Vzpomínka na Milču Mayerovou, nejvýznamnější představitelku Labanovy metody v Čechách


Před čtyřiceti lety, 22. září 1977, zemřela tanečnice, pedagožka a choreografka Milča (vlastním jménem Milada) Mayerová.

Narodila se 12. dubna 1901 v Praze. Brzy začala projevovat taneční nadání a před první světovou válkou navštěvovala v sále pražského Hlaholu pohybové kurzy nazývané rytmická gymnastika. Tyto hodiny vedla Anna Dubská podle metody Émila Jaques-Dalcroze. Po skončení války Mayerovou přivedl její strýc, malíř a grafik Hugo Boettinger, do Hellerau u Drážďan, kde působila škola vycházející z  Dalcrozeovy metody. Zde strávila dva roky a posléze se vydala do německého Hamburku, kde měl školu tanečník a choreograf Rudolf Laban. Spolupráce s tímto umělcem velmi ovlivnila její další směřování. S Labanem Mayerová hostovala 15. ledna 1926 v Praze ve Vinohradském divadle, právě toto představení ji uvedlo na českou scénu. O dva roky později získala v Berlíně, kam se v té době Laban se svým centrem přemístil, tzv. velký choreografický diplom.

 

Pedagožka a tanečnice

Jako tanečnice se Mayerová představila po boku choreografa Saši Machova ve Vest pocket revue (1927) a ve Smoking revue (1928) v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. V roce 1929 vystoupila jako interpretka na prknech Národního divadla v baletu Fagot a flétna. Její roli Flétny však kritika neocenila. Hudbu složil Emil Fratišek Burian, choreografii vytvořil Saša Machov, který sám tančil postavu Fagota.

Vedle interpretace tvořila další oblast jejího života výchova mladých tanečnic. První škola, kterou si v roce 1928 Mayerová v Praze otevřela, sídlila ve Štěpánské ulici. Ve 30. letech otevřela novou školu, a to v ulici Na Zátorce 4 na Praze 6, kde i sama bydlela. Školu vedla v „přátelském“ duchu. Její žákyně, většinou amatérky, vnímaly rodinnou atmosféru, pohodu a přijetí, nepanovala tam žádná rivalita[1]. „Lidé zde na sebe nejsou zlí, nepomlouvají se, nejsou hrubí, ale pomáhají si,“ zmínila Luďa Klusáková v článku zveřejněném v časopise Život[2]. Pokud chtěly žačky Mayerové získat vysvědčení z Labanovy metody, musely nejméně tři roky denně navštěvovat její hodiny – tak to určovala pravidla Labanova centra, se kterým byla umělkyně neustále ve spojení. Hudební doprovod hodin tvořily bicí nástroje, různá chřestítka, ale také korepetitorovy improvizační schopnosti a reprodukovaná hudba. V meziválečném období působil u Mayerové jako korepetitor dokonce i skladatel Erwin Schulhoff. Tanečně vychovala mnoho dívek, některé z nich po odchodu z její školy nadále pokračovaly v tanci a zakládaly vlastní školy, žádná však nenavázala na Labanovu metodu a nadále ji neprohlubovala.

 

Choreografka

Choreografická tvorba Milči Mayerové byla velmi obsáhlá. Tvořila pro vlastní skupinu, pro kamenná divadla i alternativní scény. V její skupině tančila například výjimečná tanečnice Lída Myšáková. Velkou část tvorby Mayerové tvořila sóla, například Abeceda (1926), uvedená na půdě Osvobozeného divadla na verše Vítězslava Nezvala, nebo Danse bizarre či Danse burlesque. Mnoho dalších děl vytvářela pro celou skupinu, kupříkladu choreografie Rinaldo a Armida Jeana Josepha Rodolphea či Vltavu Bedřicha Smetany, uváděnou za doprovodu České filharmonie pod vedením Václava Talicha. Dílo Náměsíčná neboli Dandy v konservové krabici (1931) na hudbu Erwina Schulhoffa představila se svou skupinou na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Oxfordu. V roce 1933 vzniklo surrealistické dílo Sny na hudbu Francise Poulenca a Dřevěný princ s hudbou Bély Bartóka.

Také po druhé světové válce uvedla několik koncertů, například Valčíky a Rhapsody in blue v tanci (1955), Barvy (1965), Slovanské tance (1967) nebo Choreografickou retrospektivu 1925–1970 (1971), kterou věnovala památce Rudolfa Labana.

Dále se podílela na činohrách a operách, připravila tance do Shakespearovy hry Sen noci svatojánské pro Vinohradské divadlo (1923), v Národním divadle v Praze spolupracovala na inscenacích Bařtipán (Měšťák šlechticem, 1926), Isabella na rozcestí (1934), Očarovaný život (1937), či Zdravý nemocný (1938).

Tvorba spartakiádních skladeb

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se Milča Mayerová věnovala přípravě hromadných cvičení, spartakiádních skladeb. Vytvořila skladbu Rozsévačka určenou pro ženy (1960), Učit se hrou pro mladší žactvo (1965) a Nové Rytmy pro starší žákyně (1975). Skladby měly podle slov jedné z jejích žaček velký úspěch[3]. Mayerová za svou činnost získala Vyznamenání za vynikající práci v oboru tanečního umění a Tyršovu medaili 1. stupně.

Kromě útlých knížek, detailně popisujících dané krokové vazby spartakiádních skladeb, je dále spoluautorkou sbírky Devět snadných tanců, Hry a tance nejmenších, Pohybové vyjádření říkadel pod zastřešujícím názvem Hromadná a pódiová vystoupení mládeže (1956), kde zpracovala první část. Spolu s Josefou Šimsovou vydala knihu Estetická pohybová výchova dětí 7–12letých (1957). Poslední knížkou je sbírka pódiových skladeb určených pro starší žákyně nebo dorostenky Bílé holubičky (1962).

Milča Mayerová spolupracovala s předními českými umělci a významně se zasloužila o šíření Labanovy metody v Čechách. Jejím prvním manželem byl architekt Jaroslav Fragner, podruhé se provdala za historika Antonína Frýdla. Zemřela 22. září 1977 a je pochována v rodinné hrobce na pražském Slavíně.

 

Zdroje:

Rozhovory s Marií Linkovou vedené v roce 2013.

BENEŠ, L.: Soukromé taneční školy v Praze v letech 1918–45. Seminární práce. AMU, 2015.

BRODSKÁ, B.: Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945. AMU, 2006.

GREMLICOVÁ, D.: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938). Praha, 2002.

HOLEŇOVÁ, J. (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.

KLOUBKOVÁ, I.: Výrazový tanec v ČSR. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1989.

KRÖSCHLOVÁ, J.: Výrazový tanec. Praha, Orbis, 1964.

LICHTÁGOVÁ, M.: Labanův systém a jeho výuka u nás. Diplomová práce, str. 50. AMU, 1975.

MAYEROVÁ, M.: Bílé holubičky. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, 1962.

MAYEROVÁ, M., ŠIMSOVÁ, J.: Estetická pohybová výchova dětí 7–12letých. Praha, Státní tělovýchovné nakladatelství, 1957.

MAYEROVÁ, M.: Devět snadných tanců pro děti 5–7leté. Praha, STN, 1956.

NEZVAL, V.: Abeceda. Praha, Jan Otto, 1926.

Ottův slovník naučný nové doby – dodatky. Díl druhý, svazek třetí. Nakladatelství J. Otto, společnost s.r.o., v Praze 1935.

Rozsévačka, píseň z polí a sadů, skladba pro ženy. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, 1958.

Rytmy, výběrová skladba pro vyspělé žákyně. Praha, Olympia.

SIBLÍK, E.: Tanec mimo nás i v nás. Nakladatelství Václav Petr, 1937.

Taneční listy, 1965, ročník III, číslo 7, stránka 13.

Učit se hrou, skladba mladšího žactva pro okresní spartakiády. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, 1964.

VAŠUT, V.: Saša Machov. Panorama, 1986, str. 31.

 


[1] Luďa Klusáková – Óda na tanec, Život 1969.

[2] Luďa Klusáková – Óda na tanec, Život 1969.

[3]Rozhovor s Marií Linkovou, 2013.

Autor: Monika Čižmáriková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: