Divadlo Ponec

Festival Tanec Praha pokračuje ve svém letošním tažení proti předsudkům i ve své druhé polovině, do které se 15. června 2017 přehoupl. Inscenace A Cloud of Milk, kterou ve čtvrtek v divadle Ponec uvedl hned dvakrát – dopoledne pro školy a odpoledne pro širokou veřejnost –, bojuje proti svým způsobem předsudku, že představení, v němž vystupují děti, je pouze pro dětské publikum, případně pro rodiny malých tanečníků.

V rámci festivalu Tanec Praha byla 13. června 2017 v divadle Ponec předvedena dvě díla.

Společnými jmenovateli nedělního programu festivalu Tanec Praha v divadle Ponec byla 11. června 2017 inspirace daným místem a prostorem. Večer zahájila improvizační seance Moving Orchestra, která se však z důvodu rekonstrukce Negrelliho viaduktu přesunula do prostor Skautského institutu na Staroměstském náměstí.

Festival Tanec Praha každoročně dává prostor ve svém programu i představením, která jsou věnována studentům (ale nejen jim) a přinášejí nové pohledy na taneční historii a její osobnosti. Letos přijaly pozvání dvě německé choreografky a performerky Christina Ciupke a Anna Till s pozoruhodnou studií Undo, redo and repeat, ve které zkoumají, jakým způsobem je možné předávat dědictví velkých choreografických jmen z dob minulých.

Čtvrtý večer Tance Praha 31. května 2017 nadnesl spíše než témata bojující proti předsudkům, jak je v mottu letošního ročníku festivalu, filozofické postoje, trendy a životní styly, které jsou dnes v kurzu.

Mozaika výstupů tanečníků: trio, duet, sólo. Pět těl na jevišti v jednom shluku a poté se opět rozbíhajících prostorem.

V rámci festivalu Dance transit. Praha.Dresden.Leipzig vzniká mezi Prahou, Drážďany a Lipskem nadějná tradice. Konkrétně mezi divadlem Ponec, Tancem Praha a významnými uměleckými centry v Hellerau u Drážďan a v lipském divadle Lofft.

Akce vyvolává reakci. Ne vždy. Třetí Newtonův zákon v sociální praxi postavený tak trochu na hlavu předvedla ME-SA pod taktovkou brazilského choreografa Renana Martinse de Oliveiry.

Fascinace vesmírem a počátkem lidské existence dala vzniknout novému představení Michala Záhory Pulsar.

Jedním z hlavních lákadel letošního ročníku festivalu Cirkopolis byl Aneckxander, sólová performance belgického artisty Alexandera Vantournhouta, který si skrze svou nahotu pohrával nejen s vlastní fyzičností a přírodními zákony gravitace, ale také s přijetím ze strany diváků. 

Do černočerné tmy zní dvojjazyčně krátké verše Eugèna Guillevice. O větru, o vzduchu. O překážkách. „Je nutné se tam třít, je nutné se tam plazit. Jako dešťovka.“ 

Předešlé experimenty Spitfire Company nacházely epicentrum fyzického prožitku jedince ocitajícího se v mezních situacích.