Ach, ty baletní sukýnky…

Gabriela Špalková. Foto: archiv G.Š.

Gabriela Špalková. Foto: archiv G.Š.

„Já ty baletní sukýnky miluju!“ prozradil mi jeden z našich předních choreografů, „ale dělat to pořád nemůžu, moderna, ta musí být!“ Co vlastně musí být, proč právě to, a ne ono? Někdy to vypadá, jako by budoucnost měla patřit jen modernímu baletu. Nehledají se ale někdy inovace za každou cenu, uměle, místo aby zcela přirozeně vytryskly z tvůrčí invence choreografů a autorů? Netvoří někdy choreografové jen v duchu jakéhosi nepsaného diktátu současnosti, že správné je pouze to, co je nové a za každou cenu se liší? Anebo na druhou stranu – není touha po klasice, po jejích piruetách, skocích, známých pas de deux, tanci na špičkách a výpravné nádheře kostýmů, touhou po muzeálních exponátech, připomínajících zašlou slávu, které jsou jen ilustrací doby minulé? A u diváků pak povrchní touhou po bezduché akrobacii? Pro Čajkovského byl balet vcelku „spíše ozdobou života než jeho ztvárnění“. Je tedy klasika, která tak láká publikum, jen pózami oděnými v nádheře?

Odpovědí na podobné otázky byly hned dvě velké akce, které hostilo na konci roku 2018 Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Balet tančí republice v historické budově Velkého divadla a Gala laureátů Mezinárodní baletní soutěže v Novém divadle. Ukázaly, že klasika není strnulou pózou, že je skrze své estetické hodnoty vysoce sdělná a je živoucím uměním. Inspirativní byly rovněž moderní opusy známých i mladých choreografů. Ukázaly, že klasika i moderní, výrazový tanec jsou, důsledně promyšlené a provedené, různým zpodobněním téhož. Každé má svá specifika a svoji výpovědní hodnotu. A také to, že bez klasiky by nebylo moderny.

Kam může vést rezignace na klasický balet a estetické atributy s ním spojené, se ukázalo při televizním přenosu letošního Novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků, kdy necitlivé spojení moderního tance a kostýmů nekorespondovalo s hudbou a prostředím 19. století, čímž došlo k zásadnímu porušení charakteru pořadu. Tanec má mnoho tváří, je svobodný. Naštěstí jsou u nás i ve světě choreografové, kteří jeho svobodu umějí využít. Tvoří, aniž by se svazovali minulostí či chtěnou současností.

À propos – nemysleme si, že slabost pro baletní sukýnku je v dnešním moderním světě nežádoucí. Až na ni někde na jevišti narazíme, vychutnejme si ji!

Další sloupky si můžete přečíst ZDE

 

Témata článku

Tanec