glosy

Nedávno proběhl konkurz na ředitele či ředitelku Konzervatoře Duncan Centre. Pár dní před výběrovým řízením se na facebookových stránkách profesní organizace Vize tance objevil otevřený dopis...

Za pár dní skončí první měsíc roku 2021. Dvacátá léta nového milénia začínají nabírat na obrátkách a točí se v bludném kruhu pandemie, s níž jsme se potýkali ve stejném desetiletí před sto lety.

Psaní anotací, které mají přiblížit představení a přivábit diváky, je věcí ošemetnou. Text by měl zaujmout, navnadit a přitom neuhnout od skutečného záměru a podoby inscenace. 

Srpen 2020, doba stále silně koronavirová, plná strachu z akcí, shromažďování, ale i touhy zase NĚCO zažít. Asociace současného tance se vším odhodláním konečně pořádala v Bratislavě Nu Dance fest...

„Umělecké dílo je produkt a jako produkt je potřeba ho umět  prodat.“ Nikdy bych nevěřila, že tak marketingově chladnou a pragmatismem zatíženou větu pronesou má ústa.

Webinář o prodejnosti současného tance jsem sledovala dílem ze zvědavosti. V oblasti PR se pohybuji už pár let paralelně se žurnalistickou i vědeckou prací...

Dnes je opět velký Mezinárodní den tance a je dobře, že si jej připomínáme. Ještě lepší ovšem je, že jeho smysl máme každý den v sobě a utváříme si uměním naše bytí.

Dveře holešovického útočiště pro současný tanec se už definitivně zavřely a nastalo „Velké stěhování“. Když jsme se na podzim z kuloárů dozvěděli o blížícím se konci areálu Studia Alta

V posledních dnech rozčeřil hladinu českého tanečního prostoru rozhovor s Miřenkou Čechovou (Reflex, 30. ledna 2020, autor Kateřina Kadlecová), který se vztahuje zejména k její připravované knize Baletky.

Vychytený britský choreograf Hofesh Shechter minulý rok v rozhovore prezradil, že tanečníci, ktorí si o sebe myslia, že sú skvelí, sa mu zdajú nudní.

Nemohl jsem si nevšimnout, že se v komentářích pod mým posledním článkem rozbujelo téma cizinců v českém tanci.

Milé čtenářky, milí čtenáři,

na našich webových stránkách jsme vydali ve čtvrtek 5. prosince 2019 text s názvem Krize v Baletu Národního divadla. 

Společenskému dění se spíše vyhýbám, jednou za čas se ale přihodí, že se ocitnu mezi kolegy tanečníky z kamenných divadel.

Vypadá to, že se v uměleckém diskurzu poslední dobou hojně probírá téma taneční kritiky. Jaký je či jaký by měl být její účel?

Po premiére nášho predstavenia Kvint et sense v Štúdiu ALTA som si prečítal recenziu Danieli Machovej na stránkach Tanečních aktualít. Ponechala ma trochu rozpačitého, trochu sklamaného.