glosy

Za pár dní skončí první měsíc roku 2021. Dvacátá léta nového milénia začínají nabírat na obrátkách a točí se v bludném kruhu pandemie, s níž jsme se potýkali ve stejném desetiletí před sto lety.

Psaní anotací, které mají přiblížit představení a přivábit diváky, je věcí ošemetnou. Text by měl zaujmout, navnadit a přitom neuhnout od skutečného záměru a podoby inscenace. 

Srpen 2020, doba stále silně koronavirová, plná strachu z akcí, shromažďování, ale i touhy zase NĚCO zažít. Asociace současného tance se vším odhodláním konečně pořádala v Bratislavě Nu Dance fest...

„Umělecké dílo je produkt a jako produkt je potřeba ho umět  prodat.“ Nikdy bych nevěřila, že tak marketingově chladnou a pragmatismem zatíženou větu pronesou má ústa.

Webinář o prodejnosti současného tance jsem sledovala dílem ze zvědavosti. V oblasti PR se pohybuji už pár let paralelně se žurnalistickou i vědeckou prací...

Dnes je opět velký Mezinárodní den tance a je dobře, že si jej připomínáme. Ještě lepší ovšem je, že jeho smysl máme každý den v sobě a utváříme si uměním naše bytí.

Dveře holešovického útočiště pro současný tanec se už definitivně zavřely a nastalo „Velké stěhování“. Když jsme se na podzim z kuloárů dozvěděli o blížícím se konci areálu Studia Alta

V posledních dnech rozčeřil hladinu českého tanečního prostoru rozhovor s Miřenkou Čechovou (Reflex, 30. ledna 2020, autor Kateřina Kadlecová), který se vztahuje zejména k její připravované knize Baletky.

Vychytený britský choreograf Hofesh Shechter minulý rok v rozhovore prezradil, že tanečníci, ktorí si o sebe myslia, že sú skvelí, sa mu zdajú nudní.

Nemohl jsem si nevšimnout, že se v komentářích pod mým posledním článkem rozbujelo téma cizinců v českém tanci.

Milé čtenářky, milí čtenáři,

na našich webových stránkách jsme vydali ve čtvrtek 5. prosince 2019 text s názvem Krize v Baletu Národního divadla. 

Společenskému dění se spíše vyhýbám, jednou za čas se ale přihodí, že se ocitnu mezi kolegy tanečníky z kamenných divadel.

Vypadá to, že se v uměleckém diskurzu poslední dobou hojně probírá téma taneční kritiky. Jaký je či jaký by měl být její účel?

Po premiére nášho predstavenia Kvint et sense v Štúdiu ALTA som si prečítal recenziu Danieli Machovej na stránkach Tanečních aktualít. Ponechala ma trochu rozpačitého, trochu sklamaného.

Dlouhé roky, dokonce snad už i desetiletí, si kulturní obec přála, aby mělo Ministerstvo kultury takovou důležitost a váhu, jakou si v jejích očích zaslouží.