Letní zamyšlení: Dva přístupy k tanečnímu folkloru

Letní zamyšlení: Dva přístupy k tanečnímu folkloru

Letní zamyšlení: Dva přístupy k tanečnímu folkloru

Lidovky po americku – Lord of the Dance Americká show komponovaného pořadu irských lidových tanců Lord of the Dance patří mezi světové taneční hity od roku 1996. Vytvořil ji Michael Flatley, syn irských imigrantů z Chicaga, který přišel na to, jak spojit tradiční zdroje irské kultury se soudobými trendy populární hudby. V Praze jsme ji prvně viděli v T-Mobile Areně na Výstavišti v březnu 2008. Tehdy beznadějně vyprodaná hala bouřila nadšením. Stepové prvky irských lidovek zarámované do dějové osnovy z keltské mytologie fascinovaly rytmickým ostinatem hudebního doprovodu skladatele Ronana Hardimana. Magii tance umocňovaly proměny světelných efektů, pulzující v souladu s rytmem tanečních kroků. Kontrastní lyrické pasáže irských písní s doprovodem houslí a fléten zvyšovaly působivost scénické interpretace, dramaturgicky postavené na smysluplném sledu jednotlivých, tematicky výrazných čísel. Jako „jeden z nejzajímavějších tanečních zážitků na naší planetě“ doputoval videozáznam pořadu Lord of the Dance po letech do České televize, kde ho ČT art uvedla 28. července 2015. „Značné části Spojených států proudí v žilách krev irských kolonistů. I to je možná důvod, proč je zde vše irské relativně oblíbené, a to nejenom v zeleném Bostonu. Nebo je možné, že fenomenální tanečník a choreograf Michael Flatley, který jen před pár dny oslavil sedmapadesáté narozeniny, prostě přišel ve správný čas se správným nápadem,“ informoval TV magazín 20. července 2015. Jeho osobité taneční show, založené právě na prvcích irského folkloru, ovšem stačily za dvě dekády své existence oslovit celou Ameriku a posléze i celý svět… Flatleyho začátky byly pevně spjaty s irskou komunitou, jež ho také vlastně dovedla k jeho celoživotní vášni na parketu. S prošoupáváním střevíců začal kolem svých jedenácti let a již v sedmnácti se pak mohl pyšnit titulem šampiona v irských tancích z mistrovství světa v této disciplíně, ze soutěže Oireachtas Rince na Cruinne. Nutno ovšem dodat, že ve stejném roce se multitalentovaný Flatley stal také chicagským přeborníkem v amatérském boxu, navíc stačil s irskými písněmi zazářit jako flétnista a v následujících letech vydal dvě alba. Přesto však svoji budoucnost spojil hlavně s tancem. A mimochodem – i zde mu patří několik primátů – naleznete ho například v Guinnessově knize rekordů coby nejrychlejšího stepaře světa. A v roce 1991 byl neziskovou badatelskou Národní zeměpisnou společností, jež už více než sto dvacet let vydává magazín National Geographic, pocelován titulem „Živoucího pokladu“ jako nejmladší ze všech laureátů… Nutno dodat, že Michael Flatley, sám dokonalý znalec irského tanečního folkloru, se pro vytvoření úspěšného celovečerního pořadu Lord of the Dance spojil s pedagožkou Marií Duffy Pask, odbornicí na irské tance z Dublinu, která v souboru zaujala pozici dance director.   Lidovky po česku – nedožité jubileum ČSSPT Správný nápad ve správném čase potřebuje také správné místo, aby se mohl uplatnit a rozvíjet. „…je naléhavá nutnost usměrnit přirozené taneční nadání našeho národa a zavést naši taneční tvorbu na novou cestu, vést ji směrem, který odpovídá zdravému hudebnímu cítění našeho národa a jeho vysoké civilizační úrovni,“ napsala Jožka Šaršeová 16. června 1947 ministru informací a osvěty Československé republiky Václavu Kopeckému. „Je nutno vytvořit soubor, který by navenek tyto vlastnosti našeho národa dokumentoval a prezentoval, uvnitř pak vyvolal široké hnutí nového lidového tanečního projevu, tento vedl a usměrňoval cestou, vymezenou naší národní povahou a stupněm naší národní vyspělosti. Základem práce tohoto souboru musí být lidový tanec. Studium zbytků lidového tance u nás, pečlivé prostudování záznamů tanců vymizelých, živý styk a studium lidového tance všech slovanských národů je prvou povinností souboru, který se chce o výše uvedené úkoly pokusit…“ Po inspirativní první přehlídce folklorních souborů při I. světovém festivalu demokratické mládeže v Praze roku 1947 byla žádost vyslyšena, třicetičlenná profesionální taneční skupina založena a její členové usídleni v zámku v Kvasicích u Kroměříže. Smyslem jejich internátní činnosti bylo poznat živý taneční folklor a ovládnout specifickou profesionální taneční techniku pro výrazové ovládnutí jednotlivých krajových charakterů. Pro přípravu uměleckého programu byla taneční skupina později doplněna pěveckým sborem a orchestrem. Po dvou letech internátního studia Československý sbor národních písní a tanců, vedený Jožkou Šaršeovou a Libuší Hynkovou, uvedl svou první premiéru ve Státním divadle v Karlíně 11. června 1950, tj. před 65 lety. Po úspěšném zájezdu do NDR v létě 1952 byl sbor zestátněn a přejmenován na Československý státní soubor písní a tanců – ČSSPT. V průběhu následujících let, posléze jako The Czechoslovak State Song and Dance Ensemble, Ballet National Tchécoslovaque, Balletto Folkloristico Nazionale Cecoslovacco, Tschechoslowakisches Staatliches Tanzensemble Prag, Conjunto Estatal Checoslovaco de Coros y Danza, vystupoval před diváky čtyř světadílů (kromě Austrálie). V době, kdy byl svět rozdělen železnou oponou na Západ a Východ, jako jediný soubor z východní Evropy byl zařazen do amerického televizního pořadu The Ed Sullivan Show, sledovaném po celých Spojených státech amerických i v Kanadě. Choreografka a dlouholetá vedoucí ČSSPT Libuše Hynková uplatnila syntézu svých zkušeností s jevištní interpretací folkloru v komponovaném pořadu Zlatá brána (1974). Ve spolupráci se znalcem folkloru profesorem Karlem Plickou, hudebním skladatelem Václavem Trojanem a akademickou malířkou Alenou Hoblovou vytvořila kompozici postavenou na paralele koloběhu ročních období a života, vyjádřenou ve zvycích a dramatických životních situacích určitých období. „Zlatá brána je hudebně taneční dílo svým uchopením tak vysoko a hluboko, že se nejen vymyká běžnému průměru, ale hlavně se stává dílem nadčasovým,“ napsal skladatel Jaroslav Krček. „Jako takové, podle mého názoru, zůstává věčně mladé, jistým evergreenem mezi díly, která byla vytvořena na potenciálu lidového umění tohoto národa. Je to dílo souměřitelné s díly velkých mistrů – jako např. Martinů… Jsem toho názoru, že Československý státní soubor písní a tanců by měl uvádět takováto špičková díla a jít směrem k vysoké umělecké stylizaci, což je správné odlišení od práce amatérských folklorních souborů.“ ČSSPT byl ministrem kultury České republiky Pavlem Tigridem k 1. lednu 1994 zrušen. Po deseti letech ministr kultury Pavel Dostál veřejně v tisku (Právo 4. září 2004) přiznal „neoprávněné zrušení některých reprezentačních státních uměleckých souborů, které šířily po světě dobrou pověst o české kultuře a které byly zlikvidovány jenom proto, že po listopadu 1989 zvítězil bohužel názor, že jde o komunistickou propagandu“. Likvidaci souboru zařadil mezi „chybná rozhodnutí, neboť jak se o revolucích alibisticky říká, když se kácí les, tak také lítají třísky“. Za dalších pět let ministr kultury Václav Riedlbauch předal na slavnostním zahájení 64. mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici (28. června 2009) umělecké vedoucí a choreografce ČSSPT Libuši Hynkové Cenu ministerstva kultury 2008 „za mimořádný přínos českému umění, za unikátní scénické dílo Zlatá brána, které znamenalo vrchol jevištního ztvárnění folkloru“. V současnosti se českému tanečnímu folkloru věnují soubory amatérské, a to ještě převážně dětské. Folklor hraje významnou roli ve společenském životě regionů, v mezinárodních kontaktech folklorního hnutí a jako výnosná atrakce cestovního ruchu. Zatímco Morava má prosperující a motivující Národní ústav lidového umění ve Strážnici (NÚLK) a od roku 2008 Společnost pro lidové tradice Jihomoravského kraje, o. s. (SPLT JMK), v Praze chátrá Folklorní sdružení České republiky (FOS ČR), které se stalo občanským sdružením dětí a mládeže, a časopis Folklor přestal vycházet. Podnětně, avšak bez veřejné publicity, působí v oblasti tanečního folkloru pražský NIPOS-ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – odborný útvar pro oblast neprofesionálních uměleckých aktivit a estetické výchovy dětí a mládeže). Pojem folklor začíná být „bezbřehý“. Mezinárodní Prague Folklore DaysPražské folklorní dny (23.–26. července 2015) byly otevřené pro amatérské folklorní soubory všech typů – pěvecké a taneční skupiny s živou či reprodukovanou hudbou, ale i mažoretky, skupiny v historických vojenských kostýmech, pochodující kapely, karnevalové skupiny a mnohé další.
„Folklorní soubory a festivaly na Moravě a ve Slezsku patří mezi ty aktivnější v udržování lidových tradic v rámci České republiky,“ konstatuje v magazínu OSA Autor in předseda SPLT JMK Milan Zelinka. Není tedy divu, že na letošním 70. jubilejním Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici umělecky dominovaly soubory moravské a slovenské a že hlavní festivalový pořad Kde domov mů(ó)j připravili umělečtí pracovníci profesionálního Slovenského ľudového umeleckého kolektívu z Bratislavy, který loni oslavil 65. výročí od svého založení.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: