Život a dílo sester Válových naposledy ožije v inscenaci Lovci v Experimentálním prostoru NoD
zprávy
Umělkyně sestry Válovy spolu žily v Kladně, nevdaly se a neměly děti. „Asi jsme měly být jeden člověk, ale nějak jsme se rozdělily,“ popsala jejich vztah Jitka. „Řeknu vám, já bych s žádným mužským žít nemohla. Proto jsme se ani neprovdaly. Řekly jsme si, že žádnýho dědka si do baráku nevezmem. Ani s ženskou by to nešlo, já bych s žádným cizím člověkem žít nemohla a Květa taky ne. My jsme byly, jako když máme jednu duši."
Příběh soužití a tvorby Jitky a Květy Válových podle autorek ilustruje životní strategie svobodomyslného člověka žijícího v totalitním režimu, poukazuje na potřebu spolužití s blízkým člověkem konfrontovanou s touhou po vlastním vyjádření, což jsou motivy, kterými se inscenace zabývá. Inscenace formou fyzického divadla zobrazuje také motiv ztráty blízkého člověka a znovunalezení inspirace k tvorbě po několikaleté samotě. Reflektuje svébytnost umělecké tvorby v každé době a společnosti.
Tento projekt byl pokračování dramaturgické linie autorek zkoumající vyděděnce či svobodně myslící lidi žijící na okraji společnosti, mimo centrum, či záměrně se stranící módních proudů (Benjamenta podle Roberta Walsera, Kolonie podle osudu pražské osady Buďánka), kteří záměrně naivním a nepoučeným pohledem nahlížejí dění a myšlení hýbající většinovou společností.
Jitka a Květa Válovy byly jednovaječná dvojčata. Narodily se 13. prosince 1922 v Kladně, kde pak prožily celý život. Prostředí dělnického města bylo pro ně velmi inspirující. Obě byly fascinovány atmosférou Poldovky, kde za války pracovaly jako totálně nasazené. Jitčiny výtvarné začátky vyšly ze zkušenosti s prací se sklem, Květa se rok učila na švadlenu. Obě studovaly na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze u Emila Filly a v roce 1954 se staly členkami skupiny Trasa, se kterou společně vystavovaly. Spolu s Adrienou Šimotovou, Alenou Kučerovou a dalšími umělci patří k nejvýznamnějším představitelkám Nové figurace. Tvorba obou umělkyň byla odborníky a umělci ceněna už od šedesátých let, ale oficiálních poct se jim dostalo teprve v devadesátých letech. V roce 1994 získaly ve Vídni Herderovu cenu. Květa zemřela v roce 1998, Jitka v roce 2011. Zdroj: NoD
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 15 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 16 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 17 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 31 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 33 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
před 52 dny
Josef Bartoš
Reakce Úřadu vlády České republiky na naši výzvu:Vážený pane doktore,
z pověření Kabinetu předsedy vlády reaguji na…
Taneční aktuality iniciují otevřenou výzvu za manželství pro všechny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí