Léčba diagnózy českého tance

Lucie Hayashi. Foto: Barbora Škrobáková.

Lucie Hayashi. Foto: Barbora Škrobáková.

Ve své glose (zde) Jana Bohutínská diagnostikovala nemoc nejen profesní organizace Vize tance, ale i celého našeho oboru. Lze to shrnout jako personální krizi těch, kteří „dokážou vidět tanec v širokém uměleckém i společenském kontextu a jsou ochotní i schopní přijímat širší zodpovědnost – nikoliv jen za své organizace, za něž bojují jak lvice a lvi, ale také za obor jako celek, se schopností povznést se nad svůj zájem, nad své ego, nad pěnu dní, nad žabomyší a zákopové války, nad osobní nepochopení, nesouhlasy, animozity a nenávisti.“

Plně s ní souhlasím a uvědomuji si o to palčivěji jednu z příčin, které nás do tohoto stavu dovedly: totiž zanedbanou prevenci. V době, kdy se formuje tělo tanečníka, než vystoupí sám za sebe na jeviště, se zároveň utváří i jeho duch. Na prahu dospělosti vypouštíme do světa „hotové“ osobnosti, jejichž vzdělání považujeme za ukončené a očekáváme od nich samozřejmě stoprocentní výkon a profesionalitu, ale i odpovědnost volit. Nejen politickou stranu, ale také směr své kariéry a budoucnosti, potažmo oboru jako takového.

Kde je zakopaný pes? Vždyť taneční amatér je v kontextu svého oboru mnohdy vzdělanější než leckterý profesionál! (A mluvím o znalostech aktuálního dění, situaci a procesech, nikoli o jménech balerín v proslulém pas de quatre.) Mnoho profesionálů totiž vychováváme v izolaci. Konzervatoře mají natolik hustý program a požadavky, že mládeži nezbývá energie na to zjistit, co se děje za zdmi školy. Vybaveni jedinou doktrínou a názory místních pedagogů doufají, že zahnízdí v útrobách některého z divadel. Studenti tanečních škol ani již v baletních souborech zaměstnaní absolventi nechodí do divadla (mimo vlastní práci) či jinam za kulturou, zřídka je vidíme na workshopech či seminářích, nepotkáme na festivalech. Nevyhledávají vzdělání v příbuzných uměleckých či humanitních oborech – nebo spíš: nemají na to čas a prostor.

Nemůže-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Pokud všichni ti, kdo vychovávají budoucí tanečníky, nepřekročí vlastní stín a nenaočkují mládež touhou po zvědavosti, objevování, konfrontaci, dialogu a kontextu jejich budoucí profese, nemůžeme čekat, že na cestě mezi šatnou, sálem a jevištěm vyrostou osobnosti, jaké bychom si přáli v českém tanci mít.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE. 

Témata článku

Vize tancevzdělávání

Tanec

Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké

vložil Hana Polanská

IP: 109.81.215.97
Reaguje na: Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké
Jsem moc ráda za tenhle článek, i když jakožto sloupek z podstaty musí být krátký, a souhlasím s ním. V zásadě souhlasím s oběma - že role teoretiků by měla být větší a že bychom měli být aktivnější. Ale souhlasím s tím, že i humanitní vzdělání tanečníků je tak podceněné,že právě to potom vede k našemu vzájemnému nepochopení. Že skrze kritiku spolu nemůžeme diskutovat, protože složitější text je prostě pro tanečníka zvyklého "myslet" jen tělem nečitelný a nepochopitelný, nemá prostě kód k jeho čtení. Kdyby se alespoň vyučovala mediální gramotnost a každý třeba pochopil, že názorová žurnalistika, jejíž součástí je kritika a recenze, je právě určená k vyjádření názoru. A že když ho vyjadřujeme, tak to není útok na tanečníka nebo choreografa, ale práce. Že když najdeme v díle něco, co nám evokuje koncepty ze sociologie, filosofie, sémiotiky, a napíšeme to, tak to není vytahování se, ale prostě způsob našeho myšlení a vyjadřování. Nepochopení lze překonat jen nadhledem a rozhledem..
České školské systémy výchovávající pedagogy dávají pořád více důraz na praktický trénink pedagogů a uměleckohistorický kontext (myslím hlavně nedávná minulost) zůstává až na výjimky téměř nepovšimnut. To je však velké mínus, jelikož znalost této reflexe umožňuje 1) zabránit nenávistným výpadům zastáncům, když to zjednodušším, klasického a moderního přístupu školení tanečních umělců mezi sebou a obou pak proti konstruktivní kritice, která posouvá obor. Tato nenávist pramení hlavně z neorientovanosti ve vlastního oboru. 2) ukazuje obrovský potenciál v tom, jakými způsoby s tělem a pohybem kvalitně, systematicky a metodologicky pracovat na základě propracovaných myšlenkových systémů vyvinutých našimi předky.
+1 0 ! Odpovědět

Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké

vložil Lucie Kocourková

IP: 37.188.160.218
Reaguje na: Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké
Jasně chápu, ale myslím si, že volat k zodpovědnosti a změně v dnešní výchově tanečníků nějaké imaginární postavy není řešení. Ti, co učí, vyrůstali také v nějaké době a něco je formovalo. Můžu být naivní, ale z vlastní zkušenosti vím a věřím, že dělají maximum. Spíš bych koukla do řad naší generace, proč neformujeme a nelídrujeme více a nepřicházíme s vizemi a neučíme více. A v tom je právě pro mne zásadní role HAMU, protože z které jiné instituce, by měli vycházet pedagogičtí a vědečtí odborníci zaměření na výzkum, ale i na praxi(produkce a institucionální zastřešení nebo hledání alternativních možností, kritické reflexe oboru, pořádání debat atd) a kvalitně vzdělaní choreografové a teoretici choreografie .

Jsem moc ráda za tenhle článek, i když jakožto sloupek z podstaty musí být krátký, a souhlasím s ním. V zásadě souhlasím s oběma - že role teoretiků by měla být větší a že bychom měli být aktivnější. Ale souhlasím s tím, že i humanitní vzdělání tanečníků je tak podceněné,že právě to potom vede k našemu vzájemnému nepochopení. Že skrze kritiku spolu nemůžeme diskutovat, protože složitější text je prostě pro tanečníka zvyklého "myslet" jen tělem nečitelný a nepochopitelný, nemá prostě kód k jeho čtení. Kdyby se alespoň vyučovala mediální gramotnost a každý třeba pochopil, že názorová žurnalistika, jejíž součástí je kritika a recenze, je právě určená k vyjádření názoru. A že když ho vyjadřujeme, tak to není útok na tanečníka nebo choreografa, ale práce. Že když najdeme v díle něco, co nám evokuje koncepty ze sociologie, filosofie, sémiotiky, a napíšeme to, tak to není vytahování se, ale prostě způsob našeho myšlení a vyjadřování. Nepochopení lze překonat jen nadhledem a rozhledem..
+5 -4 ! Odpovědět

Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké

vložil Hana Polanská

IP: 82.142.97.165
Reaguje na: Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké
Ahoj, mas pravdu, vse je mnohem komplexnejsi a slozitejsi, nez lze pojmout ve formatu sloupku. Chtela jsem jen reagovat na JB, ktera poukazuje na jakousi rozpolcenost oboru, kdy kazde hriste haji sve rytire a je malo tech, kteri vidi, ze kopeme za totez a zakopu neni treba.
Osobne vnimam vyvoj v tomto smeru velmi pozitivne, respekt k jinym tanecnim zanrum se za poslednich dvacet let ohromne zmenil! (jako roste poptavka po vsestrannosti na konkurzech). Samozrejme neocekavam, ze stredni skoly vyplivnou hotove manazery a oborove lidry, ale prala bych si, abych pri prijimackach na choreografii! na Hamu napr. od absolventu prazskeho Duncan centre nemusela slyset, ze na baletu v zivote nebyli, a v Ponci/Alte za posledni rok jednou! To mi prijde velmi smutne. Studenti klasickeho tance chodi aspon na premiery baletnich teles v danem meste.
Vyuka "soucasnych" nebo aspon nedavnych dejin tance je take zatim jen snem... (nejsou osnovy, odbornici, atd.). Ale verim, ze k tomu brzy dospejeme...
Jasně chápu, ale myslím si, že volat k zodpovědnosti a změně v dnešní výchově tanečníků nějaké imaginární postavy není řešení. Ti, co učí, vyrůstali také v nějaké době a něco je formovalo. Můžu být naivní, ale z vlastní zkušenosti vím a věřím, že dělají maximum. Spíš bych koukla do řad naší generace, proč neformujeme a nelídrujeme více a nepřicházíme s vizemi a neučíme více. A v tom je právě pro mne zásadní role HAMU, protože z které jiné instituce, by měli vycházet pedagogičtí a vědečtí odborníci zaměření na výzkum, ale i na praxi(produkce a institucionální zastřešení nebo hledání alternativních možností, kritické reflexe oboru, pořádání debat atd) a kvalitně vzdělaní choreografové a teoretici choreografie .

+2 0 ! Odpovědět

Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké

vložil LH

IP: 220.153.106.211
Reaguje na: Diagnostikovat ani léčit není lehké
V mnohém napsaném v tomto článku souhlasím, ale nejde přeci jen o tanečníky, ale všechny, kteří scénu formují. Tanečníci, pokud jsou hlavně interprety, nemusí být intelektuálové či vizionáři. Spíše bych tyto lidi viděla vycházet z oborů taneční vědy a teorie choreografie na HAMU. Ti mají přeci budovat scénu a formovat ji svým vysoce odborným přístupem a případnými vizemi. O tom se v článku od Lucie opět pro mne symptomaticky mlčí! Máme přeci obory choreografie a teorie choreografie a taneční vědu, dá se studovat i management. Generace dnešních 50+, která zformovala taneční scénu jakou máme dnes z HAMU vyšla. Ale všichni víme, že pokud neposílíme studium a výzkum tance hlavně 2. poloviny 20. a začátku 21. století, který je u nás ne právě úplně rozvinutý a nezačneme se zajímat skutečně do hloubky o změny estetických a kritických paradigmat této doby ve vztahu k umění, estetice a filozofii, které se vepsaly do vývoje tance, nikam se moc neposuneme. Nejde o to jen dění sledovat.
Ahoj, mas pravdu, vse je mnohem komplexnejsi a slozitejsi, nez lze pojmout ve formatu sloupku. Chtela jsem jen reagovat na JB, ktera poukazuje na jakousi rozpolcenost oboru, kdy kazde hriste haji sve rytire a je malo tech, kteri vidi, ze kopeme za totez a zakopu neni treba.
Osobne vnimam vyvoj v tomto smeru velmi pozitivne, respekt k jinym tanecnim zanrum se za poslednich dvacet let ohromne zmenil! (jako roste poptavka po vsestrannosti na konkurzech). Samozrejme neocekavam, ze stredni skoly vyplivnou hotove manazery a oborove lidry, ale prala bych si, abych pri prijimackach na choreografii! na Hamu napr. od absolventu prazskeho Duncan centre nemusela slyset, ze na baletu v zivote nebyli, a v Ponci/Alte za posledni rok jednou! To mi prijde velmi smutne. Studenti klasickeho tance chodi aspon na premiery baletnich teles v danem meste.
Vyuka "soucasnych" nebo aspon nedavnych dejin tance je take zatim jen snem... (nejsou osnovy, odbornici, atd.). Ale verim, ze k tomu brzy dospejeme...

Diagnostikovat ani léčit není lehké

vložil Hana Polanská

IP: 109.81.215.97
Reaguje na:
V mnohém napsaném v tomto článku souhlasím, ale nejde přeci jen o tanečníky, ale všechny, kteří scénu formují. Tanečníci, pokud jsou hlavně interprety, nemusí být intelektuálové či vizionáři. Spíše bych tyto lidi viděla vycházet z oborů taneční vědy a teorie choreografie na HAMU. Ti mají přeci budovat scénu a formovat ji svým vysoce odborným přístupem a případnými vizemi. O tom se v článku od Lucie opět pro mne symptomaticky mlčí! Máme přeci obory choreografie a teorie choreografie a taneční vědu, dá se studovat i management. Generace dnešních 50+, která zformovala taneční scénu jakou máme dnes z HAMU vyšla. Ale všichni víme, že pokud neposílíme studium a výzkum tance hlavně 2. poloviny 20. a začátku 21. století, který je u nás ne právě úplně rozvinutý a nezačneme se zajímat skutečně do hloubky o změny estetických a kritických paradigmat této doby ve vztahu k umění, estetice a filozofii, které se vepsaly do vývoje tance, nikam se moc neposuneme. Nejde o to jen dění sledovat.
+2 0 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 5

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červenec 2019

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8 9 10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22 23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: