The sky’s not the limit – Dotkni se hvězd

The sky's not the limit. Ilustrační foto: Tereza Valníčková

Autor Kateřina Korychová

Když se rozsvítí v sále, leží před námi čelem k zemi šest performerů a nad nimi se vznáší lehký oblak kouře. Po levé straně sedí dva muzikanti, kteří začínají zlehka rozehrávat svou širokou škálu nástrojů. Na scéně není nic navíc, co by rušilo v soustředění pouze na účinkující. Z ležících těl vystupuje Karolína Křížková, která si jako „nejvyšší bytost“ (paradoxně Křížková patří k vzrůstově nejmenším v souboru, což tvoří skvělý kontrast) může dovolit na všechny šlápnout. Bytost, která se za pomoci jiné tanečnice, Evy Staré, dostává výš, čímž nepřímo umožní ostatním ze země také povstat. Nikdo jiný se ale nedostane nad ni, pokud sestoupí, ostatní končí opět tváří k zemi. Vrcholem tohoto úvodu s tajemnou, rituální, atmosférou je vystavění lidského „trojstoje“.

Jeho rozpadem se okamžitě mění hudba v dynamické bubny. Performeři se rozběhnou. Po několika kolečkách kolem středu jeviště se do rozvířeného prostoru přikutálí cyr wheel, kterého se chytá Marica Marinoni. V nastoleném svižném tempu zahajuje svůj výstup. Atmosféru, kterou všichni společně vybudovali, nenechala ani na moment spadnout. Její úchvatný tanec se cyr wheelem byl ještě umocněn podporou partnerů v zadní části jeviště a drobnými pauzami v hudbě. Ve vteřinových momentech naprostého ticha a zastaveného pohybu se koncentrovala energie, která byla s ještě větší intenzitou poté vypuštěna.

Plynule se nálada na jevišti lehce pozměnila a pozornost se zaměřila na Jana Jiráka, který předvedl svou studovanou disciplínu – handstand. Jeho výstup byl ladný, bez zbytečných stylizací, čistý, bezchybný balanc v různých variacích. Po boku mu stála skupina partnerů skládající cestu ze stálek, kterou vzhůru nohama procházel.

Následující sólo Alžběty Tiché na vertikálním laně bylo spojením křehkosti a velké fyzické síly. Všechny dívčí performerky stály proti ní se zpěvem písně Bella ciao a s nevyslovenou pobídkou k akci, která byla okamžitě vyslyšena. V pohybech byla performerka přesná, sebejistá, jednotlivé prvky na sebe organicky navazovaly. Velmi výrazně ve svém výstupu pracovala s gradací, od základních pozic po složitější prvky a kontrolované pády nespoutané energie.

Pomyslným vrcholem představení byl výstup na teeterboardu sehrané dvojice Sebastiana Krefela s Maricou Marinoni, který byl v průběhu vygradován za pomoci dvou dalších artistů – Tiché a Jiráka. Závěr představení mírně „zapadl“ ve vlně stupňujících se potlesků, které vyústily v dlouho trvající aplaus. Důvodem nadšení a velké podpory diváků během celého představení nebyl úžas nad precizně předvedenými artistickými čísly. Byl to, alespoň z mé strany, projev velké sympatie, kterou si vystupující dokázali získat svou jemnou nepředstíranou poetikou. Nepředvedli exhibice jednotlivců, u výstupů s individuálními disciplínami byli na jevišti přítomni všichni, i když do scény přímo nezasahovali. Toto gesto pocitově popřelo zážitek pouhého sledu čísel. Přestože společně netvořili příběh, udržovali od začátku do konce silnou atmosféru. Nestylizovali výrazy, neschovávali se za nápadné kostýmy, nebyli zahlceni rekvizitami. Představení začali společně a na konci se opět spojili v silnou skupinu.  

Psáno z premiéry 12. července 2017, Jatka 78.  

The sky’s not the limit
Koncept: Alžběta Tichá, Jan Jirák, Sebastian Krefelo, Eva Stará, Karolína Křížková a Marica Marinoni
Hudba: Tomáš Jirák a Jakub Koláček
Premiéra: 12. července 2017