Výroční soutěž ve verbuňku: „Vypustili jsme džina z lahve,“ říká Karel Pavlištík


Slovácký mužský tanec verbuňk slaví letos dvě výročí. Před deseti lety se stal první nehmotnou kulturní památkou České republiky, která byla prohlášena tehdejším generálním ředitelem UNESCO Koichirem Matsuurou za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva, a v té době se zařadil mezi devadesát prohlášených památek z celého světa. Jeho jedinečnost spočívá v bezprostředním spojení hudby, pěveckého a tanečního projevu s výtvarným řešením (krojem), v bohatství skočných kroků zvaných cifry a také v rozmanitosti regionálního, lokálního a individuálního pojetí.

Před třiceti lety byla natrvalo obnovena Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, každoročně zakončená soutěžním finále v rámci Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice. Ve Strážnici se sice několikrát soutěžilo již v prvních ročnících festivalu a poté opět v druhé polovině padesátých let, ale teprve od roku 1986 má verbuňková soutěž jasnou koncepci a probíhá před odbornou porotou.

V průběhu třiceti let přešla organizace soutěže již na druhou generaci verbířů, a tak o vítězných tanečnících a udělených cenách rozhodují poroty dvě: odborná, složená z tanečníků již třikrát oceněných v soutěži, a seniorská, která střeží dodržování stylu a krajových odlišností všech šesti regionů Slovácka, v nichž se verbuňk tančí, a dbá o společenské zařazení soutěže do života Moravského Slovácka.

 

Živá tradice vojenského tance

Zapsání lidového tance verbuňk na Reprezentativní seznam UNESCO předcházelo mnoho let vědeckého bádání, spojeného s praktickou taneční, choreografickou a pedagogickou praxí ve folklorních souborech, porotách, poradních sborech, a publicistickou činností. Jedním z hlavních prostředků pro rozvoj živé tradice bylo obnovení tradičních soutěží o nejlepšího verbíře-tanečníka verbuňku, o něž se společně zasloužili PhDr. Karel Pavlištík, CSc., a Mgr. Jan Miroslav Krist.

Požadavek věnovat větší pozornost mužskému sólovému tanci, který má výrazný improvizační charakter a přitom si zachoval regionální stylovost, zazníval již na prvních seminářích o slováckém verbuňku ve Strážnici v období let 1987–1989. Rozhodnutí o vydání série DVD s názvem Mužské taneční projevy v rámci cyklu Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska přišlo o devět let později. V letech 2002 a 2003 Ústav lidové kultury ve Strážnici postupně vydal na téma verbuňku šest DVD s doprovodnými publikacemi: I. Verbuňk na Kyjovsku, II. Verbuňk na Podluží, III. Verbuňk u hanáckých Slováků, IV. Verbuňk na Strážnicku, Veselsku a Uherskoostrožsku, V. Verbuňk na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku, VI. Verbuňk na Horňácku.

Základní charakteristiku verbuňku vymezil jeden z autorů oživení jeho tradice Jan Miroslav Krist:

„Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a zvláštního rázu spočívajícího v tom, že ačkoli se tančí převážně hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe jako výraz své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Tancuje se na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. novouherské. Název tance je odvozen z německého slova Werbung, tj. najímání, ucházení se, a z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 a v bývalých Uhrách až do roku 1848, mimo jiné za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulzů k vzniku tohoto tance. Souvislost tance s vojenským životem je patrna z textů mnohých verbuňkových písní, ale i figur a organizace tance například v některých slovenských regionech.

Verbuňk je v rozličných formách (nejen sólových, ale i skupinových, ba dokonce párových) rozšířen v Maďarsku a na Slovensku, u nás je domovem na Slovácku, kde se pro něj užívají i jiné názvy – verbunk, verbování, cifra (= ozdoba, nejen taneční), cifrování, cifruňk, skákání, grepčení, čardáš, čardášování… Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální, taneční část pomalou a taneční část rychlou…

Vznik verbuňku není ještě dostatečně probádán. K jeho předchůdcům patří tzv. mládenecké tance, ale i jiné pohybové formy, z nichž se postupně vyvinul. Patří k nim tance do skoku, soutěživé tance o to, kdo výše vyskočí…“

 

Soutěž o nejlepšího tanečníka verbuňku

„Celá soutěž vznikla proto, aby stále další a další tancovali a verbovali,“ vysvětluje Karel Pavlištík, nyní místopředseda Programové rady a předseda Senátu programové rady MFF Strážnice, člen Dramaturgicko-produkční rady MFF a seniorské poroty Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, sám vynikající zpěvák a tanečník verbuňku. „Nebylo to jednoduché. Dnes už je celá soutěž, umělecky i organizačně, v rukou druhé generace. Podařilo se nám s Janem Miroslavem Kristem nastolit systém, v němž se porota automaticky obnovuje. Kdo zvítězí třikrát, v soutěži skončí a jde do poroty, aby se mohli uplatnit další. To se velmi vyplatilo. Každý porotce má za povinnost vodit do poroty již s dvouletým předstihem svého nástupce, kterého si sám vyhledal. Ten přihlíží až do doby, kdy jeho garant rozhodne, že sám přejde do poroty seniorů. To jsme my, staří vysloužilci, kteří dění pozorujeme a udělujeme vlastní ceny. Obvykle společensky oceňujeme to, co porota odborníků ocenit nemůže. Ta se soustředí na taneční výkon. Dodržuje se, že v porotě jsou zástupci z každého regionu, vždy i ti noví. Kromě toho existuje anketa diváků. Na konci výběrového kola se rozdají lístečky a uděluje se Cena diváků pro postup do finále. Za třicet let se stalo asi jen dvakrát, že jsme se v názorech neshodli. V tom případě šli do finále ti, o nichž rozhodli diváci.

Verbuňk je krásný, protože se udržuje v šesti regionálních podobách. Technicky nejnáročnější figury s otočkami a výskoky se tančí na Podluží. My však prosíme chlapy, aby respektovali styl svého regionu. Nám se zcela uměle daří, aby se tanečníci vzdali ambicí předvést své fyzické a technické schopnosti a aby se soustředili na zvládnutí regionální podoby verbuňku. V tom totiž spočívá podstata bohatosti a ceny tohoto mužského tance.

Je neuvěřitelné, že soutěž trvá už třicet let. Asi je to tím, že jsme celý systém dobře vymysleli. Dříve jsme chodili po parku a naháněli kluky, kteří byli v krojích, aby šli do soutěže. Dnes máme v regionálních předkolech, která se musí pořádat před touto soutěží, nejméně po dvaceti verbířích. Z každého může postoupit jen pět nebo šest nejlepších.“

 

Spojení verbuňku se zvyklostmi regionu

Zapsáním na seznam památek UNESCO dostal verbuňk nový impulz. Na Moravském

Slovácku se tancuje po celý rok při konkrétních společenských událostech, na svatbách, o hodech, v masopustním průvodu, při vinobraní.

Iniciativa vychází ze samospráv. Na vesnicích jsou lidé, kteří dbají o kulturní život. V době, kdy jeden kroj stojí třicet až třicet pět tisíc korun, některé vesnice vytvářejí svůj obecní krojový fond a kroje za poplatek půjčují.

Verbuňku se učí stále více mladých hochů. „Když se chystají hody s průvodem chasy v dědině, kde nemají soubor, dodáme z regionu kluka, který naučí verbovat chlapce, kteří to nikdy nedělali,“ vysvětluje Karel Pavlištík.

„My jsme obnovili přirozený život, vypustili jsme s Janem Miroslavem Kristem džina z lahve, protože verbuňk se chová ne podle toho, jak si přejeme my, ale podle sebe. Směrem na západ v pohraničí jsou obce, které sousedí s Hanáckým Slováckem, chtějí verbovat a jít do soutěže. Musí se rozhodnout, jaký styl verbuňku přijmou. Bude to styl Hanáckého Slovácka, nebo vytvoří něco nového? Vstupují do toho návrhářky s obrázky ze 17. století, tvoří rekonstrukce krojů a chtějí, aby v nich tanečníci verbovali. My však říkáme: musí se verbovat v kroji z doby, z níž máme kinetické záznamy a víme, jak verbuňk vypadal. A to je z počátku 20. století. Dále do historie jít nemůžeme, kroj ovlivňuje tvar pohybu.

Takže máme dneska starosti a budeme svolávat vědecké konference. Akutní je etnochoreologický a etnografický výzkum, fundovaná reflexe: zda a jak se vlivem soutěže verbuňk mění, či nemění, jak se mění – či nemění– příležitosti, při nichž tanec přirozeně žije, a také jak a kam se geograficky rozšiřuje, jaké jsou toho důsledky. Všechno to je urgentní úkol odborníků.“ 

Za třicet let obnovené soutěže se na pódiích vystřídalo několik stovek verbířů, ti nejlepší se stali tanečními vzory pro další tisíce. Průběh jubilejní soutěže v amfiteátru Zahrada byl pozoruhodný nejen vlastními výkony soutěžících, ale také aktivní účastí obecenstva – při každé pauze pro poradu poroty se z hlediště vrhali na scénu muži všech věkových kategorií, aby sami zpívali a verbovali. Záměr organizátorů se zdařil, verbuňk žije.

 

 

Autor: Jana Hošková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: