Ach, ty baletní sukýnky…

Gabriela Špalková. Foto: archiv G.Š.

Gabriela Špalková. Foto: archiv G.Š.

„Já ty baletní sukýnky miluju!“ prozradil mi jeden z našich předních choreografů, „ale dělat to pořád nemůžu, moderna, ta musí být!“ Co vlastně musí být, proč právě to, a ne ono? Někdy to vypadá, jako by budoucnost měla patřit jen modernímu baletu. Nehledají se ale někdy inovace za každou cenu, uměle, místo aby zcela přirozeně vytryskly z tvůrčí invence choreografů a autorů? Netvoří někdy choreografové jen v duchu jakéhosi nepsaného diktátu současnosti, že správné je pouze to, co je nové a za každou cenu se liší? Anebo na druhou stranu – není touha po klasice, po jejích piruetách, skocích, známých pas de deux, tanci na špičkách a výpravné nádheře kostýmů, touhou po muzeálních exponátech, připomínajících zašlou slávu, které jsou jen ilustrací doby minulé? A u diváků pak povrchní touhou po bezduché akrobacii? Pro Čajkovského byl balet vcelku „spíše ozdobou života než jeho ztvárnění“. Je tedy klasika, která tak láká publikum, jen pózami oděnými v nádheře?

Odpovědí na podobné otázky byly hned dvě velké akce, které hostilo na konci roku 2018 Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Balet tančí republice v historické budově Velkého divadla a Gala laureátů Mezinárodní baletní soutěže v Novém divadle. Ukázaly, že klasika není strnulou pózou, že je skrze své estetické hodnoty vysoce sdělná a je živoucím uměním. Inspirativní byly rovněž moderní opusy známých i mladých choreografů. Ukázaly, že klasika i moderní, výrazový tanec jsou, důsledně promyšlené a provedené, různým zpodobněním téhož. Každé má svá specifika a svoji výpovědní hodnotu. A také to, že bez klasiky by nebylo moderny.

Kam může vést rezignace na klasický balet a estetické atributy s ním spojené, se ukázalo při televizním přenosu letošního Novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků, kdy necitlivé spojení moderního tance a kostýmů nekorespondovalo s hudbou a prostředím 19. století, čímž došlo k zásadnímu porušení charakteru pořadu. Tanec má mnoho tváří, je svobodný. Naštěstí jsou u nás i ve světě choreografové, kteří jeho svobodu umějí využít. Tvoří, aniž by se svazovali minulostí či chtěnou současností.

À propos – nemysleme si, že slabost pro baletní sukýnku je v dnešním moderním světě nežádoucí. Až na ni někde na jevišti narazíme, vychutnejme si ji!

Další sloupky si můžete přečíst ZDE

 

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: