncepce měl být 50/50, přičemž se vedení vymezuje vůči spartánskému režimu, který uvádí jako typický příklad pro Taneční konzervatoř hl. města Prahy. Toto vymezení však pokulhává, srovnává-li divák výkony studentů. Ač zaměření obou škol je rozdílné, obě by měly být institucemi vychovávajícími taneční profesionály. To se, bohužel, při Vánoční taneční scéně neprokázalo. Zejména pasáže, kde se studenti a studentky prezentovali v choreografiích klasického či neoklasického repertoáru (například Variace modrého ptáka či Andělská suita), byly důkazem, že ke kvalitnímu výkonu je třeba jak výborné techniky, tak i fyzických dispozic a štíhlých postav. Pokud některý (případně všechny) z těchto předpokladů pokulhává, nemohou tanečníci odvádět obstojné taneční výkony a zařazení těchto čísel do programu večera, který byl přes rodinnou atmosféru stále ještě veřejným vystoupením, lze považovat za nevhodné.

Lépe dopadly prezentace z moderního a jazzového tance – ačkoliv i zde se našlo mnoho bodů hodných kritiky. Většina choreografií nebyla příliš objevná či inspirující, často docházelo k nevhodnému použití barevných světel, ve kterých tanečníci splývali s pozadím. Několik čísel vyvolalo i příjemný zážitek – zmínit lze například Los sueros de Argentina na rytmy tanga či Minnie the Moocher – tanec s klobouky a deštníky.

Závěrečná taneční část večera, ve které se představili nejstarší studenti konzervatoře, již byla choreograficky zajímavější. Úvodní Dying Swan, parafráze Anny Jirmanové na slavnou Umírající labuť Michaila Fokina, ovšem nerespektovala hudbu a působila jako pokus o zesměšnění původního díla. Interpretka však dokázala ukázat své fyzické dispozice, kterými předčila většinu svých kolegyň.

K patrně nejpovedenějším kusům večera patřil duet Sám se sebou maďarského choreografa Attily Egerháziho. Duet chlapce v dlouhé černé sukni, pod kterou se skrývala tanečnice v tělovém trikotu, ukázal, jaký typ choreografií by tanečníkům pasoval. Oba interpreti tančili přesně, a ačkoli ve výrazu tanečnice byla patrná nervozita, jednalo se o vrchol večera. Pozadu však nezůstávala ani druhá Egerháziho choreografie pro tři páry Lost senses – fragment.

Vyzdvihnout zaslouží také stepařské vystoupení Igora Bezdieniezhnykha. Z programu se divák dozvěděl, že se jedná o studenta osmého ročníku, který se na letošním mistrovství světa ve stepu umístil na druhém místě. Kdyby však nebyl tanečník zároveň choreografem, program by jeho jméno neuváděl – stejně jako jméno nikoho jiného, kdo vystupoval. Absenci jmen účinkujících lze chápat u skupinových choreografií, je však záhadou, proč se i u sólových výstupů či duetů dozvíme pouze to, ve kterém ročníku interpreti studují, případně zdali jsou členy Baletu Praha Junior. I s ohledem na rodinnou atmosféru, ve které se večer odehrával, by si to mladí tanečníci zasloužili.

Celý večer zakončilo zpívání koled, které s tanečníky nastudovali Karel Louda a Jan Thorovský a ke kterým se po chvíli přidali také diváci. Společný zpěv tak byl příjemnou tečkou jinak rozporuplného večera.

Psáno z představení 20. prosince 2015, Divadlo Komedie.