Propast mezi kvalitou a vedením v Laterně magice

Propast mezi kvalitou a vedením v Laterně magice

Propast mezi kvalitou a vedením v Laterně magice

Za dobu mé téměř desetileté kariéry v souboru Laterny magiky se vystřídala tři vedení a s nimi tři koncepce, jak se souborem a světově proslulou značkou Laterny magiky nakládat. Od státem zřizované příspěvkové organizace, kterou postupem času ministerstvo kultury přetransformovalo do souboru, jenž se stal tzv. čtvrtou složkou Národního divadla – a v ten moment vyhodili více než polovinu souboru a zredukovali jej z 33 tanečníků na 14 (ačkoli na určitá představení, jako je například Kouzelný cirkus, je potřeba tanečníků 16; tento výpočetní „majstrštyk“ zřizovatele – ND – jsem nikdy nepochopil), jsem zažil ledacos.
Jsou představení kvalitní, dobrá, méně povedená, ale i špatná. Ale vždy se soubor a tanečníci využívali naplno a s co nejvíce možným nasazením, využitím jejich schopností a v neposlední řadě technické vybavenosti, která je doposud velice kvalitní a na vysoké úrovni. Od nástupu ND jako nového zřizovatele a nového šéfa LM pana Zdeňka Prokeše (jehož význam, nasazení a funkci jako takovou jsem nikdy nepochopil), šly úroveň a kvalita nových inscenací rapidně dolů (ne však úroveň a kvalita tanečníků). Sezonu od sezony, premiéru od premiéry, počínaje Legendami magické Prahy, přes Antikódy, Vidím nevidím až po poslední premiéru Podivuhodné cesty Julese Verna, se možnosti pro vysoce kvalitní umělecký soubor bezmála zastavily, neřku-li zakonzervovaly do množství gest, pseudodivadelních tanečků a hereckých etud, které by nezahráli ani nejzkušenější dramatičtí matadoři jen proto, že jsou jednoduše nehratelné. Dosavadní vedení ND a LM neposkytují žádné možnosti ani umělecké výzvy svým tanečníkům k naplnění jejich vysoce kvalitního vzdělání a talentu, jen z nich vyrábějí loutky, které se pohybují po jevišti tu jako kámen a tu jako obláček, což pro kvalitního tanečníka se státním vzděláním je více než potupné (alespoň je to můj pocit, když vidím své bývalé kolegy otáčet se na jevišti v roli mráčku nebo kamene). Dříve progresivní divadlo, které světu přineslo spojení videovizualizace s pohybem, je dnes hybridem pro východoněmecké publikum od padesáti let výše. Takzvaná dětská představení, kterých jsem byl jako divák svědkem, jsou nesnesitelně nudná i pro děti, které se od desáté minuty nedokážou soustředit ani na létající mráčky na projekci, ani na modré zrůdičky v celotrikotech mající mráčky připomínat.
Využívání uměleckého souboru a práce se souborem připomínají situaci, kdy si pořídíte nejkvalitnější a nejrychlejší auto, nicméně jezdíte raději koloběžkou, abyste si to autíčko neopotřebovali (což je v této situaci naprosto absurdní, bezmála trestuhodné). Položme si tedy zásadní otázku: Potřebuje tento vysoce kvalitní soubor vedení, které ho vést neumí?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: