reportáže


Miniatury ve Stavovském: Roboti, milenci a Pražské Hystérium

Miniatury ve Stavovském divadle si zachovávají vysokou úroveň. Letos bylo vybráno šest choreografií členů baletu ND, jejichž společným tématem byla hudba českých autorů, a nevadilo, že se i s přestávkou představení protáhlo téměř na tři hodiny. Někteří diváci nesli s nelibostí drobné zpoždění, ale nebylo nadsázkou, když Petr Zuska na forbíně s omluvou zadoufal, že počáteční nepříjemný dojem smaže zážitek z celého večera.

Den zloby – Nečekaně příznivá vlna nového divadla

Divadlo Afred ve dvoře znovu poskytlo zázemí premiéře dalšího z projektů produkční skupiny Mamacallas. Tentokrát šlo o dílo Den zloby představované jako fyzický koncert, kde se spojilo hned několika osobností alternativního pohybového divadla. V koncepci inspirované biblickou knihou Jób se ve společné režii představili performeři Pierre Nadaud (choreografie, tanec), Vojta Švejda (elektrická kytara), Jan Beneš McGadie (light design) a Fred Griot (text a hlas). Premiéra proběhla 15. března 2007.

Preludium pro třešeň…

S dovolením, uvolněte místo! Třešeň přichází! Na jevišti Divadla Duncan Centre dostalo 13. a 14. března 2007 prostor peckovité ovoce. Krásně červené, dužnaté, plné šťávy. A především s peckou. Rozdávalo se na talířích a chutnalo (byť to byl jen kompot). Pecky se sbíraly na hromádku.

Za punkem na Malé inventuře

Punku zdar a tomu divadelnímu zvlášť! Na festivalu nového divadla Malá inventura našel tento druh postmoderní nezávislosti své další vyjádření hned ve dvou představeních. Jejich motivace byla zcela rozdílná, stejně jako provedení, místo i divadelní žánr.

Spartakus neurazí, ale nenadchne

V Brně měl 19. a 20. ledna premiéru balet Spartakus. Jeho choreografem a režisérem je Jiří Kyselák, který chce diváky v představení zavést do antického světa a zahrnout jej emocemi i vyprovokovat k zamyšlení. Mnohého diváka ale vyprovokuje spíš k otázce, co tím chtěl vlastně básník, tedy choreograf, říct. Máme tu příběh, ale odvyprávěný trochu překotně, příběh, který také nijak nepřekračuje hranice svého žánru.

Poznámka k jednomu sólu - Once v divadle Archa

Jako kdyby odhrnula záclonku u své duše a nechala nás do ní nahlédnout. Jako kdyby se čas vrátil a ona byla zase malá holka. Jako když čteme tajný deník občas odkazující na situace, které jsou jasné jen zasvěceným. Tak působilo vystoupení významné belgické tanečnice Anny Teresy de Keersmaeker v divadle Archa.