Daniela Machová

Daniela Machová

MgA. Mgr. Daniela Machová, Ph.D. 

Od roku 2007 je redaktorkou a od roku 2017 ředitelkou Tanečních aktualit. Příležitostně publikuje na kulturním portálu Artzóna České televize.

Vystudovala sociologii na filozofické fakultě UK a taneční vědu na HAMU. V rámci programu NOMADs (Nordic Master's Degree in Dance studies) absolvovala kurz taneční historie na KUA (The University of Copenhagen, Denmark) a kurz taneční antropologie na UTA (University of Tampere, Finland). Zúčastnila se také mezinárodního intenzivního kurzu IPEDAK (Intensive Program on Dance Knowledge) a IPEDAM (Movement of Past and Present) na NTNU (Norwegian University of Science and Technology, Trondheim, Norway).

V badatelské práci uplatňuje metody sociologického výzkumu na studium tanečních jevů.  Dlouhodobě se zabývá profesí tanečního mistra a fenoménem středoškolských „tanečních“. V minulosti vypracovala studii tanečního publika (Výzkum tanečního publika. Porovnání diváků klasické a alternativní taneční scény v publikaci Tanec a společnost vydané Nakladatelstvím AMU v roce 2009) a kvalitativní sondu do profese tanečníka (Svoboda na volné noze versus jistota v angažmá? Sonda do života tanečníků v 21. století v Čechách v publikaci Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením vydané Nakladatelstvím AMU v roce 2013). Ve spolupráci s Institutem umění-Divadelním ústavem realizovala v rámci projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR rozsáhlý výzkum tanečních studií (Taneční studia – Struktura a rysy v rámci taneční podnikatelské komunity, IDU, 2016). 


Texty autora

Nothing Sad – O pomíjivosti pomíjivě

VerTeDance tento podzim nezahálí. V polovině září se konala premiéra Heroin West, kde tančila Veronika Knytlová a autorsky se na představení podílela Halka Třešňáková. O necelý měsíc později bylo ve Studiu Alta uvedeno v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu dílo Nothing Sad v režii Petry Tejnorové, v němž účinkuje Tereza Ondrová, Nathan Jardin a Matthew Rogers.

Konec --- člověka / Doba z druhé ruky – Spitfire o svobodě, penězích a rozčarování v porevoluční době

Spitfire Company figuruje na české divadelní scéně již deset let. Oslavu svých kulatin připravil soubor v podobě ambiciózní inscenace, na jejímž vzniku se podílelo na šedesát lidí. Je inspirována knihou Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, s podtitulem Konec rudého člověka, za niž tato běloruská novinářka obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2015.

Kabaret Velázquez – Snové představy za šustivými oponami

Divadlo Archa zahájilo sezonu 2017/2018 tanečně výtvarným počinem s názvem Kabaret Velázquez, za jehož konceptem stojí světelný designér Jan Komárek. Už jen jeho jméno je zárukou, že vizuální složky (světlo, scéna, kostýmy) nebudou jen chudými příbuznými, ale rovnoprávnými součástmi vzniklého díla.

Rozhovor s Vojtěchem Brtnickým: „Mám nejraději, když vůbec nevím, do čeho jdu…“

Přímo před reprízou ojedinělého teatrálního pokusu Momentum, v němž se performerky Miřenka Čechová, Sabine Seume a Markéta Vacovská pokusily na pětadvacet hodin zastavit čas a zpomalit tempo našich věčně uspěchaných životů, jsem měla možnost vyzpovídat fotografa Vojtěcha Brtnického, jenž se zvěčňování tanečních momentů věnuje téměř deset let a který na premiéře tohoto kusu strávil neuvěřitelných dvacet sedm hodin.

Portugal is not a small country – Atraktivní odkrývání zamlčovaných momentů portugalské historie

Festival Nultý bod již od roku 2009 přiváží do Čech umělce a soubory, které se ve své tvorbě pouštějí do neprozkoumaných zákoutí divadelních žánrů, jež překračují limity v oblasti tanečního a pohybového divadla a performing arts. Právě z té poslední škatulky je dílo Portugal is not a small country česko-portugalské umělecké skupiny Hotel Europa.

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE